No teď poslední dobou jsem viděla už i několik článků, že ty příkrmy jak se řeší furt alergeny, že to je blbě a že vlastně se ty alergeny mají dávat mnohem dřív a tak.
Je to jak se vším, vědci vždycky s něčím přijdou, všechny zblbnout a za pár let je zas všechno jinak. 😀
Ano, už před devíti lety minimálně se právě snažilo dávat alergeny, co nejdřív. Takže opět my matky, co jsme to hrozily podle nejnovějších výzkumů jsme dávali , co nejdříve. Tam se jen dodržuje, aby se nedávaly dva zároveň, vždy před novým počkat tuším dva dny…🙂
Dnes se všechno kolem dětí strašně hrotí, ať už jde o pohyb, jako tady to chození, posazování, nebo výživa, kdy nezřídka jsou děti ještě v osmi měsících plně kojené a neznají ani čaj ani jídlo.
Zdravý rozum se vytratil.
Což by pediatr neschválil, aby bylo dítě v osmi měsících plně kojené a myslím, že to vylučuje to hrocení, protože podle doporučení začnete dávat příkrmy v pěti měsících a v zhruba po jednom roce se přestane kojit a čaj nevím proč má být dobře, dcera ho nepije dodnes. Dlouho pila jen čistou vodu, až ve třech letech objevila slazené nápoje. Jo hrotila jsem to, to si pište a běda, jak mi do toho někdo zkoušel zasahovat 😄.
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 23.02.2025, 21:14:48
Podle mě velký. V prvním případě u nábytku si volí samo oporu, má jinak ruce, nejde dopředu, ale do boků, tempo si volí samo, podle potřeby prostřídá s lezením. Když ho vodíte, tak to už je prostě jiný.
Za pár let zjistí, že my jsme to dělali taky blbě. Prostě největší blbost byla vůbec začít chodit po dvou, protože celý ten koncept je špatně 😁 .
Jako že děti měly “zmrvená záda” z toho, že jsme je vodili za ruku? Tak to jsem ještě neslyšela. Ale nesmyslů se rojí pořád plno…
Ne za jednu ruku, ale za obě, když ještě samo neumí chodit. V podstatě se dřív nahrazovala takto chodítka. Dneska se doporučuje obcházet nábytek a až se mu udělá svalstvo, jde …
Dneska jsme šly trochu víc než včera a trasou, že jsem litovala pošmourného počasí, protože i tak bylo vidět až na Králický Sněžník, ale ještě hezčí by byl zalitý sluncem. Cestou, jak jsme tak šly, se Malina začala otáčet, tak jsem se otočila, abych zjistila, že za námi běží paní do kopce. Malina se pořád otáčela a nejednou koukám, že se Malina “tlemí”, tak se otočím na tu paní a ona běžela asi tak rychle jako já šla a u toho máchala oběma rukama zároveň doleva doprava, jakoby se odrážela od imagimarních zdí a musím uznat, že taky jsem takový styl ještě neviděla 😄. Malinin výraz říkal “no hlavně že machrujou a chodí po dvou a pak neví, co s těma předníma packama dělat” 😂
Já naučila Malinu vyměňovat bačkory za pamlsek. Dost nás naučila uklízet, ale dcera zuje bačkory, kdekoliv a dřív občas padly za oběť, ale teď mi je pes šťastný přinese a vymění za sušený maso třeba. Stalo se mi, že mě to vytočilo, ale to stejně na mě pes kouká stylem, jestli mi nemá zavolat Chocholouška.
Jinak kdybych neměla Hondu, šla bych asi taky do Toyoty .
Jinak jsem na tom podobně jako Bobča, mám obzvláštní slabost pro Peugeot, ale prý už ta kvalita je jinde. Můj táta měl Peugeot 305 a můj muž, měl Peugeot 406 a kdyby ten mužův Peugeot nebyl otočený při havárii na střechu, tak by asi ještě jezdil. Měl jen prasklý sloupek v konstrukci, ale oprava by stála víc jak ojetina, tak jsme ho museli nechat jít, ale pro mě i mého muže je to dodnes bolestná vzpomínka. Trochu nám to zahojila ta Honda. Sranda auto do města.
Taky se za nás vodili děti za ruce, když to sami ještě neuměly. Já v tom dceru nechala vymáchat, pěkně ať si oťapkává nábytek a pak se pustila sama do prostoru. Starší generace si s tím celkem dělala starosti a chtěli dceři koupit chodítko. Teorie je taková, všechno to pomáhání dětem škodilo, měly zmrvené záda. Což je fakt, že moje generace má. Já sama mám vychýlený obratel. Neříkám, že dřív se dělalo vše špatně a teď správně, ale nepřišla mi moje a starší generace tak úžasně zdravá, abych lpěla na starých postupech a nezkusila se celkem striktně držet doporučení pediatričky. Což dělám pořád a že tchýňoví tím dost trpí 😂.
