bambule

Ne ne, zloprcek je pořád zlatý štěňátko. Jen disponuje zlouchem. Týden jeho levé ucho představovalo strýčka Fida, prostě celé odstávalo, včera zaujalo styl foxteriér a dnes mu udělalo krásnou přehazovačku přes hlavu. Fakt to ucho si jede svým vlastním stylem. Pravé ucho stále drží styl boxer. 

Já venčila zloprcka už o půl čtvrté ráno, bylo příjemně. Venku 25 stupňů, v baráku máme 28😭 ( máme okna na jihozápad takže celé odpoledne pěkná výheň).  Ono i na té chalupě bylo horko, ale tak nějak snesitelné.  Škoda, že tam člověk prací povinný nemůže zůstat tak dlouho jak by se mu líbilo. Pod smrky na jehličí. Ach jo 

Brzy ráno jsme dali ještě vycházku lesem,  pak přesun domů a teď už jen takhle. 

Jsme na chalupě na Žitkové, ve stínu neuvěřitelných 38 stupňů. Všichni se postupně střídáme v nádržce s vodou. Sirius si teda smočil jen nožky, ale ten většinu dne spí v ložnici na dlažbě, kde je docela chladno. 

Těstovinový salát se šunkou. Studené, rychle hotové. 

Ségra měla na škole učitele tělocviku jménem Láska.

Jsem krásnej a vůbec mi to nepřekáží …..

Orionka:

Ještě při návštěvě postele. 

A ještě při návštěvě kostela, říkávala babička….

Jo já měla systém, když jsem ho brala ráno, tak jsem se snažila všechno obstarat do devíti hodin, protože jsem věděla, že po dáváte budu k smrti unavená. Taky co jsem naspala za ten měsíc neschopenky jsem nenaspala snad posledních 15 let😃. Takže i k něčemu to bylo dobré.

Děvčata jedete…. Ráno všechno dočteno a teď bum a padesát nových příspěvků. Ale všechny jsem je poctivě přečetla. Marodům přeju brzké uzdravení. Já se nesnáším, když jsem nemocná, bývám protivná, unavená a otrávená ze své neschopnosti fungovat. 

Jo a k tomu Nimesilu, brala jsem ho před dvěma lety kvůli bolestem v rameni a bohužel jsem ho hůř snášela. Byla jsem po něm hodně otupělá a unavená. Nakonec po domluvě s doktorem jsem ho brala jen na noc. 

Je to těžké 😃. On moc dobře ví, že za paničkou se chodí mazlit a za pánečky dělat lumpárny. 

Tak Vám milé dámy musím sdělit, že dnes brzy brzy brzičko nad ránem mě začalo bolet bříško. Hučelo to ve mě, škrundalo, bublalo. Panička si s povzdechem před půl třetí natáhla tepláky a šlo se ven. Jo pane to byla nálož. No ale nemyslete si, že jsme šli hned domů. Ba ne. Lovil jsem můry, klacíky, zkoumal každý kanál po cestě. U kostela se labužnicky rozvaloval v tom jejich krásném trávníku. Udělal jsem taky třikrát krásnou loužičku. Vyplašil jsem nějaké divné uječené ptáky v křoví. A nakonec naprdl sousedovic malého bílého psa, protože se mu nelíbilo, že procházím pod jeho balkonem. To vše za příjemného chládku, bez lidí, aut, jen já a moje panička. Dal jsem si taky brzkou snídani a teď…. Teď jsem hrozně unavený. Jo a panička ta si uvařila kafe, že už stejně neusne. Takže dobrou noc milé dámy. Pa a tlapku na to. S.

V pátek jsme odjeli na chalupu, v plánu byl velký úklid a taky seznámení se psy našich kamarádů. Jedni mají cca rok starého bordíka, takového nevycválaného puberťáka. Ani ho tak nezajímalo hraní jak spíš neustále odskakování Siriuse. Docela jsem z toho byla naprděná, protože když osmikilový pes skáče neustále na záda štěněte není to určitě nic co bych byla ochotná tolerovat. Druhým psem v pořadí byl Ruska barevná boloňka. Šikovný čtyřletý pes plný energie, přes počáteční snahy naskakovat si nakonec dál říct a pěkně si se Siriem hrál. Pak ještě seznámení s kocourem, posezení s našimi přáteli. No a to se nakonec ukázalo jako ten největší kámen úrazu. Hlavně pánská část osazenstva neustále komolila Siriusovi jméno, budeme na něj volat Cyrile a pod. Neustále nevyžádané rady z jejich strany, protože už jsem nechtěla, aby si hafani spolu hráli, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů, plus hrozné horko tak, aby nebyl Sirius úplně odvařený ( i když ho manžel samozřejmě větší část cesty nesl). Pořád kecy o tom jak bude rozmazlený.., mám své kamarády ráda, ale včera večer jsem ze společného setkání odcházela znechucená a naštvaná. Ráno se mě tahle nálada pořád držela. Jinak se nám dařilo dobře za celý víkend jen dvě loužičky doma ( a to když hlídali moji kluci🤔) bobky jenom pěkně v lese na jehličí. Teď zpětně vidím, že se střetly dva světy, takový ten starý zkostnatělý svět pekařů a můj úplně odlišný. 

Vycházku jo, ale při jízdě autem trochu panikařil. Ono se není čemu divit, bylo opravdu horko a ve starém Fordu nemáme klimu. Navíc ta cesta tam je v jednom úseku opravdu hrbolatá. Ale cvičení dělá mistry a věřím, že nakonec si zvykne. 

Včera jsme měli malou lekci jízdy autem a kratičký výlet k naší přehradě. Bylo ale neskutečně horko, takže jsme se dlouho nezdrželi. Jen na chvilku okouknout kačeny, rybáře a zpátky domů do příjemného chládku.

“Jerry z ostrovů” jsem četla jako malá holka. Moc pěkná knížka. 

Aby jste věděly, takhle hrozně trpím, když panička odejde do odchodu a já tu zůstanu sám!!! Hrozné týrání. Ani jsem neslyšel, že už se vrátila domů. Pa a tlapku na to. S.

Děkuji Vám všem, tohle je pro mě pořád ještě hodně citlivé téma. Ale tak to prostě mělo být. Některá stvoření projdou našim životem jen letmo, přesto zanechají hluboké stopy.

Myslím, že je na čase uzavřít jednu kapitolu. Loni jsem si stanovila cíl 700 km. Bohužel osud mi nenadělil projít je s mojí malou Bambulí. Takže aspoň takhle …..

Všechno nejlepší přeji 💐.