bambule

DafiŽeryková:

Ano,každý pejsek je jiný…

například Jessynka si ustlala muži za hlavou…,

jaký to je vlastně přejít s trpaslíka na velký plemeno?

Já si to vlastně hodně užívám. Chtěla jsem velkého psa a to se mi splnilo. Manžel nechtěl velkého psa, ale mám takový pocit, že si to také neskutečně užívá. Včera spolu řádili, dělali medvědí zápasy, běhali po baráku a manžel ho neustále povzbuzoval se slovy “ Utíkej Foreste, utíkej. Zachraň aspoň sebe!” Neskutečná podívaná. Smála jsme se ještě hodnou chvíli po ukončení honičky. Navíc co si budeme povídat on Sirius je zlatíčko, hygienu má zvládnutou, na vodítku se taky snaží, povel sedni ovládá snad i v polospánku. Jen přivolání nám moc nejede, ale to se všechno srovná časem. 

😁 přiznám se že zoubek jsem vyhodila. Na takových věcech nelpím. Už tak se mi doma válí spousta zbytečností, které nemám to srdce vyhodit. Moc Vám přeju s Jessy mnoho krásných chvil. Ani Sirius není náhradou Bambule. Je jiný, přináší mi do života jiné radosti, jinou energii, jiné zážitky. Často na ni myslím, na moji malou Bambuli. 

Ztrácím zuby, jen tak, bez varování. Vypadává mi jeden za druhým. Fakt. Zůstávají mi ve spodní čelisti poslední mléčné tesáky. Vzadu mi dnes vypadla stolička, vylétla mi z huby a přistála s cinknutím na dlažbě. A oni se tomu smáli….. 

A Vy jste nám tohle chtěla zatajit!!!?? Proč není v “kouše a dělá loužičky”? Proč?

Normálně s Vámi souzním, kdysi mi takhle upadla baterka se kterou jsem to 💩 po tmě hledala. Fakt, kdybych stokrát chtěla trefit baterkou bobek tak se mi to nepodaří. Jednou nechci a 💩 se stane silně magnetickým …..

Já třeba dala Siriusovi pohlavek, ne prudký ani nijak extra silný, ale pohlavek to byl. Pro upřesnění - o půl jedné ráno se rozhodl, že je ten správný čas na hraní a pěkně silně mě hryzl do brady. Já samozřejmě rozespalá a moje první reakce byl ten pohlavek. No světe div se štěně přezubuje, kouše syna, kouše manžela, ale mě ne. Stačil jediný pohlavek, aby pochopil,  že panička se neokusuje. Čímž samozřejmě nechci říct, že je potřeba pohlavkovat štěně, to určitě ne. Jen to pro něj byla srozumitelně nastavená hranice. 

Úplně souhlasím, nedávno mi jeden náš host řekl :"Paní Vy vypadáte pořád stejně." Jako jak stejně? Stejně mladě vypadající, staře vypadající. Blbě vypadající, dobře vypadající. Já fakt nevím. Nějak v tom ten kompliment nemůžu najít…… 

Thielli? Doufám, že se nepletu a že jsem nezkomolila přezdívku.

To si zde s dovolením odložím.  My zatím jenom tvoříme pěnu, na slintání to zatím nedotáhl.

Teď jsem měla víc štěstí jako rozumu, normálně bych už šla se Siriusem ven, ale čekala jsem než mi dopere pračka. Během pár minut se přihnala obrovská bouřka. Docela děsivá a prudká. Netrvala dlouho, snad jen patnáct minut, ale ty proudy vody byly ohromující. Takhle jsme ji naštěstí přečkali doma, nedovedu si představit kdyby nás to chytlo někde venku …. 

Jestli jsem to správně pochopila, dáte ji granule nebo konzervu, ale misku neodebíráte po cca 20 minutách. Necháte ji tam plnou ležet celý den? Misku vždy seberu, ať už nedožranou nebo prázdnou.  Protože jedině pak potom funguje to nechceš - nežereš. Jo a ještě když nežere tak nedávám nic navíc, žádný jogurt, ovoce, sušené rybičky. Prostě do dalšího žrádla nic navíc.

Jasné, jsou chvíle kdy to prostě bez podstrojovaní nejde. Kdybych mohla tak bych občas nežravou Bambuli krmila jak hus na výkrm. Protože tam byl problém s následným podáním inzulínu. Vycházela jsem z toho, že zadavatelka nepsala o zdravotních problémech ani o tom, že hladovka nefunguje. Já třeba dávám odměnu do misky, takže nahoru naaranžuju rybičku  nebo nějakou jinou dobrotu. 

Moc se mi tohle téma líbí. Je to přesně to co mám sama ráda. Moc hezké.

Souhlasím, prostě nechceš - nežereš. Může se to zdát kruté, ale je to ten nejlepší způsob jak zatočit s rozmazlencem. Sirius to zkusil jednou a od té doby si to pamatuje. Žádné žrádlo se neodmítá 😃.  

U nás ráno pršelo jen chvilku, takové lehoučké mrholení. Celý den svítí sluníčko, ale manžel říká, že snad do hodinky by mohla přijít nějaká bouřka. Tak mu budu s nadějí věřit.

Ta zlatá čmouha je můj pes🤪

Vždycky je těžké tohle téma otevřít, když se tu objeví nový příspěvek. Ještě těžší je najít ta správná slova.,. Člověk by toho tolik chtěl říct, slova podpory, útěchy, ale i naděje, že někde na někoho zase čeká nějaká oddaná duše. Neznám Vás osobně a asi se nikdy nesetkáme, ale odchod jakéhokoli parťáka je pro mne stejně bolestivá, jakoby jsme se denně potkávali. 

Já když přijdu domů, musí pes sedět a v klidu se pak přivítáme. Můj manžel má prostě ty jeho vítací tanečky ve velké oblibě. Dělá s ním opičky, pes skáče, radost veliká. Přece jim to nebudu kazit, no né 🤪.

Můj manžel se s ním vítá zásadně venku. Protože v návalu nadšení Sirius učurává. Sama radost, skákání, všechny čtyři nohy ve vzduchu a do toho ukapávání moči. To je radost….😃.  

Dafi je mi to moc líto. 💔