Příspěvky uživatele

Teď už máme jen jednoho, a hlídá si všechno na dvoře. Asi klasický krocan, možná nějaký kříženec. 

Musím se pochlubit, loni v říjnu nám na slepice zaútočil jestřáb. A naši hlídači krocani ho zabili. 

Jinak si to nedokážu vysvětlit. Přišli jsme z práce a on tam ležel v trávě. A krocani hrdě chodili okolo. 👍

Dnes jsme navštívili přírodní památku V obouch, je to moje srdeční záležitost. Nachází se nedaleko mého rodného domu. Jen té vody bývalo víc. 

Neutopila se naštěstí žádná. Včas jsem je zachránila. A doma jim vynadala, od té doby je vypuštěná a kachňata mají jen plechovou lodnu. Bohužel syn a manžel to nedomysleli….. 

Trochu poporostli. A dokonce se vylíhlo i jedno kuřátko od hybridky holokrčky. 

Zdravím, škoda že nestíhám fotit zvířectvo, ale máme pár přírůstků a veškerý volný čas trávím venku. Děláme sena, škoda že jsem sebou neměla mobil. Čuvačka miluje seno, v proschlém, válí sudy, zavrtá se do něj jako myš. A nebo chytne lítavku. A to už na ní kouká ohař s jezevčicí jestli se nepomátla. K tomu nám krásně rostou selská chocholatá kachňata, krůťata a perlíčata. 

Ještě sedí na vejcích rousná zakrslá slepička. A dokonce má mateřské pudy i hybridka holokrčka, taky pěkně sedí. A letos doufám že je to konec, a s líhnutím končíme. Přeji krásné léto 🥰

Taky máme pro spestření čtyři slepice hybridek holokrček. Snáší vajíčka v barvě smetanové. A slepice se mi líbí. Jsou odlišné, ale hezké. I

Jedna krůta má osm krůťat, druhé jsme podstrčili šest perlíčat a třetí se včera vylíhla kachňata. Škoda že jsme to nevěděli dřív, líheň už jsme druhým rokem nepotřebovali. 

Nejdříve jsme si je pořídili jako přírodní křoviňák, krůty krásně vypasou i kopřivy a teď je máme na líhnutí. A hlavně se pečlivě starají. 

Dnes se vylíhli kachňata kachny selské chocholaté. Seděla krůta. Měla pod sebou 20 vajec. Zatím máme z dnešního dne patnáct kachňat. Šestnácté se udusilo. A ještě sedí na čtyřech. Tak doufám, že zítra by mohla k mamince. 

Nám se líbí ta naše. 

A zbarvení je to poslední co řešíme. 

Děkuji. Loni se nám jich vylíhlo 12ks. To bylo teplo. Letošní počasí je zvláštní. Taky nemám ráda vedra, ale touto doubou už bývá přes den i dvacet stupňů. A to by jim stačilo. Krůta by je určitě zahřála. 

Trochu rostou, už mají peroutky, ale máma krůta ještě sedí na pár vejcích. Zítra už bych je dala pod ní. Ale mám strach kvůli počasí. Budou v dřevěném chlívečku, který má okna. Aby mohli alespoň trochu na sluníčko. Kdyby bylo hezky můžou do voliéry. Krůta se nasadila sama, nechávám to na přírodě. 

Dneska se nám vylíhlo šest krůťat. Krůta ještě sedí na vejcích a tak máme malé doma pod žárovkou, aby se mohli najíst a napít. 

assil:

Já měla kdysi nežravce, on jako většinou žral, ale strašně málo, tak jsem ho naučila, že prázdná miska =  extra dobrý pamlsek a fungovalo to, od tý doby to praktikuju na všechny psy a zatím teda nežravec žádný. 😀

Jenže ta naše mrcha, bohužel nefunguje od mala ani na extra dobré pamlsky. Největší odměna je, že je s námi kdekoliv, a cokoliv dobrého plive a ostatní to po ní dojíždí. Nikdy nezapomenu na pohled jejího chovatele, který se za námi stavil na první výstavu. Přivezl jí sušené maso a ona to plivala, a jezevčice to dojížděla. 

Daja:

Kočárek slušivý👍, ale mám taktickou poznámku, běloušek má nějaký zdravotní problém? Kamarádka má taky takový, ale vozí vněm už pejsky důchodcovského věku a nebo nemocné. Možná, že jsi to někde psala a já to přehlídla proč jsi si vybrala kočárek. Nerýpu jen mě to zajímá protože běloušek je čilý pejsek  a vypadá hodně dobře👍.

