eena:

Nuž ja som sa už dostala viackrát do situácie, že som pomaly až ľutovala, že mám nadpriemerne inteligentné dieťa - školské osnovy sú teraz ako niekedy pre pomocnú školu - aby som teda svoje dieťa nenechala úplne osprostieť musela som sa realizovať ešte aj ja (no ešteže tak do piatej triedy som mu stačila). Ale bojovať s učiteľmi, že on nebude výsledky násobilky kresliť smajlíkmi (neznášal maľovanie odjakživa), ale napíše im to číslom bol teda zaberák! Odhliadnem teraz od toho, že on násobilku vedel v druhej triede a smajlíkov mal malovať ako štvrták! Mal jedinú kamarátku, ktorú poslali na psychiatriu, pretože bola divná - áno bola lebo bola fakt geniálna (rodičia to našťastie vyriešili prestupom na inú školu) - v ôsmej triede sa bavila počítaním integrálov! Viem toto sú výnimky, ale aj ten učiteľ by snáď mal na takéto dieťa zareagovať a nie ho poslať na psychiatriu! Integráciu sme zas ako spoločnosť poňali úplne debilne - neťaháme slabšie deti hore, ale ubíjame tie múdre (ono to ide ľahšie - múdri nemajú žiaden problém zakrpatieť)  

Asi to tak bylo vždycky, že se moc nerozvíjel talent inteligentních dětí. Učitelky kolikrát nebyly moc chytré. Zažila jsem i učitelku, co opravovala matematiku podle jedničkářek. Zažila jsem učitelku, co mi neuznala správě vypočítané příklady, protože jsem si zjednodušila postup. Jakékoliv odoboční z “normálu” bylo špatně. Nicméně dcera nyní chodila do první třídy a přišlo mi celkem divné, kolik toho uměla už ve školce a na konci první třídy toho ví třeba míň než já, když jsem vyšla první třídu a to jsem byla dvojkařka. Ona má samé jedničky. První půlrok se ve škole flákala, protože všechno uměla ze školky a když začali dělat věci, co už neuměla, dělá jí problémy zabrat a snažit se. 

Vahine:

Je to hezký, ale bála bych se, aby si to pak jinde nespletla s nějakou jinou rostlinou či keřem s plody podobnými borůvkám, ovšem jedovatými…průšvih by byl hned!

Je krásná moc ta Vaše princezna 🙂

Tak oni ti psi se asi orientujou čichem, takže záměna se asi nestane. Narazili jsme na různé plody a keře a Malina neomylně kontrolovala jen ty, na kterých byly borůvky,

Mužskej to Malinu taky naučil. Prý “jez to modrý s keříku” zachvíli “ona je blbá, ona mě nechápe” já: “to bude tím, že jí to blbě říkáš”, tak jí to názorně ukázal a zachvíli už sbírala sama 🤭

A pak něco z Českého Švýcarska. Omlouvám se za palec ve fotce. Mám nový futrál.  

Takže jedna od Vltavy 

Aha, tak v anonymním okně to funguje. Upřimně jsem ani nevěděla, že tohle můj mobil umí. Nefungovalo mi to ani v Google ani v Chrome. Psalo to “tato stránka nefunguje”

Naše Malina je přátelská ke všem psům, zatím. Pořád po ní startujou nějací psi a většinou majitele a podotýkám starší ročníky, to prostě nechají být. Jednou jsme museli couvat, aby se jí pes nezakousl do zadele. Zatím Malina vždy jen zírá s kamennou tváří a neřeší.

V neděli jsme byli na parkovišti, Malina na vodítku a z auta se vyřítilo odrostlé štěně německého ovčáka, majitelé křičeli “nebojte, on je hodnej”. To byl, vrhl se k Malině a rovnou naší psí dámě začal olizovat čumák, jí ta láska a nadšení nebyla ani trochu příjemná. Je zvyklá se psem nejdřív očuchat než se začne přátelit. Rozhodilo jí to tak, že rozvinula ten svůj zakroucenej ocásek a mírně ho stáhla. Kdybych měla nějakýho psího zabijáka, nevím, jestli bych stihla vůbec reagovat. 

