Orionka: Taky mám známého. Ten psy necvičí ze zásady, dá-li se to tak říci. On je člověk svobodomyslný a tak nebude ze psa činit otroka. Je jeho verze. Moje je ta, že je líný. Vychovat psa k poslušnosti, je docela práce. A náročná na čas.
Taky psy necvičim…Gina se nenechá a Matese už jsem cvičenýho zakoupila…ale přeci jen je pár věciček, přes který prostě vlak nejede. Nějaký minimum by měl mít každej pes.
U nás teda pouze dvě…netahat na vodítku a neskákat mi po hlavě, když přijdu dom a teda neskákat ani po babičce, když tam přijdeme na návštěvu…a když se nad tím tak zamyslím, tak to je opravdu všechno. Možná ještě by se pár provozních věciček našlo, ale to je spíš takový ten provozní stereotyp, co člověk nějak cíleně necvičí, pes se to naučí sám, protože ve stejné situaci, na stejném místě se dělá to nebo ono.
Takový to sedni, lehni…to se naučí už štěndo v rámci nějaké hry…co taky má člověk se štěnětem furt dělat, že?
Moje verze teda je, že jsem líná…mě to ták nebaví se psem pracovat, cvičit…no tak mám psa, kterýho to taky fákt nebaví a je nám spolu skvěle.
Myslím, že kdybych tady napsala svoje představy o životě se psem, tak mi hromadně všichni napíšete, ať si koupím plyšáka.
No vážené stalo se…včera jsem svojí krásnou plyšovou bílou princeznu přemlouvala v pět odpolko, ať se jde alespoň kouknout na zahradu, že je tam příjemně, že nemusí celej den ležet se mnou doma ( na gauči se válela od božího rána, jen se došla ráno vyčůrat, pod pohrůžkou fyzického násilí)…a prej já nikam nejdu, ten Doctor Who je fakty zajímavej a aby mi teda něco neuteklo…zrovna teďka, když tam jsou dalekové, tak já půjdu ven.🥱
A teda vážení…jestli chce někdo vidět blázna, tak se k nám přije´dte podívat…někdy zapomenu, že nemám normálního psa a myslím si, že když nadšeně vyběhnu z obýváku a budu volat “Ginuško, hopí, honéém utíkáme ven, utíkáme, utíkáme, na nikoho nečekáme”, že se madam nechá strhnout a vyběhne taky a Gina ..no tak prej vykuř bábě hrábě…tak jsme si s Maťulkou (ten v tom paničku nenechá) zaběhli tam a zpět asi 3x a klíďo vám řeknu, že když jsme přiběhli zpátky poprvé, tak madam na nás koukala, podruhé a potřetí už čučela na bednu, reakce nula. Tak to vám řeknu, že byste s tím plyšákem měly pravdu…toho bych normálně vynesla…Matýsek, jak furt nosí nějaký plyšáky v tlamě, tak stihl vynést “brášku” (plyšový berňák), želvičku a bibinku (plyšová kosatka)…takže my opravdu venčili plyšáky.
