Příspěvky uživatele

To zní jako idylka…👍

Asi je dobre, ze je tolika plemen a kazdy si muze vybrat.

Já měla za svůj život směsku plemen…NO, irskýho setra, afgána, křížence bernardýna a BSP, pyrenejku, kavkazandu a BSP

To, že psu se nechce chodit, s tím jsem se setkala jen u pyrenejky…v posledním roce je to docela extrém a u kavkazandy…ta dokonce odmítala opustit pozemek…směrem na procházku se courala, ale když zjistila, že se vracíme domů nebo k autu, tak táhla jak blázen…honem domu…

Takže defakto ten “problém” mám jenom s pasteveckejma holkama…a teda ani to není žádná norma, vím o spoustě lidech, kteří mají pastevce a chodí s nimi dlouhé prochajdy…ale vím i o lidech, kde opravdu je pastevec velmi nespokojen, že musel opustit svůj pozemek.

A tady se vracíme k tomu výběru plemene…o tom to je…říct si, co od psa očekávám, jak si život s ním představuju a co naopak nabízím…a ne vybírat jen dle toho, co se mi líbí…bohužel často se to neděje.

Já vlastně spokojená jsem, ta hoďka půl, co je teda pyrenejka ochotna procházkovat, mi úplně stačí…to že někdy nemá náladu a prochajda je kratší…no a , někdy jsem zase urvaná já a taky prochajdu zkracuju na nutný minimum.

Moje pyrenejka jde na prochajdu vždycky nadšeně….ale, aby jí to bavilo, tak naopak nestřídáme trasy….máme 5 tras, který chodíme dle nálady, počasí, ročního období…tam je spokojená…jakmile jí táhnu někam, kde jsme ještě nebyly, tak už začíná stávkovat ve stylu “hele, kam jdeme, co je..tady se odbočuje vpravo a jde se do toho kopečku”…jasně že si můžu dupnout a říct.."řekla jsem , že jdeme tudy a fertig|" a ona půjde, ale garantuju, že zpruzelejšího psa nikdo neviděl…to samé v lese…řeknu to asi tak…na houby už jí sebou neberu.

Nechci aby to vypadalo jako stěžování, temperament mojí pyrenejky mi max vyhovuje…naopak můj klidnej berňucha je na mě kolikrát moc akční…ale na ty procházky prostě musíme, protože nemůžu nechat psa nonstop ležet, musí mít nějaký svaly, je to těžkej pes…no a mě to teda taky jedině prospěje….

No prostě když nejsem procházkovací typ, tak chrt je pro lidi, kteří samozřejmě budou respektovat jeho povahová specifika, řešení.

Protože chrta jsem schopna vylítat v čistém čase… nebojím se říct za 10-15 minut a fertig, můžu jít domu.

Nejúspornější pes na čas…který je potřeba věnovat jeho pohybu…

Takový videa nemám moc ráda…jako vím, že se těm zvířatům nestane nic hroznýho, ale smát se tomu, že zvíře dostalo ránu od ohradníku?? To mi teda vtipný nepřijde.

Sice to nebylo na mě, ale dovolím si reagovat…

Chrt je super, obzvlášť pokud má člověk blízko bydliště nějaký prostor, kde může chrta vypustit.

Já měla asi 300 metrů od baráku nepoužívanou plochou dráhu, afgána jsem měla naučenýho asi na 50ti metrový sprinty…udělali jsme jich tak max 5 a chrťák byl vylítanej a připravenej zase doma zalehnout na gauč a sledovat animal planet.

Navíc žádný vstávání brzo ráno…vstával, až když jsem vstávala já…když bylo venku hnusně, tak jsem ho třeba ve dvě odpoledne táhla ven dalo by se říct násilím, že se prostě musí alespoň vyčůrat.

I s cestou jsme byli do půl hoďky doma.

Ale je teda pravda, že on neměl problém ani s delšíma procházkama…měla jsem malý děcka, tak jsme dost vycházkovali.

Mě už hje to i pomalu trapný…tady každej nachodí desetikilometry a naše běžná prochajda…dojdem od baráku na louku, což je asi kilák, ale naštěstí příjemná cestička za zahradama. Dojdem na louku, když nedám pozor, tak Gina zalehne hned na začátku, kde je to rozrejpaný od prasat…takže začnem diskutovat o tom, jak to dnes bude probíhat…mezitím nedávám pozor na Matěje, takže ten se mi vymáchá v bahně.

Pak se teda dohodneme, že obejdeme alespoň tu louku a pudem dom….pokud nastane tato varianta, tak ujdeme celkem 3,2 kiláku…z toho dva kiláky cesta…super…když jí překecám ještě na druhou sousedící louku, tak to máme asi 5,6 kiláku.