Odpověď na příspěvek uživatele trojAAAcko z 22.02.2025, 19:44:59
Honda jazz. Za mě super auto. Malé a přitom neuvěřitelně prostorné. Má tam pohodlí i můj dvoumetrový muž. Auto mi doporučil brácha, který pořád prohlíží katalogy aut a katalog ojetin si bere snad i na záchod .
Dneska jsem zase na procházce improvizovala. Abych se napojila z parkoviště na plánovanou trasu musela bych jít po poměrně frekventované silnici. Když jsem tam stála a ohlížela možnosti, zahlédla jsem cestu, která nebyla v mapě a vedla směrem, kterým jsem plánovala jít. Samozřejmě mě zavedla do lesa, tak daleko, aby se mi už nechtělo vracet a tak jsem raději šla srnčí stezkou z prudké stráně na další cestu, která nebyla v mapě a nakonec jsem na tu svou cestu dalším sestupem ze stráně došla. Bylo to super, byď byl krásný den a čas, kdy pejskaři vyrážejí na odpolední procházku, nepotkali jsme téměř celou cestu nikoho.
My dnes s Doroušem na převazu, krásně se to hojí a operovat se nebude, paní doktorka úplně jiný názor než doktor.
Fram dnes zvládnul počkat doma, takže se venčilo jen nadvakrát, první šla sekce senioři plus invalidé🙂)).
Nemůžu se zbavit dojmu, že se Gučka Dorovi posmíval, že chodí na flexině, když má dobrou náladu, směje se jako člověk.Nepodařila se jediná seriózní fotografie🤣
To černý v hubě není zubní kámen, abyste si nemysleli 🙂, má tak pigmentovaný dásně.
Já se těch fotek nemůžu nabažit. To je prostě dokonalý. Na každé té fotce se Gučka tlemí Dorovi a Doron ten mírně shovívavý úsměv “to je debil, ten Guča .."🤣🤣🤣
U nás je muž i dítě nemocní, já se děsím, že mě to položí taky. O víkendu jsem byla jen na normálně dlouhých procházkách a dneska, když jsme vyšly s Malinou na procházku, tak z ní ta nevybouřená energie sálala na všechny strany a měla tendenci seštěkávat lidi. Po druhém štěknutí na chodce, jsem už byla ve střehu, aby mi neseštěkala celý město. Jak jsme viděly blížícího se chodce, tak jsem viděla tu jiskru v oku, že si štěkne, když pochopila, že jí pozoruji, tak zkoušela taktiku “hele, já si tady čichám tu travičku, já žádný chodce nesleduji”. Když pak došel chodec k nám a ona zkusila, že by na něj bafla, tak zjistila, že jsem mezitím zkrátila vodítko a nebude jí to umožněno, tak po mě loupla okem “byla to náhoda, nebo mě prokoukla?”. Od druhé půle procházky už byla zase moc hodná. Když mě u rybníka zkoušela trochu popohnat, tak jí povídám “hele, nikam mě netahej, budeme fotit. A ona se hned postavila do základního fotícího postavení, kdy jí to podle ní nejvíc sluší a když řeknu”super, díky ", tak zas jde 😄.
Náročný týden. Přemýšlela jsem, jestli to vůbec psát. Někdo by se mohl časem zeptat, proč borderka zmizela z fotek. Bohužel rakovina. Přikládám poslední pořízenou fotku ze Štědrého dne, to jsme ještě netušily. Další fotky jsou z minulého týdne.
No a já venčila po Praze. V sobotu Modřanská rokle s dcerou a tchýni, ony pak jely domů tramvají a my s Malinou šly na nábřeží Vltavy a šly ještě pár km. V Modřanské roklí jsme potkaly hry chtivého švýcarského ovčáka, ale Malina pištěla strachy, přece jen divoké bílé cosi mnohem větší než ona jí děsilo zvlášť po tom úterním útoku. Dneska jsme venčili na Kamíku a tam si krásně poběhala na volno s nějakou šeltií, to byl pejsek pro ní tak akorát, tak byla šťastná.
