Buggyra

Taky…

Ale mi nevadí, pokud napadne dost, hříbata půjdou zase do saní 🥳

Hnojit… no, dobře, stínky se šváby vyrobili pěkný substrát v akva, už delší dobu se lámu něco jim odtamtud vyhrabat, že to přihodím k různým kytkám vůkol, které “vyžraly” svoje květináče, tak další impulz… tak uvidím, kdy se dolámu 🙂

Já to právě nemám na podporu toho korpusu, ale potom na regeneraci, resp. ono to nějak pozitivně působí i preventivně proti svalové únavě. Nemá to stahovat, je to na malý sucháč, ten to jen drží na místě…

Já mám jen jednu tu velkou cibuli, ty dvě další jsou maličkaté, asi bych je musela přesadit, pod tou aloí jsou dost udušené 😀 Ale já jsem známý kytkovrah a kytkotyran, takže mají holky asi smolíka…

Hahá! Tak amárylis vyhnala stvol a pokvete! Jsem ji podcenila! 🙂

Bobče i Bobče přeji oběma samé dobré 🙂 Nepropadejte panice ani debrézi! 

U nás zase napadlo, ale včera vydatně pršelo, tak máme vany plné. Přes den ještě vyhoupne nad nulu, tak nebude zamrzat, to je velmi fajn, protože budu moci využít “nasušenou” vodu. O víkendu jsem přivezla nádrž šestistovku a všude dolila a dočerpala do podzemní nádrže, ještě by to chtělo přivézt druhou šestistovku, ale teď jak zapršelo, tak není spěch. Hlavně nesmí moc nasněžit, resp. musí zase slézt, jinak nemám tu druhou šestistovku jak dopravit, s ní za zadkem nahoru do výběhu nevykloužu. 

Jsem zvědavá, jak se dneska moje nová felicie popere s tím novým sněhem, zda do výběhu vyjede - gumy má celkem galusky, to jsem si ráno vyzkoušela na sídlišti, jak testuji vždycky brždění, když nasněží. Tak tomu moc nedávám 🙂 Tak snad nebudu muset těch 10 l horké vody do výběhu tahat růčo fůčo.

Mám Olfen, používám, mně funguje 🙂

Kdybych měla pocit, že stačí jen potlačovat bolest a uvolňovat chemií, tak zobu a mažu a doktora vidět nepotřebuji.

Ale včera u koní naprostá krize, stavěly jsme s holčičkou další část ohrady (myslela jsem, že bychom to mohly dorazit, ale to jsem byla zase jednou žertovná, se svými pohybovými schopnostmi) a já potom lezla už po tom svahu po čtyřech, protože jsem se nebyla schopná postavit. Dolezla jsem ke stromu a nevěděla, jak se ho chytit, abych se přitáhla, každé přitažení byl nůž do boku. To jsem se nasmála 😀 No, do výběhu jsem se nějak dobelhala, pak jsem ještě musela dát koním seno a dojít k autu, seno jsem dávala po hrstičkách, protože jsem sotva uzvedla vidle, a k autu jsem už nohu táhla za sebou.

No a v noci jsem spala jak zabitá, snad jen jednou jsem se vzbudila, abych se převalila (převalení trvá asi dvacet minut) a vzbudila jsem se až ráno odpočatá krásně. A ráno se mi povedlo vstát, aniž by mě píchlo v boku :-O 

Dneska teda zatím docela dobrý. 

Tak třeba jsem to fakt včera rozhýbala?

