Nabídnete Irmo19 adekvátní řešení v situaci která nelze neřešit? Hlavně prosím bez emocí.
Vezmu dítě na chirurgii a budu mu při ošetření oporou. Co na tom chcete vymýšlet??
Lékař umrtví, vyčistí, případně zadrénuje a sešije ránu, zkontroluje očkování proti tetanu. Já předem dítěti vysvětlím, co se bude dít, ujistím ho, že ošetření nebude bolet a že budu s ním… případně navrhnu, že si pak spolu doma pustíme oblíbenou pohádku a dáme křupky/zmrzlinu/pohár… ať má i nějaké příjemné vyhlídky 😘
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 05.01.2025, 12:29:50
“…vůbec jsem to nebrala jako příkoří a už vůbec ne v dospělosti, kdy jak jsem psala, bych já sama takové dítě nejspíš zahrdlila. Nejsem žádná mírná a chápající, jsem po taťkovi cholerik a dlouho se neudržím. …”
Přesně tohle je ten důsledek. Malé dítě NIKDY neviní rodiče, je na nich plně závislé, přetransformuje si prožité příkoří do pocitů vlastní viny. A potom přenese do dalších podobných vztahů…
A ještě dodám, i když jsem od Sardullah přečetla zatím jen první odstavec. Ne, neplatí to., co v něm je, ne pro každého. Vím to, se mnou to nešlo. Naši děti milovali a milují, stejný je i můj brácha. Oni se snažili, vysvětlovali, mluvili se mnou hezky atd. jen aby mě dostali třeba k tomu, že to sklo z chodidla mi musí prostě nějak vytáhnout. A já řvala jak satan, mlela sebou, aby na mě ani nešahali, vyškubnula se jim, kopala atd, až to skončilo tím, že mě taťka drapnul a seřezal mi prdel řemenem. Nevím proč, co to změnilo, co se mi odehrávalo v hlavě si už nepamatuju, jestli to byl jen prostý strach, že dostanu znova, ale nechala jsem si už nohu ošetřit. A nebyla jsem capart, měla jsem minimálně 8, když si to já pamatuju.
Jedním slovem… strašné 😱
Je mi moc líto, že jste musela prožívat takové chvíle 🥺
Poraněné malé dítě, bolest, strach z ošetření (že to bude víc bolet)…naprosto legitimní pocit i reakce malého dítěte, žádný “spratek”…jako řešení výprask řemenem🤬
Víte, jak na tohle reaguje dětská psychika? Byla jste v šoku a zážitek z větší části vytlačila do podvědomí. Jenže ono to nikam nezmizí, ale ovlivňuje to budoucí prožívání…
Odpověď na příspěvek uživatele N z 04.01.2025, 19:24:47
Viděl jste nejspíš výsledek nedůslednosti. Stačí jednou povolit a dítě získá pocit, že tentokrát by to vyjít mohlo. Co, povolit, ono stačí i viditelně zaváhat…🙃
Odpověď na příspěvek uživatele N z 04.01.2025, 18:55:03
Jako krajní řešení to akceptuju, ale ne za každou blbost. Všechny moje děti párkrát dostaly na zadek, v mezní situaci za opakované nebezpečné chování.
Třeba s vysvětlením, že kdyby ho při přebíhání silnice srazilo auto, bolelo by to mnohem víc. ….Jedna z těch situací, kdy se mi tříeťák opakovaně vyškubnul z ruky a s řehotem utíkal přes silnici. Nepomohlo vysvětlování, zákazy, nepomohl řev (děsná sranda prý), dostal 3 proutkem (štípne, ale neublíží) a byl klid.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 04.01.2025, 15:38:20
Jasně, takovou hrůzu si člověk radši ani nepředstavuje… ale upřímně, bolela by vás ztráta dítěte míň, kdyby byla zavražděno, sraženo autem nebo se zabilo samo v psychóze?
Co jsem k tomu případu našla já, tak nějaké psychotické stavy měla už předtím. Možná si maminka v hloubi duše vyčítá, že ji nepřiměla k léčbě…nebo, že ji neodradila od kamarádů feťáků…
Přece jen ta událost začala v Coco baru, tam běžní lidé moc nechodili…
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 01.01.2025, 16:09:37
Pokud si to z dětství dobře pamatuji, maso se po zabijačce nechávalo nějakou dobu zrát v chladu, teprve potom se z něj vařilo. S výjimkou ovaru, zabijačkového guláše, tlačenky, jitrniček, jelítek, prejtu, sádla, škvarků a dalších specialit.
Doprčic, teď jsem na ty dobroty dostala chuť…🙃
Vůně a chuť vepřového z marketu je proměnlivá, taky jsem si všimla, že některé maso má výraznější pach. Ale normálně ho jíme, stačí nakořenit a nechat chvíli odležet.