Příspěvky uživatele

Tak ale to mám radost, velkou radost!!

 Jojo, však to tam  píšu - ať se psi seznámí tam, kde o nic nejde. Takže neutralita. 

Ona třeba tehdy ta první návštěva, kdy jsme Bubi vzali s sebou - a nešla pochopitelně k chovatelům domů už kvůli štěňatům - byla neplánovaně dobrý nápad. oni viděli, jak to se psy máme, jak fungujeme, jak se k nim chováme - viděli, že Bubi poslouchá, a to i u zvěře, chodí na volno, vyslechli si její příběh - který byl navíc i dohledatelný na str. útulku a tak podobně. Prostě to vlastně pro ně byla i naše určitá vizitka. Takže já kdybych byla chovatel a dotyčný už psa měl, tak vlastně, když nad tím tak přemýšlím, bych je s tím psem chtěla vidět - právě pro ty drobné detaily a nuance, které mi můžou mnohé odhalit.

Sarah, ale já nemyslím u nich doma, na jejich domácí půdě. My jsme si vyzvedli ščenátko, šli jsme je seznámit kousek od domu, tam kde to štěndo znalo, jen štěndo a fenka, kterou jsme tehdy měli. Štěně tak mělo nějakou kotvu v prostředí, kde bylo ještě tak nějak doma a fenka naopak byla zcela mimo svoje území. Byl u toho ještě chovatel. Fenu jsme s sebou tehdy měli  užkdyž jsme se jeli na štěně prvně podívat a šli jsme s chovatelem a jeho smečkou tak nějak projít a pokecat. On tím pádem viděl jak fungujeme my s naším psem a kam tak asi štěně půjde /jasně je to jen odhad/ . Nicméně na domácí půdu chovatele naše fenka nikdy nešla.

Jo ano, to ano, to je taky velmi důležitý bod - díky

*Nenechat stávajícího psa  machrovat na nově přišlýho a to v žádném z výše uvedených bodů :-)

Nicméně pro toho, kdo by tohle téma někdy vyhledal, protože bude skutečně potřebovat poradit, tak pár zásad.

*Nového člena - ať už jde o štěně, nebo psa dospělého - seznamujeme se stávajícím venku. Na neutrálním území , tedy ani ne na zahradě, ale někde úplně jinde. My vždy bereme stávajícího psa/psy k tomu, koho povezeme domů, ať je to do útulku, nebo do chov. stanice, odkud štěně bereme. Ať se psi seznámí tam, kde vůbec o nic nejde

* Stávajícímu psu/psům dám najevo, že on/oni jsou stále moji důležití, že příchodem nového člena nepřichází o nic, ba naopak se jim po určitou dobu věnuju o něco víc - třeba tím, že psa/psy beru na samostatnou procházku navíc -třeba večer, i kdyby to mělo být deset minut. Ale je to deset minut strávených čistě se mnou, tak jak byl/byli zvyklý.

* Krmení je od počátku nastaveno tak, že každý má svou misku, nikdo po nikom nedojídá, každý má právo se v klidu najíst, tedy nikdo se nesápe do misky tomu druhému.

* Odpočinek a klid hlídám taky, nikdo nikoho neotravuje nad rámec toho, co kdo unese, tedy štěně neotravuje dospělce, když oni o kontakt nestojí, dospělci taktéž. Je-li příchozí bázlivý, dělám mu větší oporu. Prostě dohlížím na to, aby vztahy nebyly narušovány.

*Takže třeba hlídám oblíbené hračky, aby o ně majitel nebyl ochuzen - pokud sám nechce rozjet hru s hračkou sám.

*Pamlsky, odměny, drobné úplatky 😀 - vždy dostávají v pořadí důležitosti, tak jak to bylo nastaveno před příchodem nováčka. Mám-li jen jednoho psa, dostává vždy on jako první (a to i při cvičení společným nějakým) a přišlík až jako druhý. Mám-li víc psů, tak to jede tak jak bylo zavedeno a přišlík dostává poslední.

*To stejné, jdu-li cvičit se psy. První jde služebně nejstarší/nejdůležitější a pak v pořadí, jak to bylo zavedené před příchodem nováčka. 

*Podporuju společně strávený klidný čas, takže si k nim vlezu na zem do chumlu a všechny hromadně je mudlám, povídám si s nima a nebo blbnu. 

Asi všechno??

Dobrého dne, vinšuju,

chci jen dát vědít těm, kteří by chtěli objednávat, že tam budou třebas takovýhle obrázky - abyste se měli na co těšit.

Jo přesně, když nevíš, sáhni po zelený lahvičce, ale mě to vůbec nenapadlo. Tak doufám, že když to zabralo takhle rychle, tak to žáden průser nebude. 

OT - pes děkuje koňákům za konzultace. Asi to byl - DOUFÁM - fakt jen ten štípanec. Čištěno Betadinou, hned druhý den černý okraj začal mizet :o  - jako že to byla asi špína??? Nevím. No a včera už tam nemá nic. Jen takovou plošku, ani vidět to není.  Fotos nemám, případně udělám, ale nechci to tu plevelit, máte vážnější věci na řešení. Jen jsem chtěla moc poděkovat.

Bože, chudera!! To je příšerný!! Já bych jí na to pleskla mroženou zeleninu, aby jí to chladilo, nebožačce. Aspoň, chvilku, než si já snim u ní mroža 🙂 

Dávám do placu Levandulový éterák - nepomohlo by vetřít do srsti, hodně nějak? To je hrozný, takový boule.

Moc díky za tu zmíňku o hotspotu. Přemýšlím - tam by se to snad zapařit nemuselo????? Nebo myslíte, že ano? 

