Tak to jsem ráda, že nejsem v “poznávání” lidí rarita.
Mně stačí, když potkám někoho z práce mimo práci. U některých mi to nesepne. Horší je to u žen, hlavně když si změní účes a tak.
A poznávání na fotkách. Dokonce jsem se přistihla, že na některých novějších fotkách si nejsem jistá ani ségrou, vídáme se málo. Potřebuju k obličeji vidět i chůzi a gesta, abych si dotyčného (možná) spojila. Naštěstí ségru poznám, když ji vidím v reálu. To by scházelo, abych při osobním setkání nepoznala ani ji 😀
Nástup do cizího auta, zdravení “pro jistotu” atd. taky znám.
Odpověď na příspěvek uživatele Dafi z 09.12.2025, 05:02:12
Dafi, jak píše Kilian, agility je v tomhle těžší. RO máte napsané na kartách, co máte udělat. Jde to jít i bez prohlídky.
A těch pravidel je jen pár. I pro mezikroky ve složených cvicích je jedno jednoduché pravidlo, jen to chce na něj při chůzi myslet.
Věřím, že i to se časem zautomatizuje, zatím těch parkurů za sebou moc nemám.
Pravidelné tréninky jsem měla jen před Z, pak ještě pár tréninků a několik víkendových kurzů. Takže nové cviky pochytím na kurzu, pro 3 jsem si i koupila i návod na webu a cvičím sama doma na prostoru 1x 5 metrů. A na některých procházkách, stejně jako Vy.
Pamatování příjmení a jmen mi taky nejde. A co hůř, tváří.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 08.12.2025, 20:54:34
Mně se to video fakt líbí a už teď byste udělali Ztka.
To pamatování karet… Cvičí to mozek, ale na zkouškách to není třeba. I když Ztka se dají. Na pamatování dvojek kašlu. Hlavní je pamatovat si směr chůze (otoček) a místa se cviky, které dělají starost.
A jak píšete, je 10 minutová hromadná prohlídka. Kde může rozhodčí provádět parkurem cvik za cvikem a říkat, co se má udělat. To snad při Z při zkoušce dělají všichni rozhodčí. A když je to závod, kde rozhodčí neprochází cviky (i když i to jsem zažila), můžete se ho vždycky zeptat, když si nebudete nějakým provedením jistá. Já to teď v neděli taky využila. Během prohlídky je tam rozhodčí pro všechny z nás.
Plánek parkuru je vždy vyvěšený ještě před hromadnou prohlídkou, většinou je už při prezentaci.
Čtyři minuty taky platí. Už jsem to přetáhla, ale rozhodčí limit všem prodloužil kvůli počasí (velké oteplení a téměř všichni šli pomaleji mezi 3,5 až 4 minutami, a to měli větší psy).
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 08.12.2025, 00:50:51
Jedničky můžete mít už na jaře. A pokud to vás oba bude bavit, nezůstanete u nich. Máte výhodu, že umíte perfektně chůzi u nohy, to je základ.
Nebojte se, jste na tom stejně jako jsem byla já a většina dalších. Zahlcená pojmy, pravidly. To se vstřebá. Přestup do každé vyšší třídy bývá stejný. Jejku, co to je? Vždyť si zamotám hlavu, nohy. A po čase si to sedne.
Já s oblibou říkám, že je to sport proti Alzheimerovi. Fakt to chce přemýšlet.
..děkuji a co to je to CNDC..no já jsem z každého tréninku tak vyflusaná, že tedy nevím… zlatá sportovka…ne ne tanec jsem nedělala nikdy…diky za tip s tou pravou stranou, to zase bude…
CNDC začnou už v jedničce. Jsou to složené cviky. Více cviků na jednom místě, mezi nimi je i určený počet mezikroků. Je to makačka na hlavu. Ale když docvakne princip v mezikrocích, pravidlo je jednoduché, tak je to už “jen” o soustředění. “Jen” v uvozovkách, protože to soustředění je záhul na hlavu.
