Buggyra

Právě, jsou to koně, kteří snoubí výhodně rozvážnost hucula s temperamentem araba, obě tvrdá plemena, hucul dodá záživnost, arab snadnou údržbu a vyšší nohu, je to prostě nejlepší kombo 🙂

Musíte si tedy u toho lesa prochodit s koňmi nové cestičky 🙂

Nebudu se s vámi dále přít, jistě máte pravdu 🙂 

Zároveň bych ráda zveřejnila disclaimer, že nikomu nedoporučuji ani zdaleka krmit psími granulemi, je to pouze náš rodinný vynález a rádi si ho ponecháme 🙂

bych si ty cesty na to cajdání s koněm být vámi vyčistila… Když už to tak vypadá několik let, evidentně to nikomu vadit nebude. Vzala bych křoviňák, motorovku… My jsme tu vedle výběhu klučili cestu tři roky a zprůchodnili jsme ji tak, že já si tam jezdím autem. Ještě mi zbývá otevřít její ústí směrem do louky, ale matka tam už s vozíčkem nepojede, tak mě to nějak nehoní, na koních tam projedem a lidi jsou mi vímekde. Dokonce i bagr jsem si na to pozvala 😀

No dobře, tak pokud se jedná o podvod, peníze, tak dejme tomu, ale tady advokát radil se neodvolat klientovi, který byl odsouzen za vraždu - neprávem. To je trochu jiný soudek.

Bych asi měla problém hlavně já 😀 Když už se křižuju nad některými jezdci z okolí, tak bych to tomu koni nemohla udělat. Nehledě na to, že já se nechci jen tak houpat po lese, ale taky chci skákat, cválat, terény… No a bohužel zjišťuji, že čím jsem starší, tím jsem horší jezdec ☹️

Jinak huculoarab byl můj sen, teď jak se kupovali koně, tak jsem horovala za huculoaraba, ale bohužel, jezdí se na chovatelské akce, tak se chtělo mít koně, co můžou absolvovat tyhle akce, tak máme WPB…

Já to tak neprožívám, vzhledem k tomu, co mykotoxinů a sajrajtů, co si vytváří hmyz, si nazobou venku, mě to nechává naprosto klidnou. Jak poznamenala kdysi Megí, v slepičích kompletních (granulovaných) směsích taky nic moc. Spíš než na kvalitu vajec to má vliv na dožití slípek (stav jater a podobně).

Já chci hucula! Ale se svojí váhou, to bych si už musela uříznout obě nohy ☹️

My ledy nemáme, všechno to roztálo a teď je umrzlo, ale sucho, takže na loukách se dá celkem v pohodě a v lese taky, tráva stařina trochu tlumí (teda když si člověk neukopne nohu o krtinec, že), v lese holá zmrzlá hlína, ale žádný zle. Silnice suché, jen teda plné posypu, dolovala jsem kamínky asi dvacet minut z těch betonových kopyt… 

No, hlavní krmení jsou prý psí granule. Což mi přijde ok, moje hlavní krmení jsou taky psí granule… šmakuláda, já vím, ale nesou. Prý u nich nic jiného nedostávají, ale i tak, aby z 9 slepic vypadla dvě vejce týdně, to by se fakt musely leda “pást”… Oni je po zahradě volně nepouštějí, takže slépky jsou zavřené v krcálku a mají na hraní jen to jídlo.

Ještě mě napadá, mají tam potkany, třeba ta vajíčka kradou potkani? Krmení prý mají nějak zajištěné, aby to potkani nesežrali.

Jardo, toto jsou hybridky, ty by měly vykazovat aspoň nějakou snáškovou činnost 🙂 

Nevím, co máte za hybridy, ale pokud máte Isa nebo Dominant, pořiďte si příště lehké Lohmann (nevím, jestli jsou lehké i Dekalb), ty jsou zábavnější 😀

To s tím nepředvoláním svědků je věru alarmující…

Mě zase vyděsilo, jak advokát klientovi poradil, že se nemá cenu odvolávat, resp. podávat žalobu k vyšší instanci nebo jak to bylo. To je taky k popukání.