No a jak ten psovod začátečník pozná, že pes se odmítá chovat podle příruček proto, že je to nepříručkový pes, a ne proto, že psovod pořád tahá za vodítko kam nemá, upírá svou pozornost, kam nemá, tlačí na psa nevhodným způsobem, má chybné postavení těla, dělá pauzy, kdy nemá, atd. Teda ten začátečník to třeba pozná, když mu to trenér řekne, ale jak to má napravit, když mu na vodítku lítá pořád ten nepříručkový pes a psovod je zacyklený v nějakých svých stereotypech, neřku-li zlozvycích…

V podstatě tohle u koní odbourávám tak, že u člověka, který tělem a hlavou dělá, co nemá, použiju zkušeného hodného koně, který reaguje pouze na správné pokyny, a těch matoucích si nevšímá. Když bych nechala začátečníka cvičit s citlivým koněm, který reaguje na každé hnutí, rotovali by tam spolu hodinu, oba by se uzoufali, a nic z toho. Jenže kde má ten psovod, co přišel se svým psem na cvičák, vzít nějakého toho zkušeného a klidného, který ho bude dobře vnímat. Přeci jen většinou se sejdete na cvičáku parta lidí s více či méně nedorozuměními, skupiny jsou zpravidla podobné, tj. buď začátečníci nebo pokročilí nebo určité zaměření, a všichni jste na stejné úrovni, ne vždy má trenér někde uvázaného svého psa, kterého může začátečníkovi půjčit, aby si to na něm nacvičil (a co když to budou potřebovat nacvičit čtyři začátečníci…).

To je dobrý!

O hobby doggingu jsem nic nevěděla, myslela jsem si, že je to parodie na hobby horsing, ale tohle dává smysl, dobrá myšlenka!

Mně se taky hobby horsing líbí mimo jiné z toho důvodu, že pracuje s mnoha teoretickými základy ze sportovního jezdectví, lidi se při tom naučí cviky a povely a přesně - nezatěžují tím koně.

Já mám https://www.equiservis.cz/back-on-track-bederni-pas-1970-22625cz1124 není to bandáž, je to spíš na to klidové použití, ale na radu fyzio jsem to svého času nosila i na námahu, doporučovala. Nedá se to moc utáhnout.

A to se rozhýbe “samo”? Nebo pomůže nějaká fyzioterapie, manuální technika? Nebo musím opichy, aby se tam něco nešprajclo natrvalo?

No, proto jdu k tomu dochtorovi, aby mi řekl a poslal mě, kam slunce nesvítí kdyžtak. 

Nebolí to tak, abych s tím nemohla fungovat, jen mě nervozní ten úhel té páteře. Jestli se to časem srvoná samo, tak pohodička. V neděli jsme dávali seno, balík 160 cm, a pomohla jsem ho i shodit, i koulet, i postavit 😀 Takže nuda… I ponožky si nandám!

Já to taky nesportuju, jak se tak říká, kdo neumí, učí 😀 Já to jen dozoruju, a když potřebuji něco dětem vysvětlit, tak vému oře mezi nohy a za minutu už se mě ptají, zda nepotřebuji záchranku… Proto vím, jak náročný sport to může být, když se to má dělat pořádně. I na tu drezuru bych musela namakat plíce a svaly a rovnováhu nevídaným způsobem, natož abych se odhodlala třeba skákat… To bych si zlámala nohy nahned. Ale je spousta děvčat, toho času dospělých, co začínaly jako děti, a cílevědomým tréninkem se dostaly na evropskou špičku a závodí s HH na mistrácích. Je to mladý sport, pořád se může někam vyvíjet, tak je jasné, že ten kolotoč kolem toho ještě není takový, jako kolem gymnastiky nebo atletiky, ale když bude dostatečná členská základna a začnou se v tom točit peníze, tak se to tam v budoucnu posune.

Tak pokud se váš pes i v tom vašem věku bude mít dobře a pro případ nejhoršího budete mít zajištěného venčitele nebo pokračovatele, tak kde by se měl udát ten odsudek? 

Tady děti pořídily babě na důchodek bíglici, bíglice za tři roky hapr na srdce, protože se sotva nesla, ale paní byla velice spokojená, jak fena dospěla z toho štěněcího lítání, a že už jsou procházky s ní v klidném tempu radost, a ne o život… uf.

