Varaxi

Nebudu polemizovat o názorech, ale uvedu na pravou míru: napřed byla nůše, teď je vzor růže. Údajně proto, že děti nevěděly, co to nůše je. Asi neznají pohádky.

Není mi to vůbec blbé. Je to kecací vlákno bez zadaného tématu.

Tak napište, jaký jste měla den, a ostatní se přidají.

Brojler není dlouhověká slepice, ale sem tam se vyskytne. Jedna paní tu koupila hejno brojlerů, když měli jít do hrnce, že je jako zachrání. Z cca dvaceti kusů třetina skapala do půl roka a jen půlka přežila rok. Pak ale umírání ustalo a začali odcházet až na stará kolena šestileté a starší kusy. Dodud žijí dvě slepice, pořád sem tam snesou vajíčko, takové malé bílé. Těm je osm.

Měli jsme na dožití u babičky nosnice, nejstarší se dožila sedmi. 

Vole se dá vyčistit, děda je nějak vyplachval injekční stříkačkou, ale nevím jak. Z jednoho vytáhl hřebík a slepice pak normálně žila.

Bodliččin web máte prolezlý? Něco o výtoku z volete tam nepíše?

To je nesmysl. Jako zbraň můžete použit cokoli, kladivo, nůž, auto, motorovku. Vše si koupíte bez průkazů. 

Ať se začnou vymáhat zákony, které tu máme. To úplně stačí.

I kdyby byla kapuca vzor žena, stejně by byly dvě kapuci, bez kapuci apod. Protože po Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň se píše I. Jedinou výjimkou při skloňování je mužský neživotný rod. 

Např. Máša, bez Máši. Stejně tak Mája, bez Máji. Táňa, bez Táni. Sorry, nenapadají mě jiné příklady než jména.

Mluví jo. Taky říkám slova jako ulica, neděla, případně ulic, vesnic. Příklad: Támhle je ta vesnic, kde jsme v nedělu šli přes ulic. Případně přes ulicu. 

Nikdy bych to za běžných okolností nenapsala. Ale to bych ještě brala, ať kdo chce, píše, jak mu zobák narost. Nebo spíš pařátky. 

Ale psát tam Y, po C psát Y, to se píše jedině v mužském neživotném rodě: Stálo to dva tácy. Což znamená, že Buggyrka, holka jedna šikovná, má ty kapucy kluky. 🙂 

Mmch. zásufky jsem napsala já, zbytek mé spolužačky. Všechny jsme pak daly gympl a dostaly se na VŠ. 

Do svého slovníčku nejabsurdnějších slov a slovních spojení si píšu kapucy. To je něco, to jsem fakt ještě neviděla. Něco jako zásufka, jazikolami a krupoblytí.

Mně se mastily vlasy taky dost. Pak jsem otěhotněla a problém se vyřešil. 🙂

Já měla typický problém dlouhých vlasů - presušené konce a mastné kořínky. Teď si udržuju dobrý stav vlasů tak, že je myju cca jednou za 5 - 7 dní. Po mytí si do konečků dávám olej na vlasy a v případě potřeby ho průběžně doplňuju. V den, kdy si myju vlasy, ten olej dám do celé délky vlasů. Někdo dává i na pokožku hlavy, to jsem zkusila a nevyhovuje mi to. Vlasy myju mycím olejem od Biodermy. Myju jen kořínky a dejme tomu prvních 10 cm vlasů, zbytek jen opláchnu tak, aby po vlasech sjel ten mycí olej dolů. Pak nanesu masku, vyčistím zuby, obrousím paty, namasíruju obličej, smyju masku. Vlasy nefénuju, vzhledem k tomu, že zvíře je kudlič škubavý, mi vlasy schnou v drdolu. Nechodím spát s mokrou hlavou. Vlasy jsou jemné, hebké, podstatně zdravější, ale vypadají velice řídké. Když jsem měla ty délky suché, dělalo to takovou tu koudel a vyvolávalo to dojem sice neupravených, ale hustých vlasů.

Přesušené vlasy se snaží tělo mastit. Ale nedokáže to jinak, než že začne mastit pokožku hlavy. Teoreticky se časem ta mastnota, která je vlastně výživou a ochranou vlasu, dostane až ke konečkům. K tomu ale reálně nedojde, protože si vlasy umyjeme. A to je princip olejování těch konců - zdravé konečky tělo nepotřebuje promašťovat, takže Vám vydrží déle krásné a čisté vlasy u hlavy. 

A pak taky je třeba občas umýt a vycistit i ty hřebeny, kartáče a sponky, to taky celkem dělá divy s mastnými vlasy.

Záleží, jestli dělám omáčku. Když ne, tak zvěřinový mix sůl, pepř, jalovec. Když podávám s brambory, tak kmín. Když bez brambor, tak nějakou bylinku - tymián, saturejku. Když dělám omáčku, tak podle omáčky. Na svíčkovou pepř, nové koření, bobkový list. Na šípkovou přidávám zázvor. Už jsem srnu sypala i perníkovým kořením. Taky to šlo.

Já se k ní chovám skoro jak k hovězímu, jen někdy přidám jalovec. 

