Aktuálně: 2 538 inzerátů • 292 498 diskuzních příspěvků • 19 878 uživatelů • Chat · 0 online

Orel bělobřichý

Icthyophaga leucogaster

Orel bělobřichý

Icthyophaga leucogaster

Vzhled a určování

Orel bělobřichý (Icthyophaga leucogaster, často uváděný pod starším vědeckým jménem Haliaeetus leucogaster) je velký dravec vázaný zejména na pobřeží a rozsáhlé vodní plochy. Dospělý pták má čistě bílou hlavu, krk, hruď, břicho i spodní část ocasu. Hřbet a svrchní strana křídel jsou břidlicově šedé, konce letek výrazně tmavé. V letu upoutá širokými křídly a poměrně krátkým klínovitým ocasem. Zobák je silný, zahnutý, našedlý; nohy končí dlouhými černými drápy. Samice bývá větší a těžší než samec, ale obě pohlaví mají podobné zbarvení. Délka těla dospělců dosahuje přibližně 75–85 centimetrů a rozpětí křídel bývá kolem 1,8–2 metrů. Mladí jedinci jsou převážně hnědě skvrnití a plné bílé zbarvení získávají postupně během několika let.

Rozšíření

Přirozený areál sahá od pobřeží indického subkontinentu přes jihovýchodní Asii, jižní Čínu, Indonésii a Novou Guineu až po Austrálii a Tasmánii. Orel bělobřichý se vyskytuje nad mořskými zálivy, mangrovovými porosty, ústími řek, lagunami i podél velkých sladkovodních toků a jezer. V Austrálii proniká místy hluboko do vnitrozemí, pokud tam má dostatek kořisti a vhodných hnízdišť. Často sedává vysoko na stromě nebo na jiném vyvýšeném místě s rozhledem na vodní hladinu. Dokáže dlouho plachtit a při obhlídce loviště využívá vzestupné proudy. V České republice nejde o původního volně žijícího dravce; přírodní podmínky jeho areálu se výrazně liší podle zeměpisné šířky i místního klimatu.

Lov nad vodou

Hlavní část potravy představují ryby a další vodní živočichové. Orel dokáže kořist zachytit z hladiny při nízkém letu a odnést ji v pařátech na vhodný posed. Loví také vodní ptáky, želvy a hady, příležitostně drobné savce; využívá i uhynulá zvířata vyplavená ke břehu. Ne všechny populace mají stejný jídelníček. Na některých australských řekách tvoří velký podíl ryby, jinde se mezi úlovky výrazněji uplatňují vodní ptáci a plazi. Někdy pronásleduje menšího dravce a snaží se jej přimět k upuštění ulovené potravy. Přestože jde o schopného lovce, většinu času tráví vyhlížením kořisti, odpočinkem nebo pomalým přeletem nad revírem.

Teritoria a hlas

Dospělí ptáci obvykle vytvářejí stálé páry a dlouhodobě využívají vlastní území. Jeho velikost závisí na dostupnosti potravy, vhodných stromech a rušení. Za letu lze často pozorovat společné kroužení dvojice. Překvapivě nápadný je jejich hlas: při kontaktu a zejména v hnízdním období vydávají hlasité, krátké, opakované tóny připomínající kejhání. Výrazný hlasový projev může upozornit na přítomnost páru ještě dříve, než jej pozorovatel spatří. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují a hledají území, na nichž ještě nehnízdí dospělí jedinci.

Hnízdění

Hnízdo tvoří mohutná stavba z větví, obvykle umístěná vysoko na stromě. V místech bez vhodných stromů mohou ptáci využít také skalní výstupky. Stejnou konstrukci často používají opakovaně, takže se každoročně zvětšuje. Před snůškou přinášejí zelené větve a další čerstvý materiál. Samice obvykle snáší jedno až tři vejce, nejčastěji dvě. Inkubace trvá přibližně 39–44 dní a podílejí se na ní oba rodiče, i když samice sedí častěji. Mláďata zůstávají v hnízdě zhruba dva a půl měsíce a po prvním letu ještě potřebují potravu od rodičů. Termín hnízdění závisí na místě; australské populace často začínají v tamních chladnějších měsících, což nelze přenášet na celý tropický areál.

Nároky na péči

Orel bělobřichý není vhodný do běžné soukromé voliéry. Velký rozlet, silné pařáty, potřeba podnětného prostředí a pestrého krmení znamenají značné prostorové i odborné nároky. Případná péče v českých podmínkách musí zajistit bezpečný rozsáhlý letový prostor, stabilní vysoká bidla, klidná ústupová místa a možnost koupání. Potravu nelze redukovat na jediný druh ryb; skladbu krmné dávky je nutné přizpůsobit biologii dravce a dlouhodobě sledovat jeho kondici. Důležité je také zabránit poranění peří při letech kolem stěn zařízení. Chovné úspěchy přitom nezávisí jen na výživě, ale i na kompatibilitě páru a dostatečném soukromí v době hnízdění.

