acher:jsem našla i foto
Krásný, připomíná mi Breta, dlouhosrstého, kterého jsme měli. Byl vynikající na noru i na jezevce, vždy jsem se nervovala když ho kopali.
Příspěvky uživatele
tetrivek
To hnědé jak leží je pár munit staré.
acher:Jé vy máte také jezevčíka😀 , bratranec má také dva dlouhosrsté lovecky vedené, ten mladší Zargan vyhrál v únoru speciálku.
Jezevčíky měli u manžela v rodině vždy. Sice dlouhosrsté, lovecké. Ale nikdy nechovali. A manžela sen byl založit chovatelskou stanici. Akorát jsme porušili tradiční dlouhosrsté. A máme krátkosrstou, a je daleko divočejší, péče o srst minimální a když se hodně ušpiní je snadno omyvatelná, žádný lokýnky. Je skladná a vyloženě s námi jezdí a je všude.
Teď z vlastní zkušenosti se musím přidat do diskuze. Máme fenku jezevčíka hladkosrstého standard. Je uchovněná, lovecky vedená. A sehnat na krytí zdravého chovného psa, který je taky pracant, bylo docela složité. Ale zvládli, jsme to a vůbec nám nevadilo že jsme jeli přes celou republiku. Protože na prvním místě je zdravý, nepříbuznost, lovecká upotřebitelnost, a zbarvení a líbivost je až na druhém místě. Nám se podařilo sehnat opravdu krásného a pracovitého psa, přesně takový se k naší fence hodil. I majitel byl překvapen jak se k sobě měli. Povídal že kolikrát přijedou s fenou a ta se chce se psem rvát. Povídám a jak pak s takovou fenou zvládnou výstavy, zkoušky a společný lov?
Už je to čtrnáct dní a vypadá to že je asi březí. Na konci března půjdeme na ultrazvuk.
Je to v náší malé rodinné chovatelské stanici první vrh.
A já se přiznám že se bojím, aby vše dobře dopadlo. Aby byl porod v pořádku. Hlavně štěňata aby byla zdravá. Aby první socializace proběhla v pohodě. Máme i jiné psy a hodně zvířectva. Tak se budeme snažit, aby ta malá štěnda už od nás byla zvyklá na slepice, perličky, krůty, králíky, morčata, holuby,kočky, ovce s jehňaty, berana (který je krotký jako pejsek) a danělu, kterou jsme odchovali a je taky ochočená.
Samozřejmě znali pohodlí gauče, to snad miluje každý pes když může být se svým pánem.
Štěňata poznají i velké psy, budou vyrůstat s ohařem a čuvačkou.
Lovecké geny, které budeme od mala podporovat. Máme pro jezevčíky i umělou noru, na zahradě.
Naše fenka vyrostla u nás jako člen rodiny. I pes byl doma zvyklý na děti. A hlavně kamarád.
A úplně nejdůležitější je aby ti nový páníčci, dali štěňatům krásný a lásky plný domov.
Ten munčičák má opravdu pestrobarevnou barvu. V kombinaci s mou černou bundou, na které je duhová mandala.
Když zůstanu u plyšáků, tak jsme byli v sobotu na blešáku, spíš taková burza. Baví to hlavně syna. Tak jsem jela jako doprovod. A najednou koukám měli tam ještě v krabičce úplně nového labubu, no je to takový zamračený munčičák, ale ty už u nás dávno psi zlikvidovali. Tak povídám mému drahému, máš pro mě něco k zítřejšímu MDŽ. A on samozřejmě ne. Tak mi ho kup je jen za 99Kč. Četla jsem, že když má devět zubů, že musí být zaručeně pravý. Připla jsem si ho na kabelku, na malém městě a v mém věku budu budit rozruch. A v neděli jsme vyrazili do Sportisima pro boty. Beru kabelku a munčičák pryč. Ptám se syna, povídá schoval jsem ho. Styděl bych se za tebe, no jo těžká puberta. Ale od pondělí ho nosím hrdě do práce. Vydrží dokud mi ho nesejme jezevčice, ta vyloženě chlupatý plyšáky trhá.
Zdravím u nás dnes 8°C. Hlavně všude bahno a teplo.
Sardullah:Jako úplně to nepatří do venčení, ale nevím kam šoupnout můj “kynológický” úspěch s lapinou…
Zjistila jsem, že lapiňák nemá tlačítko na vypnutí štěkotu a ještě má stopro zabudovanej zesilovač, protože jinak ten řev, to nejni možný…
Žijeme spolu od vánoc a problém je když přijde babí (jakože já) domů. Moji psi mají svoje rituály (učený od štěněte, na paničku se neskáče a neštěkáme)…otevřu dveře, oni tam nastoupený…Matěj udělá otočku a letí si do obýváku pro plyšáka (aby měl zacpanou hubu a neštěkal) a s tím pak pobíhá sem tam, Gina se otočí, zasedne schody, podá packu (ve stylu “zavaž mi střevíček”, no prostě jako když papež nabídne ruku, aby mu věřící políbil prsten) a pak natáhne krk, abychom si daly pusinku..nebo dvě a nebo tři…a pak se otočí a běží (ano vážení, čtete dobře…Gina BĚŽÍ a není to žádnej trapnej klus, ale regulérní cval) do obýváku.
