Arošku, děkuji za sdílení příběhu. Muselo to být těžké napsat . Mě by v životě nenapadlo, že se něco takového může stát. Nicméně si myslím, že ta klinika, kde vás nechali čekat, stejně za nic nestála a dost možná by neuměli pomoct. Mrzí mě , co vás potkalo. Mně předešlý pes odešel ve stejném věku taky velmi rychle. Večer veselý pes a ráno jsem musela oznámit dceři, že Timík už není a dodnes nevíme, co přesně ho zabilo. Myslím, že byl otráven.
Tak tenhle díl jsem neviděla, to si budu muset najít. Tenhle příběh o psovi, co bafe na lidi, jsem vždycky ráda někomu vyprávěla 😊.
Ano Saturnin je opravdu excelentní. Obsazení je dokonalé. Petr Vacek jako Milouš, jak pravil přeskakujícím hlasem jako odrostlý puberťák "já vás viděl* 🤭.
Jamesa Herriota jsem četla před lety, předčítala jsem z něj mamce. Ona měla vždy ráda, když jsem jí četla nahlas. Ze seriálu jsem pár dílů viděla, myslím, že dobrý. Jen jednotlivé postavy jsem si představovala jinak. Knihy jsou samozřejmě lepší, protože vtipné popisy nejdou dát do seriálu.
Já osobně jsem velký fanoušek Pratchetta a tam jsou všechny vtipy hlavně v popisu. Takže jakákoliv adaptace knihy prostě nemůže být dobrá.
O chobotnici byl Podivuhodně bystrá stvoření. Bylo to hezký.
Teď jsme s dcerou koukali na Marley a já, to se nám líbilo. Kámoška měla bígla a to byl podobný poděs. I když myslím, že v obou případech nebyl problém pes, spíš neměl vyžití.
Furt se chystám kouknout na Irčana, jenže vyšetřit si 4 hodiny času nebude jen tak.
Letos jsem si užila opětovné shlédnutí Ann s E na konci na Netflixu. Myslím, že jako dítě jsem koukala na Anna ze Zelených vršků.
Osobně mám taky ráda adaptace románů Jane Austenové, Seriál Rozum a cit s Colinem Firthem, pro mě nemá chybu.
Bluey baví i mou dceru 10 let a já se s ní ráda kouknu taky. Řekla bych, že v současnosti nejlepší seriál pro děti.
S Malinou jsme byli onehdá na Sněžce. Jinak byla na hlídání a odnaučovala jsem jí tahání. Teď hodně couráme ve městě místo v lese a celkem už reaguje líp, když vidí kočku. Tudle se i pouze omezila jen na loupnutí okem. Což je teda úspěch.
efe:Jeee vy jste byli u nás za humny 👍
Jinak u nás ráno v šest 6 stupňů, brrrrrr…. Ale procházka super.
Hezký to tam máte, jen teda ten písek všude. Tak špinavý nohy jsem snad ještě nikdy neměla 😂.
Malina byla tři týdny na hlídání. Byli jsme totiž a Slovensku na Vodě a to by asi nebylo nic pro ni. Ještě jsme tam pak zůstali pár dní a snažili se chodit tam, kam by s námi nemohla…. termály, Slovenský ráj.
Teď už jsme zase jeden tým. Dneska jsme spolu brázdily Máchův kraj. V lese už nebylo takový vedro, tak to už šlo. Bylo to delší venčení po dlouhé době. V těch vedrech se nám ani jedné moc nechtělo.
Manžel viděl dokument o ADHD a uvědomil si, že ho mám taky. Ve škole jsem s tím samozřejmě měla problémy. Neučila jsem se, vše jsem pochytila v hodinách, pokud jsem udržela pozornost. Moje třídní, když mě vyvolala na čtení, rovnou řekla stranu, kde skončili, protože to věděla , že už dávno čtu někde jinde. Nejvíc mě překvapila vždy hrozně přísná fyzikářka, ta pro pětku nešla daleko, ale když mě vyvolala a já se probrala ze sna, tak jen řekla, co po mě chce do příští hodiny. Dcera má zřejmě podobné problémy, navíc ve stresu zpomalí, učitelka chvíli jí dávala víc času, ale už to prý nedělá, tak taky budeme muset do PPP. Tak uvidíme, co z toho vyplyne.
