Gině v takovém horkém počasí nechávám otevřený dveře do sklepa, kde máme prádelnu, na zemi dlažba a je tam teda příjemně i v tom největším pařáku a ona je tam pak po většinu dne zalezlá resp. jak ze dvora zmizne dopolko stín , tak si tam zaleze…. Jack tam chodil taky a vylezl přes den fakty jen na čůrandu.
Doron:Jj, s tím vedrem máte taky pravdu.
Framík, a to jsou mu čtyři měsíce , začal tuhle večer tak zrychleně dýchat, že jsem mu musela namočit nožky do studený vody a ještě mu chladila slabiny namočenou žínkou..
No tak já myslím, že prostě ta procházečka může být realizována brzičko ráno a nebo naopak večer a vybírat raději trasu (i když u toho štěňátka je ta trasa kraťoučká) někde ve stínu a když je tam nějaká voděnka na brouzdání, tak super.
Já mám dospělý psy a teď třeba na “naší louku” nechodíme vůbec, protože i když u nás na dvoře je třeba relativně příjemně, tak na té louce je to děs. Raději naložím do auta a popojedeme výše a dáme si prochajdu pěkně po cestě ve stínu kolem potoka. Takhle po ránu a navečer už je tam fakty příjemně.
Hele pyrenejka když přijdeme z prochajdy a to opravdu nechodíme přes den v tom hicu, tak první co je, když přijdeme na dvůr a sundám jí obojek, tak jde do bazénku namočit si nohy.
No ono je to u štěňátek individuální. Některá nemají absolutně žádný problém. Některá se zase opravdu nechtějí vzdalovat od domova. Měla jsem kavkazandu a jako štěně vůbec nechtěla opustit zahradu. Na prochajdy jsme jezdily zásadně autem, kdy jsem jí na zahradě prostě vzala do náruče, odnesla do auta a jelo se. Některá se zase sice ochotně půjdou, ale mimo známé prostředí nevykonají potřebu. To opravdu přijdete se štěňátkem z procházky…jasně že zkraje to nepřeháníme, takže třeba po půl-¾ hodince a štěně celou dobu ani neučůrne a jak přijde na “svojí” zahradu…popř. do bytu, tak se hned vyčůrá.
Můj předchozí pes, když byl štěně, tak jsme šli trasu třeba 20 metrů, klidně i 20 minut. Zastavoval, já si vždycky dřepla na délku vodítka a volala ho sobě a když přišel, tak pochvala a zase jsem odešla na délku vodítka…. A tu trasu, kterou uťape směrem od domova postupně prodlužujeme. Pokud máte v okolí nějakého pejska, který by byl vhodný jako psí kámoš, tak zkuste v tandemu s ním. Štěně taky můžete vzít do náruče a odnést dál od domova a pak se vracet. Nebo naložit štěndo do auta a odjet dál od domova. Na štěndo bych taky hodně mluvila…klidně takové blbosti, jako když máte malé dítě …"No tak jsi šikovný a copak to čucháš, co to tady je?? To je hezká kytička viď??..A tady jdeme kolem silnice a teď budeme přecházet…táák a podíváme se jestli nejede nějaký autíčko, aby nás nepřejelo a hopí hopí, utíkáme..a copak to tam vidíš?? Ahá, tam poskakuje ptáček, to je pěknej vrabeček, viď??…" A všechno pěkně klidným hláskem, jako když povídáme pohádku. Jasně, že štěndo samo domo nerozumí ani slovo, jde o to, že ho tím jen ubezpečujeme, že v tom není samo, že jsme tam s ním.
Ono to štěně z toho nakonec vyroste, ale u takového štěněte bych tedy přitlačila i na socializaci. Právě u takového štěněte bych kladla důraz na to, aby poznávalo i neznámé prostředí, aby poznávalo psí kámoše, samozřejmě vybírat ty přátelské a bezpečné, eventuelně až bude mít dokončené očkování, tak zkusit psí školku, vzít ho třeba do městského parku, kde jsou lidi, děti, pejsci, maminy s kočárkama nebo si udělat malý výlet do zoo…to je taky super, jsou tam zvířátka, děti, lidi, často i jiní pejsci. A hlavně přesvědčit štěňátko, že má ve vás podporu, že se nemusí bát, protože vy ho nedáte, vy jste klidý “bůh” který zvládne všechno.
