Popíši i léčbu na sobě. Párkrát v životě jsem měla otevřenou pooperační ránu. A vždy mi pomohlo ji udržovat v čistotě, proplach betadinou nebo peptosanem. Klidně několikrát denně. A pro mě jako pro člověka sterilní krytí,měněné několikrát denně. Mám cukrovku a pokaždé operaci dopadnu blbě…… Ale tentokrát jsem zrovna marodila doma, se svojí ránou a museli jsme nechat kastrovat psa, měl jedno varle nesestouplé. Tak jsem proplach aplikovala i u něj. Bylo to v létě, byl venku. Jemu se to zahojilo rychle a dobře. Mě trochu déle, ale dali jsme to spolu oba.
Dneska ráno opačný problém. Jezevčice už doma noruje v peřinách a ráno jí donutit se vyvenčit je nadlidský úkol. A to je ještě celkem teplo.. Vyleze do dveří a fuj to je zima, radši se půjdu domů válet. Už mi nepomáhá ani otřepaná fráze,, venku bude kočička"
Ano od letošního jara, bylo vidět jak stárne. Už mu létání moc nešlo, pak oslepl a pak měl mrtvičku. A už byl celkově….. Ale pořád ještě baštil, i do kokosu si zalez i přes den a schrupnul si. Ještě v pátek večer se přehraboval v krmítku. Celý život byl vybíravý a musel mít ty nejdražší krmení . Obhajovala jsem to doma tím, že když koupím klasické tak to rozháže a nechce jíst. A tu jeho oblíbenou má rád. A byl to malý papoušek a tolik toho nesnědl. Vím časem jsem se dozvěděla, že by měl žít v páru. Ale to už si na nás zvykl. A trochu mu samičku suplovalo zrcátko, když pojímal bidýlko.
Ferda byl sice papoušek, ale byl to úžasný papoušek. Psala jsem, že letos mu bylo patnáct. Přesné datum vylíhnutí nevíme. V pátek večer naposledy zalezl do své budky, z kokosu. A v sobotu ráno už se nevzbudil. Chybí nám doma. Jeho veselý pozdrav,……. Vzpomínáme
U nás hodně záleží na plemeni a povaze psa. NO nosil, úplně nejvášnivější aportér byl pes mého dětství křížený pudlík. Ohaři to mají vrozené a aportují pořád. Dokonce fenka českého fouska dokázala aportovat i hozenou sirku, v hospodě, která jí zapadla do spáry u dlaždic. Jezevčíci, spíše tahali, Ája je asi nejlepší aportér, ze všech jezevčíků co jsme měli. Ale zajímá ji jen zvěř. Čuvač byl nejlepší aportér ten první, co ho měli rodiče. Ten rád nosil hračky. Dokonce když jsem poprvé koupala syna na zahradě v bazénku, pes oběhl celou zahradu a nosil psí hračky do bazénu. A to jsem si předtím nebyla jistá, jestli pes nebude chtít synovo hračky z bazénku vyndavat. A čuvačka ta nosí jen když si něco nese pro sebe. Učím hrou a přetahováním.Pochvalou, někdy pamlsek, ale většinou je pro psa důležitá ta hra a ta věc, kterou aportuje. Pomalu, postupně. Pak předat, držet. Ohař musí na zkouškách aportovat i lišku, přeskočit s ní ohrádku, a předat tak, že si před páníčkem sedne a drží. Dokud páníček aport nepřevezme.
Teď máme hodně zvířat, velký pozemek. A když zrovna nejdou psi na procházku. Prostě pracují na zahradě. Každý má svou úlohu jezevčice loví co se dá, hlavně myši pod dřívím. Ohař nosí aportky a čuvačka ta pořád hlídá co se kde šustne. A nebo jsou tam s námi a asistují. Hrají si, blbnou, leží. Někdy mají jen volné pobýhání po okolních loukách. Pod naším dozorem. A myslím že úplně špatně se nemají.
Já co si pamatuji venčím od svých čtyř let. A jsem ze vsi, jo a dříve se na mne lidi dívali, ty starší divně. A pak vrstevníci a mladší se opičili, málokomu to vydrželo.
K nám za tchánem chodí jedna jeho známá a měla problém se jménem Chelzie a říká jí Žezla, feně je to jedno a slyší i na to. A jméno Xavier, paní problém vyslovovat nevadí.
Například před pár týdny nám oslepl patnácti letý agapornis. Byli jsme u vet, je to stářím a možná se o něj pokoušela mrtvička, ach jo. Ferda je zvyklý na svou klec pohybuje se bravurně, nikdo by nepoznal že nevidí. Proletět se už nemůže. Ale pořád reaguje na můj hlas. A slyší dobře, ráno i odpoledne když přijedu z práce tak mě zdraví. Přidala jsem mu ještě jedno krmítko, ale toho si nevšimne. Vyleze i nahoru na houpačku, houpe se. A samozřejmě do svého kokosu chodí spát. A občas si schrupne i přes den. Kdybych na něj celý život nemluvila ani by o mě teď nevěděl.
Dneska ráno, vyjíždím ze vrat a syn mi otevřel vrata. A mezi tím si drbe syn u ohrady Daňču, kozlíky, berana.
Musí se všichni podívat, že odjíždíme. Nasedl do auta a povídám, asi si dneska od tebe budou spolužáci odsedat. Ten strakatý kozlík, jak není kastrovaný tak je fakt cítit. A to co viděl včera manžel. Tak jsem rozhodla, že půjde někam do chovu. Ten černý si protáhl hlavu plotem na oseté zvěřní políčko. Které jim na podzim otevřeme, aby měli něco dobrého na zub. A ten strakatý na něj prý skákal. Zneužil ho. Tak jsem řekla, ovce, beran, Daňča i černý kozlík tady žijí v míru. Ale to co dělá ten strakatý to trpět nebudu. Když se majitel nepřihlásí, tak půjde pryč.
Jezevčík se dá vychovat snadno, musí se s ním jednat jako se sobě rovným. A znala jsem pána se kterým jeho jezevčík jezdil i v traktoru v práci. A když ho zavolal. Tak jsem na něj tenkrát koukala, povídal mu pojď jedeme na svačinu a pes fungoval jako hodinky. Protože když by mu dal povel k noze, sedni atd. Pes by jistě radši čmuchal v křoví…..
