Duhounek malý

Duhounek malý (Pseudomugil signifer) je štíhlá, živá ryba východoaustralských vod s výrazně modrým leskem duhovky. Jeho průsvitné stříbřité tělo může mít jemně žlutavé zabarvení a perleťové skvrny. Samci v dospělosti rozvíjejí protažené paprsky hřbetních, řitních a břišních ploutví. Při imponování se jejich ploutve zvedají a podle populace mohou získávat tmavé, žluté nebo oranžové odstíny. Samice bývají méně nápadné a mají kratší ploutve. V přírodě existují místní formy odlišné velikostí i kresbou, takže nelze všechny jedince hodnotit podle jednoho akvarijního zbarvení.

Od potoků k moři

Výskyt duhouneka malého sleduje východní pobřeží Austrálie od Queenslandu po Nový Jižní Wales. Obývá průzračné potoky, mokřady a klidná říční ramena, ale také ústí řek a mangrovové zátoky. Dokáže žít ve sladké i brakické vodě a některé populace snášejí značné změny salinity. To však neznamená, že by se každé akvarijní skupině měla automaticky přidávat sůl. Vhodné parametry závisí na původu ryb a zejména na jejich dlouhodobém přivyknutí. Nejbezpečnější je stabilní prostředí bez náhlých výkyvů.

Skupina a předvádění

Duhounek malý se pohybuje především ve středních a horních vrstvách vody. Je společenský a přirozené chování lépe ukazuje ve skupině alespoň osmi jedinců. Samci předvádějí ploutve samicím i rivalům, přičemž se krátce pronásledují a zaujímají nápadné postoje. Ve stísněné nádrži může tato aktivita přejít v dlouhodobé vyrušování slabších ryb. Rostlinné porosty a volný prostor pro plavání proto musí být v rozumné rovnováze. Podobně jako duhounek tečkoploutvý potřebuje klidné společníky, ale oba druhy není vhodné společně rozmnožovat kvůli možnosti záměny potomstva.

Voda a nádrž

Pro běžnou chovnou skupinu je vhodná zaběhnutá, dobře zakrytá nádrž o délce alespoň 60 centimetrů. Husté skupinky rostlin, plovoucí vegetace a kořeny umožňují rybám vyhledat klidnější místa, zatímco otevřený střed slouží k plavání. Voda má být čistá, dobře okysličená a s mírným prouděním. Často používané chovné rozmezí je přibližně 20–26 °C, pH kolem 6,5–7,5 a střední tvrdost. Jednotlivé lokality v přírodě jsou však různorodé, proto je vhodné vycházet z původu chovaných ryb, nikoli prudce upravovat vodu podle jedné hodnoty. V českém akváriu bývá největším rizikem nezaběhnutý biologický filtr, prudké změny teplot a zanedbaná výměna vody. Ryby mohou vyskočit, zejména při úleku.

Jemná potrava

Drobná tlama je uzpůsobena sběru malých živočichů. V přírodě ryby přijímají vodní larvy hmyzu, zooplankton a další jemnou potravu z vody i od hladiny. V chovu se osvědčuje střídání drobných dafnií, buchanek, nauplií žábronožek a kvalitních jemně drcených krmiv. Velké kusy potravy jsou nevhodné, protože je ryby nemusí spolknout. Pestrá strava podporuje kondici a vybarvení, zvláště u samců připravujících se na tření.

Jikry a potěr

Tření může probíhat opakovaně po více dní. Samec před samicí rozevírá ploutve a navádí ji k jemnolistým rostlinám nebo třecímu mopu. Samice klade malé počty jiker, které se pomocí lepivých vláken zachytí na podkladu. Rodiče o jikry nepečují a mohou je pozřít, proto se při cíleném odchovu přemisťují třecí mopy do samostatné nádoby. Vývoj jiker může při teplotách kolem 22–24 °C trvat přibližně 18–21 dní. Vylíhlý potěr potřebuje nejprve velmi jemnou potravu a bezpečnou filtraci bez nechráněného sání. Duhounek malý může v dobře vedeném chovu dozrávat poměrně rychle, úspěch ale závisí na kvalitě vody i dostatku správně velkého krmiva.