Podle mě trojky znamenají tak 200, 300 tisíc možných kombinací. A to dělá RO tak ojedinělé, můžeš závodit roky, přitom bude každý parkur jiný. A umět jednotlivé cviky neznamená, že sedne člověku nebo psovi každá kombinace.
Na fotce je CNDC na začátku dnešního závodního parkuru, celý parkur je o pár příspěvků výše.
Včera spustili registraci na "letního Čerta", tak jsem se rovnou přihlásila, snad to přežiju, ale mám z toho respekt.
Poběží se z Housky přes Bezděz a Ralsko až na Hamr na jezeře. Tak jsem dneska byla rovnou obhlédnout start a první kousíček z trasy (Houska - Vrátenská hora). Dali jsme s Efíkem 22km a 600m stoupání. Chvílemi i vylezlo sluníčko a skoro byl vidět Bezděz, ale byl dost v mlze, (tam mám v plánu taky vyběhnout jen musím vymyslet rozumnou trasu zpět). Efík si teď hraje na mrtvolu a my asi vyrazime na Vánoční trhy.
Před lety jsem sportovala. Tak si umím představit, kolik je v tom dřiny. Jste dobrá! I pesan.
…tak jsem se tedy konečně odvážil a začala s Kelišem tréninky RO za nezměrné podpory a trpělivosti své trenérky…dnešní pátý trénink na sídlištním parku…
Jé, bezva! To jsem ráda, že jste do toho šli. A vypadá to skvěle. Je vidět, že už umíte ze sportovky.
Ztko můžete dát hned. Věřím, že i jedničku, až panička pochopí CNDC.
Nové cviky, co ve sportovce nejsou, se naučíte hned. Pokud to je třeba, pamatuji si dobře, že jste dělali i dogdancing?
Jestli můžu jeden nevyžádaný tip… Začněte co nejdříve s chůzí u pravé nohy. Boj mnoha sportovkářů jsou cviky u pravé nohy.
Včera jsme se byly projít kolem Chrudimky, 2,5 hodiny v krásné přírodě mě nabilo.
A dneska jsme jely na dvojzávod v RO, na dvojkové úrovni. Ještě se vracíme, holt bez auta ve vesnici bez železnice…
Prvním parkurem, který jsem považovala za lehčí, jsme nahrabaly jen 69 bodů ze 100. Naše historické minimum. První půlka dobrá, pak Bonnie zjistila, že souběžně v zrcadle je další pes. Další cviky jsme pokonily.
Druhý parkur, který jsem považovala za těžší, jsme vyhrály s 98 body. Z toho jsem nadšená z několika důvodů. První důvod, že jsem se stihla dát psychicky do pohody. Relativní pohody, stresař jsem. Druhý důvod, že se nám to fakt podařilo. Bonnie se celou dobu soustředila na mě. To první místo bylo nečekané, ale taky to potěšilo, že jsme za sebou nechaly i borderky a tak. První bedna. Skoro bedna, součet byl z obou závodů.
Díky druhému povedenému závodu jsme skončily celkově 6. z 11.
A Bonnie nebyla jediný prcek. Byla tam sheltie, shiperka a moc krásně cvičila paní jorkšírová. Fakt se mi líbila, šly s paničkou krásně oba závody.
škodu by uhradit měla správa silnic - a i kdyby ne celou (oba jeli opravdu pomalu, oba jeli u kraje, oba brzdili… jen ten větší měl holt z kopce velkou hybnost a nedobrzdil), máme havarijko. S tou rychlostí opravy uvidíme - prý toho mají moc. Zítra budeme moudřejší.
Dnešní procházka po místním lesoparku byla báječná - sluníčko, měkoučký bílý sníh, ne velký provoz - šli jsme přesně v poledne… Jen Yodu chytil skákací a blbnoucí rapl, tak jsem pustila vodítko abychom nebyli zauzlovaní a to jsem neměla dělat - rázem trýýýýskal a smykoval a válel se ve sněhu, až jsem mu nadávala, že určitě zase bude večer odlehčovat levou zadní. No a na zahradě (na sluníčku už sníh mizí) po vypuštění z vodítka řádění zopakoval - sníh i mokré drny pod ním lítaly na všechny strany - ale zakázat mu to nemá cenu - prostě radost z pohybu
fotka je pro Bobču - aby viděla, že i horší výrazy umí. Ta je aktuální, zcela čerstvá
Děkuji za pochvalu textu i fotek. A Bobče díky za tip. Už jsem to asi před 3 lety zkoušela u mikiny a zapomněla na to.