Je to tam, jdu na to, mnohem lepší materiál než poslouchat staříky krafat o Mercosuru.

Včera mě zaskočila holčina od kamarádky, mají 9 slepic jako já (taky bez svícení, bez zateplení, na zahradě…) a mají dvě vajíčka za týden! Nechápu… Půlka těch slepic je letošní… nechápu dvakrát.

Průměrka 17, to je věru vražedné tempo, vím od vytrvalců u koní. Jsem se pokoušela o nějakou vyjížďku s touhle průměrkou, a to je pořád cválat, jen přejezdy přes silnici do kroku a první kopyto na trávě a zase cval…

Tak přece to je jasné, znamení, že to jsou vejce DOMÁCÍ! Někteří “vesničané”, jak to není pos***ý, tak tomu nevěří…

Jinak samozřejmě na péči o koně je ten vítr také výborný, já když ve výběhu hrabu bobky, nakládám v poryvech do kolečka, zametám, nosím seno na vidlích a podobně, tak pak věru již nepotřebuji večeřet…

Taky jsme měli horší balík (není divu, je skladován na rohu stohu již dva roky…), tak jsem ho nakázala rozvalit po výběhu, resp. jsem si myslela, že rozvalíme tu hnitou část, a ten zbytek oberu. A jak tak valíme, tak najednou koukám půlka balíku rozvalena, a kromě toho hnitého fleku všechno seno krásné, šustivé, lístkové, neprašné… Tak jsem obsluhu zarazila, ale teď jak to dostat do seníku… no museli jsme vypadat báječně, opět animák hadr, nejdřív jsem se pokusila balík zpátky omotat sítí, tj. rozprostřela jsem síť na právě rozmotané seno a pomocníci kouleli na tu síť, tak balík uhnul ještě než se stačila síť jednou omotat dokola, to bychom měli, ještě z něj další plát upadnul. Dále mě tedy napadlo ho na tu káru hodit, jak je, a holt něco po cestě upadá, ale většinu balíku dovezem. Tak jsme ohnuli ojky u káry, z balíku se slouply další dva pláty, a mě začalo chytat zoufalství (seno v tom vichru létalo vůkol, všichni sousedi mají ozdobené stromy na zahradách). Nakonec přišli pomocníci s tím, že omotáme lanem, což se povedlo, balík se nakoulel již bez ztráty větší části kytiček do seníku a my jsme se mohli pustit do uklízení hromady volného sena, což šlo za pomoci vichru naprosto famózně, takže večer jsem vyklepávala senný prach až z… nebudu rozepisovat. Takže výborný nápad, ještě někdy takový uskutečním. Příště se bude balík rozebírat opět v seníku, i kdybychom měli na hnůj vyvozit třicet koleček hnusosena!

Co se poních žeber týče, jak teď byla trochu obleva, tak se nějak, mrchy, dokrmili, a žebra jsou hmatná již jen s obtížemi (ale jsou tam!), takže asi toho “hubeného” zase přestanu nějak víc vykrmovat a budou zase dostávat oba stejně. Ta sláma je bezvadná, protože teď opravdu nehrozí už asi měsíc, že bychom mohli seno máčet, to bylo max. pár dní, a zase ve výběhu nebylo tolik vody, abychom ji mohli znehodnocovat, takže slámě třikrát hurá.

Spíš plíseň…

Tak jsem v neděli spadla z mladýho. Jeli jsme na dlooouhou vyjížďku (spíš výlet) a sundal mě v první půl hodině, naprosto nechtěně, samozřejmě. 

Holkám jsem říkala, jak někteří jezdci odmítají v takovém fukéři sedat vůbec na koně a že některé spolujezdce bych ve větru prostě nedostala na vyjížďku, páč koně bývají auf a všeho se lekají (někteří tedy jen hledají, čeho by se lekli, že).