A to my jsme s děckama šli postavit crossovou dráhu do lesa a děcka s koníkama na tyči skákala na té dráze a běhala tam z kopce do kopce. Jasně, že by to ty děti zvládly i bez nás. Ale třeba já jako dospělý jsem zařídila, že v doskoku těch překážek nečouhaly ze země kořeny, že jsme dali na stranu větve a kameny z té pěšiny, že z překážky netrčely pruty, za které by se děti zachytly, že součástí těch překážek byly pouze rozkopnutelné materiály, protože některé děti někde našly tvárnici (v lese?!) a daly ji doprostřed skoku… Taky jsme děckám v táboře zkontrolovali boty, aby do lesa skákat přes kořání nešli v teniskách nebo žabkách (tací umělci se najdou). A po akci jsme zase překážky rozebrali a cestu vyčistili. Kdybych se hobby horsingu nevěnovala, ty děti by to jistě zvládly vymyslet samy. Ale ty důsledky.

Třeba jako když nám malí bajkeři na cestě postavili skokánky a přes cestu natahali klády a vykopali jámy, aby měli materiál na skokánky. Ti si snad samostatně ústa nerozbili, ale bez toho dozoru rozbili cestu, no. A jejich aktivitě každý zatleská, dokud mu tohle neudělají za barákem.

kéžby to bylo jenom tohle a ne od páteře. To bych si pískala 🙂

Já mám fyzio teď už s koněm taky pravidelně, protože jak tak rovnala toho koně, tak prohlásila (ne jedna jediná fyzio), že jsem taky křivá jak šavle, a že by to chtělo s tím něco dělat, no a od té doby, co mě bolívala bedra, jsem k ní začala chodit, a od té doby, co mě pobolívá hrudník, jsem se zaregistrovala u ortopeda a chodím k nějaké jím doporučené rehab. fyzio, od které mám cvíko na míru. Od té doby, co cvičím cvíko na míru, jsem bolesti beder neměla. A chodím na jógu. Teda teď od začátku prosince ne, protože jsme po volnu zatím nezačali… Já přes svátky cvičila poctivě doma, ale před Novým rokem jsem se na to vykašlala a teď stejně nemůžu, když jsem rozbitá.

No jenže já vím, že tohle je poúrazový stav. Trhala jsem prkna z podlahy přívěsu. Rukama, zádama. A špatně jsem to dělala (držení těla), protože jsme stáli skrz podlahu na zemi a museli být blbě nakročení, jak jsme to tahali od kraje toho přívěsu, nedalo se jinak, než se nad to nahnout. A tam přesně vím, že někde něco párkrát zatáhlo, kde nemělo. A teď tři týdny pozoruji různé stěhování bolestí a občas to přes den jakoby “rozchodím”, občas se naopak ráno vzbudím jako rybka a přes den se to zhorší, občas mi lupne v zádech jak lezu z auta/do auta, a prostě už jsem se naštvala. A hlavně chlap prohlásil, že chodím a stojím křivá jak paragraf a že páteř mám vyboulenou do strany. Tak to mě zneklidnilo.

A od fyzio vím, že do mě nebude sahat, když nemám diag.

haha 😂

Tak jsem objednaná k ortopedovi na středu. Bolest se od páteře nastěhovala do kyčle, odkud k té páteři vystřeluje. Chlap o víkendu říkal, že od pasu nahoru jsem nakřivo, a když se pokusím narovnat, páteř mi dělá esíčko do strany. Takže jsem usoudila, že to asi “nerozchodím”… no tak uvidíme, jak moc se pan doktor bude smát, až mě uvidí. Nerada bych si uhnala něco chronického.

Tak mi sestra u doktora odvětila, že má volno až 17.2.

Tak jsem jí odvětila, že to už budu zdravá.

Tak že za to ona prý nemůže.

Tož jsem přitakala, že nemůže, a že jí to taky nikdo nevyčítá.

Tak že mám přijít tuhle středu po ordinačních hodinách 😄