4 astrild: jak jako poslední příspěvek? Díky chovu papoušků jsem alespoň přes klávesnici poznala pár prima lidí, ale díky tomu, že se většinou ti slušní a upřímní řídí starým známým "moudřejší ustoupí", o ně zase hezky rychle přicházím. Takový přístup je špatný, ikdyž je k tomu někdy sakra dobrý důvod, a víš proč? Protože výsledkem je jen to, že zůstanou ti drzí a stanou se ještě drzejšími.
4cone - sousedká agresivita to ti je taková ryze česká vlastnost, znám bez dlouhého přemýšlení dva chovatele, kteří si jen tak pořídili na okrasu nějakou tu korelku a podobně, ale soused je tak štval svými stížnostmi, že dnes mají číňany a patagonce. Musím se pochlubit, že tento rys mi je cizí, vybírám druhy co nejtišší, abych nikomu nekazila hezké odpolední posezení u kafíčka :-)
Ahojky,je to fešák :-). A tak úplná blbost to není, může to zapříčinit problémy při páření, samec se neudrží na samici, nebo samice na bidle, snůžky pak bývají čisté nebo jen málopočetné. Ale příroda si často poradí, takže většinou to ptáci zvládnou i bez drápků. Mám samičku alexandra malého bez drápků i článku prstu a jednoho oka, a přesto mám od ní hned z prvního hnízdění mládě. Pravda, jen jedno, ale zdravé a silné. Takže hodně štěstí v chovu.
Ahoj lidi :-), zajímalo by mne, co vás přivedlo k chovu a co u vás třeba postupem času převážilo? Jestli chovatelská ctižádost, mazlíčkářství, estetický dojem, soucit, sousedská agresivita, přilepšení do rozpočtu ...............pohledů a názorů na chov "neužitkových" zvířat může být hodně. Znám chovatele, kteří brečí nad uhynulou andulkou a chovatele, kteří se zmrzačeným mládětem klepnou o zeď. Obdivuji zdravé silné kusy, cílené šlechtění mutací, ale když se mne nedávno přítel zeptal, co by mi zbylo, kdybych dala pryč všechny ptáky s vadou, zjistila jsem, že jen pár kousků spočítaných na prstech. Takže já vlastně schraňuju chudáky, snažím se je párovat a nechávám je žít volierovým životem. Chovatelská ctižádost mi chybí. A co vy?
Čauky lidi, co se tu zas řešíte navzájem? :-) Téma je jasné, pro začátečníky přínosné, pro zkušené chovatele již otřepané. Stejně si to každý uděláme po svém. Můj názor? Hračky papouškům nekupuji, ale nosím je z přírody. A kdo dá papouškovi do klece provaz s tím, že ho chce zabavit, když na něj zrovna nemá čas, koleduje si o to, že se dřív nebo později oběsí. ( papoušek, ne majitel). Kdo mu dá korálky, musí počítat s tím, že se udusí. Já mu dám olistěnou větvičku a papoušek je radostí bez sebe, přemýšlím, co by si s ní tak asi mohl udělat. Klasické hHračky nejsou od toho, aby si s nimi papoušek hrál sám, ale se mnou. A to že zverimexy jsou plné škodlivých zbytečností Vám potvrdí každý veterinář. Mějte hezký den, a používejte "selský" rozum :-).
Ahoj, dobré téma :-). To kroužkování není taky 100%. Občas se andulky přepárují i během hnízdění, nebo se sameček či samička klidně páří s více protějšky, nebo samička snese jedno vajíčko do budky jiné samičky, možností je spousta. Mláďata sice okroužkujete, ale jistota tam samozřejmě není. Samozřejmě je dobré praktikovat odchov ve více volierách, třeba i s jinými ptáky, tím získá chovatel nepříbuznou linii a tu zas může v další volieře složit s jinou, tím se riziko příbuznosti výrazně snižuje. Na druhou stranu jsou chovatelé, kteří příbuznost neřeší, vždy vypustí do hejna nakoupené nepříbuzné páry a nechají to přírodě.