Nakapala jsem tam včera tu Betadinu. Ráno koukám, kus toho černýho kruhu je fuč. Ale bylo to brzo ráno - v půl pátý, neměla jsem možnost to zatím zkoumat. Uvidím odpoledne. Druhá půle tvrdí, že to je špína, to okolo. Že tam vidí vpich od bodnutí. Je pravda, že ten poděs rezatej furt pumprdlikuje a chytá vosy. Držím se úpěnlivě bodnutí, páč nechci plíseň a ni hotspota. Každopádně počítám i s tím, že by to mohlo být tohle. Díky všem.

No právě tohle přesně je úkol Pana Kalendářa - že bude dělat radost, jako dáreček. Náš Pan Kalendář je pěknej dáreček!! 😀

Bobčo nebojte, ověřeno u Megi 🙂 . Možete se těšit jako já 🙂

Děkuju, ale to jste mne nepotěšily teda. Ale ono se to udělalo tak jako prdho a bylo to tam.Chjo, sakra taky. Ale díky.

Omlouvám se, že  vám čokl leze ke koním, ale chtěla bych se zeptat,  jestli ty  štípané nevypadají nějak takhle, jako to co má náš rezatec zničehonic u šňupáku? Že abych neotravovala věta zbytečně.  díky 

Mám taky desky s pejskem , po mámě. Chce Megi desku s pejskem, když nemá ty časopisy?

Jen teda nevim tetkonc……..kde zrovna se deska nachází 😀

Jejda, jejda, přeju Morgáněti rychlé uzdravení, vypadá to fakt hrozně u toho oka, brrr. Já teď řeším nějakou podivnost u Rumíčkova šňupáku, taky to nakonec vypadá snad na štípanec, ale taky to vypadá pěkně hnusně. Tak ať se brzo léčba zadaří.

Já taky, zcela neskromně, protože už mám v ruce vzorek a fakt se těším, až mi bude stát na stole - nejsem někdo, kdo se chválí, ale ono tohle ani není nějak moje zásluha , to přišlo samo a práce zbyla na paní nakladatelku, která tomu vdechla život. A opravdu je to zase něco, co podle mne bude dělat radost a proto já mám právě radost. Ešivá jsem to nějak dobře vysvětlila, že to není pýcha autorská, ale čistá radost. 

Jasný, málokomu se do toho bude chtít jít, já jsem v tomhle urputná, musela jsem být, když jsme žili v Prahé, na sídlišti, kde určité národnosti poté co se sem přesunuly bohužel začly dělat na sídlišti neskutečnej bordel. Takže pro mě je jednou z priorit naučit psa, že pod balkony a k  popelnicím se prostě nechodí a co nejvíc ošéfovat ten bufet. Povětšinou - až na jednu flekatou výjimku se mi to povedlo. U ní to ale bylo hodně zvláštní, původně to tak hrozný nebylo, ona si podle mne tím něco kompenzovala. Ale ona je opravdu pro mne v tomhle extrém. Bubiška, když jsem ji přivezla z útulku byla taky bufetprofi a kradačka jídla v domácnosti a povedlo se mi to. Od prvního momentu bylo tohle jedna z věcí, na který jsem se zaměřila s urputností picbůma. Přivolání a bufet a nekradení jídla. Byla jsem pak na ni pyšná, na babičku vižlí. 

Jsou psi, kde to nemusím trénovat takhle dodetailu, jak jsem psala, ale třeba s Tali jsem opravdu musela. Ona neumí moc zevšeobecnit. A vlastně mě na to tehdy připravila právě útulková Bubinka, že jsem si vyšlapala tuhle cestu, jak na to toho psa připravit doma a pak to prostě jako u všeho přenést ven. Psi, co jsem měla od štěněte, tam to bylo na pohodu.

ty jo ani to otvírat nemůžu, doufám, že ta zmetkyně se dočká odplaty.

Ano nejdřív postupně a pak pohromadě. Máme taky hru - dávej pozor - kdy pak je před psem třeba pamlsek na židli, každý má svou židli a na ni hlídá pamlsek. Někdy je vyzvu hromadně, někdy postupně. I při krmení je to o postupném uvolnění, aby šel dotyčný k misce.Občas mi do toho hází vidle kocour, který si sice umí na povel sednout, ale je to zmetek pekelná, výdrž téměř nula.  Hra dávej pozor se hraje i před mým odchodem, kdy každý na svůj pelíšek dostane pamlsky - ať už volně a nebo nejoblíbenějš v krabičce nějaký, musí na to dávat pozor a vezmou si to, až když mezi dveřma řeknu, že můžou. Tohle cvičím hodně. Cvičím i pamlsky na jméno, taky mám naučeno NENI TVOJE! , neb známe jednu, která udělá klidně kobří kličku a byla by schopná to vdechnou klidně i na dálku, ten pamlsek druhýho. Tohle já s nima vlastně hraju hodně.  Hodně jsem s Tali dělala doma fakt ten simulátor, kdy po předsíni pohozená kost, velká patka chleba, různý krabičky od jídla….všechno ve velikosti, aby to nezhltla mimochodem, až kolem toho poběží. Byla třeba odložená v pokoji a já ji přes tu předsíň přivolávala k sobě do kůchně. Nebo oba pak už. U ní teda hodně pomáhalo to, že Rumíček je rád vzorem, takže on do toho nešel, naopak ukazoval, jak je to správně. 

edit na odstavec neni čas.

největší chudák.

ale bohatá duchem.

edit a  jasně, největší chudák je Bečkoun obecný - ale………von si to teda rozhodně myslet nebude 😀