Tož jsem ráda, že nejsem sama. Jen se nesnažím ani naznačit, že se mi mimina líbí. Klidně řeknu, že mě fotky dětí nezajímají, a ať naservírují fotky zvířátek. Reaguji odporem až když mi mimísky někdo nabízí nebo se ke mně to mrně přimrcasí a snaží se mě dotknout. To zase ten přimrcasený péf, který se bez dovolení kohokoli lísá, mi nevadí, ovšem než ho radostně zmuchlám, optám se samozřejmě páníka, zda je to žádoucí a nebo zda mám nereagovat (někdo třeba zrovna vychovává štěně a nemá zájem, aby letělo přes ulici za každým, kdo se usměje). Nikdy na sobě nemám nic tak výstavního, aby to nemohl zamazat nějaký láskyplný chlupáč 🙂 Já s sebou nemívám psa, no.
Já mimina upřímně nesnáším a ještě se nestalo, že by mi ho někdo nečekaně vrazil na chování 😀 To já už zdálky srším odporem a nikdo vám dítě, když se na něj tváříte “fůůůj, co to jééé, dej to pryyyč”, nedá. Na to ho mají moc rádi 😀
Kupodivu, pokud se tváříte, že se bojíte psů, tak je problém úplně opačný, spousta pejskařů ještě nadšeně toho svého přistrčí, že “von je ale úplně hodnej, nekouše a tak”, no to bych jim dala korunu.
Myslím to tak, že když ho neobjedná teď, tak ho nebude mít. Pár navíc jich mít asi budete, kvůli tomu zaokrouhlení té tiskárny, no ale to je otázka, kolik, to můžou být taky tři kusy. Dáte těsně před tiskem vědět, že jich určitě bude pět navíc a během pěti minut budou rozebrané.
Bohužel denní stacionáře jsou úplně odlišná problematika, ohledně nákladů a odborné náročnosti. Tam asi nějaké přednášky na základních školách nepomůžou.
Tak jasně, přesně to je ten problém, který je na veřejnosti známý. A pak je jich spousta skrytých, o kterých veřejnost včetně mě neví, a proto má veřejnost pocit, že přeci dneska už tahle komunita žádné problémy nemá.
No ale jak jsem se teď začetla do těch článků, tak i třeba to blbý uvedení toho tématu ve škole do prostoru. Děti rády zopakují stereotypní přístup svých rodičů a na učiteli je, aby to správně usměrnil. Jak to usměrní, pokud on také nic jiného než ty stereotypy nezná? Snadno v dobré víře může způsobit ještě větší problémy, pokud to uchopí nešikovně.
Umím si představit, a tak o tom i píší, že spousta těch programů není zaměřená jen na děti, ale také na ty pedagogy a na ukázku práce s kolektivem a dobré praxe. To má podle mě smysl.
Například u toho chození na záchody. Proč je problém udělat na škole jeden obojetný záchod. Kdo chce, ať chodí tam, kdo nechce, ať chodí na panáčka nebo panenku. Záchod pro vozíčkáře není nikdy problém udělat, když ta situace nastane.
I na té druhé fotce vypadá ten postoj a zadnice divně. Ale uznávám, že ne tak divně.
Kdo ví, co je to za inzerát, jinde zase píšou “Prodám valacha AQH Eyed Bart Bonanza, prokvetlý sorrel, nar. 3. 6. 2017” a taky “Prodám valacha AQH Eyed Bart Bonanza, prokvetlý sorrel, nar. 3. 6. 2018” Mají v tom nějak nejasno, v těch datech narození… Vtipný je, že u Radka Holuba byl v tréninku na práci s dobytkem pořád v r. 2018, takže jednou byl roční a jednou asi ještě pod kobylou na tom tréninku 😀
Inzerentka umí být z Plzeňska, okolí Prahy i z Českobudějovicka (a Olomouce)…
Málokdo si totiž pořídí bulíka, protože je to takový přátelský roztomilý prasátko, se kterým se dá vesele dovádět a bude vždycky pozitivně naladěný. Spousta lidí si pořizuje bulíka proto, že je to přece vostrej pes a mají v úmyslu s ním trénovat a navlíct na něj ostnatý obojek a asi by měl hlídat a dělat osobního strážce a tak. Takovýho psa nemůžete přece mazlit a vychovávat hrou, to má být pozorná a stále nabitá zbraň.
Myslím, že s rodiči je potíž v tom, že vám je nikdo nenažene na jedno místo a nemusejí se povinně něčeho účastnit. To by musela poskočit firemní kultura, aby se kromě školení proti alkoholu a drográm na pracovišti a proti diskriminaci ze strany nadřízených ještě zavedla školení na porozumění a sžití s queer (je to ten správný výraz?) realitou.
Na školách je snadné podchytit kolektiv, protože na školách jsou ty děti naměstnané na jednom místě a nemají na výběr.
Rodiče můžu na přednášku dostat tak leda tím, že jim nahážu letáky do schránky, a to mi nikdo nepřijde.
My si ve školce hráli na svatbu. Kluci hrát nechtěli, tak jsme si hrály jen holky no a holt ženicha hrála taky holčička. Každá chtěla být ale nevěsta, žejo 😀 No tak občas se povedlo, že jsme se nedohodly, a byly nevěsty dvě 🤣
Canko, zavolejte si do té záchranné stanice prosím aspoň na konzultaci 🙂 Mohou vypíchnout něco, co by člověka v první chvíli nenapadlo.
Blahopřeji k odolání, já teď dlabu každý den jednu zmrzku na špejli od dovolené a odolat odmítám. Taky nás na táboře pěkně vykrmují, na to nejsem zvyklá, takže mám co dělat…. Ještě že tam toho hodně naběhám 😀 Stejně se bojím, že něco naskočí.
Tak co by to nebylo troufalé, ta zadnice je prostě krpatá. Leda by byl hubenej a to mi nepřijde. A na té fotce fakt stojí divně, no. A vrtá mi hlavou, proč asi. S poškozením SI spojení souvisí často i změna postavení končetin… I ta báze ohonu mi přijde nějak víc vystouplá, než by měla… no ták si jen tak přemýšlím. Samozřejmě že z té mizerné fotky koně stojícího v bejlí kdesi ve vedlejší vesnici není nic relevantního poznat.
Asi to bude tím, že teď mám těch koní s problémy v SI oblasti nějak moc na očích…
Věřím, že imunita nastává na ty deklarované 3-5 let po prodělané infekci. Tak jestli jednou za tři roky proděláte chřipečku s bolestí hlavy a zvracením, je mizerná šance, že jste se imunizoval/a 😀 Já takové nemoci nemívám (ani nechci), tak snad raději tu “tečku”.
Někdo jim to tak napíchal, no 🙂 Jinak toho měli za poslední rok přes deset vakcín, jsou vtipní, no. Ale zatím ještě svéprávní…
Klíšťovku bych taky ráda, ale nějak se nemůžu dokopat. Je to něco, z čeho mám docela strach. Letos teda naštěstí žádné klíště, zatím. Navíc já ty mrchy odhalím hned jak se zabodnou, kolikrát už když jen lezou, tak by mě to nemělo moc strašit…. ale…
