Sardullah

kometa:

Díky všem za rady a doporučení.

Jak píše Lupus - natrénovat a zautomatizovat reakci na krizovou situaci. Kdo je připraven, není překvapen.

Natrénovat…no tak si myslím, že to se lehko řekne, ale hůř udělá…ono takhle “na sucho” nemá člověk ty nervíky, strach, není plný adrenalinu, nezmatkuje…

Jako jasně, natrénovat by to člověk měl, o tom žádná…ale potom, když dojde na lámání chleba a člověk nemá tu praxi, tak to nemusí úplně klapnout, když ta situace nečekaně nastane.

Jako to si můžu 100x říkat, že bych třeba zahodila vodítka se svými psy a útočníka odchytla…mám sebou vždycky náhradní vodítko, tak že bych udělala smyčku a prostě bych ho odtáhla a někam přivázala…ale nevím, jestli by to v praxi vůbec bylo proveditelné a to teda počítám, že psí útočník by byl jen jeden. Navíc si neumím představit, že by se v tu chvíli Gina sebrala a nechala mě v tom a myslím, že v tu chvíli by můj názor “Gino, nepleť se do toho, já to vyřídím” byl zamítnut jako debilní a to už tady máme teda regulérní rvačku…

Třeba Sára byla radikální bijec, navíc Jack jí poslouchal na slovo, takže by byli v týmu a člověk si tak říká, že kdyby opravdu k něčemu došlo, tak bychom cizího útočníka asi spíš pěkně zrychtovali, ale z bull psů jsem teda měla vítr vždycky. Tam si myslím, že končí veškerá sranda.

Ve své podstatě mi přijde nejefektivnější ten paralyzér…ale zase, pokud těch útočících psů bude víc, tak se to rozhodně nemusí obejít bez ztráty kytičky, obzvlášť, když i já mám víc psů…

A kdo kdy zažil opravdovou rvačku třeba dvou velkých psů, tak ví, že to není prča a to ani když spolupracuje majitel druhýho psa…a pořád to byl jen jeden na jednoho a pořád to nebyl žádnej bull pes a pořád byli psi v cca stejné váhové kategorii.

No jasně…ty dary, co teda byly odečteny a stát je nevyplatil, by jí měli k úhradě připočíst…a pěkně těm útulkům vrátit.

A tak to je zase hezká historka, protože to dopadlo. I když to na toho panáka určitě bylo.

Prej…” Fuj Danečku, vyplivni to, bůhví, kde se to válelo…”😂😂😂

když nebudu kvůli někomu spát v noci, tak můžu přes den

No a asi o tom to je… já neříkám, že bych nezachrupla přes den, ale problém je to nesoukromí… takovej ten pocit, že tam defakto couraj lidi… třeba i ty sestřičky…

A teda zase je pro mě schůdnější představa trojlůžáku než dvoulůžáku… jakože pak ze mě padá taková ta společenská povinnost, být ta jediná, s kým si může spoluležící povídat. 

No hrůza, radši to nechci domýšlet.

A představa domova důchodců a sdíleného pokoje s další bábou do konce života je taky hrozná…

v pátek jdu na foniatrii pro naslouchátka na zkoušku

No tak hurá… konečně uslyšíš… 👍 

tak mít colt s pepřákama v kapse v ruce

Jo, takhle jsem to měla, když jsem se občas vracela z práce za tmy, takovou pitomou zkratkou kolem garáží…kolťáka v ruce v kapse a já teda ještě i s nataženým kohoutkem, neboť mi jde spoušť tak ztuha, že by se mi jednou rukou blbě střílelo…

Přesně…

No možná je to daný tím, že já jsem nespavec…mám obecně problém s usínáním a navíc jsem sova…

Jako já obecně večer, když jdu druhý den ráno do práce, tak beru prášek na spaní…protože jinak bych usnula tak ve 3 ráno…na mě obecně platí takové to “počítáte ovečky do tří nebo do půl čtvrtý”…no já spíš do těch půl čtvrtý…a nebo mi ta poslední ovečka rovnou řekne “dobré ráno”

Navíc nejenže mám problém s tím, že někdo třeba chrápe, já mám problém i s tím, když někdo nahlas dejchá…ve své podstatě mám už léta letoucí s manželem oddělené ložnice a těch pár let, co jsme byli nuceni sdílet spolu na spaní jednu postel, jsou moje noční můra, on je ten typ, který řekne “dobrou” a do minuty spí a chrápe…ve své podstatě, jak už jsem “rozmazlená”, tak si vůbec neumím představit, že bych s nějakým člověkem sdílela v noci místnost….zajímavý je, že třeba u psů mi chrápání nevadí…neruší mě…naopak se mi líp spí, když se mnou pes sdílí lože a nebo spí se mnou v ložnici…a je jedno, jestli dýchá neslyšně nebo slyšně… stejně tak mi vůbec nevadí, když mi ráno začaly cvrdlikat andulky, je to pro mě taky příjemný a někomu by to vadilo, takže to ani není o tom, že bych potřebovala úplný ticho…asi jsem holt alergická jen na ty lidi a nebo prostě jen potřebuju v noci naprostý soukromí.