Buggyra:Já jsem se se zabranou turistickou cestou nesetkala, ale asi by záleželo na okolnostech. Fakt nechci potkat ani jalovičky ani býčky ani beránka. Chtěla jsem napsat cos jako že ohradou v nouzi projdu, hnědá až na zádech, plížíc se podél ohradníku, abych za něj kdykoli mohla hned skočit, ale to už musí být, že jsem se fakt ztratila nebo je cesta na druhé straně nějaké strže a už se smráká a tak… Navíc já ještě při té hrůze, že v tom ohradníku je elektrika a já dostanu pecku… pro mě jsou některé vlkem opominutelné ohrady naprosto nepřekonatelné.
Já jo. A obejít to nijak nešlo. Možná až za 1 km, ale tam mohla být situace stejná. Protože jsem měla za sebou brutální výšlap, tak už mi to bylo jedno a pokračovala jsem dál a jen doufala, že magor není doma, aby třeba vypustil psy či něco podobného
To mi vždycky připomene film Amores perros. Jak týpek měl psa na psí zápasy a pak měl týpek autonehodou a pes se zaběhl a vzal si ho nějaký skoro bezdomovec domů, zachraňoval psy a už jich třeba deset měl. V jeho nepřítomnosti mu ten zachráněný pes zmasakroval tu jeho smečku. Bylo to strašný a dost jsem u toho brečela…
A fotky Polsko druhá část
Tento týden venčíme jen krátce a plížíme se stíny. Minulý týden jsme byli u Baltu v Polsku Malina poprvé viděla moře a zrovna pěkně rozbouřený. Chodili jsme po městech, přírodou. Dvakrát byli i na pláži. I jsme 2x jeli na kole a Malina běžela. Bylo to super. Malina si i v moři namočila nožičky, ale pak usoudila, že se tomu divnému rybníku nedá věřit. Jeden stojí na suchu a najednou má vodu po břicho.
Tak to byla dobrá komedie. Fakt jsem se u toho zasmála. Malina taky se umí odmotat i po poměrně složité cestě zpět, ale už se mi taky stalo, že litala kolem stromu dost podobně jako vy s Maťulkou. Akorát mi teda přišlo, že si že mě dělala perdel.
Minulý víkend jsme byli v Železných horách. Bylo fakt vedro, takže dítě a muž byli pořád v rybníku. Já v neděli ráno šla s Malinou a kámoškou na špacír. Prošly jsme Hedvičino údolí a Lovětínskou roklí. Moc pěkné to bylo, ale ke konci už bylo vedro. Myslela jsem, že padnu.
Já vymýšlela různé nové trasy, jenže ono je to u nás všude nějak do kopce, tak jsme šly jen k rybníkům, kde je množství míst, kde se Malina může osvěžit, stoupáním se dá vyhnout a přitom je ještě cesta příjemně rozmanitá a hlavně hodně stínu.
Malina říkala, že není voda jako voda, že nestačí, že je tak mělko a odmítla vlézt do rybníka. Ona má ráda potůčky a kaluže, na velký kaluže, si fakt nepotrpí a bude raději koukat a paničkou ze břehu.
Zrzavci:Bambule - je nepodstatný kolik, je podstatný, že spolu. Život jaký měla Bambulka u vás - takový má málokterý pomerančík. A proto Vám za odměnu poslala to prtě boxeří.
Všechny pomerančíci, co znám,znají jen ulice kolem domu. Přesně jak říkáte, bambule se měla skvěle, ten její šťastný vysmátý výraz z jejich fotek budu mít v paměti asi už navždy.
Včera jsme šli spíš kratší procházku, protože Malinu trápil průjem. V neděli jsme byli na procházce společně s dcerou a to Malina táhla jak Husky saně. Zpomalila akorát z prudké stráně, když jsem jí řekla, ať jde pomalu. Šla v tu chvíli velmi opatrně a dávala si pozor, aby vůbec netáhla. Na rovince to ale moc nevnímá. Když jsem s ní šla včera sama, tak netáhla prakticky celou cestu vůbec. Pořád se nám nedaří, aby se uklidnila, když nejdeme jen sami dvě.
