Varaxi

Proč? Proč by to měl odstraňovat? Copak je to nelegální? Ještě bude mít problémy s úřady kvůli diskriminaci… 

Každý, kdo se nad tím inzerátem na vteřinu zamyslí, vidí, že je to množka. A kdo ne, ten si koupí nějakého chudáka klidné z bazoše. 

Bojujme osvětou, ne restrikcemi. 

Pak to je nejspíš kontejner konstruovaný tak, aby dovnitř nevpouštěl dost vzduchu. 

Tlení požírá kyslík, bez jeho neustálého dodávání se proces zastaví.

Kompost topí za předpokladu, že dochází k intenzivnímu tlení. Toho se využívá u tzv. horkých kompostů k zamezení klíčení plevelů a k desinfekci, když kompostujete např. napadenou nať brambor apod. Pomalé tlení naopak tohle všechno uchovává, protože udržuje příznivou teplotu i pro druhy, které by vymrzly. 

Intenzivní tlení vyžaduje dostatek čerstvé hmoty (cca 1 m³, někdy stačí méně), vhodný poměr dusíkatých a uhlíkatých látek (suché listí je uhlík, tráva je dusík), vhodnou vlhkost (při příliš vysoké nezačne proces tlení, ale hnití, malá vlhkost způsobí výrazné zpomalení tlení a tím i snížení teploty, které kompost dosáhne), vzduch (málo vzduchu způsobuje opět hnití) a čas. 

Takže kdo chce horký kompost, ale nechce, aby to chytlo, jednoduše jednou dvakrát týdně kompost přehází a má vystaráno. Proházením dojde k přerušení procesu a opětovnému nastartování. 

Jinak stačí dávat na kompost po menších hromadkách, pokud Vám stačí běžný kompost.

Nicméně např. posečená tráva se může vznítit i při relativně menším množství a dříve než za pár dní. Dusíkaté materiály jsou rychle tlející, většinou však tak rychle, že než dosáhnou teploty vznícení, tlení už spotřebovalo všechen materiál a ukončuje se. Přesto bych si na hromadu posečené trávy dávala pozor zejména v letních dnech a do kompostu bych ji dávala po částech nebo aspoň rozvrstvila. 

Jo, běžný problém špatně založeného kompostu. 

Zmije. 

obiloviny (celozrnné 58 %), maso a živočišné produkty (8 %), vedlejší produkty rostlinného původu, oleje a tuky, bílkovinné extrakty, minerální látky, zelenina (0,08 % sušené zeleniny odpovídající 0,5 % zeleniny), odpovídá 16 % rehydratovaného masa a živočišných produktů, s min. 4 % kuřete

Opravdu si myslíte, že masožravci stačí 8 procent kuřecího separátu?

Já znám hromadu lidí, co říkají, že za socíka bylo líp. Půlka z nich připouští, že proto, že nevěděli, tak neřešili - nevěděli, jak se žije jinde, nevěděli, že buchl Černobyl a že se mají bát, prostě nevěděli. Ale lidem se žilo subjektovně vesměs lépe. Neříkám, že všem, ale nadpoloviční většina tvrdí, že ano, nebo jen kvůli devadesátkám musejí říct, že ne.

Krom toho, že nevěděli, je to i proto, že byli tenkrát mladí. A taky ty strašné věci, jako poprava M. Horákové a další, se děly poměrně krátce a na začátku, to už jednoduše pamatuje málokdo. Generace mého dědy, která to zažila, byla k režimu mnohem kritičtější než dnešní generace prarodičů. A je to zcela logické.

Subjektivní prožívání nelze zhodnotit zvenku. Nevidím důvod, proč neuznat oba názorové tábory. Prostě máte jinou zkušrnost, obojí je v pořádku. 

Sežrat prase není nikdy pozdě. Trochu láku, soli a koření a budete se olizovat až za ušima.

Dobrý muži, já to nepsala, abychom se tu dohadovali, kdo má pravdu. 🙂

Jen jsem chtěla uvést věci na pravou míru, když můžu přispět do diskuze něčím jiným než domněnkou. A divil byste se, kolik lidí si myslí, že slovensky veverka se řekne drevokocúr… Splést si zajace s králíkem je oproti tomu celkem milé. 🙂

To prase má těch cca 60 kg, když je na pastvě a není přikrmované. Pak přijde podzim, prasátko si spokojeně papká padaná jablka, přibírá, pak zima a nutnost příkrmů, a najednou koukáte, to prase je dvakrát takové. 

Já je taky chtěla, ale vystřízlivěla jsem. 

Budete se divit, ale slovenština rozlišuje králíka a zajíce úplně stejně jako čeština. 

Co tím dotyčný myslel, ví bůh, třeba i toho králíka. Ale neplatí, že slovensky zajac je česky králík. 

Ježišmarjá, děvčata, běžte se hádat někam jinam. Fakt už.

