Buggyra

Horsana:

Toto ma veľmi zaujíma, aj foto vagonety a ponýšky a koľko toho tak utiahnu? 

Koľko ks turistov?

Do kopca 😀

Vagoneta je tuta https://zvirata.bazos.cz/inzerat/174869370/vagoneta-za-pony.php

No a ponýšky papíroví SHP utáhnou vozík s hlušinou v dole 😀 teda teoreticky… Momentálně jsou rádi, že utáhnou svoje špeky, víme známe. Ale kdyby nachodili a nabouchali svaly (to se u nás nikdá nestane), tak by měl každý utáhnout v terénu do 200 kg v naprosté pohodě (co nám tak říkali zkušení pony vozatajové). Tj. tuhle vagonetu (ta bude mít hádám tak 120 kg) a 2 dospělé a 2 děti. Což je takový plán a víc se toho na tu vagonetu ani nevejde. To by teda podle mého bylo průchozí i v tom terénu, co u nás je (kopce, polňačky, lesní cesty, kořeny, kameny, krpály) a ve všech chodech. Kdyby byli poníci namakaní.

No ale protože jsme stejně líní jako ti poníci, tak namakaní nebudou a budou chodit s tímhle nákladem maximálně po rovině po asfaltu kolem řeky a jediný kopeček po cestě vyfuní s vagonetou až když slezu 🤣

Foto ponýšky + vagoneta bude, až to bude doma a někdo (já) se odhodlá to zapřáhnout 🙂

Nepotřebuje někdo valníček a dvě sulky za poníky? Máme pomalu víc kočárů než koní…

Nějaké zdroje na netu praví, že SHP může tahat dvojnásobek svojí váhy. Vzhledem k tomu, že jeden z našich buřtů bude vážit pomalu už k 300 kg, tak mám obavy, že by ho stihl infarkt už jen kdybych mu o tom řekla.

Mno a liška bude (můj tip) plavá nebo ryšavá 🙂

Horsana:

Portréty detičiek, ktoré sa o chvíľu budú odstavovať…a začne im úplne nový život…je mi ich ľúto, že budú musieť ísť od mám preč, ale aspoň pôjdu dvaja.

Prijímam tipy na to, akú má vlastne Líška farbu 😀 

No teď jsou to konečně ňuňu koníci! 😍 Krásňoučcí!
(nemám ráda malá hříbata)
 

Ať se jim daří!

Pálivý já ne-e. Tak pěstuji jen papriky nepálivé. Tedy letos jsem nepěstovala. Přesadila jsem z kořenáčů nějakých pár i s rajčaty, a zjistila jsem, že přestože to vypadalo, že to neporoste, tak když jsem oškubala spodní listy od rajčat, začalo to kvést a plodit, a docela jsem i nějakou papriku na podzim sklidila. Tak příští rok půjdou jako podsev pod rajčata. Nakonec semen mám dost, to, že neklíčí, není můj problém, co vyklíčí, půjde pod rajský. 

A pak jsem pár paprik z kořenáčů nepřesadila, páč byly mizerný, ale nechtělo se mi je likvidovat, tak jsem je přes léto nechala jen tak v těch nádobkách na stole. A ono to kvetlo a dělalo to malé papričky. Tak jsem se smilovala a vzala to zase do bytu a už se některé ty papričky barví. No tak to holt bude přes zimu v bytě a na jaře to půjde jako podsev - éé, podrost - pod rajčata. Aspoň mi nebude líto, když z těch mizerně klíčících semen nic nevyklíčí.

Ale jinak se mi papriky nedaří a nejde mi to, takže jsem s nima už oficiálně skončila, kdyby se někdo ptal 🙂

Však my máme plot. Takový, aby ani poníci nezmehli - lesácké pletivo. Kvůli debilidem máme to pletivo vyhnané do dvou metrů výšky, aby nemohli debilidi krmit koně kdejakým sfinstvem. No ale sfině procházejí jak kdyby tam nic nebylo…

Tuhle jsem viděla srnku proskočit jedním z těch vok toho pletiva (sic!). Asi jim tam nainstaluji ještě k tomu nějaká voka stahovací. A pak budu mít plnou stáj srnek, který budu muset krmit, páč nemám dost mrazáků.

No však to je přeci správně, že chodí člověk spát tehdy, kdy je unavený, a ne tehdy, kdy mu to nařizují hodiny. Já bych přála všem mít zaměstnání jako mám já, kdy si mohu chodit do práce a z práce do značné míry variabilně. Takže teď chodím na šestou, protože do změny času jsem chodila na sedmou. Nemám debrése, že jedu do práce za světla a z práce pomalu už za tmy. Já potřebuji světlo hlavně odpůldne. 

