Ještě v sobotu jsem šla s dcerou a pomalu jsme se vlekli. Bylo tak dusno.

V sobotu jsem šla pěkně svižnou chůzi a užívala si to. I Malina pookřála.

Dneska jsme venčili Chlumci nad Cidlinou.

V sobotu se stala zvláštní věc. Před měsícem jsem šla stejnou trasu jako nyní s dcerou. V jednom místě mě napadlo, že mě někdo sleduje a dostala jsem strach. Nemívám v lese strach jen tak bez příčíny. Uklidňovala jsem se tím, že kdyby tam přeci cokoliv bylo, Malina by to registrovala a ta šla klidně.  Na událost jsem zapomněla, ale jak jsem šla s dcerou, v tom samém místě řekla: “ten les je divný”. Já si uvědomila, že je to na tom místě, kde jsem já měla taky dost divné pocity, ale nedala jsem to na sobě znát “proč myslíš” Ona"já nevím, je tu něco divného, ten les je mrtvý" a za chvíli “mám pocit, že nás něco sleduje, já se tu bojím". No uklidňovala jsem jí, že přece Malina by poznala, že tam něco je a ona vypadá nyní klidně… No dceru pak začalo hrozně bolet břicho a měly jsme problém dojít na místo, kde jsme byly domluvené, že pro nás přijede muž. 

Malině se v Zoo taky líbí. I se očuchává se zvířaty, které o to stojí. Šelmy jí fascinují, to vždy zírá a větří a ony teda na ní koukají asi jako na kořist. No a největší sranda byla se surikatami. Uviděly Malinu, všechny se semkly do jednoho útvaru a zíraly a když Malina udělala k nim krok, začaly vydávat neskutečný zvuky. Malina byla v šoku, tuhle organizovanost u potenciální kořisti nečekala. Tak pak dělala, že tam nejsou a támhle ta travička je mnohem zajímavější 😀.

Nám Malina štěká na návštěvy, hlavně chlapské. Možná si pamatuje, jak jí a sourozence nějací zlí páni vzali od maminky, ale chlapská návštěva u nás doma v ní nevzbuzuje moc důvěry. 

No a dneska na procházce mi teda dělala ostudu. Nejdřív si štěkla na chlapa, co nechal kolo uprostřed cesty a mobiloval a pak, pro mě naprosto nečekaně, poskákala běžkyni s velkýma sluchátkama. No a kluk se švihadlem byl taky divnej, ale na toho si štěkla už jen pod vousy. Respektovala, že jsem se rozhodla všechny tyhle podivnosti ignorovat. 

Já teď byla o víkendu s rodinou v kempu, abysme přišli na jiné myšlenky. V tom kempu bylo celkem dost psů a zajula mě jedna rodina buď s trpasličím špicem nebo pomíkem. Asi spíš to druhé. Pes je měl totálně na háku a pobíhal na volno po kempu. No a sedím takhle před stanem, sleduji asi pomíka, jak očuchává trávu kousek ode mě a slyším majitele, jak řve “ke mně”, “ke mně”. Pomík se neochotně vydá k němu, ale to už chlap k němu přiběhl, zvedl ho za kůži na krku a držel ho takhle poměrně dlouho ve vzduchu a řval mu do ksichtu “co to je”, “co to je”, pomík na to teda nic neřekl. Pak ho postavil na zem a pohladil na hlavě, přiběhly jeho tři děti a začaly pomíka hladit. Já teda jen zírala a jen jsem teda poznamenala k mému muži, že jiný plemeno by mu za tohle ukouslo ksicht. No pak jsem s tím pomíkem viděla paničku a to byl zas druhý extrém, buď neříkala nic a nebo mu dávala ty “rozkazy” tak nejistým hlasem, aby to ve výsledku vyřešila tím, že vzala pomíka do podpaží a odnesla k chatce. Jinak pomík teda byl nejuštěkanější pes v celým kempu a jednou mě zaháněl na útěk, což tak viděl jen on. Já netušila dost dlouho, že štěká na mě, ale jak jsem na něj promluvila, tak dělal, že jako nic.

No to je divný. To asi tomu něco předcházelo, co se vás nejspíš vůbec netýkalo. 

Mně se stalo, že mě taky dva chlapi už seřvali. Jednou, když Malina čuchla jako malé štěně chlapovi k nohavici, já sbírala hovínko, tak jsem to moc nekontrovala a trochu povolila vodítko. Tak mě sprdl, že nemám psa vychovaného. Tak jsem mu jen řekla, že je to štěně, že na výchově se pracuje. No a pak mě jednou chlap seřval v zimě, když Malina očuchávala kupku sněhu. “Prý ať táhnu s tím psem ochcávat někam jinam, že tam kvůli nám nemůže zastavit auto”. Nejdřív jsem teda zírala, pak jsem opáčila, že mám fenu a že nechčije a stejně na mě řval. Tak jsem mu řekla, ať na mě laskavě neřve, že jsem snad na chodníku a to auto tam nemá co stát. Pak jsem si teda říkala, že možná si to špatně pamatuji a třeba tam fakt chodník není. Na jaře jsem zjistila, že jsem byla v právu a opravdu na mě řval, aby auto mohlo zastavit na chodníku, navíc v protisměru.

Díky všem. Je ho hrozná škoda. Dost mě to i štve. Ach jo. Tak  

Je to rok a tři dny, co k nám přišel. Bohužel dnes nám ho vzalo auto. Musel jet rychle. Číča si na auta dával pozor. 