Mým psům můžu klidně na uvítanou nadšeně říct “ahoj prdelínky moje…mamíé se na vás těšilááá” a nikdo neřve, nikdo na mě neskáče…
No a do toho přibyl můj lapiní vnouček Árčí…ten lítá, jak píchlý tele (v tom ho asi trochu podporuje Máťa, jak tam pobíhá s tím plyšákem), nadšeně a radostně řve a skáče.
Ale já jsem přeci zkušenej psí vychovatel, tak to dáme, to je jednoduchý…nebudu na psy mluvit a s lapiňou nebudu udržovat oční kontakt a když skočí, tak se k němu otočím zády a všechno bez jakýkoliv emoce a beze slov a on to časem pochopí…omyl…no tak po pár týdnech, kdy to vypadalo furt stejně, jsem si řekla, že musím změnit metódu a teda první, co jsem zkusila, tak aby si taky běžel pro hračku, aby si s ní zavřel tlamku…poznatek a výsledek: za prvé.. hračku furt vyplivuje, za druhé..když už jí drží, tak řve se stejnou intenzitou i s tou hračkou v hubě….další metódu, kterou jsem zkusila bylo povelování..prostě ke mně, sedni a pod…výsledek "lapiňa je zticha dokud jí mám v merku a nepohnu se…jakmile se hnu, tak řev…
Minulej týden už jsem se fakt namíchla (a to si myslím, že ve vztahu ke psů jsem ztělesnění trpělivosti a klidu, protože prostě musím), na mladýho jsem houkla “a dost!!!” mladýho jsem chytla za flígr a vyhodila na chodbu…vstup jsem mu zatarasila mřížkou, aby na nás viděl, ale aby nemohl dovnitř a nevšímala si ho…on ještě asi 2x štěknu, 2x kňournul a bylo ticho, seděl a koukal…no tak jsem ho pochválila a pustila mezi nás. Hlavou bych tloukla o zeď, že jsem nebyla takhle razantní hned, že jsem se s ním tak dlouho crcala “po dobrém” a hlavně, že jsem naivně čekala, že to pochopí, že to chce jen čas……pes je jak vyměněnej, u vítání je ticho a když náhodou štěkne, tak ho fakt stačí okřiknout “Árčí dost!!!” a je ticho…
Takže teď stejné praktikuju, když se rozštěká na dvoře…když jde okolo branky cizí pes, tak to je děs, je hned mimo, řve, nevnímá, že na něj mluvim…no tak jsem ho taky popadla a šoupla do baráku, jakmile bylo ticho, tak jsem ho zase pustila.
Řekla bych, že se mu teda konečně v hlavince rozsvítilo a pochopil, co po něm babí chce…uf…to byla šichta…upřímně…zlatá tvrdohlavá a umíněná a načuřená a ignorující a posílající mě do zadele a ředitelka zeměkoule pastevecká Gina.
Tak u nás je vítání velká bílá přiběhne ke mě tryskem, ještě ve smyku si sedá a podává pac. Ohař si přesně zacpe mordu jakýmkoliv aportkem, který mu přišel pod ruku. A jezevčice ta teda skáče a vrtí tím svým ocáskem. Asi skáče proto protože ty dva jsou velcí a ona má tak pocit že má hlavu aspoň na chvíli stejně vysoko.
Přemýšlým co bylo lepší, u nás byla na zahradě, u slepic ledová plocha, kterou vystřídalo bahno, doslova po kotníky. Tak nejdřív jsem všude chodila jak připosr…, ale čistá včetně psů. A teď jsme všichni jak prasátka, bahno všude. Klouže to taky.
Dnešní výstava orchidejí v Českých Budějovicích.
Opravdu jsou živé. Plus krokodýl Nilský.
kometa:musela jsem nechat dát injekci psům,
Docela by mě zajímalo, jakou injekci na prašivinu.
Bylo to před 25 lety, dostali injekci a možná nějaký sprej.
Tak já psy sebou do obchodu neberu. Počkají doma. Asi dvakrát za život čekali v autě, ale nabylo horko, ani mráz. A zpět jsem byla do pár minut.
A teď, už jsem to asi jednou psala. Se mi stala ostuda. Bylo to ve zverimexu, vchod z venku. Potřebovala jsem pro jezevčici kalhotky, když hárá. Ája předtím vyvenčená. Doma je čistotná a dokáže si i štěknout u dveří když musí.