Už jsem potkala i vyloženě agresivní borderku. Malina se s nima chtěla očichat a ty borderky se málem poprali, ale na dovolené měl jeden známý psa border kolii a to byl přátelský mazlivý chytrý úžasňák.

Asi od včera mi nejde zobrazit tato stránka na mobilu. Zkusila jsem restart mobilu. 

Jinak celý minulý týden jsme byli v kempu v Českém Švýcarsku. Spali jsme ve stanu. Malina to celé celkem zvládla. Jen měla občas tendenci nepřiměřeně štěkat na lidi, co šli příliš blízko u našeho stanu. Ve stanu se chovala tiše, jen jednou v noci vrčela a to se opravdu motal někdo kolem stanu. 

Parkrát  jsme parádně zmokli, to nesla i docela dobře, na to, že nemá déšt ráda. Největší zážitek byla pro mě cesta Jetřichovické vyhlídky. Potvrdilo se, že Malina není pes, ale kamzík. Vylezla na všechny vyhlídky a že tam vedly kolikrát hodně příkré schody, nebo ty železné mřížované nebo se tam lezlo po kluzké skále. Malina se vždy zarazila a po pár vteřinách přemýšlení se do všeh výzev nadšeně vrhala a sbíhala a vybíhala vše s takovou lehkostí…Ohromila nás, že má ráda svahy vím, ale tohle byl přece jen těžší level. Ona sama byla nadšená a bylo vidět, jak jí to baví. 

Tak já zatím vymýšlela jméne pro vořechy. Tomu prvnímu chtěl táta dát Míšu, tak se u nás jmenoval každý vořech. Tak jsem v práci v elektrofirmě koukala na přístroj a různě přehazovala písmenka v nápisech, co tam byly a až mi z toho vylezl Styp. Líbilo se mi to a našim taky, tak mu to zůstalo. Druhému psovi, taky vořech, jsem vypsala jména na papír, co se mi líbily a naši vybrali Tim, protože byl takový hrozně čiperný a mohli jsme mu pak říkat “ty míčku" a poslední vořešice? Měli jsme vybranou fenku Borůvku, ale moc se nám to nelíbilo, jak to jako zdrobnit, tak jsme vymýšleli kde co, dcera chtěla Miu a podobně, nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme u toho ovoce a bude to Malina, ale Borůvku jsme nakonec nedostali, takže další vořešice, co jí pěstounka dala jméno Meggy, které se mně hodně nelíbilo a ani mému muži, dostala tu Malinu, co jsme měli nachystané pro Borůvku. Já to zdůvodnila, že je tak sladká. Voláme na ní nejčastěji Malíí někdy ze srandy Maríno. Tak jí říkala dceřina kamarádka zdůrazem na to “r”. Dcera totiž neuměla dlouho “r”, tak si nejspíš kamárádka myslela, že tam to “r” patří a jen to dcera neumí říct.

Fotky dodám později. Teď jsem na noťasu a nemám tu databázi. Minulou sobotu jsme venčili v okolí Vltavy. Manžel zas vybral cestu necestu, tak jsme narazili i na krásnou kamennou pláž. Manžel házel žabky a my s dcerou Malině klacky do vody. Malina moc vodu ráda nemá. Já jí to jednou omylem hodila do větší hloubky, takže si namočila i půlku trupu, klacky vynášela jen na břeh, neaportovala, no tenhle mi teda donesla a oklepala se u mě, až jsem z toho měla mokro v botech. “Když jsi mi to tak blbě hodila, tak si tu vodu užij se mnou”. No a pak teda štěkala na muže, že hází kameny daleko a ona je nemůže nosit. Bylo celkem zajímavé, že ona si na to házení předměty nijak extra nepotrpí. Toho tahání klacků z vody se nemohla nějak nabažit. 

