Příspěvky uživatele

Já bych řekla, že Malina jako štěně byla hráblá jako borderka a paličatá jako pastevec. To je tak když si člověk domů vezme vořecha a pak jen kouká, co z toho leze za plemena. Pořád se umí velmi snadno přetočit. Naštěstí, když jí vysvětlím, co se po ní chce, tak mi v podstatě ve všem vyhoví, ale musela jsem si to zasloužit. 

Některý její nápady pořád nechápu. Když někam jedeme, tak jí musíme trochu přemlouvat, aby nastoupila do auta, nevypadala ani, že by cestovala ráda vlakem, busem nebo tramvají. Přesto, když s ní někde jdu, tak se mi cpe do každého auta, busu, tramvaje, která u nás přibrzdí nebo nedej bože otevře dveře. “Hele, vypadá to, že nás svezou, tak jedem”, přitom chodí ráda, tak proč leze do každého dopravního prostředku?

Jinak k těm snům, živé sny měl můj první pes, věk v tom teda nehrál roli. Jednou jsem ho tak pozorovala, jak někam “běží” a najednou ze spaní zavyl. Nikdy nevyl. Hned se posadil a vykuleně na nás koukal “tý jo, taky jste slyšeli toho vlka?” 😄. No dost jsme se tomu smáli. 

Tak na běhání mě neužije, i když by Malina byla ráda. Raději půjdu prostě rychlochůzí. Asi mám od dětství špatnou techniku, moc dupu a bolí mě pak paty. 

Co se týče venčení, tak aktuálně se flákám s dcerou v lázních a musí se snažit manžel. Od double pádu na ledu a naražené zadele v únoru, pořád ladím formu, nechodila jsem toho jen málo. Měla jsem pořád nějak bolesti. Teď už tak týden mám pocit, že to už začíná být dobrý, tak snad už budu zase chodit, jak jsme byly s Malinou zvyklé.

Pár fotek, různá místa i čas.

assil:

Jo tak koukám vyšlo už několik dílů kdyby chtěl někdo zakoupit

https://www.luxor.cz/autor/57431

Tak to si budu muset koupit. 

assil:

Ale alespoň něco vtipného. Baví mě na FB tyhle stránky, zaměstnávají fakt super cool člověka na sociální sítě. A protože zrovna je tam psí příspěvek, tak snad se vám to otevře a dozvíte se co je to KPZ 😀

https://www.facebook.com/share/p/1J1giZBASN/

Skvělý, ten člověk by měl vydat knížku 🤣.

Ještě se vrátím k tomu čuvačovi, nebo spíš k téma “dlouhá procházka”. Pro hodně lidí jsou to procházky kolem 3 km. Což někdy Malině i stačí, když jde o seriózní městskou čuchačku, ale pokud jsme nemocní a stane se tak třeba tři dny po sobě, tak nám začne Malina tancovat po hlavě a vymýšlet bejkárny. Jednou jsem potkala sousedku asi 1 km od domova a ta žasla, jak “daleko” chodíme. Občas potkám lidí i víc km od domova a u některých jsem za maniaka, který chodí možná i víc jak 5 km. Je pak sranda , když hlídají tchýňoví a nejdřív posílají fotky o kolo domu a nakonec se vzdáleností protahují….🤭

bambule:

Letos ke konci roku ji bude asi sedm. Adoptovala jsem ji před třemi roky den před Vánoci.

Tak to je fajn, to je ještě mladá. Já se bála, že v její neprospěch hraje vysoký věk …. 

To jste si zažila pěkně perné chvilky. Bambule je bojovnice. Jak je vlastně stará, jestli se můžu zeptat.

Co neděláte. Každopádně má doktor pravdu. Zdraví je přednější. Kámoška takhle chodila se zánětem do práce a nakonec se jí to vrazilo do srdce a byla doma půl roku a má trvalé následky.

Evidentně si mladý pán svý “pánečky” dobře vycvičil. Žádný hlupák to nebude. 

To si vždycky vzpomenu, jak jsem jednou svého prvního psa dala na hlídání ke kámoše a ona mi ho vracela s tím, že ho máme pěkně rozmazleného a já se pak nestačila divit, co všechno si u ní vynutil. Ona ho vzala i do postele, i když u nás v posteli nespal 😂. Jenže on z toho víkendu přišel s tím, že by všechny ty novinky mohl zavést i doma.

Tak včera jsem si mohla pogratulovat za to krasobruslařské cvičení minulý týden. Na procházce jsem náhodně našla pod sněhem schovanou zamrzlou kaluž a pěkně mi to na ní ujelo, ale já tentokrát nehodila záda, to už každý sval v mým těle věděl, že potřetí to už nedám a udělala jsem celkem apartní krasobruslařskou figuru, pravá noha pokrčená, druhá hezký natažená dozadu,ruce rozhozené do vzduchu…celkem mi chyběl potlesk, ale ten pohled Maliny, kdy jsem viditelně v jejích očích stoupla, že se zase neválím, takový malý aplaus byl 😂.

Fotka je až později, když jsme čekali na dceru.