No mě zase přijde, že v nemocnici si člověk neodpočine…tak možná, když má nějaké oblbující léky na bolest nebo tak něco…protože jinak tam za ranního kuropění vlítne ranní směna..měření teploty, léky  a tak, potom nějaká snídaně, pak tam vlítne uklízečka, aby to tam pošmrdlala hadrem, pak už zase pobíhají sestry, aby před vizitou bylo všechno cajk…pak teda čekání na vizitu a vizita a než se člověk rozkoukne, tak už je oběd…po obědě se mu možná na chvíli podaří schrupnou a prsk je 14:00 a začínají návštěvy…pak je večeře…a než potom člověk usne, tak už je zasejc ráno a to nemluvím o tom, když nemám nadstandard a mám nějakýho spolubydlu, co se hlasitě projevuje i v noci a teď nemyslím jen chrápání…

Potvrzuji…mám plynovku kolta …náboje v něm mám s nervově-paralyzujícím plynem (ale tyhle nemusí působit na psy, tam je asi lepší náboje-pepřák)…ale mám pocit, že se dají zakoupit i poplašné náboje.

Problém vidím trochu v manipulaci…resp. člověk na takové situace není povětšinou připraven a než jí vydoluje z kapsy a nebo pouzdra, tak to chvilku trvá…

drvodelkafialova:

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-blesk-tlapky/832261/zklamani-darci-stat-jejich-pomoc-retrivrum-odebranym-z-odrovic-znarodnuje.html

Takže v podstatě každy, kdo přispěl na ty chudáky, nepřispěl jim, ale té svini.

Tak tohle je fakt do nebe volající….

Vždycky se rozepíšu a pak to zase smažu, protože to defakto nemá smysl komentovat.

Jen teda musím říct, že můj smysl pro spravedlnost zaplakal. A teda já nic nedarovala, protože jsem socka, ale kdyby ano, tak bych se cítila tak nějak podvedená…daruji v dobré víře, že pejskům tak nějak přilepším nad rámec nutných výdajů, že možná pomůžu těm útulkům, kteří se o pejsky starají a dopadne to takto.

Upřímně mě to vlastně ani nepřekvapuje…

No úplně mi stačil titulek, rozklikávat nebudu…se opravdu člověku dělá fyzicky zle jen když na to pomyslí…😢

Ve mě se vždycky probouzejí vražedné sklony…

Tak já tady sedím a čtu to…chudák Jack, chudáci vy…tak prostě budu držet všechny palce, pěsti a tlapky, co doma máme…a dám se i na modlení🍀

Si to vůbec neumím představit, že bych něco takovýho řešila…

klub uplne nepodporuje praci malych

Tak to mě překvapuje, kdo jinej by to měl podporovat.

Mě vždycky mrzí, když se střetne moje naivní představa s realitou… a moje naivní představa byla, že knírači jsou pracovní plemeno bez ohledu na velikost.

Teď se taky směju, ale když si to představím v reàlu, že mi umře andulka a sežere mi jí pes, tak teda nevím, jak bych reagovala… jakože by mi asi nebylo dobře na duši. 
Na druhou stranu odpadla starost s pohřbem andulíny.

Jo…tak přesně tenhle obrázek jsem chtěla k tomu mýmu příspěvku dát, protože tohle přesně sedí…ale nenašla jsem, kde ho mám uloženej…

Můj afgán byl král zlodějů…a ještě navíc takovej fantom, nikdo ho nikdy nepřistihnul…si pamatuju, jak moje děcka hlídala mamka, čekala na ně u nás až přijdou ze školy a mezitím připravovala oběd…řízky…jeden měla rozklepaný na prkýnku, druhý ve fázi již obalený v mouce a momentálně se nacházel v talíři s vejcem…zazvonil syn, mamka koukne do obýváku na afgána…afgán spí jak dřevo…no tak dojde do chodby, otevře synovi a vrátí se zpátky..myslím, že jestli jí to trvalo dlouho, tak max minutu…přijde do kuchyně zpět…řízky nikde…koukne po afgánovi a ten leží na to samém místě a spí.

No o něm bych mohla vyprávět…třeba jsme vyprovázeli návštěvu a na stole zbyly jednohubky, napíchaný na takových těch plastových udělátkách ve tvaru meče ve složení rohlík, klobása, kyselá okurka…no a přijdem zpátky do obýváku a chrťák mezitím stihnul všechny jednohubky rozebrat a vyžrat jen tu klobásu…

No náš kocour byl taky prima…mamka mi třeba ráno připravila snídani…housky s máslem…no až následně jsem zjistila, že byly i se šunkou, ale tu jaksi kocour zkonzumoval.