Já srnku jenom peču. Třeba v zelenině, pak to rozmixuju na takovou jakože svíčkovou, aby to nebylo pořád dokola maso s brambory. Ale peču.

Jednou jsem konfitovala v hovězím loji. To bylo teda taky fajn, ale trvá to fakt dlouho a s dnešními cenami energií…

Sedmiměsíční syn měl vlastní verzi s bramborou a hráškem, chutnalo mu.

Manžel nepoznal, že to je jehně. 😲 Říkal, že dobré, maso hezky odpadali od kosti. Bylo měkké a šťavnaté - pekla jsem na 150 ⁰ skoro 5 hodin.

Pomalu pečená žebra na česneku s tymiánem.

Zeď nářků, jo?

Rozbila jsem filtrační konvici, takovej ten skleněnej talíř do mikrovlnky a skříň, na které ta mikrovlnka stojí. Přestěhovala jsem nábytek a za zvuků líbezně ječícího zvířete vysála střepy. Uvařila jsem jídlo, které za příšera stejně nebude jíst. Nic víc jsem od rána nedělala. Vůbec nic. 

Jsem nevyspaná. V noci na dnešek jsem spala 4,5 hodiny. Už nemám rezervy. Zvíře leží vedle mě a casnuje mě za mikinu. Chce si hrát a mně je to nějak úplně jedno. Akorát ho hlídám, aby nespadl z postele, a když jó ječí, tak ho na chvíli pochovám. Ani mu nic nevykládám nebo nezpívám. Mám v hlavě vymeteno. Když mě kudlí, držím, protože to je jednodušší než se mu věnovat. Stejně bych na něj nedokázala být milá. 

Během šestinedělí byly takové dny skoro všechny. Prostě automatika, setrvačnost, povinnost. Od té doby byly těžší dny, ale už nikdy ne takové. Vždycky převažovala láska, něha, náklonost. Když bylo jó zle, chtělo se mi spíš brečet, než že bych zuřila. Až do dneška. Úplně se mi to vrátilo. 

Fakt potřebuju pauzu. Strašně moc potřebuju řešit něco radostného. Objednala jsem 5 kg hovězího loje, že budeme se zvířetem pozorovat sýkorky. Včera jsem z toho byla nadšená. Dnes je mi to jedno. A pokud bych musela vykřesat nějaký cit, tak by mi bylo líto té pětistovky, co to stálo.

Já se potřebuju vyspat. Klidně dám všechny své dlouhé blond vlasy za jednu nerušenou noc. Stejně mi je brzo zvíře všechny vyrve.

Zadavatelka si přeje elektrické. 

Ono ve výsledku jde jen o zdraví a fyzičku, kolik kdo váží, je vážně fuk.

Proč pěstujete takové méně praktické druhy? Angrešt a spol už máte vysázený? Nebo si přejete mít zahradu pro ptáčky?

Já mluvím. A pořád mu říkám, co se děje nebo dít bude. Teď jdeme k doktorovi, dá ti injekci, to zabolí a možná pak budeš mít teplotu, ale je to třeba, abys byl zdravý. A pořád mu představuju lidi. Jako ne paní prodavačku, ale lidi, se kterými bude interagovat. Jedeme k prarodičům, tak mu říkám: Tohle je babička Maruška, ta tě hlídala, když jsem byla nemocná. A tohle je babička Lenka, ta s námi letěla na Madeiru. 

A takovéto Teď nastoupíme do tramvaje, jo?, to dělám pořád. Má 7 měsíců, odmlouvat mi nemůže, až začne, buďto přepracuju zvyk, nebo řeknu, že je to třeba. Ale já to nevnímám jako dotaz, jestli dítko souhlasí, spíš jestli rozumí. Dává mu to prostor pro dotaz, pro projevení nejistot. 

Co jsem si studovala já, je genofond půlka předpokladu. Tou druhou půlkou je prostředí, zejména výživa, která by měla obsahovat co nejméně sacharidů a málo bílkovin a tuků. Takže fakt to prase krmit vesměs trávou. Prostě prase vegetarián. 

Což je princip známý i u psích miniplemen - jak docílit půlkilové čivavy? Nedáme jí nažrat. Pak nevyroste, nemá z čeho. 

No a protože já bych mohla mít prase skutečně jen hodně malé, nemám žádné. Tento způsob chovu a držení zvířat se mi příčí.

Ale napadlo mě zjara koupit selata, mít je venku ve výběhu, ať se pasou a ryjou, k tomu samozřejmě nějakou přiměřenou stravu, a před Vánoci je uklidit do mrazáku. Slibuju si od toho levné maso a zmenšení množství hryzců. Ale jestli se odhodlám si to ověřit v praxi, to nevím.

Ty osiny v ní fakt bývaly, možná někde ještě jsou. Ale zpracování na většině pracovišť pokročilo, teď je ta sláma čistá a bez osin. 

Taky si nemůžu koupit, co bych chtěla, a čím dál častěji musím řešit i to, jestli si můžu koupit, co potřebuju. Naštěstí pořád ještě můžu pořídit, co potřebuje zvíře. 

A to má můj manžel ten IT plat… který nedosahuje průměrné mzdy. Kdyby byl manžel elektrikář, bylo by mi líp.