Sardullah

Nutrii jsem taky ochutnala…koně bych nepozřela z principu..

Jo paní tam něco říkala o útulku…a že prvních 14 dní naprosto zlatej pes, no a pak se asi pán rozkoukal a začalo to…

No panička mi trošinku přišla, že jí to, co jí bylo řečeno pošramotilo její kynologické ego.

To moje teda umřelo v Ginině pubertě a rozsekal mě manžel, kterej na to koukal se mnou a říkal “ještěže i máme takhle hodný psy” a já na to, jestli si nedělá prdel, že ještě dneska mám s Gininy puberty noční můry a tik, když potkáme psa…no jemu přišla hodná, on s ní v životě nebyl na procházce…a nechtěla jsem mu připomínat, jak asi měsíc zpátky skore brečel, že je neschopnej, že ani Ginu není schopnej vzít ze zahrady domů...překvapivě na ní zavolal a ona zcela nepřekvapivě nepřišla…

Jako já na to dneska koukala a teda vůbec nevím, co bych si s takovým psem počala…s takhle malým psem. Já upřímně ještě nepřišla na to, jak vypnout vítací štěkot u toho mýho lapiního vnoučka…teda jasně, jsem zkušenej kynológ, takže mimo ignoraci a nula nula prd emoce, tak ho naučím osvědčený trik, aby si utíkal vzít do tlamky hračku…nebude to haf haf haf babí už je doma hurá, ale sakra, kde mám uzlík…tvl to zvíře štěká stejnou intenzitou i když má ten uzlík v tlamajzně…

Jako dámy upřímně…zlatej pastevec…

Dneska byl v pořadu na ČT1 Kočka není pes lapiňák…tak jsem jenom zírala, co za poděsa může lapina být...ještěže máme ták hodné lapinky…

https://www.ceskatelevize.cz/porady/11535735801-kocka-neni-pes/225562221350004/

Bodlinka:

tak to už zbývá jedině morče. 

Morče striktně spadá do kategorie “domácí mazlíček”…tak to bych taky nemohla…tím, že jsem ty morčata jako domácí mazlíky měla, tak konzumace morčete nepřipadá v úvahu.

Jako dospělou kozu jse nikdy nejedla, tak tohle třeba neposoudím…ale krůtu jsem ochutnala “100x jinak” a tohle aso prostě nepolknu a problém mám teda i se srnčím, to mi taky nechutná…

Takže když opravdu nebudu brát v potaz, co nemůžu jíst, protože i to psychicky dělá problém a teda z toho, co jse ochutnala, tak opravdu nejím krůtí…a teda až na vyjímky ryby…ochutnala jsem i klokana, ale teda musím říct, že už to bylo asi před 30ti lety a dodnes mě mrzí, že jsem se nechala přemluvit, protože dodnes mi z toho není dobře na duši.

Já, byť masožravec, tak něco opravdu nepozřu, protože bych to psychicky nedala…takže nejen králíky, ale telata, selata, kůzlata, jehňata…a hovězí teda minimálně, když už tak vyjíečně biftek nebo stejk z roštěnce…vlastně nejmenší problém mám s vepřovým (ne sele) a kuřecí teda s velkým sebezapřením, krůtu bych asi i snědla, ale krůtí aso prostě nepozřu…nevadí mi jíst ryby…ale zase to jím vlastně jenom tresku a i tu brutálně zalitou citronem, protože jak do mě máma cpala rybí tuk, tak jakmile to je trošku cítit rybinou, tak se mi zvedne kufr.

No tak teď jsem teda odkopala, co bylo vidět a slibuju na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, že fakt vyrazim na sběr 2x denně. Už to kopat fakt nechci.

Kotě jsem dostala asi v šestý třídě, když už jsem teda jako nemohla mít psa…ale teda jako “náhražka psa” zlatý morče…venku za mnou běhalo na volno, přiběhlo na zavolání, umělo chodit na vodítku a umělo si na povel sednout a čekat…kotě bylo takové to polodivoké, co se někou okotila kočka ve stodole a následně odchyceno a darováno jako mazlíček do bytu...žádnej mazlík to nebyl, byla jsem spíš zdrápaná, ruce, nohy, jak mě intenzivně “lovil”….prostě Mikeš by se dal naprosto přesně popsat jako “z divokých vajec”…no když mu bylo tak 12 let, tak už se s přihmouřenýma očima dal tím mazlíkem nazvat.

