Perleťovec velký

Znaky

Délka předního křídla 3 cm. Trochu menší než perleťovec stříbropásek, od něhož se nápadně odlišuje zvláště rubem zadních křídel, s oválnými stříbrobílými skvrnami a bohatým šedozeleným poprášením. Podobné druhy, perleťovec prostřední (A. adippe) a perleťovec maceškový (A. niobe L.), mají navíc v okrajovém poli na rubu zadních křídel řadu oček a bílé skvrny postrádají perleťový lesk.

Stanoviště

Podobná jako u perleťovce stříbropáska, s nímž se často společně na biotopu vyskytuje. Oba druhy často sají na kvérech bodláků a pcháčů rostoucích v polostínu na otevřených vlhčích místech podél potoků a na zarostlých stráních. V horách vystupuje až k hranici lesa.

Rozšíření

Téměř celá Evropa, na sever zasahuje perleťovec velký až k Severnímu mysu, na východ areál pokračuje přes Asii až do Japonska. Chybí na velkých ostrovech ve Středozemním moři kromě Sicílie.

Výskyt

Hojný.

Motýl

Jedna generace s dlouhou dobou výskytu od poloviny června do poloviny srpna.

Housenka

Srpen až červen. Housenku perleťovce velkého snadno poznáme od perleťovce stříbropáska. Je rovněž tmavá, ale na hřbetě má dvě bílé podélné linie. Po stranách těla má červené tečky a malé skvrnky. Hlava a trny na těle jsou černé.

Hostitelské rostliny

Většinou violky a macešky (Viola canina, V. tricolor aj.), dále (rdesno) hadí kořen větší (Bistorta major). Housenka přezimuje velmi malá. Teprve na jaře začíná přijímat potravu a růst. Za dne se ukrývá a vzdaluje se od hostitelské rostliny. Vyznačuje se noční aktivitou. ´

Poznámka

Na mnoha biotopech můžeme společně s perleťovcem velkým pozorovat ještě další dva velmi podobné druhy: perleťovce prostředního a perleťovce maceškového. Také jejich vývoj a okruh hostitelských rostlin je podobný.