Takový dávivý kašel dostal kdysi náš křížený pudl. Veterinář zjistil něco se srdcem. A tak musel brát denně léky. Diagnózu měl od třinácti let a kdyby ho ve skoro sedmnácti letech nedostala rakovina, věřím že by s námi mohl být mnohem delší dobu. 

Naše mladá, teď už velká bílá. Prostě nežravec, od mala. Já nešťastná servírovala cokoliv aby něco sežrala. Asi jsem se s ní moc mazala. Pak stačilo že jsem měla chřipku a nebyla jsem schopná pár dní krmit. Zastoupil mě páníček. A naučil jí pěkně žrát. Až bych řekla že je teď neurvalá. Protože máme tři psy ohaře, jezevčici a čuvačku. Tak já aby měl každý svoje, jsem je krmila odděleně, aby měli po jídle klid. Páníček vzal Chelzie misku a postavil jí před ní. Ten její pohled anorektičky fuj, jídlo. Zavolal na Áju s Xaverem a ty jí misku snědli. Nevěřícně koukala, kroutila hlavou. Jenže byla zima a hlad je hlad. Druhý den se vše opakovalo. Třetí den dostal každý svou misku, ale byli spolu. To byla rychlost i ona vše snědla. Já bych na ten začátek neměla to srdce. Ale od té doby konečně žere normálně jako ostatní. Ani teď při hárání, nedrží dietu. Konečně mám radost. Dost jsem se natrápila a k vůli její nežravosti jsem jí dost přilepšovala na úkor ostatních a to nebylo správné. 

Vzpomínám jak mě jako dítě hlídal náš NO, bohužel se mu moje hraní a běhání s kamarády nelíbilo. A občas někoho kdo mě třeba zrovna honil jemně chytil za nohu, nebo ruku. Nikdy nekousl natvrdo, krev ani modřiny nebyli, ale držel pevně a pak se ho kamarádi báli. Chápu ten šok když někoho drží velký pes a vypadá že kouše. Pak jsem pochopila že když se před psem chováme slušně a neblbneme, nikoho si nevšímá. Dnes si to tedy představit nedokážu, a to máme jen ohaře, jezevčici a čuvače. Jen při domácích návštěvách jsou puštěni, a rádi se nechají podrbat, chlupatí a slintají. Ale jakmile přijde někdo koho neznají raději je separujeme. Je to náhoda, ale nerada bych, aby se něco stalo. 

Orionka:

S přehozením psa přes plot to zas taková utopie není. Když se pohybujete ve známém prostředí, víte a máte přehled. Když visí řvoucí NO na plotě a houpe se sem tam a nikdy nevíte, na kterou stranu přepadne…..víte, že na pozemku není nikdo, kdo by ho odvolal. Stejně tak, když jsem od autobusu procházela kolem zahrady s pěti fenami ridgebacků, v zimě na udupaném sněhu plot pod bradou….. jediné, co bych mohla, přehodit psa přes plot naproti. 

A jednou jsme přehodili přes plot do cizí zahrady cizího psa, který šel za naší háravou fenou. Přišlo nám to lepší, než ho odvést do lesů několik kilometrů daleko. (Dobře to dopadlo, když jsme se vraceli, už byl doma a “mával” nám z okna.)

Když mi bylo patnáct, měla jsem dvouměsíční štěně NO, kříženého s haskym. Šli jsme jednu s prvních mini procházek, jen kolem bydliště. A sousedům od naproti utekl NO, a běžel na nás. Tenkrát mě zachránila široká nižší zídka, na kterou jsem štěně vysadila. A s řevem (odhodláním velkého psa odehnat) se stal zázrak. Štěně sedělo na zídce a koukalo jak panička velkého psa odehnala. Prostě mě to v té rychlosti napadlo. Věděla jsem že se štěnětem v náručí, bych se bránila blbě. A jak už jsem tu několikrát psala, kdyby nestačilo mé razantní řvaní na psa, jsem odhodlaná ho minimálně nakopnout. Tenhle NO, nám už napadl mého milovaného kříženého pudla (naštěstí měl jen pár kousanců, protože jsem ho vší silou sekla vodítkem), věděla jsem že pro štěně by to bylo fatální. 

Tak u nás na jihu Čech, zase zemětřesení. Ale slabší než vloni. Jezevčice mi v kuchyni skočila do náruče. A to se jen tak ničeho nebojí.