A to celou cestu musím odhadovat, jakou má madam chodící náladu, protože když nemá, tak si lehne a vykuř bábě hrábě. 

Přitom, co by za to jiní pejskaři dali, kdyby měli kousek od baráku takovou super procházecí přírodu, kde není přelidníno, přepsíno, jen sem tam někoho potkáme.

Jako upřímně…já jsem lenoch..ale kurňa, když už se vypravíme na prochajdu, já sebou táhnu batoh s vodou, stopovačku, flexinu, misku na vodu..no spíš si připadám, jak kdybych byla sbalená někam na čundr…a ani ne za hodinu jsme zpátky…

Navíc madam to nedoběhá ani na tý zahradě…ona je pastevec, takže musí šetřit energií, takže zalehne.

Jó ..minule jsem jí dotáhla na druhou louku, do kopečka na kraj lesíčku a tam jsme rozbily tábor a ona ležela ve stínu, dostala voděnku a mohla pozorovat, jak chodili lidi a i s pejskama, ten den bylo docela rušno…mohly bychom tam sedět do večera….že bychom nedělaly prochajdy, ale lehajdy.

Takhle…nechci jí nutit do delších procházek, za prvé se nebudu koukat na to, jak je načuřelá, za druhé procházkuju kvůlivá ní, aby jí to bavilo a aby se trochu hejbala…ale asi začnem s Matějem chodit i sami…uděláme krátkou prochajdu s Ginou, odvedeme jí dom a my budem pokračovat….protože zase Matěj je šizenej, toho procházkování baví.

No začíná období tepla a to my často popojíždíme na konec místního údolí, kde je příznivější klima a potok a chodíme v obráceném gardu cyklostezku…tak tam třeba nebude mít tendence se válet.

Holky, já jsem normálně unavená z těch vašich kilometrů jen o tom čtu… no co, venku prší, jsme po obědě včetně psů, tak si pustím Adéla ještě nevečeřela a snad se z těch vašich pochodů nějak zmátořím..😆

https://www.facebook.com/reel/674538688860417

tak konečně jsem pochopila, proč se nemůžu trefit do zásuvky😂

sutrik:

Ještě jedna společná z víkendu, cca 35. až 40. km.

👍 … 40 kilometrů, tak to je pro mě dálka i autem.

Myslím, že když jsem ještě chodila, tak max 15-20 kilometrů a i to spíše vyjímečně, s berberama tak kolem 10ti kilometrů a s Ginou jsme se usnesly (Gina se usnesla), že 5 -6 kiláků max…a že tomu budeme říkat “dlouhá procházka”

No tak zpět k tématu….😊

acher:

Mně chemie bavila.Pro mě by byly noční můra jazyka.Čeština dobrý a neštěstí jsme se učili jen ruštinu a z té jsme i maturovali.No to jsem měla víc štěstí než rozumu,ale za tři to prošlo.

Maturita z ruštiny…mě se hned vybavil film Vrať se do hrobu… “ja guljáju v párkje”😄

A v tý souvislosti, ale matematika…"jsou dány dvě kružnice…z níchž jedné kouká z kapsy bagr" , tak to je přesně ta bejkárna, kterou si budu pamatovat do konce života, přitom je to naprosto zbytečná informace….ale to co si potřebuju pamatovat, tak to v mozku nenajdu🤪

acher:

Jsem si tedy musela vzít papír a tužku a  zapřemýšlet.No ještěže jsem dělala chemii.

Chemie je moje smrt…já se znalostmi skončila u -ný, -natý….pak jsem se naprosto ztratila v propadlišti chemických rovnic..

No tak holky hecla jsem se a ten test udělala…mám 7 z 8…samozřejmě jsem vybochla na nějakým dortu a nějakým objemu (geometrie je moje slabina) vzorečky si nepamatuju, tak jsem to tipla…a blbě.

Jinak teda musím říct, že některý věci jsem nebyla schopná spočítat a dělala jsem to pokus, omyl…ale na druhou stranu, na to se historie neptá, že , hlavně že je zaškrtnutá správná odpověď😂…to za mých mladých let nebyly zaškrtávací možnosti, museli jsme to opravdu spočítat.

No zrovna u té druhé otázky si myslím, že by to mohlo být 45% (ale když o tom tak přemýšlím, tak mi to přijde nějaký primitivní, tak ani nevím jestli je to správně.

