Já bych se vrátila k té chemické kastraci u psů…
Jako moje osobní zkušenost je pouze u psího důchodce, kdy už ten poslední rok hodně špatně dával háravky…a děkuji bohu, že u psů-kluků, tahle možnost je, protože bych ho už nechtěla v deseti letech tahat pod kudlu a zároveň už to u něj bylo tzv. o zdraví.
Moje příbuzná měla na Suprelorinu psa bosíka…teď nevím přesně kolik mu bylo, když s tím začali, ale asi 2 roky. Pořídili si k němu čubinu, kterou plánovali vykastrovat, ale až dospěje a nechtěli mít nějaké starosti s oddělováním v období hárání. Tam se teda projevila změna…no ani nechci říct povahy, ale spíš temperamentu…příbuzná říkala, že přesně na psu vidí, kdy už Suprelorin přestává působit. Přestával být..jak to nazvat…tupounek. Já u svýho důchodce žádnou změnu nezaznamenala, protože obecně už to byl polehávající kliďas, ale u mladých psů je to asi vidět…minimálně v některých případech.
Škoda, že u fen to není takhle jednoduchý…necháte píchnou čip a je zjednodušeně řečeno vystaráno…bez narkózy, bez řezání, bez případných pooperačních komplikací a když náhodou nebude vyhovovat, tak se aplikace nezopakuje a máme tady zase plně funkční psí holku.….jako jasně feně se může píchnout taky nějaká hormonální injekce-antikoncepce, ale tam to zdaleka není tak jednoduché jako u psích kluků…holt ženský jsou prostě složitější bytosti než pánové.
Pro mě byla vždycky složitá otázka kastrace feny, neboť toho pro a proti je dost na obou stranách barikády. U psích kluků jsem měla vždycky názor, že kastrace jedině ze zdravotních důvodů…ale…když se nad tím zamyslím…tak bych kastraci ani u zdravého psa šmahem nezavrhovala. Klidně řeknu, že pokud bych měla psa, který by hodně špatně dával háravky, tak bych nad kastrací reálně uvažovala…u psů je ta výhoda, že si to člověk fakty může vyzkoušet na nečisto Suprelorinem…
Jako jasně…můžeme se bavit o tom, že psa máme vychovat, že se to dá tou výchovou zvládnout a já to nemohu rozporovat, ale na druhou stranu jsem nikdy neměla psa, který by to nějak přehnaně řešil, takže nemám osobní zkušenost…tak my jsme si trochu pokňourali, zahaprovali jsme s jídlem a podobně…žádná trága a opravdu jsem to začala řešit až u psího důchodce, který mi pak při letních vedrech přestal jíst, s pitím to bylo na štýru a s dejcháním ani nemluvím, ale to fakty až třeba poslední dva roky 9-10 let věku…ale co když budu mít nějakýho “hormona”, budu já se s tím trápit?? Z mého laického pohledu tím zjednoduším život i tomu psu. A tím teda neříkám, že by to bylo vhodné pro každého takového psa…je samozřejmě potřeba zvážit asi i více faktorů….