Na druhou část neznám odpověď, andulky chovám jako samostatnou skupinu, bohužel i tam se prakticky každoročně najde problémová samička, která likviduje obsah budek či jinou samici, jediná pomoc je, pprodat pá i s informací, že je vhodný jen pro párový chov. Ale někdy jsou to nervy, když slyšíte z voliery vřeštění rvačky a stihnete zasáhnout, krev teče proudem.
Dobrý večer, samozřejmě neznám Váš režim, takže možná bude můj názor chybný, ale doporučuji Vám naučit papouška na více přirozený režim. Já osobně už po setmění papouška nechám v klidu zavřeného v kleci, nikdy nespí mimo ni, a je díky tomu večer velmi klidný, ptáci reagují velmi citlivě na světelný režim dne. Je jistě fajn se s ním večer ještě koulet po peřinách, ale určitě nebudete schopná mu toto dopřávat celý život, a to on ponese velmi těžce, v lepším případě Vám večery prořve, v horším se psychicky a následně i zdravotně zhorší.
4Jana: jeden malý tip. V době krmení mu dejte do misek dobroty, zavřete ho, a hlavně odejděte z místnosti. Papoušek nechápe, proč by měl být zavřený, když vás vidí a chce být s vámi. Nechte ho o samotě, klidně i půl hodiny a déle. Když vás ztratí z dohledu, časem ho začnou zajímat věci umístěné v kleci. Po návratu do místnosti ho pochvalte a buď hned vyndejte a pomazlete. Až tohle zvládne, zkoušejte po návratu v místnosti prodlužovat dobu než pro něj půjdete. Držím palce. Hlavně nepoužívejte nervozní zacházení při zavírání do klece, nebo mu způsobíte paniku z klece až takovou, že začne se zlozvyky jako je kousání či škubání.
Ahoj, nevím, v jakém žijete městě, ale dobré by bylo, zajít k městským strážníkům, a pěkně je poprosit, aby se při obchůzce zastavili v obchodě. Když řeknou majitelce, že byli posláni zkontrolovat stav papouška a že se zase staví, uvidíte, že se něco změní. Nikdo nechce mít problémy. Dejte jim zato bombonieru nebo flašku, určitě jim nožičky neupadnou. Většinou jsou to pejskaři, takže ke zvířatům často nemají daleko.Pravděpodobně žako z obchodu prostě zmizí. Jestli do lepších či horších podmínek, těžko říct. Pokud ho mají jen z komerčního důvodu, dají ho prostě pryč.
Ahoj, myslím že je potřeba jen na něj nespěchat. Nemá smysl řešit, odkdy a jak je dokrmovaný, či není, nebo kolik stál. Papoušci jsou prostě nedůvěřiví, ochočit nátlakem nejdou, musíte si získat jeho důvěru. Chce to jen a jen čas a neudělat chybu, 14 dní je krátká doba, pravděpodobně se ještě nerozkoukal, takže ho nechte v kleci, jen nepolevujte v kontaktu s ním. Navíc agapornisové jsou trošku divočáčci, záleží na povaze jedince, když se jim člověk přestane věnovat, častokrát i ručně dokrmený agošek zdivočí, začne být zlostný. Určitě si s ním poradíte, jen nic neuspěchejte, u ptáků se pokroky z počátku počítají na měsíce, ne na dny. Hodně štěstí :-).
Navíc Vám ho doporučí vždy ten, kdo je nadšený v prvních měsících či letech. Možná znám málo lidí, ale nikoho, kdo by měl králováka ochočeného doma třeba 10 let, většinou každý pochopí, že královák vždy bude šťastnější se svým druhem než s člověkem.
Ahoj Romane, patřím k lidem, kteří si králováka pořídili taky protože je vážně krásný, trochu jsem ho ochočila, ale dnes si i se samičkou spokojeně řádí tady u mě na zahradě ve velké volieře. Myslím, že králováka doporučí člověk, který většinou nemá srovnání s jinými druhy. Stručně řečeno, australan jako královák je oproti třeba afričanovi jako je senegalec prostě divočák, potřebuje hodně létat, nestojí o obdiv člověka a nesnaží se ho zaujmout či pobavit. Samozřejmě, že když nebude mít na výběr, přizpůsobí se člověku, ale rozhodně to dá mnohem víc námahy ho naučit to stejné, co jiný druh zvládne poměrně snadno.