V úterý jsem se s Malinou nechaly autobusem vyvézt za město a pak domů pěšky. Autobus Malina zvládla skvěle, měla hezký srolovaný ocásek, čímž dala najevo, že je v pohodě. Většinou ho má v hromadné dopravě rozrolovaný. Bylo krásně, na boty jsem k červenému bahnu přidala ještě hnědé. Mohla to být perfektní procházka, kdyby se na nás z vesnice nevyřítili dva větší psi a nechtěli mi pocuchat Malinu. Ta celkem slušně mezi nimi kličkovala a i se zkoušela bránit. Dost pomohlo, že má tolik chlupů. Když jsem pochopila, že žádný majitel nepřijde, aby zjednal nápravu, změnila jsem se v rozzuřenou medvědici a dost hnusně jsem jim nadávala ať táhnou domů a hlavou mi šrotovalo jestli mám honem pustit Malinu z vodítka, aby měla víc šancí, ale tím bych zároveň dala těm psům větší šanci se zakousnout, protože by se musela na vteřinu zastavit, takže jsme vyklízeli pole, já jim hnusným hlubokým hlasem nadávala ať toho nechaj a táhnou domů a pak se teda otočili a vyklidili pole a pořád se teda otáčeli a na každé mé vybídnutí ať táhnou domů, teda pomalu táhli domů. Malina měla různě mokré chlupy, ale žádné zranění neutrpěla. Později jsme potkali opět navolno jiného psa, což jsem byla zvědavá, jak Malina bude reagovat, jestli se nebude bát, ale obkroužila kolem psa půlkruh, prozkoumala, co je zač a mě najednou přišlo, že jí stouplo sebevědomí, přece má mě a nebojí se mě použít. Asi doteď tuhle mou bojovnou stránku neznala a netušila, že bych jí snadno nedala. Měli jsme kliku, že psi nebyli zas tak velký a zas tak odhodlaní zabít. Přemýšlím, čím bych pro příště zvýšila naše šance, paralyzér? Nicméně tuhle krásnou trasu asi vyškrtnu ze seznamu, protože loni tam bylo takhle pět psů a taky moc kamarádsky nevypadali, ale to nakonec majitel zakročil.
I já vyrazila na delší vycházku, dneska bylo moc hezky a jak se stmívá až v pět, tak se dá i něco stihnout. Našla jsem si pěknou trasu cca 10 km a vyrazila. Na mapě to vypadalo tak hezky, v reálu teda taky, jen jeden kousek cesty nebyl cesta, ale zkratka přes pole a na něj dneska hezky svítilo, takže byť mrzlo, tak zrovna tady bylo apartní mazlavé lepivé červené bahno, lepilo se i Malině na packy. Pak tada ještě v závěru cesty jsem zjistila, že máme možnost dle naplánované cesty si to mazlavé behénko dát znova, ale jsem máslo a radši to obešla a cestu si prodloužila skoro o dva kilometry 😄.
Malina košík nemá ráda. Trpělivě si ho nechá nasadit, ale pak nás občas s ním třískne přes lejtka a když vycítí, že nejsem ostražitá, tak si ho zkouší o nás zapřít a sundat.
Jinak u nás dnes bylo skoro deset stupňů, poblblo to nejen ptactvo, ale i Malinu, která utrousila první pořádný trs chlupů z podsady a taky to poblblo pár lidí, kteří myli okna s další jarní práce, jakoby bylo reálné, že zima řekla poslední slovo. My budeme v našich končinách rádi, když nám do tohoto nebude kecat až do konce dubna.
Dvě fotky od potoka, Malina zrovna vyhnala kachny zpět do potoka, páč je to přece vodní ptactvo, tak co se má co vyvalovat na břehu…
A jo, už je to venčení veselejší, jak se začínají prodlužovat dny. Víc jak měsíc jsem se ve všední den ploužila tmou, teď už stíháme aspoň začátek procházky za světla. Všude u nás teď roztál sníh, tak je bláto a venčím hlavně na asfaltu. Malina je celkem vzorná, některé pokyny ani nestačím vyslovit, jen udělám “tak ..” a ona to udělá, něco dělá už sama od sebe. Píši to hlavně proto, že stačí, abych byla nemocná a týden venčí muž a můžu zase začít od znova, Malina mě pak tahá jak tažný pes sáně. Na prověšeném vodítku nechodíme, to po ní ani nechci. Chodí na flexině a jen po ní chci, aby netahala, což chápe a nedělá, u mě. Po týdnu první procházku obě protrpíme a pak pochopí, že manželových sto kilo si může tahat, jak chce, ale ke mně se bude chovat slušně 🤭.
Doron ve vodě nebyl, on to oběhnul a Gučák za ním vylezl na břeh.Docela mě překvapil, že se nezachoval jako bezmozek.
Gučka byl takový euforický, asi adrenalin, pořádně se najedl masa a šel spát do postele. Ale měl problém s plotýnkou, tak ta ledová koupel asi nebyla ideální.
Jsou to borci, snad z toho Gučka nenastydne, ale zvládli tu krizovku pašácky.