No tak černej čumí po všem vždycky, tak mi to nepřišlo nijak zajímavé, on se lekne na každé louce aspoň jednou 🙂 A pak jsme šli podél lesa po jedné louce, zahozená otěž (ostatně jako vždycky, lekat se kvůli otěži nepřestane…), a on podle mě začuměl na lísteček, co mu větrem vyběhl pod nohama a vyskočil všema čtyřma do vzduchu 🚀 😄 a vystřelil mě ze sedla jak z praku 😂 Jen mi ty nohy cvakly o sebe, jak mě sloupnul, jak v animáku…

A pak se zachvěla zem. Pod mým žuchnutím. Došla jsem k názoru, že jsem opravdu těžká… Kůň se mě leknul a běžel se schovat k poníkům, naštěstí jsme s sebou měli pěšce, tak ho odchytili. No a já když jsem viděla, že kůň je v cajku, z polosedu jsem se opět zhroutila do lehu a chvíli jsem vydýchávala, zatímco jsem okolí posunky dávala najevo, že žiji a netřeba burcovat záchranný systém. Když jsem se sesbírala, spočetla jsem oudy a s úlevou zjistila, že mám pouze naklepnutou sedínku. A žebra mi zachránila moje mocná drahá bezpečnostní vesta, která je tímto splacena ❤️ A nic mi není! Odjela jsem zbytek vyjížďky, další nějaké tři hodiny (se zastávkami, kde se i slézalo…) a docela dobrý 🙂 (to “docela” je tam proto, že už 10 dní trpím nějakým ústřelem v nadprdelí té druhé půlky, než na kterou jsem spadla…)

Dokonce mám radost, v terénu jsem na něj poprvé nalezla přes třmen. Končili jsme zastávku na čaj a holky se navzájem vyhazovaly a já se na to nemohla dívat, jak se soukají navzájem nešikovně do sedel, tak jsem se jala na ně nečekat a zkusit nalézt, ostatně předvolbu na záchranku měl tou dobou po mém prvním dívadle již každý navolenou… Mlaďas není vůbec zvyklý, protože nalézáme ze schůdků, ale protože se snažím koňa připravovat na různé piškuntálie, tak i z těch schůdků mám snahu dávat nohu do třmenu a viset v tom třmeni chvíli a i se třeba zhoupnout a nebo zavrtět, zejména u našeho plašánka je to dobrá praxe. Tak jsem si dala třmen nalejzák (ultra dlouhý, nemohla jsem zvednout nohu přes všechno to zimní oblečení, a, nebudu lhát, i svou tučnou pneumatiku kolem pasu… takže jsem pak sotva druhou nohu dosáhla přehodit přes sedlo) a vysoukala jsem se na toho HODNÉHO ZLATÉHO koníka. A on stál jako profík.

Takže samá pozitiva a sociální jistoty. Radost mi dělají všichni koníčci.

Náš letos úředně 35letý na lonži zacválal pod dítětem, které na něm předtím cvičilo voltiž. Až mi to vhnalo slzy do očí 🥰 Mám hroznou radost, že je náš staříček takto pohyblivý a má chuť do života, kéž by mu to dlouho vydrželo.

sockami a také progresivně umělou inteligencí. Ta už maže nastupující generace velmi důkladně.

Bobčo, teď už ale nepusť termín z pazour, příště až se budou na něco ptát, musíš to “prodat” a udělat ze sebe největší chudinku a nejpotřebnější chromajznu, již jsi poučena 🙂 Užij si s Jaruš, pěkně to rozjeďte 🙂

Raduš, nech stromek odstrojit kočky, stále si musím zpívat “Vánoce, vánoce přicházejí, budé i stróméčééék, však dlóuho stát nebudéé, zelénej blbečéék!” - ale ty tvoje povalečky by nic neodstrojovaly, je mi jasné, ty akorát tak nechat se obsluhovat domácím služebnictvem (ven-dovnitř-ven-dovnitř…).