bambule

S tím řvaním na vše, jste mi připomněla sousedovic malou fenku. Pořídili si ji někdy v zimě - fenku maltézáka. To je vám panečku řvoun. Ta si stoupne doprostřed zahrady a řve a řve a řve. Fakt, možná to někomu ze začátku přišlo miloučké, ale teď už je to hodně otravné. Sirius se kvůli ní nechce venčit potmě. Neptejte se mě proč. Prostě je tma, malá řve, tak milostpán čůrat nepůjde. Když máte večer otevřená okna a ona vám tam ňafá hodinu v kuse tak to není moc příjemné. Majitelé se jí snaží zavolat domů, ale jak to tak bývá, fenka je v těchto věcech nepolíbená výcvikem, takže je má na háku. Při myšlence, že tohle budeme poslouchat dalších cca 15 let se mi dělá trochu mdlo. (Okna od ložnice a kuchyně máme přímo nad jejich zahradou, takže ji vlastně slyšíme vždy když na zahradě štěká.)

Když by Sirius tryskal někde v přírodě tak jsem v klidu, ale včera ho to dopadlo na náměstí, které bylo v tu dobu plné lidí. Už při přecházení přechodu pro chodce měl nohy (všechny čtyři) spíš ve vzduchu než na asfaltu. To co předvedl pak bylo jak z grotesky. Sirius tryská kolem mě, já se otáčím aby se mi nepřerazil o vodítko, snažím se zachovat vážnou tvář a hledám poslední zbytky důstojnosti.

Důležité je umět si udělat pohodlí…..

Vypadá, že každou chvíli promluví. Vyloženě něco chce.😃

💔 Sbohem Idorku.

Jsou s PP ( jméno chovky se mi teď nevybavuje). Fenka měla jenom čtyři štěňata, jedno žíhané a tři bílé. Bílí boxeři mají své příznivce, někdy se stojí pořadník na bílé štěně. 

Edit: mám to …

Když si vaše 20-ti kilové štěkanátko myslí, že jste ten nejlepší polštář na světě.

Boxer - studie pohybu….😃

Já se přiznám, že když čtu co všechno Dafi trénuje tak mám trochu výčitky, že vlastně po Pupikovi toho až tolik nechci. Jasné pilujeme rozumnou chůzi na vodítku, nějaké ty povely, přivolání (to nám moc nejde, protože je tolik zajímavých věcí na světě) a jako hru i přines. Což zvládá, dokonce pustí, abych mu hračku hodila znovu. Pořád budujeme vztah. Náš začátek nebyl jednoduchý, on si totiž Sirius nedokázal ujasnit kdo vlastně jsem. Manžela a mladého pana od začátku bral, ale se mnou si prostě nevěděl rady. Jsem podivný chap s vysokým hlasem nebo co jsem vlastně zač. Teď je to už jiné, jsem ta co se musí poslechnout, jak říká nás mladý pán : “Hele bacha, jde mr.Boss.” Hlavně soustředím na socializaci - auta, kola, chodci, jiní psi, lidé, křičící děti, sportovci, koně, kozy, kočky prostě všechno co působí rušivě. Pořád to vnitřně argumentuji tím, že má jenom pět měsíců. Tak nevím jestli trochu nešlapnout na plyn. 

😳 no asi tak nějak.

Včera u nás bylo opravdu horko, Siriusovi to bohužel naprosto lezlo na mozek…. Snad nikdy tolik netáhl jako včera, snad tisíckrát jsem musela zastavit, aby se  zpátky přiřadil, čupl na ten jeho zadek. Stejně znovu vyletěl vpřed, jako by to do jeho zataveného mozečku nějak nedošlo. Bohužel jsem taky někde po cestě ztratila napájecí láhev, naštěstí starou malou ( nová velká zůstala doma). Nakonec jsme byla šťastná preštastna, že už jsme doma. Dnes ráno naprosto jiný pes, spolupracující, netahající. Naprostá paráda.

Daja:

Prosím a jak vypadá tenhle pes pocket cosi -pocket. Já fakt nemám ponětí.

Foto stažené z internetu.

Uši mají 4 módy: strýček Fido, foxteriér, jsem jakože kupírovaný a konečně mód boxer. Uši používají tyto módy samostatně, bez předešlého upozornění či varování. Je také možné, že jedno ucho je v módu foxteriér a druhé v módu strýčka Fida. Uši tedy žijí vlastním životem, tempem a řídí se osobitým módním stylem. Počkáme až vypadne poslední špičák a uvidíme jestli bude potřeba jim nějak domluvit. 

Dnes jsem končila v práci v deset. Měli jsme dost hektickou sezónu (ubytování, soustředění), takže jsem si dnes dala půl dne klidu a volna. Posílala jsem manželovi provokativní fotku, aby věděl, že na nějakou pracovní morálku z vysoká kašlu😀. Jinak nás můj skoro dokonalý muž ochotně vyvezl za město, aby Sirius nemusel šlapat o kilometr víc. Takže vycházka za městem, pak centrem zpátky domů. Ten ležící Sirius ( a mé kolena) je přímo v centru, i když to na fotce nevypadá, tak nedaleko je hodně frekventované dětské hřiště a posezení u zmrzlinové ho stánku. Takhle dokáže v klidu ležet a pozorovat okolí.

Necelých 5 měsíců a skoro 18 kg. Ale pořád se nechá nosit jako malé štěkanátko.

Nejenom, že ztrácím zuby z huby, ještě i ty uši si dělají co chtějí…..

Mám to úplně stejně, světlé oko, světlý nos, modré oči, merle zbarvení. To není můj šálek kávy. Taky bych si nikdy nepořídila psa typu bull. Jo a taky z bílého psa bych nebyla odvázáná. 

Koukněte do tématu “Jak se vám venčí?” Tam jsou fotky pana Yody .

Sirius třeba štěká jen velmi málo. Většinou u hry, ale to je celý repertoár zvuků. Od brumlaní, bručení, kvílení, pískání až po to štěkání. Všimli jsme si, že posledních čtrnáct dní reaguje na klapání na dveře vrčením, někdy i štekne. Tohle dřív nedělal. Také začal jinak reagovat na “podezřelé lidi ”.  Třeba dnes jsme šli do menšího kopečku, kde na horizontu chodila nějaká paní a zřejmě něco fotila. Sirius se okamžitě přiřadil k mé noze a celý v pozoru šel nahoru kopečkem. Dřív by v takovém situaci byl nejistý, měl tendenci si sednout a vyhodnocovat. Už jsem si toho všimla víckrát, že na některé situace reaguje právě takhle. Není v tom strach  jen prostě skoro až ochranářsky jde vedle mě.

Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast.