Aktuálně: 4 582 inzerátů178 167 diskuzních příspěvků17 805 uživatelů

Bukáček malý

Ixobrychus minutus

Bukáček malý

Ixobrychus minutus

Bukáček malý

  • Výskyt: Sever Afriky, Austrálie, Evropa, Asie
  • Velikost: 55 cm
  • Hmotnost: 140 g
  • Počet vajec: 3-6 ks
  • Inkubační doba: 16-19 dnů
  • Průměr kroužku: 7 mm
  • Potrava: Rybky, pulci, žáby, hmyz
Bukáček malý
Kam se řadí?

Bukáček malý

Taxonomie

  • Říše: Animalia - živočichové
  • Kmen: Chordata - strunatci
  • Třída: Aves - ptáci
  • Podtřída: Ornithurae - praví ptáci
  • Infratřída: Neornithes - létaví prvoptáci
  • Nadřád: Neognathae - letci
  • Řád: Pelecaniformes - veslonozí
  • Čeleď: Ardeidae - volavkovití
  • Rod: Ixobrychus - bukáček
Bukáček malý
Kde žije?

Bukáček malý

Asie

  • Nadmořská výška: 940 m
  • Povrch: sever rovinatý, střed kontinentu hornatý
  • Teplotní pásy:
  • Tropický: podnebí rovníkové, monzumové, kontinentální
  • Subtropický: v zimě chladno, vlhko; v létě vedro, sucho
  • Mírný pás: spadá většina kontinetu
  • Subpolární pás: severní oblast
  • Polární pás: nejsevernější oblast
  • Teplota:
  • Zima: až -50 °C (Sibiř)
  • Léto: 5-35 °C
  • Roční úhrn srážek:
  • Nejvíce jih a jihovýchod: 2000-3000 mm
Ing. Zbyněk Pokorný 10.06.2014, 11:00
4 675 4 minuty čtení

Znaky

Nejmenší evropský pták čeledi volavkovitých, velký jen asi jako holub, dlouhý 35 cm, o rozpětí asi 55 cm a o hmotnosti kolem 140 g.

Bukáček malý je velmi skrytě žijící pták, který se může vyskytovat v těsné blízkosti lidí, aniž by o něm věděli. Jen zřídka můžeme vidět smetanově žlutě černě zbarveného ptáka, létajícího podobně jako holubi se zataženou hlavou a mírně visícíma nohama, jak se mihne podél rákosí a hned zase zmizí. V nebezpečí se dovede bukáček nepopsatelně dovedně skrýt i v malých ploškách rákosí, kde strne ve vzpřímeném postoji se zobákem mířícím vzhůru. Když se rákos v jeho okolí pohybuje ve větru, přejímá i jeho tělo tento pohyb. Ozývá se tichounkým voláním „prump".

Prostředí

Bukáček malý se vyskytuje v Euroasii až po Indii v mírném a teplém zeměpisném pásmu. Dále na východ žije na jeho místě blízce příbuzný druh, stejně jako v Severní Americe. V Africe se vyskytuje rasa našeho bukáčka malého. Tento pták vyžaduje rákosí, vezme však za vděk i skromným životním prostředím. V jižní Evropě jej nacházíme hojně v rákosem zarostlých zavlažovačích kanálech. Miluje klidnou stojatou vodu, opuštěné pískovny a vůbec malé i větší rákosiny. Ve střední Evropě jeho stav strašlivě poklesl, protože jeho hnízdiště stále víc a víc omezují koupaliště, motorové čluny a podniky sportovních rybářů. Můžeme se s ním ještě setkat jen ve větších rákosinách zabahnělých jezer. Jako tažný pták přezimuje v tropické Africe a zde se setkává s tamními příslušníky svého druhu.

Rozmnožování

Bukáček malý hnízdí teprve v době, kdy je již vzrostlé mladé rákosí, většinou v červnu, často až do července. Hnízdo je v rákosové houštině nad vodou, obvykle na vrbě rostoucí v rákosu, často však i na stromech ve výšce až 4 metry. Je zcela nezaměnitelně postaveno z rákosových stébel do tvaru nálevky, přičemž ptáci odlamují zobákem stébla na vhodnou délku.

Snůšku tvoří 3 až 6 bílých a 34 mm dlouhých vajíček, na nichž se při sezení střídají samička se samečkem po 16 až 19 dnů. Pastelově zbarvená mláďata v prachovém peří, která po vylíhnutí váží sotva 10 gramů, žebroní jako ostatní zástupci volavkovitých: chytají rodičovské zobáky ze strany a stahují je do hnízda. Starý pták pak vyvrhne mnohdy už natrávenou potravu z volete do hnízdní kotlinky, kde ji mláďata sezobají. Mláďata mohou, stejně jako mláďata volavek a také kormoránů, polknout kusy, větší než je jejich hlava. Přitom se jejich elastické spodní čelisti značně roztáhnou. Starší mláďata klovají potravu už ve chvíli, kdy se objeví v zobáku starého ptáka. Od prvního dne jsou mláďata čistotná. Při kálení se posunou dozadu na okraj hnízda a udržují rovnováhu nataženým krkem, pak vypuzují výkaly mimo hnízdo.

Potrava

Bukáčkové loví především za soumraku. Pohybují se nad vodou na rákosu velmi opatrně, překřižují nohy, obepínají svými dlouhými prsty najednou jedno rákosové stéblo či stébel několik a zobají pak bleskurychle do vody po kořisti. Loví tak rybky až do délky asi 10 cm, mladé žabky, pulce, čolky a vodní hmyz. Mohou vyšplhat do výšky jen po dvou rákosových stéblech a sezobnout svým pinzetě podobným jazykem z rákosu spící vážku. Při ohrožení vyrážejí zobákem proti útočníkovi a míří přitom stejně jako bukači velcí na jeho oči.

Názvy ve světě

Bukáček malý

Anglicky: Little Bittern, Dánsky: Dværghejre, Estonsky: Väikehüüp, Finsky: Pikkuhaikara, Francouzsky: Blongios nain, Holandsky: Woudaapje, Chorvatsky: Čapljica voljak, Islandsky: Rindilþvari, Italsky: Tarabusino

Mohlo by vás také zajímat

Alexandr malýAra malýLori malýVaza malýMalý münsterlandský ohařMalý hrubosrstý vendéeský basetElo malýNěmecký špic střední a malýKnírač malýPolák malý

Foto: http://www.fotonatura.org

Podělte se s námi o názor na tento text →