lukas21: My sme takovy problem nemeli ale moje znama mela zkuste se zeptat u veterinare nebo v nejakych potrebach pro zvirata na takovy obojek(nevim jak se jmenuje)kdyz pes zacne stekat tak obojek pisti a to toho psa utisi....100%to pomaha
No tak já teda nevím…jedná se o problém s 3-4 měsíčním štěnětem. Štěňátko je potřeba na samotu naučit, aby neštěkalo. Jestli to štěkání je začínající a nebo rozjetá separační úzkost, tak to ten obojek fakty nevyřeší. I kdyby nakrásně přestalo štěně díky tomu obojku štěkat, tak si neumím představit, že to zajistí, že najednou štěně bude doma v klidu a bez stresu.
Z mého pohledu není rovnítko mezi psem, který neštěká a psem, který je v pohodě a klidu.
Jakože, když vypnu zvuk, tak zároveň nevypnu stres, strach, stesk….
Z mého pohledu přeci musím štěně naučit, že se nemusí bát, že nemusí plakat, že se mu domů vrátíme…já to spíš než na nějakej obojek vidím tak, že si vezmu 14 dní dovolenou a začnu po malých krůčcích s nácvikem, zavedu nějaké rituály, stereotyp. Učím štěňátko samostatnosti. Už bylo popsáno výše.
Pokud se neonce vejde potěr pavich oček do tlamičky, tak ho sní. Pokud chcete paví očka odchovat, tak buď v jiné.nádrži než mrňata povyrostou a nebo zkuste dát do akvária nějakou plovoucí jemnolistou rostlinu, třeba růžkatec, tam by měla část miminek šanci se schovat a přežít než povyrostou do velikosti, kdy už pro neonky nebudou kořistí.
Všimla jsem si až teď, že má Yodíček problém…ach jo, prdelinka naše malinká. Tak přeju aby to dopadlo s tou chemickou kastrací.
a pozor, je to pokažený pyreneják - je ŽROUT!
Tak držím palce, aby to princezně vydrželo. Ginuš taky papkala velmi pěkně, ale tak do 7-8 měsíce, pak usoudila, že už je dost veliká, převeliká a že vlastně jídlo nepotřebuje.
No Gina je taky ve své podstatě kolemkomínová a navíc strašná “konzerva”. Tedy já pesany nakládám do auta a do procházkových lokalit povětšinou dojedeme. Ale madam si obejde svoje, projde svojí trasu a běda, jak já navrhnu, že bychom mohli udělat ještě jedno kolo a nebo, že je opravdu příjemně a tak bychom mohli jít ještě trasu třeba na druhou stranu. To už divně kouká, courá se, zastavuje. A není to tím, že by to nezvládla fyzicky. To kolikrát jedeme jen na večerní čůrandu do parku a u nás je malej park…když se hodně couráme tak 2x dokola, resp. křížem krážem a je to tak na 30-40 minut…dle toho, jestli jdeme ještě na hřiště, aby se Matějíček proběhnul….na a běda, když obejdeme druhé kolo a já řeknu “hele, nevezmeme to ještě jednou a jako to je pohled…jestli jsem náhodou nespadla z jahody na znak…když je přeci jasný, že 2x máme odšlapáno, všechno očucháno a auto je na dohled. Nebo když změním trasu a vezmu to v parku někde v obráceném gardu a nebo zabočím někam, kde normálně jdeme rovně…tak to hned Gina řekne ”hele, kam jdeš…tudy se má jít" .
Prostě madam jak si madam na prochajdě užije svoje, tak zavelí, že se jde domů a když se domů nejde, tak dává hodně najevo, jakej je to opruz a dost okatě naznačuje, že máme jít tudy…směr domov popř. směr auto.
Jako myslím, že kdybychom chodili hodně po výletech, po túrách, tak by to bylo asi jiný, ale jak máme plácnu 5-6 oblíbených lokalit, které Ginuš vyhovují a točíme je podle počasí, podle toho, kdy se stmívá.
Ťapkání vodičkou taky milujeme a teda top jsou na podzim škarpy plné spadaného listí. To fakty cíleně jezdím do jedné lokality, kde je to kolem velké části cesty…já jdu po silničce a madam jde škarpou.
rvoucí vše co roste okolo
Tak to neděláme…proč taky, když se podobné věci dají dělat na zahradě. Gina je specialistka na kulturní rostlinstvo…květiny, keříky a podobně a nebude rvát venku nějakej plevel …to dá rozum, to mi raději na zahradě vyrve růžový keřík i s kořenama a přinese mi ho do obýváku.