Mno jo, vy jste skleníková. Mně ta rajčata drží venku 🙂 Ale cukety a okurky udělaly pápá. A srnka sfiňa se snaží co může, aby pápá udělaly také jahody. Přesadila jsem máteři jahody z políčka, abych políčko příští rok mohla celičké využít na brambory. A jedna z těch přesazených rostlin dokonce zakvetla. Snad tedy ve zvýšeném přežijí jahody zimu. Asi přes ně budu muset hodit pletivo, ať je srnka sfině nezlikviduje. Přes svoje od jara ve zvýšeném umístěné jahody mám pletivo hozené celoročně, už jsem se před podzimem chystala ho sundat, když sfině nejevila zájem, ale dobře, že jsem lenorus lenorum, protože bych to teď měla oholené až na geotextilii… A to jsem si plánovala, jak na jaře zpracuji ty výhony a udělám si krásný jahodový koberec někde po výběhu. Udělám kulový, sfiňa sklidila.

No musí se to buď držet v uzavřené místnosti, kam tedy obsluha chodí přes dvojité dveře, nebo se mouchy drží pod moskytiérou.

To je také limitující pro mě - já bych bráněnky ráda, proto taky hltám každý příspěvek Honzy o nich, a nebo bych ráda moučné červy, no ale ta létavost těch dospělců mě limituje, musela bych je právě mít pod moskytiérou, ale protože denní péče atd., určitě by mi zdrhaly ☹️ A to si v paneláku úplně nemůžu dovolit. Ještě tak na tom balkoně, kdybych nějaký měla. Ale tam by se mi to přes zimu zase nemnožilo, takže zrovna to období, kdy by se mi ty larvy hodily, že…

Tak spíš nakonec přemýšlím o nějakém tom domácím vermikompostu… žížaly nelítaj, no.

Mě časový posun přímo sejří. Já bych chtěla napořád letní čas. No ale to nebude, tak aspoň ten půlrok, no.

Tak chodím spát v 9 a vstávám v půl 6. Mi nevadí, je to jako předtím chodit spát v 10 a vstávat v půl 7. Z práce naštěstí můžu taky dřív, takže asi neumřu. Prostě jsem si ten denní režim posunula o tu hodinu zpět, zachovávám letní čas, a je to. Že na TV nějak zásadně nekoukám, tak mi nevadí, že usínám už u Teorie velkého třesku a nikoli u Přátel.

Já je hážu za plot (rovnou do lesa). On se tam vždy o ně “někdo” postará. Druhý den tam nejsou.

Abych přidala též nějaké novinky o koko/pipi:

Od loňského podzimu první oběť (ťuk ťuk) predátorstva, jedna z bílých Lohmanek. Druhou bílou Lohmanku se evidentně dravec (létající) pokusil taky dostat, ale zdrhla mu, jen pár peří zůstalo na louce. Holky jsou ale všechny, a nabyté zkušenosti doufám řádně zúročí v podobě větší ostražitosti. Na jaře jsem velkoryse dokoupila k zbývajícím 3 slepicím 5 kuřiček s tím, že zimu 23/24 se 4 kousky zvládnu. Ještě že jsem holky přestěhovala do většího slepicodomu, protože naproti očekáváním ubytovávám ještě pořád 7 kousků. A to vlci o pár domů vedle snědli krávu. Tak snad se nás štěstí bude i nadále držet - kamarádka, která drží slepice o namočeném pečivu v temném chlívku (který jsem přes léto tedy vykydala - byla tam půlmetrová vrstva trusu s nánosy generací čmelíků - když jsem přecházela k našim slepicím, tak jsem šla přes pračku a sprchu. Bála jsem se, abych v těch nánosech nenatrefila na zakopaného manžela…) má zvýšenou poptávku vajec! 🙂

Rajčata jsem stále ještě nezrušila, a stále ještě dozrávají. Zatím u nás neuhodily žádné zásadní mrazíky, zato vydatně prší.

No a stále rostou houby, posledně jsem nasbírala kozáky a hříbky přímo u koní ve výběhu.

Paní veterinářka je báječná vypravěčka a její knihu vřele doporučuji. Četla jsem nějaké úryvky a stojí to za to.

Hm, to budou holštýnky, to je vůbec kráva vyšlechtěná na velkou spotřebu, no a jak je to úspěšné na výkrm, to netuším, ale je to rozhodně intenzivně chované plemeno. No a tím pádem v družstvu nebudou mít ani výkrmové směsi to mají směsi pro mléčný skot, to na výkrm není.

(Za mě furt lepší ovlivnit pohlaví dítěte už při oplodnění, než holčičky házet ze skály, pokud už porovnám dva extrémy. Ale ono to u lidí nebude průchozí skrzevá etiku. Zatímco u zvířat je to hodně protlačované skrzevá etiku 🙂)

Výkrm trvá podle požadavků různě dlouho, ale v domácích podmínkách to bude vždycky delší než v intenzivním chovu.

http://www.tegro.cz/holstyn.html

https://www.holstein.cz/cz/soubory-ke-stazeni/slechteni/15-slechteni-holstynskeho-skotu/file tady podrobněji o výkrmu

No to asi budete muset vyzkoušet. Každá kočka je jinak citlivá a každá má jiné preference 🙂 Mému kocourovi nevadí drátěný kartáč jako je na obr. Zkuste si někde nějaký ten kartáč půjčit na zkoušku.

chuděry, takhle za krček…. Ale kdyby se jim udělal pěkný postrojík okolo hrudní kosti, ony mají pěknou sílu, když na to přijde! Stačilo by tlesknout, a už by člověk frčál.

