Příspěvky uživatele

Xerxova:

včera odpoledne jsme venčili za prvního sněhového poprašku - psisko si to užívalo, žral sníh (to si vzpomněl hned, že je to zmrzlinka), řádil. Dneska ráno (učím až odpoledne) jsme vyrazili opět - a pohodička to byla taky. Nikde ani noha, ani kopýtko… neb počasí nebylo zrovna procházkám přívětivé. V lese hluk, jako by jezdily kolem kamiony - to se větříček (síly značné) proháněl v korunách stromů. Sněžilo, pršosněžilo i občas ostré krupky padaly - a vše se větrem hnalo na nás i na nebohého psíčka. Ani se netvářil uraženě, že jsme to poměrně brzy otočili zpátky k autu - raději si prý sedne do křesla a dá si s námi kávičku…

Otepluje se, zahrada už je zase zelená… a voda padá a padá a ptáci na krmítku se cou a cpou… oni ví, že oteplení dlouho trvat nebude

Teda s tím krmítkem jste mi připomněla, jak si tak sedím v kuchyni, zády k balkonu a najdnou slyším něžné ťukání na okno, ale neotočila jsem se, zrovna jsem něco potřebovala dodělat a za chvíli zase to ťukání na okno, tak se otočím, co to sakra je a ona sýkorka mi klovala zobáčkem do okna, tak se zvednu a kouknu do krmítka a ty chuděrky, tam nic neměly 😂. NIcméně tohle se mi nestalo poprvé, teda poprvé ťukali na okno, ale že mi seděla nalepená na skle sýkorka u čuměla na mě, když měly prázdno, to se mi už parkrát stalo a vždy mě to překvapí.

Tenurri:

Tak u basenjiho bych asi nepřemýšlela, tam je to jasné…ale právě u tý “městský” kraťandy vůbec nevím.

Jestli se neklepe a vypapadá spokojeně, tak bych mu nic nedávala.  Zase si říkám, že pokud mu zima není a vy ho navlečete, tak mu to taky nemusí být příjemný a možná pak bude spíš zhýčkaný.  

ještě fotky z venčení

Dafi:

no-já to s tím focením psala trochu v nadsázce🙂

jakože-no tak kvůli fotkám černýho psa nechci,to asi ne🙂

taky jsem psala,že se mi líbí černí psi,i Malina,ta se mi líbí moc,a ani není celá černá-má ponožky trošku a náprsenku…

ale když ráda fotím-tak jo černí psi se fotí blbějc….

a mimochodem můj Dux byl černej….

Však ani já jsem to nemyslela vážně. Jsem za Malinu ráda takovou jaká je. Třeba neodnaučila jsem jí krást a rozkusovat věci, ale naučila jsem je vyměnovat za pamlsek. Ta jiskra v oku, když má NĚCO, drkne do mě, nebo mi to hodí k nohám a blaženě se na mě dívá… “hele, co mám a nerozkousala jsem to, heč, tak odměnu, nakul” Doma se mi smějou, že jí akorát v tom kradení podporuji, ale já vím jistě, že by kradla i tak, jen by to všechno zničila. Taky se mi líbí, jak bezpečně pozná cennou věc od bezcenné. Jestě se nestalo, aby přinesla něco, co bych jí nechala. Tuhle se dcera vztekala, že jí rozkousala fixu, hledala ještě víčko, tak jí vrazila ruku do tlamy a hledala to víčko tam a rozčilovala se, že ho nemá a já už vidím na Malině výrazu “hele, já něco mám”, dojde ke mně a z té porhledané tlamy vypadne víčko od fixy…Jako kam to dává, je mi záhadou, pod jazyk, v krku a pak to zas nějak pošle zpátky do tlamy?…Já už takhle lovila v té tlamičce víc věcí a ona na mě koukala, jakože ona nic a když jsem se na ní za minutu podívala, tak to v té tlamě měla jakoby nic 🤣.

