Příspěvky uživatele

Taky není pes, ale stojí to za to https://www.chovzvirat.cz/inzerat/219130-unikatni-cokoladovy-kocourek/

Tam se sekli hádám o čtyři nuly v cenovce… A ty fotky, to je tedy prezentace cenného zvířete, že bych jim tu korunu i dala.

Co se šikany týče, tak jsem to zažila na základce, ovšem ze základky jsem rychle vypadla na gympl, tak mě to snad moc nepoznamenalo. A živě si pamatuji, jak mi někdo (nevím, zda rodiče nebo učitel) někdy na té základce u nějaké situace říkali, že já šikanuji někoho, a úplně ve mně hrklo, že přeci tak zlé to být nemůže, že snad nikoho netrápím, a úplně jsem s tím člověkem pak přestala komunikovat. Ale spíš si myslím, že jsem nikomu nic tak špatného nedělala, většinou jsem naopak byla terčem já. Mně se nevysmívali pro vzhled ani pro jméno (i když ve školce si pamatuji různé průpovídky na adresu jména), ale proto, že máme koně, takže sláma z bot, smradlavá od koní, hrabeš se v hnoji, žerete koňský vejce a podobné vtípky, které autorům jistě přišly nevinné. Sem tam sebraná čepice nebo jiné oblečení či vybavení, a když jsem se o to dostatečně nedrala, tak to skončilo v koši nebo zamatlané svačinou nebo hozené za plot cizí zahrady… no asi jsem nebyla v kolektivu nejoblíbenější 😀 Ale to já ani teď 😂

ad močák: já to mám od pohl. cest, diskutováno s gynekologem, některé typy to prostě mívají (překvapivě ty, které to často přehánějí s hygienou, což teda rozhodně není můj případ), musím si hlídat ofouknutí (hl. ochladnutí po zpocení je problém, a jak jsem s poslední době ztloustla, tak to se potím jako čuník) a mám za to, že se do toho přidal pracovní stres konce roku… Taky snadno prochládám od nohou, musím hlídat i abych se venku stále hýbala (heh, včera půl hodiny stání s novou zájemkyní o docházku a výklad o koních a našich činnostech…) a rozumně střídala vrstvy oblečení, zejména v těch mrazech…

Já s tím nebyla u doktora, takže žádná ATB jsem neměla, a vlastně jsem letos (loni) měla jen jeden zánět všehovšudy. Takže pohodička. Prolejvala jsem se na jihu jen urologickým a tady na severu bylinkovým. Taky mě to ani jednou nebolelo, nepálilo, řeším to právě už ve chvíli, kdy jen lechtá, to už vím, že je špatně, takže jsem to celé svátky udržela na téhle úrovni - lechtá, často běháš, po vykonání máš stále pocit, že to nebylo všechno - ale horší to nebylo, nedejbože nějaký fakt zánět ledvin, to se mi nikdá nestalo. Vždycky hnedle nasadím domádo léčení a většinou během 5 dní vyřízeno, teď to holt zabralo 2 týdny, no. Asi že je zima, normoš dostávám záněty spíš právě v létě.

Co se páteře týče, tu mám podle ortopeda (lékaře) ok, žádnou nápravu neordinoval, rozsah pohybu v cajku, jen mírná stranová nesouměrnost, o které víme a korigujeme průběžně. Ale třeba moje fyzio (nevím, zda je i chiro) naposled říkala, že tam žádnou nesouměrnost v nasvalení či rozsahu pohybu nevidí, v té hrudní. Tak to mě také potěšilo. A posledně mi taky v té hrudní něco prokřupla, až jsem nadskočila. Ale změnu před a po jsem necítila. Naštěstí 😀

Moje mají taky jen jedno krmítko, a je jich na ně deset (vlastně už devět) 🙂 Jednou třeba přikoupím druhé krmítko, abych měla jedno na každý druh suchého krmení.

Tak však výše píše honzapm, že temperace ubytování na 5 stupňů Celsia je ok, tak můžete na pět 🙂

Já nemám temperováno než jak si slepice “zadýchají” (jestli tam mají v noci nulu, tak hodně, domek je dost děravý, hodně větrá). Předevčírem jedno vejce, včera nevím, neb jsem nevybírala. Mají přijít mrazy -14, tak to už si myslím, že slepice v domku neuhádají na víc než na -10 😀 Budou to holky muset těch pár dní překlenout. 