Ohrožení

Celosvětově má tento druh poměrně široký areál, místní populace však mohou ztrácet hnízdiště kvůli výstavbě u vody, kácení starých stromů nebo nadměrnému rušení. Rizikem bývá také znečištění vodního prostředí a kontakt s rybářským vybavením. Ochrana rozsáhlých pobřežních mokřadů i vnitrozemských říčních systémů tak prospívá nejen orlu bělobřichému, ale také jeho kořisti a dalším živočichům závislým na vodě.

Názvy ve světě

Orel bělobřichý

Latinsky: Icthyophaga leucogaster, Anglicky: White-bellied Fish-Eagle, Německy: Weißbauch-Seeadler, Francouzsky: Pygargue blagre, Španělsky: Pigargo oriental, Polsky: bielik białobrzuchy, Slovensky: orliak bielobruchý, Nizozemsky: Witbuikzeearend, Italsky: Aquila pescatrice panciabianca, Portugalsky: Águia-marinha-de-barriga-branca, Japonsky: シロハラウミワシ, Rusky: Белобрюхий орлан

Mohlo by vás také zajímat

Amazónek bělobřichý,  Cichlidka Borelliho,  Ježek bělobřichý,  Korela chocholatá,  Morelia Bredli,  Orel jestřábí,  Orel královský,  Orel mořský,  Orel nejmenší,  Orel skalní

Související obsah: Orel bělobřichý

Použitá literatura (3)
  1. Debus, S. J. S. (2008): Biology and Diet of the White-bellied Sea-Eagle Haliaeetus leucogaster Breeding in Northern Inland New South Wales. Australian Field Ornithology 25(4): 165–193.
  2. O’Donnell, W. B.; Debus, S. J. S. (2012): Nest-sites and foraging of the White-bellied Sea-Eagle Haliaeetus leucogaster on the subtropical eastern coast of Australia. Australian Field Ornithology 29(3): 149–159.
  3. BirdLife International (2020): Haliaeetus leucogaster. The IUCN Red List of Threatened Species 2020, e.T22695097A175531008.
Zdroje (5)
  1. itis.gov/servlet/SingleRpt/SingleRpt
  2. birdlife.org.au/bird-profiles/white-bellied-sea-eagle/
  3. australian.museum/learn/animals/birds/white-bellied-sea-eagle/
  4. afo.birdlife.org.au/afo/index.php/afo/article/view/573
  5. afo.birdlife.org.au/afo/index.php/afo/article/view/412
Orel bělobřichý
Foto: Charles J. Sharp – přes Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0.

Dospělý orel bělobřichý sedící na větvi v australském národním parku Kakadu.

Orel bělobřichý Základní informace

  • Výskyt: jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie, Nová Guinea
  • Prostředí: pobřeží, laguny, mokřady a velké řeky
  • Délka těla: přibližně 75–85 cm
  • Rozpětí křídel: přibližně 180–200 cm
  • Hmotnost samce: přibližně 2,5–3,7 kg
  • Hmotnost samice: přibližně 2,8–4,2 kg
  • Potrava: ryby, vodní plazi, ptáci a mršiny
  • Aktivita: denní
  • Způsob života: stálé páry s teritoriálním chováním
  • Hnízdo: velká stavba z větví na stromech
  • Snůška: obvykle 1–3 vejce
  • Inkubace: přibližně 39–44 dní
  • Péče o mláďata: hnízdo přibližně 78–84 dní
  • Pohlavní rozdíly: samice bývá větší než samec
  • Ochrana: místní úbytek hnízdišť a mokřadů
Orel bělobřichý

Kam se řadí Orel bělobřichý

Taxonomie

  • Říše: Živočichové
    (Animalia)
  • Kmen: Strunatci
    (Chordata)
  • Podkmen: Obratlovci
    (Vertebrata)
  • Třída: Ptáci
    (Aves)
  • Řád: Dravci
    (Accipitriformes)
  • Čeleď: Jestřábovití
    (Accipitridae)
  • Rod: Icthyophaga
  • Druh: Icthyophaga leucogaster
Orel bělobřichý

Kde žije Orel bělobřichý

Natural Earth v5.1.2, 1:110m, public domain. Broad illustrative regions, not species range boundaries. Equirectangular projection; South America split at 23.5 S, Russia at 60 E.

Jižní Asie, Východní Asie, Jihovýchodní Asie, Austrálie, Nová Guinea

Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.

  • Původní areál: Indie a Srí Lanka přes jihovýchodní Asii po Austrálii a Tasmánii
  • Stanoviště: mořská pobřeží, ústí řek, laguny a velké vnitrozemské vody
  • Hnízdiště: vysoké stromy blízko vody, místy skály
  • Potravní prostředí: vodní hladina, mělčiny a pobřežní porosty
  • Česká republika: nepůvodní druh, bez stálých volně žijících populací
dnes v 07:16
3 5 minut čtení
Sdílet zvíře
Podělte se s námi o názor na tento text →