Příspěvky uživatele

Sardullah:

Tak počasí Chomutov…včéra pršelo až do odpoledne a dneska už zase od rána prší..

Včera v Liberci a v Jablonci jsme zdařile kličkovali mezi dešti, slejvák proběhl, když jsme byli někde, oběd, v tramvaji, Decathlon (nutně jsme potřebovali lepší karimatky, s mužem jsme byli hodně zničení). Decathlon mě hodně příjemně překvapil, zapomněli jsme v kempu košík na Malinu a stáli před vchodem a přemýšleli, co dál a vyběhla ochranka, že jestli jsme zapomněli košík na psa, že nám na informacích půjčí a půjčili 👏. 

Jo, mě dostával můj muž větou:"co je k jídlu", když jsem byla nemocná a i jsem měla ušmudlané svědomí, že rodina hladoví, ale už jsem se z prvotního šoku dostala a dnes hned odpovím “to mi řekni ty, co bude k jídlu, jak se o nás postaráš” a pochopil a už se stará. No ale bylo to o fous, málem jsem si to za cenu vypuštění vlastní duše děsně rozmazlila 

Když je vedro nebo prší, tak na mě Malina kouká, jestli to musí bejt ta procházka. Když je počasí značka ideál, je většinou nezničitelná, ale pak přijdeme domů, Malina si jde dát šlofíka a já jdu třeba vařit oběd nebo večeři a taky teda se mnou rodina nemá žádný soucit 😄.

Po spoustě fotek od Xerxové už nějakou chvíli toužím navštívit Jizerské a Lužické hory. Tak jsme v Lužických zakempili s rodinou a dneska jsme byli na Popové skále. Moc hezká vycházka. 

Nám takhle odešel Timík, večer pohodový pes, pak začal v noci zvracet a ráno jsem musela oznámit pětileté dceři, že Timík už je pryč.  Dodnes nevíme, co se mu stalo. Myslím si, že se otrávil. Bylo mi děsně, můj táta chodil jako tělo bez duše. Nemohli jsme spát a já tehdy našla Fíkovnice diskuzi, kde smutnila za pejskem a začala mezi tehdy fauňáky chodit a dost mi to ulevilo, ale nejvíc stejně pomohl příchod Maliny, hodně mi i pomohla s dalšími událostmi. 

Irma19:

To si právě taky říkám. Psům je 5 a 7 let, těch očkování už v jejich životě proběhlo relativně dost…

Vzteklina je na dva roky, ale na ostatní nemoce jsem místo v únoru šla s Malinou v květnu a říkal veterinář, že je to nahraně, aby to nebyla potřeba přeočkovat. 

Včera jsem vzala Malinu do lesa. Celkem jsme si to užili, akorát tam asi furt lítala nějaká zvěř, já vždy viděla něco koutkem oka, Malina taky něco viděla a mě to nějak děsilo 🤭. Když jsme pak zahlédli chlapa, jak se tam opírá o strom, tak jsem přidala do kosmické rychlosti dřív než mě zaregistruje. Prostě jsem měla nějaký pocuchaný nervy. 

Já jsem za tu psí duši tak moc ráda, že jste mu udělala krásný konec života, dojalo mě to. Jste skvělá ♥️.  

Soucítím s vámi a zároveň mě hřeje, co jste pro něj udělala. …Jo taky tu slzím

Aluška:

Mirďa dostal na zimu 2 softšílky, aby měl záda v teple. Je to po kamarádky fence, která z nich vyrostla. ( Její maminka šije na zakázku i další modely a střihy ) Jeho radost že budou záda v teple je zřejmá 😂

Já nevím Aluško, já vás budu muset asi někam nahlásit, Vy toho Mirďu tak týráte 🤣. Člověk si myslí, že nejvíc útrpně se už tvářil a on to umí ještě o level výš 😄.

Sardullah:

Jako holky, koukám, že my jsme tady teda sestava…ve své podstatě se dělíme na dvě skupiny…na záda a kolena…a ty z nás, co jsou v pořádku, tak si teda to koleno taky porychtujou, aby netrhaly partu…😊.

