»
Odpověď na příspěvek uživatele
hmn z 05.01.2025, 09:44:10
JAKOU výchovu? jak ta výchova vypadá, na čem je založena? na jakých principech? v čem je to tak ale úplně odlišné od výchovy člověka?
No a jsme zase u toho…v principu to z mého pohledu stejné je…láskyplná důslednost, trpělivost, nastavení mantinelů a hlavně silný vztah, důvěra a to vše s respektem k dětské nebo psí osobnosti…a odměna a trest ano, ale ne nějaké plácání, trest u dítěte může být, že mu zatrhnu v televizi jeho oblíbený pořad, psa pošlu za dveře nebo ho ignoruju… pořád jsme u toho, že odměnu a trest si “vybírá” dítě…pes..co je pro jednoho odměna, to druhého vůbec nemotivuje, co je pro jednoho trest, tak to je druhýmu šuma fuk…ano jsem ta matka, která fyzické tresty nepoužívá, neboť na mně je taky nikdo nepraktikoval. Jsem ta psí panička, co fyzické tresty nepoužívá, neboť jsem od tety okoukala spíše to “rozmazlování”.
Co já vím, kdybych vyrostla v jiném prostředí, tak by mi to taky přišlo normální.
Hlavně když už se rozhodnu pro nějaký trest nebo odměnu, tak to v první řadě musí fungovat…pokud to nefunguje na první dobrou, tak nemá smysl něco takovýho praktikovat nadále, natož to opakovat pořád dokola a další věc, musí se to přizpůsobit rozumovým schopnostem dítěte…psa.
Tam už pak rozdíl je…když pes něco provede, já dorazím několik hodin poté, tak nemá smysl jakkoliv trestat, protože pes neví za co…pokud dítě něco provede, tak i po několika hodinách je schopné pochopit za co ten trest přišel (pokud to není batole) a to samé s odměnou…když dám psu po procházce doma mňamku, protože byl dneska za vzorňáka, tak on neví, že mu jí dávám za to, ale když přijdu s dítětem a dám mu odměnu za to, že se chovalo dle mých představ slušného chování, tak to dítě ví za co odměna přišla.
Ale jinak v principu to stejné je a nikdo mě nepřesvědčí o opaku.
“Tvrzení že žádná z uvědomělých maminek nikdy své dítě ani neplácla se zdá neuvěřitelné, stejně tak tvrzení že své děti vychovávají jako štěňata. Možná je to nyní moderní ale ještě v nedávné době tomu tak rozhodně nebylo a nikoho soudného by podobné srovnání ani nenapadlo natož aby takovou výchovu praktikoval.”
Takže ještě jednou…ne neplácla a i já jsem vyrostla jako neplácnuté dítě.
Nevím, co je dneska moderní…s těmi psy to možná pravda je, protože dřív se pes bral asi jinak, než to vnímáme dnes…dneska spousta lidí považuje psa za člena rodiny a možná tedy potom ta výchova je v principu stejná v určitých ohledech jako výchova dítěte. Jasně pokud byl dřív vořech na dvoře u boudy, tak je jasný, že výchova psů a dětí se lišila. Pokud byl dřív pes brán pouze jako hlídač, který by měl být u domu, taková jakože samozřejmost, tak je jasný, že výchova takového psa byla jiná. No a to samý u dětí…tolik se s nima necrcalo, jejich názor byl irelevantní, nikdo o ničem nediskutoval, nevysvětloval, prostě musíš, nesmíš a fertig.
Nejsem rozhodně fanda kultu dítěte. Nejsem pro ten styl výchovy, že my ho necháme, ať si dělá co chce, protože on si na to musí přijít sám, že je to špatné. Myslím, že od toho jsme rodiče, abychom dětem vštípili společenské normy a slušné chování.
Možná je to nyní moderní
Nevím, co je moderní a co ne, praktikuju to co mi funguje. Pokud to nefunguje takhle, tak to musím vymyslet jinak. A jestli je tohle to MODERNÍ, tak holt jsem moderní matka a panička. Nejdu s davem, je mi naprosto šumák, jak to dělají ostatní, jedu si svoje. Když se mi narodí dítě, tak jsem jeho máma, když si přivezu štěně…tudíž psí miminko…tak se ze mě v tu chvíli taky stane máma/táta. A ještě bych zdůraznila, že nemám psa jako náhradu za dítě, snažím se opravdu nepolidšťovat, i když u některých psích jedinců to jde těžko a snažím se sama sebe přesvědčit, že to jeho chování je jen náhoda, že nepřemýšlí jako člověk…teda a pak kouknu na tu mojí pasteveckou potvoru a ta mi řekne “No tak určitě, si to mysli dál”….ano mluvím se svými psy a oni “mluví” se mnou.
Možná proto je ta výchova podobná, protože psi jsou z mého pohledu velcí specialisti na mezidruhovou komunikaci s člověkem a to i když ta komunikace ze strany mojí bílé psí Kanimůry je v tu chvíli “spadla bomba, neslyšim…spadla bomba, neslyšim”
Jsem ráda, že mě nikdy nikdo neuhodil, že jsem nedostala ani na zadek a to přesto, že bych si to možná občas zasloužila…zpětně vidím, že i v mém pubertálním období byly vzácné okamžiky, kdy jsem fakt byla na pěst, za které se zpětně hodně stydím…ale kdybych toho facana dostala, tak s mojí povahou by to bylo velké ponížení a vzdor by vyrostl na maximum. A když teda nechci, aby to někdo dělal mně, protože bych se cítila tak a onak, tak je jen logické, že já to nebudu dělat ostatním, ať už dětem nebo zvířatům, jen protože mám fyzicky navrch.
Vy, kteří následně máte jiný názor co se týče podobnosti výchovy dětí a psů, tak věřte, že váš názor respektuji a nechci vás přesvědčovat, abyste ho změnili a naopak vy prosím respektujte můj, neboť ten můj prezentuje slušně vychované dítě, slušně vychovanýho psa a to bez toho, aby bylo komukoliv ublíženo nejen fyzicky, ale aby neutrpěl šrámy na duši…a to snad musí uznat každý, že o to tady jde, to je to jádro pudla..toho přeci chceme dosáhnout všichni, akorát to každý děláme po svém a každému to možná funguje/nefunguje trochu jinak.