No prostě pro holku, co si představovala kontaktní a přítulné koťátko, které by bylo parťák, to byla fakt prohra v loterii a myslím zpětně, že i kocourovi by bylo lépe někde ve stodole jako kočka myšilov, které tam lidi šoupnou nějaký jídlo na přilepšenou…

Jo…taky jsem měla vycvičený morče, než imaginárního psa…

včera mi popřála už předem k mým únorovým 70

No jak by řekla moje 85ti letá maminka…70 let? No tak to je ještě mladá holka…aneb všechno je relativní…

Já teď chodím každý týden s maminou na kafíčko s jejíma kámoškama (všechny už mají tu osmdesátku na krku, těsně před nebo lehce po), protože jí v tomhle počasí nikam samotnou nepustím, aby neuklouzla a nenamlela si hubu nebo hůř, nezlomila kosti a ale aby teda za těma “holkama” mohla.

Minule mě pobavilo…"holky" jsou všechny bývalé pracovnice drah aneb ajznpoňačky..a moje máma říká “Holky, jak se jmenoval takovej ten malej blonďák…dělal výpravčího”…"a kterej a kde ho dělal a …"…"tak mi holky říkejte jména, já si vzpomenu"…"Novák.."…"Procházka…"…"Radosta…"..."Šimůnek"….a mamka “jo, Šimůnek, to je von, to byl ale blbec…” a to je pointa…to jsem se docela zasmála..

Já pak mluvila s mojí kámoškou, tak jsem jí líčila průběh dýchánku, že mě celkově teda “holky” fakt pobavily…kámoška říkala, že příště jde se mnou, když to byla taková psina…

Chci tím říct, že když jsem na ně tak koukala, tak tohle bych si asi taky přála, až budu v důchodu, tak abychom se s kámoškama slejzaly alespoň jednou tejdně na to kafíčko…

A že doufám, že budu alespoň tak funkční, abych se na to kafe dobelhala…

Moc ti držím palce, abys ta operace dopadla dobře, aby ta rehabilitace proběhla na jedničku s hvězdičkou a abys pak mohla trajda kam je ti libo…🍀…pak hned bude svět veselejší…

Sarah01:

Pěkný bo.del. Asi nezbývá, než aby ho při dalším napadení někdo odbouchnul. Myslím toho psa.

No jako pak mi přijde, že boj s takovými ignoranty je jako boj s větrnými mlýny a stěžovat si člověk může tak max na lampárně…vyjde to asi na stejno…

Se fakt divim, když je ta čuba tak profláklá, že lidi sebou nenosí alespoň ty paralyzéry…

Sarah01:

To je život, jíst se musí. 😊

Jako já kdybych si měla maso “odchovávat” sama, tak je ze mě vegetarián…protože všechno je roztomiloučký….všechno se pojmenuje, ochočí a tím pádem je zvíře kámoš a ne jídlo…

Mě dělá problém utratit i akvarijní rybičku, ale to musím, když je potřeba…a to se jedná jen o to, že jí prsknu do sklenice s minerálkou a ledem…jako třeba u malý neonky to ještě jde, ale když mám utratit třeba skalára, tak už mám problém.

Mě dokonce dělalo problém krmit skaláry potěrem pavích oček…resp. dokud byly paví očka u skalárů v akvárku, tak mi to tak nepřišlo…sem tam nějakej prcek přežil, ale bylo jasný, že většinu prcků sežraly ty placatý piraně…no a pak mě tak napadlo, že je samozřejmě pro ryby nejlepší když budu krmit “živej barf”…a tak jsem založila akvárko s gupkama jen kvůlivá produkci živého krmení a to mi vydrželo jen do chvíle, kdy jsem ty prcky vypustila ke skalárům jako svačinku…no zkrátím to, mi těch chudinek přišlo tak líto, že co jsem stihla zachránit, tak jsem zase přelovila do bezpečí…no a pak zabij králíka…to prostě nejde…tady teda musím říct, že ani nejsem za pokrytce, protože králíky nejím.

impact:

Kuwa jsem šla pozametat hovna na dvůr a to bylo jak když hraju curling! Mávnu metlou a hovna vžuuuuuuuum a byly na druhý straně dvora. 🤣🤣🤣🤣🤣

No tak já budu muset někde v kůlně vyhrabat motyku…fšécko přimrzlý…🙄…tak budu vykopávat hovňajze….a to ani nechci myslet na to, kolik toho zůstalo pod sněhem, neboť když to nasněžilo, tak jsem byla v práci…až sleze sníh, tak to bude móc hezký, už se těším na hovňajzovou sbírací prácičku.🤮..