 Nebo jak se na mě podívá, když udělá něco správně dřív než jí to řeknu, ten výraz…"to čumíš, jak jsem šikovná". 

Měla jsem dva béžový psy a nějak jsme si říkali, že by to chtělo barevnou změnu. Mysleli jsme si, že černý pes bude super. To že děsí lidi, mi zas tak nevadí, ale to focení…teda zrovna když byla štěně, tak napadl sníh. To se nedalo 😄. To abych si místo mobilu pořídila nějakou profi sadu, aby ty fotky nějak vypadaly 😄.  Na jednou povednou fotku, připadne tak devět, kde se to nepovedlo 🤭.

Vahine:

Malí je nádherná 🥰 pohlaďte ji za mě prosím. Na té druhé fotce je úchvatná! 🥇

Ty fotky tu už chvíli jsou, nejdřív jsem odolávala, ale nakonec to muselo ven 🙈 

Moc děkujeme, Malina pohlazena, podrbána…🙂

Orionka:

Někteří psi si vyhodnocují situaci sami, i když nemají s pastevci nic. Měla jsem knírače, na nepravosti štěkal. Je to dávno, tenkrát se štěkání psa nepovažovalo za hřích. Když se v sídlišti kluci prali, šel je srovnat. Když šel po sídlišti člověk, křičel, případně výrazně gestikuloval (mobily začínaly), když táhla matka řvoucí malé dítě, seštěkal matku. Učil se, že na děti se neštěká. Nakonec z toho byl povel “děti”, který ve všech situacích znamenal neštěkat. Párkrát se nějaký “rambo” ohradil, že on tedy není dítě. Majitel psa se nezavdečí. Dnes by mi ho asi někdo zastřelil.

Tak to jsou přesně situace, u kterých by s největší pravdědodobností zakročila. Jak mi štěkala na to dítě pod tou tabulí, tak ta holčina neskutečně brečela a babička se snažila zlehčit situaci tím, že jí vysvětlovala, že je to hodný pes a hnala se Malinu pohladit, jindy hlazení nakloněná Malina, na paní začala vrčet a paní hned, že evidentě to není hodný pejsek. Já stála o kousek dál, Malinu držel můj introvertní muž, tak ten je jen zabručel, že není. 

Ona Malina si tak zvesela vykračuje, zdraví se s kdejakým kolemjdoucím, občas i do někoho šťouchne čumákem “tady mě máte” “nazdárek” “copak to děláme”, mine velký kvanta lidí, asi u každého desátého se nechá pohladit a pak najednou “tak hele, ani na mě nečum, ty se mi nelíbíš”. No a já se cítím, jakože páchá neplechu. 

Pak samozřejmě reaguje jako každý pes, když vidí, že se jí někdo bojí, ráda udělá bubu, přijde jí to vtipný. Já to na ní vidím, ona to snad ani nedělá, hele já jsem drsná, ale spíš “no nekecej, ty se mě bojíš jo, haf, haf…." To zjemnění je hezký nápad. Vyzkoušíme.

Jinak nám se nyní venčí parádně. Svítí sluníčko, neprší, není vedro. Malinino štěstí nyní nezná hranic. 