Tak dobrou a zítra budu netrpělivě vyhlížet raport od šavlozubky, jaký je stav českých kolen v Čechách…

Já se hlásím k zádům a dneska jsem se zase porychtovala kolena. Veverku Malina ustála velmi dobře a to se ta malá drzounka na ní šla podívat z blízka. Jenže pak jsme šly dceři naproti na příměšťák, spousta veselých dětí, co si jí hladily, jí už celkem rozparádily, takže dva zajíci, co nám ve městě začali hopkat před nosem, to už nedala. Zasekla jsem vodítko, zapřela paty, ale dcera to měla jako srandu a držela to vodítko se mnou a to už mě vyhodilo z konceptu, tak jsme některá to vodítko odsekli a Malina vystřelila a já místo, abych pustila vodítko, protože ona stejně pak nikam neběží, jsem se pěkně natáhla, vyrazila si dech, sedřela ruku a trochu kolena. Teď mě všechno bolelo, z ruky mi tekla krev a ještě utěšovala dceru, že mi nic není, přitom bych se nejradši někde stočila do klubíčka a lízala rány 🤭. 

acher:

Když tomu dáte správný název,prodáte kde co…https://www.chovzvirat.cz/inzerat/214280-aussiedoodle/

Jak je něco důdl, tak je to in. My máme určitě důdl šiperku nebo důdl čiperku 😄

Sarah01:

To je střední generace. 😊 

Jo, je to o lidech…i když v době, kdy jsem byla malý dítě, jsem moc nevdiěla, že by pes spal doma u kamen, třeba. To jen moje babička měla fenku doma, aby nebyla sama, když děda umřel. 

Kdyby to byla jen otázka generace, ale třeba znám poměrně mladý lidi, kteří mají něco jako labradora a ten pes vůbec nechodí ven za plot. Jednou jsem venčila Malinu na malou čmuchačku a potkala jsem tu rodinu cca 500 m od baráku a oni žašli jak chodím s Malinou daleko 🙄. Jejich pes je furt doma a nebo u baráku a sleduje ulici. No aspoň mají psa, co berou domů. Na procházkách vidím psy, který jsou jen v kotci nebo na řetězu, jsou to uštěkaní magoři, protože je to jejich jediná zábava za celý den. 

Určitě záleží na výchově. První pes absolutní pohodář až na noční kňučení , když se něco háralo, což bylo tak 3x do roka. Druhý pes měl strachovou agresi a to jsme dokázali odstranit. Dokázal pak míjet psi aniž by jim věnoval pohled a to mi ze začátku po nich startoval. 

Do návštěv taky časem přestal kousat, když byli moc dotěrní, ale tohle všechno nesouviselo s tím, že je to pes. To Aluška zas má lidožravou bestii fenku. 

Sarah01:

Dlouho jsem ji tady neviděla, šibalský úsměv. 🥰

Děkujeme. Já jsem většinou děsně pomalá a hezký moment nestihnu vyfotit, tak teď se mi to jednou povedlo 🤭.  Umím jen fotky “Malina zírá do dáli" “Oduševnělý výraz”, její vysmátý výraz nikdy nestihnu, na to si dává pozor 😄.

Sarah01:

To je Malina? 

Ano, naše šťastná vysmátá Malina, protože zrovna něco vymyslela 

V koupelně jsem ukradla toaletní papír a teď ho měním za mlsku, to jsem šikovná co. 

Vážně už nic nezbylo?

Toho mistra Hudiniho mi dělal Timík, uměl se vyvléknout i z postroje. Celý den na něm spořádaně chodil a večer taky “a teď se dívejte, jak hodný pes jsem, že jsem byl tak laskav a chodil jsem s vámi” a stál najednou bez postroje. Když nepředváděl tohle číslo, tak vytáhl skryté nůžky v tlamě a “přestřihl” vodítko do tří vteřin. Měl každý půlrok nový, jeden čas jsme uvažovali, že dostane do určité výšky řetěz, ale on to nebyl velký pes, tak jsme se odnaučili prostě vykecávat, když se šlo na procházku. 

Já musím říct, že Malča se dost zlepšuje a ptá se mě už jen málo “a próč?”.  Měla jsem dřív dva psy, sice se teda nikdy neptali a proč, ale ten první byl mazanej jak liška, do očí se mě neposlechnout neodvážil, ale občas mi nějakou drobnou lumpárničku provedl. Nicméně poslušnost na volno byla dokonalá, srnka nám přeběhla před nosem a on jen na mě kouknul, co si o tom myslím a když jsem mu řekla, že za ní nemá běžet, tak neběžel, lovec byl, ale jedině, když se to schválilo. Jen to byl hrozný Romeo, když se něco někde háralo, tak pomalu nespal a celý noci kňučel a aby toho nebylo málo, tak zrovna v sousedství bylo několik fen, ta kastrace byla každou chvíli naspadnutí.

Je to frajer, už z toho mopu krásně vyrostl 😊.