No moc se těším na povídání na jakékoliv povídání o vaší malé princezně. 😇
U tříměsíčního štěněte?? No tak tam se ani nevslíkám, ani nezouvám, ani nevítám, popadnu hned ve dveřích štěndo a tradá dělat ven čůranda.😉
Jinak jak bylo psáno výše…hlídat si svoje emoce…štěně blázní, vítá nás?? No tak jestli začneme taky nadšením pištět, žvatlat, tak ho v takovéch chování jenom podpoříme resp. ještě víc štěndo v tom nadšení nabudíme. Vím, že je to těžké, ale z mého pohledu je lepší si štěněte po příchodu nijak zvlášť nevšímat…stačí "ahoj Ťapko..jsem doma…a teď počkej, panička se svlíkne, zuje, pojď jdeme odnést nákup do kuchyně….všechno v klidným hlasem a až když vidíme, že už u štěněte to nadšení minimálně lehce opadlo, tak se s ním můžeme hezky přivítat. Třeba můj minulý pes byl nadšená vítací štěkna, takže toho jsem naučila, aby si vzal něco do tlamajzny. Když jsem vešla brankou, tak rychle běžel shánět, kde má nějakej uzlík.
Vím, že spousta lidí je rádo, když je pes nadšeně vítá, ano dělá nám to radost, když vidíme, jak je pejsek nadšenej. Ale u některých pesanů si myslím, že je lepší pomoct pejskovi ukočírovat emoce tím, že ho v tom nebudu svým nadšením podporovat.
To už skoro vypadá jako blízká setkání třetího druhu…😉
A ci sa bude kastrovat, veterinarka povedala ze je to aj dobra prevencia u suky.Asi dam na jej rady.
Nejdřív si tu kastraci opravdu pořádně rozmyslete. Ono to má samozřejmě svoje nesporné klady, ale bohužel i rizika. A to říkám jako někdo, kdo má v pořadí již druhou fenu kastrovanou právě kvůli prevenci.
Sice kastrací vyloučíte například pyomeru, ale na druhou stranu a to obzvlášť u fen velkých plemen hrozí inkontinence. Taky se může změnit typově srst na tzv. štěněcí. U mojí první kastrované feny k tomu nedošlo, ale třeba u pyrenejky částečně ano a to si myslím, že jsme dopadly ještě dobře, že mohlo být podstatně hůř. A ona taková ta bavlnková srst je potom o hodně horší na údržbu. No a jsou tady nějaké další nemoci, kde je u kastrovaných fen větší riziko.
Sama mám kastrovanou fenu a tak rozhodně nebudu ta, která by vám to vymlouvala. Sama jsem dlouho zvažovala pro a proti a pak u druhé feny vlastně znovu. U mě převážilo to PRO, ale fakty je dobrý si sednout, pohledat informace a pak se rozhodnout. Veti často kastraci doporučí, ale nezmíní ty rizika a nebo je banalizují. Neříkám, že všichni, ale nemyslím si, že jsou to nějaké výjimky.
Tak ta fotka s “míčkem” mě teda rozsekala 😂👍
Upřímně..Gina na postroji chodit prostě neumí. Vždycky ho měla jen na to, když chodila na stopovačce, aby se nestalo, že když jí budu muset stopnout, tak aby jí to neškublo krkem…a to jsem jí ještě mezi stopovačku a postroj připínala amortyzér. Ale i v tý době, kdy jsem jí ještě postroj dávala, tak měla i obojek a pokud šla na vodítku, tak bylo připnutý na obojek. Protože na tom postroji byla …no prostě špatně ovladatelná nebo jak to mám říct.
Jako ještě i dneska, když mi přijde, že není úplně v klidu, když míjíme třeba psa a nebo člověka na bruslích a pod. tak jí prostě při míjení drapnu za obojek a vím, že nebude vymejšlet bejkárny. U postroje mi to u ní nefunguje.
