Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 30.11.2023, 08:29:25
Úžasná je. To nerozporuji. Na pohled je zasněžená krajina nádherná.
Já jsem mívala ráda zimu se sněhem celkem dlouho. Milovala jsem, když jsem šla se psem zasněženým lesem, nikde nikdo, jen my dva, vrzající sníh, padající vločky… Ale jak stárnu, po úrazu na zledovatělém sněhu a po tom, co jsem si udělala řidičák a začala jezdit autem, jsem ráda, když ji přežiju “bez ztráty kytičky”.
V Brně nasněženo není. Jsem ráda, protože aspoň nemusíme odklízet sníh. A že máme na zahradě dost ploch, z kterých se odklízet musí. Obávám se ale, že sněžení nás v dalších dnech nevynechá.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 29.11.2023, 09:02:57
Ta naše zrovna skoro nekašlala, ale spíš to vypadalo, že má něco uvízlé v krku. Dokonce jsme s ní byli i na veterině, protože jak občas žere ty kameny, tak jsme měli strach. Ale byl to psincák.
A kdy presne, v kterem obdobi - tohle bylo? Ze hovik a briard ve velkem cvicili sportovku? Pohybuju se po cvicacich od r 1992 a nepamatuju se…
Ono totiz -takove male tajemstvi 🙂 - ona ta dnesni doba preje tem exotum ve sportovce vice nez to bylo kdy v minulosti. Ty naroky se meni - a meni se i zpusob vycviku. I proto se “ted” vyrojilo vice plemen na place. A lze s nimi uspesne sportovat. To “drive” byly casy, ze vas s nepracakem na cvicaku nebrali vazne. Ze nedokazali poradit s jinou povahou. Koncilo to nejakou radovkou a ne zkouskama a zavodama nebo dokonce pouzitim psu v praxi.
V kterém období? Sedmdesátá a osmdesátá léta, určitě i v devadesátých letech, v těch možná už méně, nevím. Briard byl služební plemeno, pro uchovnění potřeboval zkoušku. Teď už nevím, asi minimálně ZVV1. Pak, nevím v kterém roce, došlo k úpravě podmínek chovnosti a zkouška už není od té doby potřeba. Podle mě je to ke škodě plemene.
Hovawart nebyl zařazen mezi služební, ale cvičilo se s nimi, hovíci skládali zkoušky,…
Stačí prolistovat pár čísel časopisu Pes přítel člověka z té doby a pročíst si inzeráty. Tehdy se tam uváděly zkoušky rodičů štěňat.
Vypadá to, že jste natrefila na nevhodný cvičák. Já jsem začala cvičit v roce 1982, na cvičáku byli převážně psi služebních plemen, ale nebyl problém přijít s jiným plemenem nebo křížencem. Cvičilo se jinou metodou než dnes, to je jasné, ale výsledkem byli psi všestranně použitelní. Výcvik vedli dlouholetí členové, chlapi, kteří se svými psy již něco dokázali. Výcvikáře nedělal člověk, co měl prvního psa jako mnohdy dnes. Obrany - revír - se cvičily v přirozeném prostředí v lese, mezi stromy, využívala se různá zákoutí, aby bylo prostředí co nejvíc rozmanité, ne jako dnes hřiště s maketami, a když není maketa tak pes neví, co má dělat. Taky se nekladl přehnaný důraz na milimetrovou přesnost, důležité bylo, že pes cvik provedl. Psi chodili u nohy přirozeně, viděli, kam jdou, nemuseli vyvracet hlavu a tím pádem měli přirozený krok a pohyb.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 28.11.2023, 08:11:18
Ano, a pes pošupajdí z domu. S přístupem, jaký k němu má tazatelka podle úvodního příspěvku, je to ale spíš dobře. Snad pro obě strany (doufám, že ho dají někam, kde nebudou děti a kde se o něj budou dobře starat).
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 27.11.2023, 20:06:07
Za mě je velká škoda, že se s puvodně služebními plemeny, krom NO a BO, málo cvičí.
Je to vývoj, co se dá dělat. Ale fakt mně přišlo úsměvné, považovat briarda za exota.
Doron, ať se vám s Framem daří ve výcviku, aby lidi viděli, jak schopní briardi jsou. A že nikdy nebudou rychlí jak NO a BO? No jistě, škodovka taky nikdy nebude rychlá jako Ferrari, přesto se s ní dá hodně dokázat.