jestli už došlo teda pití, tak toho pak už moc nevymáčknete, mačkáte zbytečně 😀
Jinak jsou to krásné husenky. Líbí se mi moc. Nikdy nebudu mít husenky, ale ve vedlejší vesnici žijí ty divoké a já jsem z nich naprosto vyrvaná. Nikdy jsem neviděla husy divoký takhle. Jen jednou letět a bylo to úžasný.
Odpověď na příspěvek uživatele Dublinbarzoj z 12.06.2024, 07:44:09
To je moc hezký, děkuju. Jsem ráda, že jsem dostala ten dar velkýho srdce, že je odkud ukrajovat.
edit - no a už končím, ať to tady není smutný, nemá být. Jen jsem chtěla, abyste to věděli. A já se těším, až sem zase někdo brzo přijde představit novej přírůstek.
Odpověď na příspěvek uživatele Aluška z 12.06.2024, 08:35:11
No dělám chytrou, to víte, že brečím, teď jsem musela odejít od kolegy, radši, protože jsem mu to říkala a nechci mu řvát v kanceláři. Ale je tady opravdu to, že ty dva roky byly úžasný, to je to, o co se opírám. Nemohla jsem večer spát a tak jsem si s ní fakt udělala procházku po hvězdách a pak jí nechala běžet, utíkat, letět a….řvát…..nic z toho už teď nemohla. Až jednou přijde čas pro madam Lidožravku a statečnýho Idorka, vezměte si tyhle berličky, nenechte je odcházet ve smutku, vybavte si ty hrozný příšernosti, co provozovali a vyváděli. Kam zalezli, odkud jste je musela lovit…… smutek k tomu patří, ale tohle je hodně dobrá pilulka, která s tím smutkem trochu pomůže.
Odpověď na příspěvek uživatele impact z 11.06.2024, 07:23:27
že se ho po tom půl roce piplání si a vychovávání nedokážu vzdát.
🙂 gratuluju, gratuluju, gratuluju, oběma. Když si to takhle sedne, tak vlastně člověk ani tak moc nepozná, že má o jednoho víc, ne? A jo, teď mi došlo, že Ti dlužím odpověď na SZ, ale ono už to nemá cenu, já vám tady někde ve venčícím fóru složila píseň, po tom asi posledním venčícím příspěvku - o blechách a stofárdech, ale už to asi nenajdu, tak nic.
Před deseti lety s Bubiškou v pelíšku a skoro přesně na den po deseti letech na křtu knížky. Jen nepatrný rozdíl deseti let, vůbec mi to nepřijde, že to tak uteklo.
Já to nestíhám dočítat, tak jen že jsem tu byla zmíněna.
Vnímám to asi podobně jako Doron, pes - vychovaný, spolehlivý, poslušný - nelovící, má velkou volnost, ano dva skoky a ohař je daleko. proto ho učím, jak se u zvěře chovat. Nehoním, neobtěžuju, max vystavím, nic víc, nepřibližuju se. V době kladení srnčat a vysoké trávy, což je teď - mají akční rádius omezený, chodí se po cestě, do trávy ne. V lese totéž, hlavně cesty. V přehledných úsecích je dovolená o něco větší volnost, ale vždy pod dozorem, nebo se tam cvičí. Celou procházku jsou psi pod kontrolou, pokud se blíží nepřehledný úsek, přijde buď přivolání, nebo volný povel Seš daleko = buď se vrať /pro flekatou/ nebo se klidně i jen zastav, je to na Tobě - /pro rezaté/. Jakmile jsou louky posekané, je to zpět o té volnosti o které psala Doron.
Pro zadavatelku - stopovačku a práce, práce, a zase práce. Učím psa, vedu psa -píšu zkratkovitě, protože nestíhám. A tak abych se neopakovala, hodím sem svůj starý článek, třeba Vám k něčemu bude:
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 11.06.2024, 11:20:22
Nene, tohodle pejska neznáte. Ale ano, Toníčka mi taky bylo líto, alespoň, že umřel doma, ve svým doma, stejně jako tenhle pejsek o kterém jsem mluvila teď. I kdyby ten pejsek doma v novým doma pobyl třeba jen týden, tak pro něj to bude vždy výhra, než umřít v útulku, byť i dobrém útulku, ale pořád to není doma.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 11.06.2024, 10:56:33
Nebulte, nebulte. Ty dva roky za to opravdu stály, lítala si na volno v lesích, po loukách, rovnala ty dva, když se “rvali” moc, plula si jak Titanic ve vodičce, kradla jim aportky….., naučila se trošku aportovat, byla na sebe pyšná, měla krásnej život - ne proto, že to píšu já a byla u nás, ale protože jí to tak někdo zařídil. Je spousta pejsků, který tohle nikdy nezažijou, protože neopustí bránu útulku. To je na bulení.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 11.06.2024, 10:46:11
Já vím, na Vás si často vzpomenu, když mi začne bušit to srdce a lítat myšlenky. Teď jsem si na Vás vzpomněla ještě v souvislosti s nečekaným odchodem jednoho úžasnýho pejska, který si ten domov taky dlouho neužil. Tohle je těžký, hodně. Bubinka toho času dostala mnohem víc.