HH…super, cokoliv, aby alespoň některé děti neseděly na zadeli doma a hýbaly se, navíc co jsem viděla, tak to není úplná sranda a některý překážky bych teda ještě dnes raději skočila v koňském sedle, protože já už bych to asi sama nepřehupsla…ale zároveň mi to trochu přijde líto…viděla jsem dělat HH převážně holky, myslím, že tam určitě nějaký “sen” jezdit na koni je a že tohle je taková “náhražka” a mrzí mě, že prostě ne každý, kdo by si to přál, kdo o tom sní má možnost “chodit na koně” …jak jsme tomu za mých mladých let říkali.

Prostě mi to připomíná dobu, kdy jsem ještě u koní nebyla a hrály jsme si s kamarádkou, že naše kola jsou jakože koně…prostě kůň to není…

S těmi imaginárními psy…hele já nevim, to jsem viděla dělat dospělý lidi…a jak nic proti ničemu, nikoho tím neobtěžují, ať si každej dělá co chce…jsem venku a hýbu se, tak furt lepší než dřepět u televize, ale jako koncept mi to přijde takový pitomý…dám povel, předpokládám, že ho imaginární pes splnil a pak toho imaginárního psa ještě pochválím, tak na to teda už nemám tu “dětskou” dušičku…to radši budu chodit do parku krmit vrabce…nebo když už teda pes, tak se nabídnu jako venčitel do útulku…

https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/havirov-zivotice-agresivni-pes-taraba-majitel-obyvatele-vypovedi-policie-dukazy.html?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Dřív se chodilo běžně… lidi vzali kárku a tradá do lesa… a klacky a popadaný stromky a ještě stojící soušky si prostě z lesa odvezli. No a šišky samozřejmě.

Stejně tak travnaté plochy většinou ty menší, které nikdo nesekal tak tradá kárku, srp nebo kosu, hrábě a králíci měli krmení a tím ty plochy udržovali, dneska se to u nás už neděje a tam, kde díky těm lidem bylo posekáno, tak je vegetace po pás…a klíšťata tam mají pré.

Tak když to tak čtu … myslela jsem, že je naprostá hrůza, když si Gina tak jednou za měsíc vezme na žužlání nějakýho plyšáka a užužlá mu ucho a sežere ho…takže já už jí ty plyšáky rovnou beru s tím, že když to žere, tak jí to nenechám…. a koukám, že jedno plyšový ozško za měsíc je na pohodu.

Jack sežral gumovej míč… ale já to netušila do chvíle kdy ten rozkousanej míč vyblil, ale to fakt byly velký kusance… to se mi udělalo skorem fyzicky špatně, že měl takovej kus gumy v břiše. 

No tak nějak… Máťu mám už 4 roky a furt zapomínám, že poslouchá..

Já jsem u svých psů zvyklá, že když je nějakej problém, tak musím vymyslet, jak to udělat, aby pes chtěl….no a tohle “postižení” mi trochu komplikuje život… mám s Máťou problém… příklad… jde na vodítku a každou chvíli vyrazí vpřed něco očuchat, označkovat a vždycky se mnou škubne a já mu říkám “Maťul, co to děláš, nemůžeš s maminkou takhle škubat”… další škubnutí “no tak Maťulí, co jsem ti říkala”….já už màm vyškubanou ruku a jsem otrávená… tak použiju to, co používám na Ginu rázné“NE”… no tak to vůbec neví co to je a já si říkám co budu dělat s touhle nepříjemností a pak mě to trkne… bože vždyť mám poslušnýho psa a vydám povel a je to.

Tak s tím vystupováním z auta jsem měla problém s malou Ginou… jakmile jsem otevřela dveře, tak se rvala ven a nebyla jsem schopná jí naučit, že se vystupuje až na povel. Až jednou se nějak zamotala, já jí nestihla chytit a ona defakto vypadla z auta a zůstala viset ve vzduchu na vodítku, naštěstí na postroji a od té doby opravdu čeká až si porovnám vodítko a zavelím, že se může ven.

Máťa se taky z auta cpal ven… já zoufalá, dokud mě netrklo,  že on se narodil cvičenej a tudíž opravdu stačí zavelet zůstaň nebo čekej a on počká… prostě deformace od pyrenejky a u berberů jsem to měla podobně, kde ty povely úplně nefungují, kde je potřeba proslov a vysvětlování a Máťa je sice zlatíčko, ale rozhodně ne nejostřejší pastelka v penále a tak chudák moje vysvětlování nepobral. 
To je tak, když si člověk jako já pořídí “ normálního” psa a pak ten chudák netuší, co po něm chci.