Já jsem byla svědkem tohoto: Tvoje dítě a moje dítě bijí naše dítě. 🙂

Taková šikovná ženská to dá s prstem v nose. 🙂

Já znám hromadu rodinných typů. A povětšinou to jsou muži. 

Mám dva strýce a bratra, kteří udělají pro děti či vnoučata cokoli. Bratr si našel těhotnou partnerku před rozvodem, aby měl aspoň jedno dítě jisté, a pak si udělali spolu další. 

Mám známého, který po dětech toužil tak moc, že si našel ženu se dvěma dětmi a další dvě adoptoval. Nemohl mít vlastní - nebo mohl, ale byl přenašečem genetické vady a netroufal si. Tehdy na to nebyly testy.

Manžel tedy není tak naprosto děti milující typ, ale malého miluje celým srdcem. Kromě kojení dělá všechno, nehtíčky mu stříhá výhradně on.

Mně přijde, že se teď ze všeho dělá feministické téma, přitom pokud to těm dvěma vyhovuje, tak je to v pořádku. Co je na tom, že si někdo z lásky změní příjmení, ať po manželovi, nebo manželce? A proč řešit, po kom se bude to dítě jmenovat? Koneckonců udělali jsme si je spolu, ale nikdo jiný nám u toho nesvítil, takže jsme se dohodli mezi sebou a nikdo, ani drahý pantáta, nám do toho nemá co kecat. Určitě bych si v tomto nestavěla hlavu, aby to bylo jakože fér. A degradovat otcovství na jednu spermii, no, můj milovaný by byl ochoten pro malého obětovat život, o tom vůbec nepochybuju. Tak co by se nemohl jmenovat po něm.

To nemyslím proti Vám nebo Orionce, nevadí mi hloubavé otázky. Ale ta obecná představa, že žena musí být tradiční, doma mít navařeno a vodit nažehlené děti do školky, nebo být emancipovaná, jezdit tirákem a mít svářečský kurz, ale neexistuje něco mezi… Je jen hrozně málo lidí, kteří jsou takto polarizovaní. A chtít se polarizovat, když taková ve skutečnosti nejsem, abych teda jako dostála tomu feministickému cítění, díky, nechci. Opravdu si myslím, že i ta maminka v domácnosti, kterou živí manžel, jehož jméno si vzala, jemuž žehlí po večerech košile a kterému vaří teplé večeře, může být šťastná, emancipovaná, sebevědomá, soběstačná a feministka k tomu úplně stejně jako každá jiná žena. 

Po manželovi. Nemá obojí - moje příjmení v mužské podobě má 10 písmen, to jsem mu nemohla udělat.

On má to příjmení hezké a všechno, není to Pičín nebo tak, ale já si nechtěla zvykat na něco jiného, měnit si občanku a pracovní maily a tak. 

Manžel chtěl původně převzít mé jméno, abychom se všichni jmenovali stejně, ale to by ho nejspíš vydědili. Mně to bylo jedno, no, jen jsem věděla, že si nechci příjmení měnit, ale děti ať se jmenují klidně tradičně po otci. Tak to byl takový kompromis - kompromis mezi manželem a jeho rodinou. Já dosáhla svého a že to mám dodnes občas na talíři… neřeším to. Manžel je s tím v pohodě a názor jednoho pána v jeho rodině mě netankuje.

Manžel je taky 5. generace Pavlů, a kdo to porušil a pojmenoval syna Oliver? Zase já. 😀 Jsem očividně černá ovce rodiny. 

Tak na pach psa bych nespoléhala. 

Kuny si s naším psem chodívaly hrát. Vím, kuna není liška, ale neriskovala bych.

Já si tak nějak myslím, že lidé by měli chtít mít děti, ale nijak mi nevadí a neuráží mě, když to tak není. 

Mít děti je dřina a odpovědnost, pořizovat by si je měl jen ten, kdo je opravdu chce. Mám ve svém okolí muže, který děti v rodině vítá - ale převážně jen kluky. Dceru ani vnučku nemá a tak nějak netuší, jak se k děvčatům v rodině chovat. Ale pro děti, ani své vlastní, v podstatě není ochoten cokoli udělat. Nic je nenaučil, krom uvaření vajíček se o ně nikdy nijak nestaral, nepomáhal jim se školou, prostě nic. Děti jsou v jeho očích starostí matky… a hodnota samotných dětí je minimalizovaná na pokračovatele rodu. Když jsem se k němu do rodiny přivdala a nezměnila si jméno, málem ho štrejchlo. 

Tak než takovej chlap, kterej tvrdí, že chce děti, radši takový, který je upřímně nechce. 

Vždyť tam píšou, že je bPP…

Tady to vyvolává tolik vášní! Jsem jediná, kterému je to celkem jedno? Mně ten dosavadní systém vyhovoval, změna mi nevadí, ale přijde mi zbytečná.