My tento týden nevenčili. Dcera měla jarňáky, tak jsme nechali Malinu u tchýňových a snažili se dělat aktivity, kam pes nemůže. Lyže, bazén, bruslení. Ano asi po třiceti letech jsem znova stoupla na brusle. Vybavila jsem si nějak, jak mě to kdysi bavilo a zdálo se mi to jako super nápad, manžel šel taky, protože si myslel, že na něj nebudou mít brusle. No k jeho lítosti měli a jak se říká, že jízda na kole se nezapomíná, tak o bruslích to říct teda nemůžu. Asi půl hodiny jsme se snažili prostě nespadnout a když jsme si mysleli, že už jsme tuhle část zvládli, tak jsme se natáhli. Já spadla na naraženou zadel s před 14-ti dny a teda dost to bolelo a bolí teda furt. Blbě se mi sedí a ohýbá. Nicméně stalo se to ve čtvrtek a každý den je to o fous lepší. Malinu už máme doma, o víkendu jsem jí venčila, ale záměrně jsem vybírala samé rovinky. 

Fotky jsou z dnešního venčení v Praze ….po dlouhé době jsem viděla slunce.

No fuj, tak to bylo o fous. Kdoví jak by to dopadlo. 

Věřit nemusíte, ale ani jeden pes mi nikdy nečůral v interiéru natož fena. Všichni tři by spíš praskli. Pouze jako štěňata. 

Tak my s Malinou taky vyrazily. Šlo se celkem pěkně, chumelilo. Klouzalo to jen málokde. Když jsme už byly zpět ve vsi, narazily jsme na odrostlé tele a fakt mě rozesmál. Nejdřív na nás koukalo, pak letělo k plotu, že si nás prohlédne, Malina se za mě schovala a vrčela na něj. Pak nás doprovázel podle plotu a tak srandovně hopkal. Malina se celkem bála a byla ochotná mě použít jako štít 😄.

Procházku jsem zakončila parádním pádem na mé pozadí, což Malinu nějak rozhodilo a nechtěla moc nastoupit do auta. Prý na nohou se neudrží a chce řídit auto 😄.

V Decatlonu Malina už byla taky. Pro změnu léto, potřebovali jsme něco vybrat a nebyla možnost jí nechat někde. U vchodu jsme si vzpomněli, že jsme jí zapomněli košík a už jsme to chtěli otočit, že se pro něj musíme vrátit do kempu a vyběhla ta ochranka, že nám košík půjčí. Bylo to v Liberci. Moc milé. Děti si Malinu uvnitř hlásili a ona byla taková blažená. 

I my s Malinou tam byli. Potřebovali jsme něco koupit po cestě od tchýňových a nějak nebylo počasí, aby byla v autě. Do restaurace jsme nešli, protože tam nesměla, ale vzhledem k tomu, že člověk může se psem prakticky do všech hospod, tak to je nakonec zvláštní. Nicméně chodit s Malinou po Ikee zas taková bomba nebyla, pořád jsem byla nervózní, aby se neotřela o nějaký světlý gauč a nenechala na něm ty svoje černý jemný chlupy. 

My teda venčení letos naprd. Jsme doma furt nějak marodný. Když ne já, tak dcera, takže až večer přijde muž, tak se jde ven. Dneska jsem šla já. Malina mě vzala po cyklostezce do vedlejší vesnice, pěkně se nám šlo až do okamžiku, kdy se začala pořád otáčet, což bylo jasný, že vidí něco víc než jednoho člověka. Tak jsem se nakonec otočila taky a viděla chlapa jak ho vleče za námi obrovský pes, podle svítícího obojku něco jak rotvajler nebo xl bully. Prostě obluda se širokymi plecemi a dost to vypadalo, že tomu šéfuje. Tak jsem nasadila rychlochůzi, což Malina viditelně přijala s povděkem, taky netoužila, aby nás došli. Metla jsem i s rozvázanou botou, abychom je setřásli a podle Maliny jsem viděla, že jdou furt za námi. No když jsme vyšli z vesnice na cyklostezku a podívala jsem se za sebe, tak je vidím, že budou pokračovat jako jiným směrem, ale pak jakoby si to rozmysleli a šli zase za námi a to jsem teda usoudila, že není čas na hrdinství, mezi polema je potkat nechci a dala jsem se doběhu, Malina teda neváhala a šla do toho se mnou a pořád koukala, jak moc to s tím během myslím vážně. Přece jen se známe už nějaký ten pátek a tohle ještě neviděla, že umím popoběhnout pár metrů, to ví, ale kilometr? No ale setřásli jsme je. Asi o nic nešlo, mě se jenom nelíbilo, že se za námi nějak moc ženou a pak ta viditelná změna směru…Fotky z venčení jsou 14 dní starý. Sníh už u nás moc není.

Tak to mě teď právě hodně na to krmítko lítají. Čím víc zima, tím víc toho sezobou. Během dne jim dosypávám, ale když je tepleji, dávám jednou za dva dny. Když chumelilo, tak to toho snědli nejvíce. 

Zrzavci podle mě krmí nějaký soused. 

Nevím v jakém stavu by to dítě muselo být, aby mu bylo jedno, kde je. Vím, že i člověk tzv. hodně mimo to své okolí vnímá. Jsem ráda, že mě to nepotkalo, ta volba starat se o těžce postižené dítě, protože myslím, že bych ho nedokázala dát do ústavu, ale chápu, když to lidi udělají .