Příspěvky uživatele

efe:

Jeee vy jste byli u nás za humny 👍

Jinak u nás ráno v šest 6 stupňů, brrrrrr…. Ale procházka super.

Hezký to tam máte, jen teda ten písek všude. Tak špinavý nohy jsem snad ještě nikdy neměla 😂.

Malina byla tři týdny na hlídání. Byli jsme totiž a Slovensku na Vodě a to by asi nebylo nic pro ni. Ještě jsme tam pak zůstali pár dní a snažili se chodit tam, kam by s námi nemohla…. termály, Slovenský ráj. 

Teď už jsme zase jeden tým. Dneska jsme spolu brázdily Máchův kraj. V lese už nebylo takový vedro, tak to už šlo. Bylo to delší venčení po dlouhé době. V těch vedrech se nám ani jedné moc nechtělo. 

Manžel viděl dokument o ADHD a uvědomil si, že ho mám taky. Ve škole jsem s tím samozřejmě měla problémy. Neučila jsem se, vše jsem pochytila v hodinách, pokud jsem udržela pozornost. Moje třídní, když mě vyvolala na čtení, rovnou řekla stranu, kde skončili, protože to věděla , že už dávno čtu někde jinde. Nejvíc mě překvapila vždy hrozně přísná fyzikářka, ta pro pětku nešla daleko, ale když mě vyvolala a já se probrala ze sna, tak jen řekla, co po mě chce do příští hodiny. Dcera má zřejmě podobné problémy, navíc ve stresu zpomalí, učitelka chvíli jí dávala víc času, ale už to prý nedělá, tak taky budeme muset do PPP. Tak uvidíme, co z toho vyplyne. 

Buggyra:

Já jsem se se zabranou turistickou cestou nesetkala, ale asi by záleželo na okolnostech. Fakt nechci potkat ani jalovičky ani býčky ani beránka. Chtěla jsem napsat cos jako že ohradou v nouzi projdu, hnědá až na zádech, plížíc se podél ohradníku, abych za něj kdykoli mohla hned skočit, ale to už musí být, že jsem se fakt ztratila nebo je cesta na druhé straně nějaké strže a už se smráká a tak… Navíc já ještě při té hrůze, že v tom ohradníku je elektrika a já dostanu pecku… pro mě jsou některé vlkem opominutelné ohrady naprosto nepřekonatelné.

Já jo. A obejít to nijak nešlo. Možná až za 1 km, ale tam mohla být situace stejná. Protože jsem měla za sebou brutální výšlap, tak už mi to bylo jedno a pokračovala jsem dál a jen doufala, že magor není doma, aby třeba vypustil psy či něco podobného 

To mi vždycky připomene film Amores perros. Jak týpek měl psa na psí zápasy a pak měl týpek autonehodou a pes se zaběhl a vzal si ho nějaký skoro bezdomovec domů, zachraňoval psy a už jich třeba deset měl. V jeho nepřítomnosti mu ten zachráněný pes zmasakroval tu jeho smečku. Bylo to strašný a dost jsem u toho brečela…

A fotky Polsko druhá část 

Tento týden venčíme jen krátce a plížíme se stíny. Minulý týden jsme byli u Baltu v Polsku  Malina poprvé viděla moře a zrovna pěkně rozbouřený. Chodili jsme po městech, přírodou. Dvakrát byli i na pláži. I jsme 2x jeli na kole a Malina běžela. Bylo to super. Malina si i v moři namočila nožičky, ale pak usoudila, že se tomu divnému rybníku nedá věřit. Jeden stojí na suchu a najednou má vodu po břicho. 

Tak to byla dobrá komedie. Fakt jsem se u toho zasmála. Malina taky se umí odmotat i po poměrně složité cestě zpět, ale už se mi taky stalo, že litala kolem stromu dost podobně jako vy s Maťulkou. Akorát mi teda přišlo, že si že mě dělala perdel. 

Minulý víkend jsme byli v Železných horách. Bylo fakt vedro, takže dítě a muž byli pořád v rybníku. Já v neděli ráno šla s Malinou a kámoškou na špacír. Prošly jsme Hedvičino údolí a Lovětínskou roklí. Moc pěkné to bylo, ale ke konci už bylo vedro. Myslela jsem, že padnu. 

Já vymýšlela různé nové trasy, jenže ono je to u nás všude nějak do kopce, tak jsme šly jen k rybníkům, kde je množství míst, kde se Malina může osvěžit, stoupáním se dá vyhnout a přitom je ještě cesta příjemně rozmanitá a hlavně hodně stínu. 

Malina říkala, že není voda jako voda, že nestačí, že je tak mělko a odmítla vlézt do rybníka. Ona má ráda potůčky a kaluže, na velký kaluže, si fakt nepotrpí a bude raději koukat a paničkou ze břehu. 