Ale buď v klidu, já to vzdala hned, jak jsem si přečetla první otázku, tak jsem si říkala, že tohle by už vyžadovalo se hluboce zamyslet…použít papír a tužku, protože já si takový věci musím prostě nějak napsat, zobrazit a podobně a hlavně opravdu začít přemýšlet a lovit v paměti jak na to. 

Já na matematiku moc nejsem…jasně na základce jsem měla jedničky, protože to bylo pro mě jednoduchý…

No a pak jsem přešla na prumku a teda jenom díky našemu matikáři, který nás furt honil jak nadmutý kozy a furt jsme dostávali hromadu příkladů na doma a to dokonce i přes prázdniny…letní i vánoční…a díky tom (protože já jsem lenoch a doma bych si určitě nepočítala a zároveň nejsem génius, takže to potřebuju), takhle díky tomuto člověku, jsem proplula na pohodu za lidovku..tedy za tři. Asi kdybych se snažila víc…ale měla jsem bambilion dalších odborných předmětů…

Nicméně, tak odvážná, abych z matiky maturovala jsem nebyla, vybrala jsem si raději fyziku.

No otevřela jsem to a hnedkoňs slovní úloha, tak jsem to zase zavřela…já měla vždycky se slovníma úlohama problém…a ve své podstatě mě už z principu rozčilují a ani o nich nechci přemýšlet…takhle to mám i se sudoku.

Takže možná se časem hecnu…ale spíš, až budu v práci a budu mít všecko hotový a nebudou chodit lidi…volný čas doma tomu rozhodně neobětuju.

Tak děti už mám dospělý…a tak jsme se dohodli, že přestaneme dělat z vánoc svátky utrácení a kupování zbytečností…že si chceme vánoce opravdu užít.

Takže jsme si dali limit 200,- Kč…teda vlivem zdražování máme nyní 500,- Kč a musíme vymyslet něco, aby to bylo i vtipný…já miluju překvapení a navíc takový, že to člověk rozbalí a fakt se potom nasmějeme…

Jako jsou to fakt blbosti…ale třeba jeden rok se nám nezávisle na sobě povedlo nadělit si vzájemně ježky v kleci a pak jsme soutěžili, kdo ho dřív vyndá…

Když dám někomu dárek, tak mu ho dávám proto, abych mu udělala radost…a ve své podstatě už nejsem dítě, tak mi dělá větší radost dárky dávat než dostávat. A neočekávám, že protistrana mi dá dárek v podobné hodnotě…..jakože když mámě koupím novou televizi, tak fakt nečekám, že mi něco koupí v té hodnotě.

Tap:

Takže čert vem prošlou čokošku…mě tohle spíš přijde jako putovní dárek, někdo to někde koupí v akci, pak jí jeden daruje druhému, druhý třetímu a dostane se k tchýni, která tu čokošku taky nejí, tak jí daruje vám…no a v tu chvíli už je čokoška prošlá. 

Měla tchýně radost z vašich dárků, líbily se jí?…to je důležité, čokošku si kupte sami. 

A jestli jste dotčení tím, že jste jako protidárek neobrželi něco v adekvátní hodnotě, no tak jí příště nedávejte vůbec nic a přijeďte k ní s prázdnýma rukama na pokec u kafíčka…možná to nakonec bude víc, než ta nejkrásnější dárková taštička na světě.

Dafi:

o u nás jsou  ty výlety někdy náročný..a to nemyslím ani kvůlipsům..

máti v autě 15 minut rozebírala,proč má Dafina normální-kožený cvočkovaný obojek a k tomu postroj,a proč ten postroj má 2 kroužky-u krku a uprostřed zad….

chudák pes prý…..

tak určitě….

No tak druhý chudák pes je naše Gina…nejenže má na krku kovovej stahovák, ale k tomu ještě taky postroj a ten má dokonce 3 kroužky, jeden ještě na hrudi…a ten stahovák má ještě pro jistotu připnutej karabinou k postroji…když se někdo narodí jako Houdini…no a na druhou stranu, když připnu Ginu na stopovačku, tak k tomu kroužku na zádech, pak se jí nemotá stopovačka mezi nohama.

Hele s maminama je sranda…ta moje se mi teda neplete do psů, ale zase se neustále diví, co já…"dáma" lehce po padesátce dokážu.

Teď sepíšu výběr “veselých historek z natáčení” s mojí mámou…není tam nic o venčení psů, tak koho to nezajímá dál nečtěte…

Třeba…vánoční cukroví pečeme u mamky, ale těsta si vždycky zadělávala sama, mnou nabídnutou pomoc odmítla s tím, že se to musí dlouho zpracovávat a že to bych nezvládla…fajn hádat se nebudu. No a předloni poprvé přiznala, že na to nestačí a byla mi svěřena tato zodpovědná funkce…samozřejmě za jejího dohledu…no tak ručně stručně zpracovávám, hnětu těsta na vanilkový rohlajze a linecký a moje máma mi řekne…"no to čumim, ty umíš i těsto"…jo představ si, že v padesáti letech mám už nějaký těsta za sebou.