Tak jsme se prostě vrátily k osvědčenému a vyhovujícímu způsobu…má dva obojky současně…jsem trochu paranoidní z doby, kdy mi u Sáry ruplo oko na obojku. Jeden má nylonovej polostahovák Blizard…ten má nastavený tak, že ani když zatáhne, tak se nepřiškrtí a zároveň nehrozí, že by se vyvlíkla a jako pojistku má i ten kovovej škrťák, ale ten je hódně velkej …po Jackovi, takže se vůbec tzv. nedostane ke slovu…pokud by teda nerupnul ten polostahovák.
Navíc to co zmiňuješ jako bonus…tahání na postroji, tak to pro Ginu fakty není. Ona je pes zastavovací, čmuchací, rozhlížecí. Tím, že nechodí na volno, tak se jí snažím na procházkách alespoň na tom vodítku vyhovět a stačí když z toho jejího couracího tempa zrychlím, to jde teda chvíli a když zjistí, že to ale nemá důvod, že jsem si zrychlila jenom tak z plezíru, tak jí za chvíli skorem táhnu za sebou jako kozu.
Navíc se přiznám, že mě teda hvězda, co se týče netahání na vodítku fakty vyškolila. To jsem si teda myslela, že když jsem zvládla problém s radikální a reaktivní Sárou, tak že mě nic nemůže překvapit…omyl…a pořád to tak nějak ve mě je, pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že už je to opravdu v pohodě a že mě kolikrát fakty překvapí, že jsou v pohodě i situace, kdy pořád ještě někde v koutku duše očekávám problém, že bych prostě nechtěla, aby si ta potvora bílá myslela, že táhnout paničku je ok a to ani když by se jednalo o režim, že na postroji taháme a na obojku ne.
No z mých zkušeností je to prostě jiné, když jde člověk se psem sám a s někým. Moje ovčanda, která poslouchala na myšlenku, nepotřebovala jsem vodítko, byla děsná vzorňačka do té doby, než jsme šli celá rodina do lesa na houby…já, manžel, malej syn, babi, děda…a byli jsme tááák neukáznění, že jsme nešli jako stádečko, ale udělali “rojnici”. Někdo se opožďoval, někdo si poodešel dál, tak ani nebyl vidět. To bylo shánění a lítání od jednoho k druhému. Neříkám, že v tu chvíli neposlouchala, ale jak měla práci kolem “stáda”, tak to bylo hodně znát…a i v provedení povelu…jo jasně přišla na zavolání, ale bylo vidět, že je jak na pérkách, abych jí dala “rozchod”, protože babi právě zmizela v mlází.
A teda vidím to i u Giny. Když měla to svoje děsný pubescentní období a praly jsme se s chůzí na vodítku, ale zároveň už to bylo v době, kdy začalo být vidět světlo na konci tunelu…tak přijela na návštěvu dcera a vždycky jsme šly s pesanama na prochajdu a já dceři říkám “to budeš koukat, jak už Gina chodí pěkně na vodítku a netahá”…no tak to teda koukala…Gina táhla jak lokomotiva.
Když byl s námi naposledy syn, který chodí zcela vyjímečně, protože má zdravotní handicap, tak zase madam ztropila divadlo, když jsme potkali výmaráka…a to jsme ho ani nemíjeli, prošli jsme křižovatkou cest dřív, než tam výmarák došel. On na nás ani neštěkal, byl na flexi a defakto se jen zastavil a koukal na nás. Tak jako tohle jsem fakty nečekala, takové problémy už dávno nemáme. Takže jediná příčina, která mě napadá, byla přítomnost syna.
Navíc jak už nemám s Ginou problémy, tak už jsem jako obojek začala dávat jen stahovák s velkými oky a dost velkej. Defakto mi tyhle obojky vyhovují a používala jsem je u všech svých psů. Měla jsem ho zapnutej na “škrcení”, protože potvora, když už dojde na lámání chleba, tak má snahu se spíš z obojku vyvlíknout a ona je Houdini…no a tady jak začala bláznit, tak se mi jí nepovedlo hned chytit za obojek, aby se nestáhl a přiškrtila se. Tak to jsem si vynadala fakty do dámského přirození. Prostě ona na stahováku chodit nemůže. protože co kdyby zase někdy.
No to jsem se zase rozkecala…chtěla jsem tím jen říct, že to není nic neobvyklého a myslím, že u některých psů je opravdu potřeba natrénovat, že se i přítomnosti jiné osoby, pejska, druhého páníčka, musí soustředit na vedoucího výpravy.