Zrzavci:

Bambule -  je nepodstatný kolik, je podstatný, že spolu. Život jaký měla Bambulka u vás - takový má málokterý pomerančík. A proto Vám za odměnu poslala to prtě boxeří.

Všechny pomerančíci, co znám,znají jen ulice kolem domu. Přesně jak říkáte, bambule se měla skvěle, ten její šťastný vysmátý výraz z jejich fotek budu mít v paměti asi už navždy.

Včera jsme šli spíš kratší procházku, protože Malinu trápil průjem.  V neděli jsme byli na procházce společně s dcerou a to Malina táhla jak Husky saně. Zpomalila akorát z prudké stráně, když jsem jí řekla, ať jde pomalu. Šla v tu chvíli velmi opatrně a dávala si pozor, aby vůbec netáhla. Na rovince to ale moc nevnímá. Když jsem s ní šla včera sama, tak netáhla prakticky celou cestu vůbec. Pořád se nám nedaří, aby se uklidnila, když nejdeme jen sami dvě. 

,"A že si na ně Malina štěkne… no tak za to si můžou sami, když jsou prostě podezřelí a tím pádem představují hrozbu, tak chudák pes na ně musí udělat bububu…"

Oni si myslí, že když se od nich Malina nechá pohladit, po té, co se na to dívám, že nyní proběhlo spřátelení a jsou z nich kámoši. Lidem, co se jí snaží hned v lichotit, tak těm teda nevěří už vůbec a pohladit se jen tak nenechá. Jak ke mně někdo napřáhne  ruku, tak štěká.  Moc si ani nemyslím, že se bojí o sebe, jak si myslí mí kamarádi, ale spíš o nás. Každýmu má potřebu sdělit “hele, dej si bacha, sleduju tě”. Někdy se dá korigovat mým “to je v pohodě Malí”, ale někdy mi to prostě nevěří. Musela by je vídat častěji než 2x do roka. Nicméně všichni si pamatují prvního psa, který jen tak něco neřešil a štěkal jen doma nikde jinde, prostě salámista a ostražitost Maliny si vysvětlují špatně. Já jsem někdy hodně ráda, že je taková jaká je. V lese jsem ráda, když z jejího chování poznám, že někdo za námi jde nebo naopak jde někdo proti nám. Třeba se mi na ní taky líbí, když u tchýňových začnou štěkat v ulici psi, tak ona běží k plotu a nejdřív kouká, proč se štěká a pak až vidí, o co jde, tak začne štěkat. 

Je to prostě zlatíčko a jestli jí bude někdo pomlouvat, tak ho asi pokoušu 😀.

Malina umí taky dělat divadlo. Minulý víkend jsme byli s partou na akci a myslím, že jsem slyšela, jak se o mé geniální Malince baví, že je blbá, protože si je nepamatuje. Mám za to, že má dobrou paměť, jen mým kamarádům nevěří a ještě nepřestala sledovat jejich podle ní podezřelý pohyb. A pokud se někdo chová podezřele, tak si ráda štěkne. Přitom před měsícem jsme byli s ní na obří oslavě narozenin a tak už se chovala skoro vzorně. 

Asi ho očichnou jestli je hodnej a když dostanou pocit, že jim nepřekousne vaz, tak zkusí dělat machry. 

Na Malině se mi líbí, že zásadně nemachruje na věští nebo menší psy než je ona. Velký neexistujou a k malým je shovívavá 🤭.

Omlouvám se, patřilo to do venčení. Asi vyskakovací reklamy mě zmátly a nebo je fakt čas na brýle 🤭

S Malinou jsem byla včera i dnes jen ráno. Včera v pohodě, ale dnes se jí evidentně nešlo úplně dobře. Snažila jsem se jít hodně stínem, tak nakonec přidávala sama trasy. Nicméně je na ní teplo….no nejen jí a to my tu zas takový vedra nemáme. Lehce přes dvacet stupňů. 

Včera jsme měli hned dva drobné incidenty s malými psy. Jeden jorkšír se s ní šel očichat a pak najednou vystartoval a málem rafl Malinu do čumáku, ona to vzala s klidem a prostě jen šla dál a za chvíli jsme potkali boston teriéra a ten na ní zíral, napínal vodítko a když ho Malina minula jakoby tam ani nebyl , tak začal zběsile štěkat.

Malině se to stává tak často, že nejdřív přátelský pes po ní vystartuje, že její touha pozdravit psího kámoše, je minimální. Má zájem jen o psy stejné velikosti pokud on o to moc stojí a opravdu tím ocáskem hodně šťastně vrtí. 

Jinak já a Malča jsme už zase tým a je zpět doma a bylo na ní vidět, že i když se měla na hlídání moc dobře, doma je doma. 

To já celkem chápu, já si beru všechno a přála bych si, aby to tak nebylo. Dneska mě poprvé objala tchýně a protože není objímací typ, tak mě to tak rozhodilo, že mě vyhrkly slzy.