orionka-2: Hlavně připište, jak se paní chovala, hlavně, jak byla vděčná, když jste jí sehnala práci…….( Sorry, já si blbosti pamatuju )
Ano, s tou prací to byl problém. Sehnala jsem jí práci u technických služeb, tu dělat nechtěla, jednalo se o údržbu městské zeleně. Na úřadě práce jí nějaké nabídky vytiskli, ale po obvolání jsme zjistili, že bez znalosti češtiny to prostě nepůjde. Bohužel tehdy tady kurzy češtiny nebyly, ačkoliv je pracák nabízel, ale nebylo dost zájemců, aby je otevřeli. A učit se jako samouk paní nechtěla nebo neuměla, já sama jsem se jí v tomto směru věnovat nemohla. Vím, že po tom, co se odsud odstěhovala, tak dělala pomocnici v domácnosti. Ona sama měla představu například pracovat ve Sportisimu nebo jako pomocnice v sociálních službách či zdravotní sestra, ale na to právě potřebovala tu znalost jazyka, kterou neměla. Na tu zdravotní sestru ani kvalifikaci. Poptávala jsem se i u nás ve firmě, tam to bohužel kvůli té jazykové bariéře taky nešlo. I když u nás by jí stačila angličtina, ale tu paní neměla ani na úrovni A1. Ostatní věci asi už pitvat nebudu, oni mají úplně jiný přístup ke všemu, takže neumějí šetřit s vodou, neznají nízký tarif elektřiny, netřídí odpad atd., musejí se všechno naučit. Těžko taky říct, jak moc člověk potřebuje času, aby se z toho stresu, když uteče před válkou, dostal. Věřím, že paní to neměla lehký, sídliště, odkud odešla, bylo rozbombardovaný, to mně ukazovala videa, která jí posílal manžel, část cesty šla prý pěšky, se psem ji nikdo moc nechtěl vzít. Syna na prahu dospělosti nechala u svých rodičů někde na Donbase, vrátit se nechtěla.
Jinak loni jsem z vrhu B dala jednoho pejska taky do ukrajinské rodiny, ale ta tady žije určitě už více než 10 let a je normálně začleněná, všichni členové rodiny pracují, děti studují. Jak se sem dostali, ale nevím, v tomto směru jsem je nezpovídala. Psovi se věnují opravdu hodně, předtím už goldena měli, umřel cca ve 13 letech.