Ale tak vy plánujete je v mrazech mít zavřené v kurníčku, ne? Budou tam mít pití a krmení, případně nějaké obveselení v podobě zavěšeného salátu a pod…

Tak jsem se podívala na novoroční prezidenta, a nevím, proč na to všichni nadávají… Bylo to takové neutrální. Možná lidem vadí, že to nebylo vůbec rejpavý a kontroverzní a nikoho u toho neurazil? Nebo…? 

Taky sleduju 🙂

aha, tak to já vím, proč  je: čím méně času stráví slepice na hřadech, tím více času cajdají po venku a přijímají krmivo, takže je jasné, že je to za účelem zvýšení užitkovosti!

Je to ještě horší, já totiž žádnej krumpáč nemám.

Ale inspirujete mě!

hehe, a taky se mi jednou stalo, že mi s jedním docházejícím dítětem dorazilo i druhé neznámé dítě, tuším pětileté. A já jsem koukala jak puk, co je to za dítě a co s ním mám dělat, nikdo mi nic neřekl. Tak se ptám holčičky, jestli je to její sestřička, a moje holčička povídá, že ne, že se dohodli rodiče té malé a rodiče té “mojí”, že by si to ta malá holčička taky chtěla u těch koní zkusit, a tak že ji ta “moje” (osmiletá) vezme s sebou. Jako jo, nevlezly do výběhu samy, vyzvedly je moje starší holky, které to mají výslovně ode mě povolené, přebírat děti od rodičů a dovést je ke koním, než já se dokodrcám z práce… Ale starší holky netušily, že o tomhle dítěti nic nevím, dotyční předávající dospělí jim nic neřekli, vyšoupli děti z auta, a běžte na koníčky. Teď bylo pod nulou, to malé dítě nemělo ani čepici, co já tam sakra s ním?! Navíc u dětí předškolních vyžaduji přítomnost rodiče s dítětem po dobu lekcí, protože nehodlám dítě vysazovat na záchod nebo řešit, když dostane hysterák… Tak jsem obvolávala, nakonec jsem se přes matku "svého” dítěte dopátrala nějakého telefonního čísla, které možná patří jejím rodičům. Tak po mém ujištění, že je ďábelské předat malé dítě neznámým lidem do neznámých podmínek si pro tu holčičku nebohou přijeli tryskem, no od té doby jsem je již více neviděla. Meh.

Na podzim mi přivezli slečnu, spolužačku holčičky, která ke mně chodí ke koním, a chtěli, abych slečnu vzala do oddílu. Tak jsem s nimi prošla standardní procedůru, podepsali přihlášku, slečnu pojistili úrazovkou a tak dokola, a pak se slečna dostavila dvakrát a pak nic. Jako ano, byli jsme dohodnutí, že když jim vyjdou směny a bla bla, tak se ozvou sami, který den přijdou (mohou jeden týden přijít víckrát a druhý vůbec), ale nějak se tři týdny nic nedělo. Holčička, co mi mezitím poctivě chodila, se ptávala, co ta druhá slečna, zda bude chodit, že neví, proč nechodí, chtěla tam mít tu svoji kamarádku. No tak jsem zavolala rodičům, a maminka do telefonu, že se slečnou je to těžké, jednou se jí chce, podruhé zase ne, a nebo třeba ráno ještě mluví o tom, že by na koně šla, odpoledne už má něco domluveného s kamarády… Tak jsem milou maminku ujistila, že pokud takhle jejich slečna cvičí rodinou, že ať si zaplatí jezdecké lekce někde jinde jen, když se slečně bude chtít, že já potřebuji pravidelnou docházku, aby se ty děti něco zvládly naučit a získat rutinu a pohybové vzorce a ne že se tam to dítě objeví jednou za měsíc a druhá slečna už bude jezdit sama po jízdárně a tuhle za sebou budu vláčet jako kačera na provázku a zdržovat se. No samozřejmě slečnu maminka tedy odhlásila.