Dafi, zajíce by se Bonnie nelekla. Musím dávat pozor, abych si zajíců všimla dřív a Bonnie zastavila, než za nimi vyběhne. Na jaře jsem jí dokonce jednoho ušáka páčila z huby. Ani ho nemusela honit, blbě se vyskytl metr od nás 😔
Včera procházka od vlaku cca 9 km. Viz první fotka z poloviny trasy.
Dnes ráno to vypadalo slibně, plánovala jsem něco aspoň na dvě hodinky chůze. Během dopoledne přilezla mlha. Dole to taje, čvachtá, stříká, shora je vlhký hnus. Fotka je z okna bytu.
Dopoledne jsem Bonnie přemluvila na asi 200 metrovou procházku. Hmm. Odpoledne jsem zkusila taktiku “jdeme běhat.” Alejí rozježděnou od koní (mokrý sníh smíchaný s vrstvou listí) to šlo. Udupanou polňačkou ještě taky, není prošlápnutá až na zem. Ale silnice buď mokrá, nebo pokrytá totální břečkou, tam se už vlekla a já musela hubovat, aby se nedržela těsně přede mnou a nešlapala jsem do vodítka.
Včera to na silnicích pěkně změklo, aby to dnes krásně namrzlo.
Před stmíváním jsme šly na autobus. Jednu chvíli při scházení kopečka se rozhodla levá noha, že půjde napřed. Pravá na ni křikla, ať počká, že ji dožene. Podle toho, že jsem pád tlumila především levou částí těla, soudím, že levačku nedoběhla.
Když jsem se sbírala ze země, byla jsem ráda, že jsem na sobě neměla hodobóžovou turistickou zimní bundu, za kterou jsem loni zaplatila ledvinou. Možná by nevydržela. Tak snad k něčemu bylo, že se mi u “ledvinové” bundy tenhle týden rozbil zip a má tak zaracha.
Na nádraží to Bonnie statečně nandala sněhulákovi. Snad z toho neroztaje, nechci ho mít na svědomí.
Za necelou hoďku vystupujeme z vlaku. Jsem zvědavá, jak moc zapadneme cestou za mamkou. Nebo kolikrát hodím držku. Nádraží je v 600 metrech. Tak nám držte pěsti.
Bonnie doma obleček nemá. Koriguje si to sama. Viz fotka. Musela jsem se nejdříve pohmatem přesvědčit, že je pod dekou. Taky mohla být v posteli pod peřinou😎
Dneska jsem byla v práci, přišla jsem domů až před stmíváním. Tak jsme to vzaly zase klusem. Teplota -1, těžký mokrý sníh dole, většinu cesty neušlapaný, k tomu sněžení. Bonnie jen podzimní bundu, ale maximálně spokojená. Kdyby v tom měla jít krokem, tak bude i v zimním kabátku remcat, že je moc mokro.
Těsně před vyběhnutí jsme potkaly sousedku s berňákem, zase k nám ji nechala jít. Už několikrát jsem ji prosila, ať si ji drží, když je Bonnie na vodítku. Berňačka je v pohodě, i když hrr, jenže si to prostě z více důvodů nepřeju. Navolno v pohodě, když se domluvíme.
Bonnie natěšená na běh, našponová, protože to byla dneska první procházka. Musela jsem ji stáhnout. Tak si jednou štěkla, spíš kvůli tomu, že jsem na sousedku už naštvaná. Prý se nemám pos.rat a mám malýho, nevychovanýho hajzlíka. Grr, vraždila bych.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 24.11.2025, 10:05:02
Bonnie má záda asi necelých 28 cm (nejsem schopná změřit přesně). Hrudník 39 cm. A už to je u některých oblečků na hraně (nebo za).