Další věc…léta jsme chodili k mojí mámě v sobotu na oběd…pak děti odrostli, já začala pracovat i některé víkendy, tak ta “tradice” vyšuměla", ale i tak mi máma pořád 1x za 14 dní uvařila a já když jsem jela z práce, tak jsem si to vyzvedla…no a když si zlomila před pár lety nohu, tak jsem začala vařit já jí…a to bylo údivu “no ty taky děláš měkoučkej řízek a i ten přírodní řízek máš výbornej a tohle je dobrý a tamto je výborný”…" no promiň mami a co jsi si myslela, je mi přes padesát a jsem ještě stará škola, co doma vaří"…a ona mi na to řekne “tak teď už jsem v klidu, když vím, že umíš udělat měkkej řízektak to už budu klidná.."…takže ona mi ty leta letoucí furt cpala řízky, protože žila v domění, že já neudělám měkký maso.

Další věc…podceňování mých schopností obecně…vezla jsem jí svojí starou televizi, aby měla do ložnice…ona jede pořád na normální anténu a ta televize musí být ještě přes set-top box…no tak to tam ladím..chvíli to trvá a máma hned “neměla by si na to zavolat Tomáše? (jako mého manžela)…a já ”mami já jsem technickej antitalent, ale televizi naladit zvládnu…když jsem jí pokládala koberce do kuchyně a obýváku tak zase “no to nezvládneš, neměly bychom zavolat Tomáše”…jako VTF…já doma dělám úplně všecko. Nakonec jsem Tomáše zavolala, Tomáš přijel a konstatoval, že nefunguje set-top box…a moje máma řekne “no tak jsi měla pravdu”

Nejvtipnější bylo, když se mamce rozbil v kuchyni vypínač, zrovna jsme tam byly i s dcerou a nabídly se, že jí ho vyměníme…ale prej “né, ať přijede Tomáš”…ráda bych tady poznamenala, že já i dcera máme elektrotechnickou průmyslovku a zapojovat zásuvky a vypínače jsme se učily už v prváku, navíc dcera na to všechno má i certifikáty, mohla v té době provádět i revize …tak říkám mámě, že Tomáš nepřijede, že doma měním vypínače já, protože, když bych měla čekat, až se rozhoupe, tak se nedočkám…jako chápu, je to chlap, stačí mu to říct jednou, není potřeba mu to každý rok připomínat. 

A největší trapas…moje mamka je nejhodnější ženská na světě a děkuji bohu, že jsem se narodila právě jí, ale je teda tvrdohlavá jak bejk…

Situace..jedeme na hřbitov, že tam jen popálíme svíčky…maminka se musí poslouchat, tak jsem zakoupila svíčky (dostala přednášku, že jsem koupila moc drahý, že jsem měla jít k vietnamcům) a vyrazili jsme …jel s námi i můj syn, protože pak jsme se chystali ještě do krámu a že teda on počká v autě. Měli jsme kliku, našli jsme místo na parkování, vylezu z auta, vezmu svíčky a máma se mě ptá, kde mám kýbl, hadr a koště…."no ale ty jsi neříkala, že chceš uklízet, že jenom popálíme svíčky"

A vidím ten její nafuněnej obličej (jakože to je jasný, že když řekne JENOM popálíme svíčky, tak mám vzít i věci na úklid)…tak jí povídám, ať si hupsne zpátky do auta, že teda pro ty věci zajedu (jako cesta 10 minut tam, 10 zpátky)…ale ona ne, že do auta zpátky nepude, že se nejdřív podíváme, jak hroby vypadají…hele mě bylo jasný, že to nebude pro ní úplně recht, tak říkám, že nepudu tam a zpátky a pak stejně pro ty věci pojedeme, že pojedem rovnou a máma že ne a jakože “já vyrážím ..” a já, ve snaze, narvat jí do toho auta, jsem jí chytla za paži a mírným tlakem jí táhla do toho auta…do toho moje máma zařvala “aůůůůůů”…no lidi si museli myslet, že týrám seniorku, komedie na parkovišti v přímém přenosu…můj syn prohlásil, že už s námi nikam v životě nepojede…

S maminkou se móc milujeme…❤️

On je vysmátej takhle nonstop…šťastný pes, ale opravdu permanentně…🙂