Úžasný kocourek, mazlík. Tak hlavně, že si dotyčný užil rychlou jízdu ve vesnici.  

První pes to taky dělal a vyrostl z toho. Vždycky jsme si dávali pozor, abysme ho nehladili na koberci 🙂. 

Tak jsem si tu poplakala.  Dorazilo mě, jak se o vás hřála a hledala tu záchranu.

Hodně sil. Udělala jste, co se dalo. Bohužel to nešlo vyhrát. 🌷

Ten anonym jsem já. Nevšimla jsem si, že mě to odhlásilo. 

A není BŠO větší? Zrovna jsem na procházce potkala maminku se dvěma dětmi a choďákem a měla co dělat, aby ho udržela. Tedy byl jen nadšený z Maliny, ale až příliš. Kámoška má BŠO fenku a ta je teda taky poděs, ale podle mě je to výjimka. Co potkávám na procházkách, jsou většinou kliďasové. Choďáka klidného jsem ještě nepotkala, ale taky to můžet být tím, že třeba nejsu vybouřený. Lidi si často myslí, že nenáročný pes znamená, že s ním nemusí nic dělat a pak se diví.  

Terven, kde se touláte, chybí tu fotky Pinčové a Vikiny 😉 

No já si taky myslela, že máme s Malinou demokracii. Když se jí­ nechce ven, tak jí­ nenutí­m. Včera pak kadila x krát a když si čupla asi počtvrté, tak se jí­ zeptám "To jako vážně?" a ona chuděra "odčupla" a šla dál vykadila se až za za zámeckým parkem. Takže jsem takový tyran, že se pes ani nevys...e, když mu řeknu 😀.

No a u tchýňových nechtějí­, aby k nim chodila na půdu a tuhle tchýňová kouká na fotky, jak pro Malinu pomalu ani žebří­k není­ překážka a praví­ "Tak koukám, že za chví­li si dodá odvahy a půjde i na tu půdu, zatí­m se ale těch schodů bojí­." A já jsem se docela pobavila, tak jí­ ří­kám "Ona ti na tu půdu nejde, protože jsi jí­ to zakázala a já nepovolila. Pokaždé stojí­ pod schody a hodí­ na mě tázavý pohled, co tomu ří­kám." Takže jsem zjsitila, že tchýně ani netušila, že někdy je Malina velmi poslušný pes. Jen ty boty kazí­ Malině morálku, ty jí­ pořád skáčou do huby a nutí­ jí­, aby je nosila ven.

Dneska jsem zas zahlédla, že Malina něco krade, tak plní­m myčku a praví­m "A nechceš mí­sto toho radši nožičku?" (kuřecí­ pařátek) a ona přiběhne, z tlamičky ji ledabyle visí­ tužka, kterou mi dá, já jí­ dám tu nožičku a jde.

Takže jo, taky jsem pro to, normálně se se psem pobavit, co by rád. Proto je máme ne? Abysme měli s kým pokecat!😄

Tohle dělal Stypík, můj první pes. Jak jsem vytáhla foťák, začal pózovat a jak měl ty obří uši, tak mi přišlo, že na fotkách je dělal ještě větší 😄.

Jo, taky mám doma zahradní architektku 😂. 

Edit: a to jsme na té zahradě s ní. Prostě my pracujeme a ona taky nezahálí 😄.

No vy máte doma talent. Úplný model. Malina většinou, když vidí, že tahám foťák, zkamení v póze “zamyšlená”. 

Rapotačka:

Můj NO byl taky vítací, ale hosta ven (bez doprovodu) nepustil.

Jj. to už jsem párkrát o NO slyšela. Dovnitř pustí, ale bez doprovodu nepustí ven. 

My dneska měli problém dostat Malinu aspoň vyčůrat. Nechtěla jít, ani když už nepršelo a když se konečně osmělila a šla čůrat pod jabloň, tak za foukal vítr a všechna voda ze stromu byla na ní 😄.

Je to na těch silnicích děs. Znám lidi, které jsem v životě neslyšela nadávat, ale za volantem nejdou pro sprosté slovo daleko. Já teda taky furt nadávám do debulů. Jako ale někdy se tomu i dokážu smát. Jako když předjíždím na dálnici 130 a přiřítí se auto tak 160 km/h a bliká na mě jak vzteklej, abych mu uhnula nebo co? Je snad sanita? Jedu a až předjedu, tak ať si jede třeba na krchov, když tam tak spěchá.

impact:

Když se podíváte na FB stránky Marley shopu, tak uvidíte, kolik lidí na to psa klidně dá. Tam to navíc dovedli k dokonalosti tou nejvíc šmejďáckou karabinou na světě - používá se při šití klíčenek. 🤦🏼‍♀️

Bohužel lidi slepě věří tomu, že když je autosedačka připoutaná autopásem, tak je to bezpečné. No, tak hlavně, že je sedačka v bezpečí. 🙈

Takovouhle malou mrchu tam nemáme. Tam je velká, i ten pásek je dost tlustý.  Nic fórového.  Asi zhruba něco takového jako je ten pásek, co se připíná k postroji a do pásu.  Takže mě nějak nenapadlo, že by to mělo být míň bezpečné, když jsou tam stejné karabinky a stejně tlusté popruhy. 

Jedno štěně nemělo ani těch 8 týdnů, dvě byly dvanáctitýdenní.  Rozdíl byl jen u toho mladšího, že to byl závislák a dýl jsem ho učila nedělat doma loužičky.