Celkově je nyní celkem poslušná a skoro bych si na ní nemohla stěžovat, kdyby občas nevyhodnotila situaci nějak divně. Třeba mi najednou zaštěkala na dítě, které bylo zalezlé pod nějakou tabulí. Asi nesprávné chování. Nebo se mi stalo na jaře, že zaštěkala na chlapa, který je metnálně mírně zaostalý, takže dostal záchvat,  že po něm ten pes půjde, tak mu jeho máma vysvětlila, že ne. Malina si nechala vysvětlit, že nemá štěkat. Jenže před 14 dny seděl chlap na lavičce a slunil se a ta moje mrcha si pamatovala, že je to ten, co se jí bojí a zase si na něj štěkla. Je to hodně něpříjemný a pro mě vždy nečekaný, protože měsíc chodí, aniž by se nějak zvukově projevovala a pak si najednou řekne, že tohle je divný a štěkne si. A pro mě celkem děsný zážitek byl poměrně nedávno, kdy jsem si šli sednout někde na jídlo na zahrádku a nejdnou kousek od nás začala nějaká cca dvacetiletá dívka neskuteně nahlas ječet, převracet židle, protože se bála naší Maliny, která jí nevěnovala až do toho ječení ani jeden pohled. Jak začala ječet, tak se samozřejmě podívala, co se děje, takže slečna, pak teda ještě zpřevracela židle a pokoušela se zachránit útěkem. Já se nabídla, že teda půjdeme pryč, ale k odchodu se nakonec sebrala ta slečna s rodinou, prý nějaká autistka asi…nevím. Tak si říkám, jestli jsem si Timíkem a Stypíkem měla takové štěstí, že jsem na nikoho s takovým strachem nenarazila a nebo ta Malina je prostě děsivé stvoření, protože jsem těhle incidentů už pár měla. 

No a ještě teda fotky z předvčerejšího venčení.

Tak snad bude Idorek v pořádku a nebude muset na další operaci a narozkózu a není mu nic vážného. Tohle jsem zažila x krát s prvním psem, že ho jiný napadl a myslím, že se dožil 14 let jen proto, že chodil víc jak půlku života navolno, měl hodně chlupů na krku a nosil kovový obojek. Ten mu dokonce jednou jeden labradot přeskousnul a na chodníku před naším domem jsme našli kousek zubu, takže dobře mu tak. Stypík jak byl zavalitý tak se ve drtivé většině případů zachránil útěkem a mistrným kličkováním, jednou jsem mezi něj a dva psy vlítla a kopala jsem do nich, jednou mu život zachránila obří fena křížence novofundlanďana, která vystartovala na křížence pitbula. Stypík to odnesl rozpáraným bokem, šilo se bez narkózy, bylo to jen pár stehů. Když mu bylo asi 8 let, vyšla vyhláška, že u nás nesmí psi na volno a policie to dost kontrolovala a pokutovala, takže sice mi bylo našeho psa líto, když byl naprosto poslušný bez vodítka, že najednou musel na vodítko, ale nadruhou stranu výrazně ubylo bezprizorně pobíhajících psů, jejichž největší zábavou bylo pokusit se ulovit toho mého. Timík za svůj devítiletý život to nezažil ani jednou, že by ho napadl jiný pes a na Malinu, co chvíli něco cení zuby, zřejmě má stejně provokativní vzhled jako Stypík, ale naštěstí k žádnému přímému střetu nedošlo asi hlavně proto, že jsou všichni na vodítku. 

Tak to mě teda mrzí, jen se vyhrabete z jednoho průšvihu, hned jste v dalším. Přeji Idorkovi brzké udzravení a už jen za to, že se nemínily omlouvat, bych jim taky vyčíslila kde co, třeba se proberou a trochu se jim rozvsvítí.

Aluška:

Idorek po tom napadení minulý týden vypadá líp, poctivě magnetíme hodinu ráno, hodinu večer.  Začínám mít dobrý pocit, že to ta plotýnka snad nebude.  Je veselejší, už by chtěl i jít na prochajdu. Snad to není jen po práškách na bolest….Ve čtvrtek kontrola. Platit budou, psali že to předávají pojišťovně. Jen by mě zajímalo, kdo mi zaplatí naježděné kilometry na veterinu a pak ho vezmu na fyzioterapii, pokud to vet schválí. Čas, strávený u magnetu aby tam pes zůstal ležet, čas strávený cestou a na veterině, na fizioterapii, to mi nezaplatí nikdo. V poledne jedu domů aby se vyvenčil, jak nesmí chodit ven, tak na zahradě se za tu chvilku nevyčůrá tolik, jako když venku očůrá 10 patníků. Ještě že mě šéf tohle všechno umožní.