A tak jsem jí u pultu zkoušela ty kalhotky, nevím co jí vadilo, ale hned udělala bobek. Byla jsem rudá…. Uklidila jsem to. Moc se omluvila. Koupila kalhotky. Dala jsem paní stovku navíc. A odcházela s ostudou.
No jo jenže doma, po nasazení kalhotek, se to opakovalo. A tak jsem usoudila že ji vadí a nepoužíváme je.
Kočce to začalo na uších. A NO měl na světlém čumáčku flíček bez srsti 0,5x0,5 cm…….
Tenkrát nám divoký kocour na kočku přenesl prašivinu, musela jsem nechat dát injekci psům, kočkám a pelechy spálit. Nevím jestli dneska na to nebude nějaká chemie.
Zkusím to. Když jí vodili jako štěně a potkávali jsme se. Tak jsem samozřejmě chtěla aby se seznámili v dobrém úmyslu.
Ale to oni nechtěli, asi se o ní báli, chápu. Jenže nečekala jsem, že se dočkáme teroru. Zkusím s nimi opatrně promluvit. Myslím že teď se bohužel jejich fenka s naší smečkou opravdu nesnáší. Občas chodí syn sám na procházku s jezevčicí a já jen trnu hrůzou, kdyby je potkal.
Úplně to vidím moskevačka na volno, a jezevčice na vodítku a ještě u toho syn….. Ani nechci domýšlet…
Ono by stačilo až půjdu já. Naše čuvačka je drobnější, menší. Ale zase neskutečně rychlá.(pořád jí říkám měla jsi se narodit jako chrt a pánbůh si to na poslední chvíli rozmyslel). Je pravda že ona je neskutečně pracovně založena, a i když má odpočívat tak pracuje pořád. Ohař to je děda, který na podzim prodělal operaci vazu v koleni. A malá je malá.
Přesně všichni ostatní jdou okolo, a buď jdou rychleji, mají psy u nohy ať už na volno, nebo na vodítku. A naše sice štěknou a je klid.
Ale moskevačka je u plotu, kde řve jak tygr, naši samozřejmě taky. Jsme sice na samotě, tak to nikomu nevadí. Ale mě jo. Už když se blíží oni tak to poznám podle našich psů. Je to strašný, a oni stojí opodál a pozorují jak se chtějí poprat.
Bohužel kolem našeho plotu jdou padesát metrů a opravdu nechvátají. Minule jsem ji načapala venku, tak honem jako na oko jí šla chytit a dát na vodítko. A slyšela jsem no tohle se nedělá.
Jindy když je zahlédnu z okna tak jí nechá.
Mě by tohle vadilo, a žádnému našemu psu bych tohle nedovolila.
Já to vidím z mého pohledu. Když pustím ohaře je to důchodce, který kdyby neposlechl, tak se maximálně dojde k někomu pomazlit. Jezevčice to samé. U čuvačky už to moc nejde. Proto je na stopovačce, prostě nechci aby někoho neohrozila.
Ale prostě pastevec téhle velikosti, který nemá žádný základ. To je špatně. I pro samotnou fenku může se jí něco stát. Vyběhne pod auto a neštěstí je na světě. Nebo vyhodnotí někoho kdo pojede na kole jako nebezpečí a pak už raději ani nedomýšlet. Mají ji od štěněte, ale pouštět jí začali až teď. Nehledě na to že paní je váhové kategorie asi 50kg,takže i když je fenka na vodítku, tak vlastně vede panočku ona.
Tak u nás si jedni nejbližší sousedi pořídili fenu Moskevského strážního psa. Musím říct je nádherná, velká mohutná. Dobře se o ní starají.
Bydlí s nimi doma.
Ale, plot spíš nemají než mají. Už nás i navštívila,(utekla jim) naštěstí jen za plotem. Když jsem k ní opatrně mluvila, že bych ji zavedla domů, tak se stáhla a vrčela, vzadala jsem to, a sousedce zavolala.
Jenže oni ji mají jako mazlíčka, který si může dělat co chce. Takže jí pouštějí na procházce na volno. Když jdou po louce okolo nás. Nechají ji lítat a výhružně řvát na naše psy. Minule jí naháněli po louce u silnice, na přivolání nereaguje. Jo fakt mám strach až ji potkáme, bude to průser.
Zatím není ani dvouletá taková štěněcí.
Okolo nás potkávám mnoho psů, ale místních, se kterými jsme kámoši. Tak lovečáci jsou zvyklý, čuvačka taky. Ta se hned zamilovala do českého horského psa i voříška z útulku
A dokáže s nimi lítat po louce jako blázen.
Jenže tohle je fena, vypadá to že nesocializovaná….
A dokonce se nám letos vylíhlo i kuře kohout holokrčky a necháme si ho.