Já právě nemám ráda malé děti vůbec, a nebudu se nejprve slušně doptávat, zda TO je slečinka nebo chlapeček, je to TO dítě. A ona místo aby řekla “ježiš promiňte, Patričku, co to děláš!”, tak se se mnou začne dohadovat, zatímco náš nejzvědavější a nejkousavější hucul jde vstříct novému zážitku. Na to já nemám nerv… Tuším jsem pak ještě poznamenala cos o tom, že když ho neuhlídá, má si ho dát na vodítko. No ale to už bylo skutečně hrubé a uznávám, že normální člověk něco takového matce neříká (přestože se v nové době vodítka mezi matkami dynamicky rozšiřují, ale neříká se tomu vodítko, ale jistící postroj nebo bezpečnostní popruh).

Ty hřadové latě otočené na výšku, to bude taky nějaká pokročilá ťéchnyka.

Buggyra skákala pěkně v sedle😀 Měli jsme na akci i přespolní, tak jsem celkem byla ráda, že mladej nezamířil k nim, že by pokecali… hodný koníček.

Já slavná po vsi hláškou “čí je TO, prosímvás odchytněte si TO někdo, to si TO nemůžete pohlídat!” když mi na jakémsi dětském dni začalo nějaké sotva chodící škvrně plazením vpřed podlézat ohradu pod elektrickým ohradníkem… Dotyčná hrdá matka vědoma si síly zástupu dalších rodičů se jala rozhořčeně vykřikovat, co si dovoluju takto označovat její ratolest, načež jsem ji přerušila zahřmením, jestli chce, aby jí TO koně zabili. Následoval skok postižené matky pod ohradník ve zlomku vteřiny a v zástupu pouze otevřené tlamičky a voči z důlků.

Já stahuji sídlištní odstrojené vánoční stromky koním do výběhu. Poníci, jak přes den nemají do čeho píchnout, teď na sněhu, oholili stromky dohola a i kůru ohlodali. Musím sehnat další stromky…

Jo a z těch močáků nastydlých jsem se vykohátala v pátek. Jakože ten poslední pátek. Takže do práce jako rybička (abych tu od těch sopláků mohla pěkně zase zčerstva něco chytit) 🙂

Já budu jednou zakládat farmu, tak se mi video o zakládání farem bude hodit 🙂 Teda možná ji budu zakládat jen virtuálně ve své mysli (to už ji mám skoro hotovou, že…), pokud se nedostanu k tomu, že bych na to měla k dispozici prostory. Tak se uvidí.

K stresorům na vánoce: já mám takovou výhodičku, že se na vánoce seberu a jedu z domu. Takže nic neuklízím (on by to Kocour samodoma stejně přerovnal), nezdobím, nevařím, nešílím. Hezky si dojedu na návštěvu, kde je to jak u snědenýho krámu, takže si můžu dát tři dny starou polívku na rampě nebo toustovej chleba s máslem a mandarinkou. No jo, abych nežehrala, nějaké cukroví a vánočka taky byly, já to péct nemusela 🙂 No a protože místní to taky moc neřeší, tak se uklízelo (odsouvaly hromady věcí ze stolu na skříň, vysálo) a zdobilo (na stůl se dal ubrus…) až na Štědrý den. S mou účastí. No, už tam moc návštěvou nejsem, spíš už taky makačenko. Ale místní mají starost o svých 20 koček, tak co bych nepomohla, že 🙂 Štědrovečerní večeři jsem si způlky taky udělala sama, obalila jsem si kuřízky a zbylo i na další dva dny 🙂 K tomu pařížský salát. Krůtka s brknedlem a zelím se dělala až 28., takže bylo dost času sníst se salátem ještě pár kapřích obalovaných filé. Uzeného kapra jsem tentokrát nedostala, projevili o něj zájem nějací příbuzní, tak jsem jim ho nechala.

Letos jsem teda porušila svoje předsevzetí nikomu nic nedávat, a dala jsem známým na jihu po losu na Zlatou rybku, jeden z nich vyhrál tuším dvě stovky, tak už jsou za vodou a nic jim pořizovat nemusím 😀

Tak všechno nej 😀