Aluško nějak mi uniklo to napadení, že byste tu zmiňovala…co se stalo?

Dafi:

bože,četla jsem*máma se rozdováděla….

a nebavím se s vá,a a nebavím,né,ne,ne..?-)

takovýhle krásný fotky mochomůrek!!! a já chudáček malý nic!!☹️🙂🙂

No jo, taky občas čtu blbost 🤭.

Málem z toho houbaření byla ostuda. Tchyňový toužili vzít na místo, kde rostou. Tak jsme je vzali na místo, kde jsme po hodině prchali z lesa, že už máme dost. Jenže my tam byli tenkrát v týdnu a v tu sobotu to bylo nějak vysbíraný, ale nakonec jsme začali nacházet a bylo toho dost. Nechala jsem si jen trochu, zbytek jsem dala tchyňovým. U nás to jím jen já a já mám zase strach, že mě z toho bude bolet břicho, takže jsem si udělala tři skleničky nakládaných a to bylo všechno. No ale udělala jsem to blbě, v lese jsem nechala růžovku, nebyla jsem si jistá, jestli je to fakt ona. Jenže my pak šli odpoledne na výstavu hub a tam by mi řekli, jestli je to ona nebo ne. Mohla jsem mít super řízky. 

Tak ono, když máte psa, který reaguje na každou změnu na terase, tak neřešící pes může působit jako trdlo, ale nejspíš se jen nepotřebuje projevovat, ale jak by došlo na lámání chleba, vytřel by všem zrak. Zřejmě si říká, že vám jedna kanimůra stačí a nechce vás připravit do hrobu 😄. 

Xerxova:

škoda že ho ty dráty nepraštily tak, že zaječel - nemusela jsem se nervovat a věděla o něm hned. Trochu mě děsí, jak v klidu a tiše čekal na vysvobození z problému. Vždy se suverénně a rychle vrací, pokud ho chytne trýskací amok. Takže teď vím, že kdyby se někde zachytil vodítkem, tak nehlesne - a možná ani nezkusí tu hlavu z obojku vytáhnout (má ho relativně volný, určitě by ji protáhnul) a bude jak oslík čekat…

Třeba kdyby byl zachycený, tak to třeba zabolí a ozve se. Teď tam prostě stálo princátko, které čekalo, až mu někdo přinese kobereček přes tu ošklivou vodu 😂. 

Dnes jsme vzali tchyňový na houby. Malina byla i v lese chvilku na volno, ale jak jsme začali mít pocit, že se moc rozdováděla, tak zpět na vodítko. Byla zlatá. 

Taky chodím ráda rychle, takže vás chápu. Když jdu s dítětem, tak se jde pomalu a to děsnej mor. Už se mi 3x stalo, že jsem z toho měla migrénu, asi jak často zastavuji a máme to nepravidelný tempo, tak křivě stojím? Takže ujdeme pár km a já jsem vyřízená a je mi blbě. Dovoluji proto dceři jezdit na koloběžce a já jdu. 

Chodím ráda sama a proto musím měnit trasy, protože by mě to nebavilo, chodit stále to samé. Občas se mnou jde rodina nebo kámoška. S kámoškou chodím nejraději, nebrble, že jí bolí nohy a hodně hezký si pokecáme. 