U Sáry jsme se naučili opravdu všechno uklízet, nikde nic nenechávat…ale ona “kradla” i pití…jak někde v dosahu zůstal hrnek nebo sklenička, tak to vyslupala a je jedno jestli to bylo kakao, čaj, voda, coca-cola…

Teď mám psy, co nekradou…je opravdu fajn, že můžu kdekoliv nechat položenej talíř s jídlem a můžu odejít a nikdo mi to nesežere…můžu nechat na lince maso, nikdo se toho nedotkne….až na vyjímky…to, když mám něco a jako přílohu chleba…a ona jde okolo a normálně si ten chleba nabídne a pokračuje v chůzi…

Ad to značkování… berňucha doma nikdy nic neoznačkoval. Na podzim se syn přestěhoval do většího pokoje, přestavěl se trochu nábytek… co teda zůstalo a je to tam celej berňákův život je takovej ten dřevěnej hospodskej věšák… on nechodí do toho pokoje často, ale nebyla to zapovězená komnata a přesto tam za náma přišel a hned na první signální zvedl nohu… jako myslím, že moje reakce nyla dost rychlá, ale pár kapek ukáplo.

Tím chci prostě říct, že byť je pes vzorňák, tak taková nehoda je dřív než na nový boty.

Jako když k nám do krámu někdo přijde s pejskem a zeptá se, jestli může, přestože na dveřích máme jasnou značku, že ne, tak ale lidi prosím, ať vezmou pejska do náručí… u větších psů se klidně nabídnu, že ho u vchodu pohlídám… jako všude jsou koberce a při představě, že pes tu nohu zvedne a třeba se mu povede tři koberce počůrat, tak co s tím… už vidím nadšeného páníčka, jak je hned a ochotně platí…

Tak já teda se psy do obchodu nelezu…teda mimo zveráče, kde jsou psi vítáni…tam jsem teda chodila cíleně i se štěňaty v rámci socializace.

S berberama jsem chodila i do restaurace, ale ve své podstatě taky ve štěněcím věku, aby se naučili, jak se v takovém prostředí chovat, kdybychom to náhodou v budoucnu potřebovali.

Přiznám se, že s Ginou, ani s Máťou ne, ale zase u nich vím, že bych s nimi klidně mohla napochodovat všude, kde je to dovoleno a že by mi ostudu neudělali.

On asi ten pohled na to, kam se psem ano a kam se psem ne, může být taky danej plemenem resp. velikostí psa…já mám medvědici a berňuchu a teda jsme docela prostorově rozměrné trio…takže třeba do Ikea by mě vůbec nenapadlo je tahat sebou. Na druhou stranu třeba nějakej hobby market s velkorysými uličkami nebo nějaké zahradní centrum ve vyjímečném případě bychom asi zvládli….ale zase bych takový prostor viděla spíš pro štěndo v rámci socializace…..MHD…tak ta se přiznám, že současní psi nikdy nejeli…u nás je teda dána cena za psa…ale zase, vzhledem k tomu, jak svoje psy znám, tak Gina by to zvládla stopro na pohodu s prstem v nose (jak se říká)…Máťa je trošku plašan, tak tam bych asi cvičně zvolila na první svezení nějakej pozdě večerní spoj, aby tam nebylo moc lidí…

No a zase je to o tom…v dnešních autobusech mi přijde, že je míň místa v uličkách, než bývalo v karosách a když si představím, jak nastupuju do autobusu, který je dost obsazenej s dvěma véééélikými psy…

Mě spíš udivuje chování spousty lidí s pidi psy…lezou s nimi i tam, kde je to zakázáno a když je na to obsluha upozorní, tak se hádají, že to nikdy nikomu nevadilo a že teda to je drzost a ať jim zavolají vedoucí.

Možná jsem to tady i psala..zažila jhsem v Globusu v restauraci…paní si byla koupit jídlo sebou…takže i se špiclíkem v náručí se pohybovala v zóně, kde si lidi nabírají jídlo z otevřených táců …takže hádka s prodavačkou (a to jí prodavačka jen slušně upozornila, že tam psi nesmí), až taková, že mi přišlo, že bych do toho měla vstoupit a tak jsem se té arogantní paní snažila vysvětlit, že celej svět nejsou jen pejskaři a když někdo chodí nad jídlem se psem v náručí, tak že to opravdu ůže někomu vadit…a teda že do Globusu ani psi nesmí, je tam cedulka…podotýkám, že paní tam byla i s náctiletou dcerou…a reakce? “A co mám asi s tím psem dělat?” a že to nikde nikomu nevadilo….no kluk do mě žďuchal, ať už se do toho nepletu, protože viděl jak začíná pěnit..a asi četl ty titulky “ty krávo nebeská…a co kdyby ta dcera s tím psem zůstala venku…nebo alespoň mimo tu zónu, kde si lidi nabírají jídlo..to tě nanapadlo”

Mě třeba nevadí psi v restauraci..teda pokud je lidi nedávají na stůl a podobně…protože pes leží u stolu a není u přípravy jídla, ale v jídelně, která je částečně samoobslužná a ještě toho psa držet nad tím jídlem, tak to už mi teda přes čáru přijde…

Ach jo…začátek roku se teda fakt “vydařil”😢…upřímnou soustrast , je mi to moc líto.