S přehozením psa přes plot to zas taková utopie není. Když se pohybujete ve známém prostředí, víte a máte přehled. Když visí řvoucí NO na plotě a houpe se sem tam a nikdy nevíte, na kterou stranu přepadne…..víte, že na pozemku není nikdo, kdo by ho odvolal. Stejně tak, když jsem od autobusu procházela kolem zahrady s pěti fenami ridgebacků, v zimě na udupaném sněhu plot pod bradou….. jediné, co bych mohla, přehodit psa přes plot naproti.
A jednou jsme přehodili přes plot do cizí zahrady cizího psa, který šel za naší háravou fenou. Přišlo nám to lepší, než ho odvést do lesů několik kilometrů daleko. (Dobře to dopadlo, když jsme se vraceli, už byl doma a “mával” nám z okna.)
Když mi bylo patnáct, měla jsem dvouměsíční štěně NO, kříženého s haskym. Šli jsme jednu s prvních mini procházek, jen kolem bydliště. A sousedům od naproti utekl NO, a běžel na nás. Tenkrát mě zachránila široká nižší zídka, na kterou jsem štěně vysadila. A s řevem (odhodláním velkého psa odehnat) se stal zázrak. Štěně sedělo na zídce a koukalo jak panička velkého psa odehnala. Prostě mě to v té rychlosti napadlo. Věděla jsem že se štěnětem v náručí, bych se bránila blbě. A jak už jsem tu několikrát psala, kdyby nestačilo mé razantní řvaní na psa, jsem odhodlaná ho minimálně nakopnout. Tenhle NO, nám už napadl mého milovaného kříženého pudla (naštěstí měl jen pár kousanců, protože jsem ho vší silou sekla vodítkem), věděla jsem že pro štěně by to bylo fatální.
Dneska jsme se venčili na Šumavě, jenom bez psů. Taková odpolední, procházka. Když už jsme museli do Strakonic. Počasí krásné a tak jsme si tam zajeli. Vydra a Čeňkova pila, elektrárna.
Všichni říkají co jim je. Ale mě se fakt líbí. Prostě ten holý krk je ošklivý ale mě se líbí. Četla jsem že díky tomu snáší dobře letní vedra. Ale přemýšlím co v zimě?
Tak se přiznám máme klasické červené hybridky 32 ks,kvůli dědovi, jeden velký loňský kohout, vylíhnutý od sousedů. Jedna krůta klasika černá, k ní sháním krocana a pár krůt. Pět rousných zakrslých slepiček a k nim jednoho kohoutka, chovného koupeného na podzim od chovatele. A před čtrnácti dny jsme se byli podívat ve Strakonicích na trhu a pořídili jsme pět hybridek vlašek a dvě hybridky šedé holokrčky. Mě se líbí, nikomu jinému ne…..
Ne velký munsterlandský ohař, už je to devítiletý děda, s nadváhou……
Vlastně letos už desetiletý, ach jo tak to letí. Doufám že s námi bude, co nejvíc to půjde. Jeho tatínek nakryl jeho maminku ve dvanácti letech. A když jsme si pro štěně jeli viděli jsme celý vrh, maminku a jeho tatínka. I ve dvanácti letech byl krásný, velký, mohutný a na ohaře aktivní.
Kočky odčervuji pastou od veterináře, jeden starší kastrovaný kocour bojuje i proti pastě…. Ostatní kočky přijdou mazlí se, dám jim něco dobrého a nenápadně stříknu pastu. Tváří se naštvaně, ale jsou odčervení. Dříve nám pomohlo při podání tablety na odčervení zabalit kočku třeba do mikiny jako do zavinovačky miminko.
Poštolku poznám bezpečně. Dokonce měla i tu drzost, že si sedla na trubku od prádelní šňůry a čekala jestli se nějaký ptáček splete. Pak to syn nevydržel a běžel ven jí vyplašit. Většinou létá dopoledne. Jenže to jsme v práci a syn ve škole. Když jsem měla poslední týden v prosinci dovolenou, tak jsem na ni přišla.
Jinak k nám lítá sýkorka koňadra, modřinka, babka, parukářka, červenka, hrdličky, vrabci, pěnkava, dokonce i dlask. A strakapoud. Na stoletém dubu, který je za zahrádkou na pastvině, pozoruji z okna kuchyně i zrzavou veverku. A v pastvině koukám na ovečky, berana, jehňata a danělu. Takže když vařím aspoň mám co pozorovat.
Poštolka nám létá na zahrádku na ptáčky na krmítku. Naštěstí máme spoustu keřů a stromů. Tak se musí krýt. Takhle jsem vyfotila strakapouda jak se kreje za větví. Fotila jsem z okna z kuchyně.