Dafi:

ano Vyškov,den předtím jsme byly s máti a všema 4 psama kolem lesa,teda v lese,ale afaltka,a Dafi po 5 vteřinách strašně mokrý nohy,Žeryk taky,ale ty její nohy to úplně nacucávají a dlouho drží,jak má takový vatovitý chloupky na nožkách,no a šly jsme v mroholení a mlze víc jak hodinu,já protivná,protože Dafině byla kosa,třepala se jak prase,a já nervy,že to omarodí,a pořád jsem chodila rychle dopředu a zase pak stála,protože,se muselo čekat na máti,která chodí strašně pomalu a furt stojí,takže jsem byla vzteklá,protože to nebylo počasí na to jít s choulostivou Dafi na dýl ven,nebo jo,ale jít rychle a nezastavovat…

doma se nemohla za živýho boha zařát,vyfénovaná se třepala zakrytá….

ona to tak má,jak má mokrý nohy,tak je jí pak děsná zima,

no takže jsme šly v neděli ve Vyškově a já,je ZOO,jdem tam,bylo tam málo lidí,v sezoně bych tam nešla,je to tam malý,psi měly změnu,prošly se a bylo to v suchu

původně jsme teda šly jinam,na tohle jsme narazily náhodou…

My jsme právě byli asi před měsícem taky tam i se psem, byli jsme i v Dinoparku. Líbilo se nám tam. Běhat po lese baví asi hlavně mě. Malina si spíš užije něco takovýho. Ideál je to sřídat. Jeden čas jsem jí tahala furt do přírody a pak jsem na ní viděla, že když jsem jí vzala “jen” na couračku po městě, tak byla šťastná a unavená, i když jsme šli tak půlku toho, co běžně chodíme. Třeba mám ve zvyku vozit dceru na kytaru a to mám čas jen asi na 45 minutovou procházku. Je to na druhým konci města, kam normálně prostě nejdu. Ke konci mě už moc nebavilo chodit pořád stejnými ulicemi, tak jsem popojela kousek za město a zas “běhala” po lese, takže dobrý půlrok jsem tyhle ulice s Malinou neprocházela. Až dneska a ona byla viditelně šťastná, že jdeme zrovna tyhle ulice. Ona totiž jde a pořád se po mě otáčí s takovým blaženým výrazem, jakoby mi říkala “hele tohle mě fakt baví, proč jsem nechodíme častěji”.

Minulý víkend jsme zase začali venčit v Praze v Modřanech a tam to taky miluje, protože je tam neskutečný množství přátelských psů, tak jsem jí nechala s pár psy si zaběhat. Takže já ušla tak tři kilometry a Malina byla vyřízená, jak po dvaceti km 😄.

Plaka:

Naprosto chápu malé psy, že se předem někdy snaží zastrašovat a dělat hrdiny. Zároveň nesnáším majitele malých psů, kteří nechají ty své blechy zvesela poskakovat směrem k velkým psům. Sardullah to napsala dobře. Já si jistím své velké zvíře na vodítku, v hubě si žmoulá míček, aby nemusela žvýkat čivavu. A čivavka poletuje čubě za patama a ječí, panička ječí o kus dál “držte si to zvíře”…

Stalo se mi letos v létě, že nějaký mrňous si šel otvírat hubu až přímo k Malině a Malina se rozhodla tuhle snad třicátou prakticky stejnou situaci řešit a po psovi vyjela tak rychle a razantně až jsem se lekla, že majitelce kempu toho psa zakousne. Mrňous jen zaječel a zbytek pobytu se Malině vyhýbal obloukem, podle majitelky se mu nic nestalo. Nicméně nemyslím, že se ze situace poučil a na jiného psa to zkusil zas. Malina byla sice na vodítku a možná jen udělala sebevědomé bubu, ale situace to ani tak příjemná nebyla. Nicméně majitele těhlech psů asi svoje miláčky asi moc rádi nemají. Nějak si nedovedu představit, že bych Malinu nechala takhle startovat na větší psy a žila s vírou, že ten velkej to nepořeší. 

Dafi:

dnešní vycházka

Zoo Vyškov? 

assil:

Jako tím úplně každej myslíte i ty lidi,, co si koupili štěně a vyrostl jim medvěd nebo liška? 😀

Aha, no jo, na ty jsem zapomněla, ale nakonec taky žádného člověka neznám osobně, abych mohla s jistotou říct, že opravdu nevěděli, že si domů donesli medvěda.