Dvojzoborožec indický

Dvojzoborožec indický (Buceros bicornis) patří k nejmohutnějším asijským zoborožcům. Poznáme jej podle obrovského žlutého zobáku, nad kterým vyrůstá výrazná rohovinová přilba, a podle černobílého peří. Jde o stromového ptáka pralesů jižní a jihovýchodní Asie. Jeho život je těsně spjat s velkými stromy, které poskytují potravu i hnízdní dutiny. Český název dvojzoborožec indický je zoologicky přesnější než volné označení „velký zoborožec“, které může být zaměněno s jinými druhy.

Vzhled

Délka dospělého ptáka se obvykle pohybuje kolem jednoho metru, rozpětí křídel dosahuje přibližně 150–180 cm a hmotnost několika kilogramů. Samci bývají větší a mají nápadnější přilbu. Opeření křídel a zad je převážně černé, část hlavy, krku a ocasní pera jsou bílé, na ocase vyniká široký černý příčný pás. Některé světlé partie získávají žlutavý nádech roztíráním barevného sekretu při péči o peří. Rozlišovacím znakem pohlaví je mimo jiné duhovka: u samce bývá načervenalá, u samice světlá až bělavá. Mohutný zobák nevypadá jako jemný nástroj, ale pták jím obratně sbírá plody a manipuluje s kořistí.

Les a potrava

Dvojzoborožec indický se přirozeně vyskytuje v Indii, podhůří Himálaje a v částech jihovýchodní Asie až po Malajský poloostrov a Sumatru. Obývá především vždyzelené a vlhké opadavé lesy se vzrostlými stromy. Za potravou přeletuje značné vzdálenosti, takže potřebuje souvislou krajinu s různě plodícími dřevinami. Základ potravy tvoří ovoce, velmi významné jsou fíky. Přijímá ale také hmyz, menší plazy, ptáky a další drobné obratlovce. Plody často uchopí špičkou zobáku, vyhodí je a zachytí až v krku. Semena mnoha rostlin vylučuje daleko od mateřských stromů, a tím se podílí na přirozené obnově lesních porostů.

Hnízdní dutina

Jednou z nejpozoruhodnějších vlastností druhu je hnízdění. Pár si vyhledává vhodnou prostornou dutinu vysoko ve starém stromu. Samice se před snesením vajec uzavírá uvnitř a vchod zůstává z velké části zazděný směsí rostlinného materiálu a dalších látek; ponechává se jen úzká štěrbina. Přes ni samec předává potravu samici a později i mláďatům. Snůška zpravidla obsahuje jedno nebo dvě vejce, na nichž samice sedí přibližně pět až šest týdnů. Po určité době může samice dutinu opustit a mláďata si vstup opět zčásti uzavřou. Oba rodiče pak pokračují v krmení až do vyletění. Úspěch hnízdění proto závisí nejen na dostatku plodů, ale také na přítomnosti starých stromů s bezpečnou dutinou.

Chování

Tento denní pták bývá pozorován v párech nebo malých rodinných skupinách. Za letu střídá několik silných úderů křídel s klouzáním, přičemž jeho velká křídla vytvářejí nápadný svištivý zvuk. Ozývá se hlubokým, daleko slyšitelným voláním a partneři mohou vytvářet hlasové duety. Velikost přilby, celková kondice i způsob komunikace mohou hrát roli při námluvách. Není to druh, který by trávil většinu dne na zemi: potřebuje dostatečně pevná bidla a možnost delšího letu mezi nimi.

Chov

V českých podmínkách vyžaduje dvojzoborožec indický profesionálně vedený chov s rozměrnou voliérou, chráněným vytápěným zázemím a složitým krmným režimem. Důležitá je možnost volného pohybu, denního světla a nerušeného odpočinku. Krmení musí zahrnovat pestře sestavené druhy ovoce a přiměřený živočišný podíl; jednostranná nabídka sladkého ovoce není dostačující. Pro rozmnožování je třeba odpovídající hnízdní dutina a nerušená práce páru. Vzhledem k závislosti samice na potravě přinášené samcem je nezbytná jeho výborná kondice a stabilní sociální vazba. Z těchto důvodů nejde o vhodného domácího mazlíčka ani o ptáka pro malou klec.

Ohrožení

Dvojzoborožec indický je hodnocen jako zranitelný druh a početnost jeho populací klesá. Největším problémem je úbytek starých lesních porostů, které poskytují vhodná hnízdiště; místně se přidává lov a rušení. Protože se rozmnožuje pomalu a potřebuje rozsáhlé území s ovocnými stromy, může ztráta několika klíčových dutin ovlivnit celou místní populaci. Zachování velkých živých stromů je pro jeho budoucnost stejně důležité jako ochrana zbytku lesa.