Mám slzy v očích…držela jsem všechny palce a i pěstí …je mi to líto😢, ale myslím, že jste se rozhodla správně…držte se…
Zlatí…upřímně většina toho, co sem píšete…jaká je hodnota čeho apod….to je pro mě španělská vesnice, nerozumím tomu, takže to většinou prolítnu a koukám jen na infa od tebe, kde píšeš jak na tom kočičák reálně je.
Tak jediné, co mohu dělat je držet Fidovi palečky, aby byl na tom, co nejlépe.
Někteří z vás ví, že se u mě podělalo všechno, co mohlo…
No tohle důvěrně znám…nezbývá než vydržet a doufat, že bude lépe…přála bych ti, aby bylo lépe brzo, brzičko..😘
Malinu jsem včera i dnes pustila na volno a dokonce i v místě, kde mi byla schopná odhopkat v modravou dál, šla pěkně u mě a byla neskutečně vzorná.
Tak to mě se naopak včera potvrdilo, že můj slušňák Matějíček je sice poslušný vzorňák, ale pořád ještě mladé tele, na které není stopro spoleh.
My chodíme k lesu po silnici, resp. příjezdové cestě k ještě nezastavěným parcelám. No a aby tam nejezdili lidi auty, tak kus od hlavní silnice je pověšený řetěz…a asi aby byl ten řetěz lépe vidět, tak na něj teď někdo pověsil černý hadr. My teda nejdeme přímo kolem, ta 15 metrů od toho místa vyjdeme z takové zarostlé pěšinky a zatočíme směrem od toho řetězu. Gina, ta si všimla hned, jak jsme vyšli na tu silnici…ona vypadá jakože nic, ale každou změnu má hned zaregistruje, ale Matěj, jak běžel před námi na volno, tak to neviděl. Všimnul si toho ale, když jsme se vraceli. A hned tam běží. Jako neva, místo je bezpečné a já si hlídám, jestli někde není pes, abych měla Matěje v merku dřív než si všimne. Tak si říkám, že to je supr příležitost vyzkoušet, jak jsme na tom s tím přivoláním, když opravdu běží cíleně někam…takže volám a…a ani h.ovno (když to mám říct na rovinu).
Takže jsem se jen utvrdila v tom, že pokud je na volno a jsme v terénu, kde mám omezený přehled a je možné, že bychom potkali psa, tak je ta jistící couračka zatím ještě prostě nutnost.
Nejsem v granulích moc zběhlá, protože krmím masem a granule máme jen, aby si mohli pesani tzv. zobnout, ale ….nejhorší granule jsou tzv. marketovky jako třeba Chappi, Friskies, a tak…prostě to, co běžně prodávají v supermarketech a Pedigree já osobně řadím mezi ně.
Můj názor je ten, že nemá smysl tyhle granule srovnávat s jinými, z mého pohledu má smysl je prostě nekupovat a když už krmit granulemi, tak se orientovat na ty kvalitní nebo minimálně kvalitnější.
Nechci se do toho moc plést, bojovnice nejsou můj šálek kávy. Ale do 50 litrů se mimo jednoho samce bojovnice můžou umístit ještě i jiné rybky…samozřejmě je nutné vybrat vhodné, aby se netloukli podmínkami, které vyžadují a nedoporučovala bych samce gupek, tam by se mohlo stát, že jak maj ty úžasné ocásky, tak by na ně beťák mohl útočit.
Prostě není to tak, že budu mít 50 litrové akva a v tom jednu jedninou rybu. Ale dva a více beťáků to fakty být nemůžou a bohužel je to malé i na skupinu jeden samec a třeba dvě samice. Pokud se teda bavíme o druhu bojovnice pestrá.
Tak my včera dopolko šli do lesa jen tzv. za humna. Jako dost mě překvapilo, jakej se udělal hic. Tak jsem vyfuněla ten kopec… vím, že mezi vámi jsou milovnice hor a kopců. Tak jako panorámata dobrý, ale já jsem 100% rovinový typ. Nesnáším ani chození z kopce, to je snad ještě horší než nahoru. V lese ani prašivka. Večer jsme teda vyjeli do vzdálenější lokality a taky prdličky, ale bylo velmi příjemné klima, tak to ani nevadilo, že jsme nic nenašli. Asi u nás budou později.