Ale tak vy, Zrzavci, máte smečku úderníků již doma a po ruce, a vsadím se, že i ty postroje na ně máte. Tak už jen nějakou tu káru, a hurá do toho, půl je hotovo 🙂 To zase efe by s bobíkem měla celkem smolíka, ten by ji nikam nedovezl, no a mně by se na to Kocour vyvíteco.

V mládí i zatahaná byla, ale pouze v páru, sama by to psychicky nedala.

A to my zase měli poníka zatahaného v jedničce a když jsme ho zkusili zapřáhnout do dvojky se zkušenou poničkou, tak jsme mysleli, že odnese poničku i s vozem do hor…. 😀

Zrzavci:

taklenc?

To je trefný. V tý době totiž už PHM budou tak drahý, že zrovinka my s efe budem jezdit fakt s koněma i na nákup…

Tak to já v sobotu zase Hubertská vyjížďka a v neděli výlet do Hořic na trubičky a juknout na novou vagonetku za poníky - a vezmem ji 🙂 Tak konečně budu poníky moct pořádně zpeněžit, budu vozit túristy! 🙂 

(budu vozit kulový, zapřáhnout znamená hodinu a půl se kolem toho motat, než může člověk vyjet, takže se mi nebude chtít, on na to přes zimu nakonec nebude ani čas…)

Tady máte příklad nějaké KD https://theses.cz/id/7i9ney/Diplomov_prce_M.K..pdf no bojím se, že seno jako základ KD pro výkrm nebude to ono.

Jestli nebude jednodušší to seno prodat? Když nepočítáte svoji práci, tak to seno nabalíčkujte do pytlů a prodejte za nějakou dumpingovou cenu králíkářům a morčatářům… 

Jestli v družstvu vykrmují býky, tak si tam kupte býka i to doplňkové krmení (lepší cenu stejně někde po internetu nedostanete) a můžete to zkusit s tím. Družstvo má beztak to doplňkové krmení nejlíp vyvážené. Se můžete zeptat, zda různé věkové kategorie ve výkrmu krmí různým složením a případně si tam dojít během zimy několikrát, když budou tu KD měnit.

Však pro anglii je základ kampanní ježdění, které bylo přímou průpravou k boji. Dneska je to “happy athlete”, ale dříve to byl válečný kůň.

Zatímco jízda kočovných národů a pastevců vycházela z potřeby přesunů na koni a práce z koně, tj. kůň měl naučené základní návyky a musel umět (nechával se) pracovat sám, jízdní požadavky na válečné koně vycházející z dost možná již starověkých praktik přímého využití koně v boji jako bojového prostředku, byly základem pro výcvik koně k preciznímu porozumění daleko větší škále pomůcek. 

Kočovné národy měly koně jako součást běžného vybavení “domácnosti” a v případě potřeby je využili k práci nebo boji. Vojenští důstojníci Evropy chovali koně určené pouze k bojovému výcviku, špičkové atlety všestranných vlastností, kteří pochopitelně neměli problém v boji fungovat i bez otěží, ale zároveň s otěžemi byli schopni podávat výkony nesrovnatelné s provozními koňmi kočovníků.

Mimochodem, vaquero škola přímo vychází z bojové tradice španělských válečníků, takže i western má ve své původní podobě velmi blízko k tradičnímu způsobu přípravy pro využití koně v přímém kontaktním boji. Westernové ježdění používá trochu jinak koncipované přilnutí, ale stále je to přilnutí a je to velmi přesná pomůcka. V moderní podobě ovšem ta široce rozšířená podoba sportovního westernového ježdění více reflektuje ty potřeby pracovní, než bojové. 

Westernové ježdění se v zámoří stalo málo platné pracovním nástrojem dělnictva, takže nároky bojového nasazení se vytratily. Zatímco v Evropě držel standard jezdectví stále šlechtický stav, posléze vojsko, kteří samozřejmě udržovali tradiční přípravu koní pro vojenské využití. Což se odrazilo v sportovním využití koní, které přímo navazovalo na vojenskou tradici.

Kdysi kočovné národy starého světa se zvyšující se modernizací od tradičního jezdectví často upustily zcela, kůň přestal být zajímavý ve chvíli, kdy nastal odklon od kočovnictví (rozvoj infrastruktury, civilizační tlak). Tradice přetrvávaly pouze v odlehlých oblastech, kde koně byli stále základním výrobním prostředkem, případně jednotlivě v rodinách, které si to mohly dovolit (živit koně, kterého nepotřebujete k živobytí).

V US nakonec byla situace trochu podobná, koně se sice využívali stále, ale tradici náročné přípravy koně pro vaquero drželi jen lidé, kteří si to mohli dovolit (a měli přístup k tomu know-how). Stejně jako v Evropě tradiční přípravu koní pro kampanní ježdění již uvidíme zejména v původních vojenských hřebčínech.