Nebo mu to nevadilo, když dostal žihadlo. První pes taky nevyváděl jako Malina, když dostal žihadlo. Jen se prostě divně tvářil a já viděla, že vyplivl něco pruhatého, včelu. POřád pomlaskával, tak jsem mu nakonec koukla do tlamy a vytáhla z jazyku žihadlo. 

Anonymní:

Může vzniknout úchylka. Přes bolest musí zlikvidovat každou tu svini. Jako kdyby ze vzteku, že je tohle kdysi štíplo. 

Tak úchylka nevznikla. Včera nám sršeň šel naspadané jablko a Malina mu to jablko nechtěla dát, tak se rozčilovala, ale do tlamy si ho vzít neodvážila. Zapamatovala si, tyhle pruhovaní štípou jako mrcha.  Docela byla vtipná, jak nás k tomu vodila “hele on žere NAŠE jablka, vyžeň ho. Byla roztomile načuřená, ale jen naznačovala, že by do něj šťouchla packou…

Tak snad si někde v kurníku mezi tím nestaví letadlo 😂 

Edůza:

Mám pár malých plemen, která bych jednou chtěla, ale přiznám se, že mám strach. Upřímně obdivuji každého kdo do těch prcků jde. Když vidím jak jsou lidi se psy bezohlední, tak bych asi měla nehty okousaný do krve a tik v oku po každém výletu s drobkem. Nehledě na to, že jsem od přírody “nekoukač pod nohy” takže bych se bála i toho, že si ho zašlápnu sama. 😅 A vím čím o čem mluvím, kocour už byl párkrát v místě dopadu mé ctěné nožky. 

Já mám středního psa a zatím na Malinu utočí jen malí psi a většinou to ti páníčci ani moc neřeší. Buď chlap s kamenou tváří přihlíží, jak se jeho pes pokouší kousnout Malinu ze zadu do nohy, nebo prostě nechají Malině řvát psa do obličeje bez snahy to korigovat a ta moje jen chvíli zírá, pak hodí hrdě hlavou “Tak si trhni, když si takovej”. Stejně velcí a větší psi většinou reaguji přátelsky či velmi velmi přátelsky.

Super dárek. Děkuji za vřelé přijetí. 

Tak to je teda drsný. 

Jinak ty napadení jsou asi psem. Můj první pes byl milován fenami. I za ním jedna přišla až k nám domů, ale stejně tak byl psy nenáviděn a skoro vždy jsem se dozvěděla, že to ten pes nikdy neudělal. Napaden byl tak šestkrát minimálně, kdy to vypadalo vážně. Dvakrát mu zachránilo život, že dobře kličkoval, 2x obojek, jednou jsem tam figurovala já a jednou a to se ho pokoušel zabít právě bull, ho zachránila sousedovic obří fena. Náš Stypík to odnesl roztrženým bokem. Timíkovi se to za 9 let jeho života nestalo ani jednou, ani náznakem. U Maliny si jsem celkem jistá, že se to jednou stane. Psi jí většinou milují , ale dost často na ní nějaký začne zničehonic vrčet.  

Taky jsme nalítli. “Dneska by to šlo", řekli jsme si s mužem a vyšli jsme si s dcerou a psem na pěknou sedmikilometrovou procházku. Hned na začátku se udělal pěkný hic a nebylo to 7 km, ale 10 a ještě nás muž protáhnul kopřivama a nějakým mlázím, asi chtěl, aby to bylo dobrodružné 😄.

Taky jsem ráda, že Malina není můj první pes. 

Těch překvapivých věcí dělala celkem dost. Nejen to kousání.

Dneska jsme měli velkou rodinnou sešlost. Docela kradla věci a když zrovna běžela s víčkem od dětské láhve a naháněli jí dva lidi, tak jsem na ní od stolu zavolala “Mali, stůj” ona zastavila “ pusť “ položila víčko ”pojď ke mně" a ona příběhla. Upřímně jsem to mezi tolika lidma ani nečekala 🤭