Na 25 cm délku a 55 cm hrudník fakt netuším. Tipovala bych podle fotek delší záda, tak 30, 32 cm. Tak jsem vedle. Zběžně jsem našla oblečky, které se mi nelíbí, nekryjí např. stehna.
Já bych pro psa s artrózou vybrala jiný obleček. Tento má výhodu, že pěkně kryje. Ale také nevýhody:
- Musí se provlíkat nohy, a to nemusí být hlavně při artróze příjemné.
- Není do vlhka. To platí pro všechny svetry a mikiny.
Vybrala bych obleček typu bundy, jako mají koně. Ne tento nebo jiný overal. A s vrchní nenasákavou látkou, pokud to má být obleček na zimní procházky, a ne třeba jen do auta nebo sucha bez větru. Bundy dobrého střihu (např. Hurtta, Non-stop, i Rukka) kryjí i kolena.
Pro malinois bych na zimu volila nějaký jen lehce zateplený, třeba i jen podšitou pláštěnku. Např. tahle pláštěnka má výbornou nepromokavost a podšití je chlupatina, nemá to další zateplení. Pro psa s podsadou by to mohlo stačit i do mrazů, pokud nebude ležet na místě: https://www.mushgo.cz/non-stop-plastenka-podsita-fjord-lined-raincoat_z12165/
Výběr z vyloženě zimních bund je větší.
A určitě můžu doporučit domluvit se na osobní zkoušce v MushGo. Sídlí v Brně, ale dojíždí pravidelně i na jiná místa: https://www.mushgo.cz/osobni-zkouseni/
Bonnie má bundiček… Ale kdybych si pořídila druhého ratloraptora, budou se ty větší velikosti hodit.
Dneska jsme byly venku cca 2 hodiny dohromady.
Dopoledne cca -1, -2 stupně. Bonnie vyběhla v podzimním oblečku (koupeném nedávno, nový model Non-stop, chlupatinou podšitá pláštěnka, perfektní věc pro raptora na chladný podzim). Po asi 5 minutách jejího běhu (a mého klusu) jsem obleček sundala. A bylo jí ve cvalu fajn. Daly jsme 5 km.
Odpoledne byla stejná teplota, ale Bonnie vyfasovala teplý zimní obleček. I když pro ni můj krok znamená velmi svižný klus s dobíháním ve cvalu (když se začuchá), tak se jí při čichacích pauzičkách i v oblečku lehce klepala stehna.
Nemůžu ale pořád valit klusem přes 8 km/hod ve vlnitém terénu vrchoviny, aby se madam zahřála i bez oblečku. Nemluvě o tom, že se při běhu fakt vytáčí i psychicky. Dneska při běhu seštěkala psa, napínala u toho vodítko, to na procházkách nedělá. Můra jedna černá. Uvidíme, jaké to bude časem, teď s touhle aktivitou začínáme.
Na fotce se snaží zjistit, co se děje. Praskal led. To je Bonnie v psychickém klidu. Na ni. Když je vytočená, tak pán bůh s námi…😏
A my “klikaři” jsme si z toho bambilionu věcí vylosovali úplavici ☹️
Taky jsem si to vylosovala, osobně. Před téměř 30 lety jako následek pádu z koně.
Neutišitelná žízeň, vypité muselo ven, objevila se únava. Když jsem šla na polikliniku, mysleli si, že beru drogy. Až obvoďák na to přišel, vypomohl si učebnicí. Pak už to bylo fajn, náhrada vazopresinu v kapkách do nosu. A po pár měsících jsem nemusela ani kapky. I když jsem měla dalších několik let vždycky hlavně na jaře pocit, že se to v slabší míře opakuje.
Paradoxní je, že mě po tom pádu vůbec nic nebolelo, neměla jsem ani modřiny, jen na týle byla přilba lehce od hlíny a po několika dnech jsem nemohla několikrát denně krátce hýbat nohou.
