Fiona.Praha:Dostal se mi do ruky adopční dotazník jednoho zařízení pro opuštěné psy (nechci jmenovat). Už kdysi jsem měla jasno, že některé otázky nebo požadavky jsou podle mne až moc. Za těch pár let se asi nic nezměnilo. Otázky, kdo vlastní byt/dům, kde bydlím a 100% pak žádost o souhlas majitele, kolik lidí a z toho děti (uvést věk), jak dlouho by byl pes doma sám, dotaz na zdroj mých příjmů (pak asi důkaz o zaměstnání), adresa trvalého a skutečného bydliště, dotaz zda mám finanční rezervu a jak velkou, žádost o poslání fotek, kde bude mít pes pelíšek, žádost o poslání fotek z okolí domu, kde se bude venčit,…. Sdělovat takové informace někomu, koho vůbec neznám a který už za měsíc v tom zařízení vůbec nemusí být a ještě písemně, to mi přijde fakt moc. Možná jsem divná a moc koukám na kriminálky, ale v podstatě zmapuji náš život, včetně doby, kdy bude byt prázdný, včetně fotek, pro někoho naprosto cizího.
Jsem jediná, komu to přijde moc? Jak jste se ke svým útulkáčům dostali? Přes takové dotazníky?
Dotazy na názor na kastraci, výchovu, výživu a očkování, požadavek na zasílání info a fotek, jak se pes má, atd…. to je naprosto pořádku, s tím problém nemám.
Jako mi přijde, že i kdybych byla ochotná tohle všechno na sebe naprášit, tak bych asi stejně nesplnila kritéria…
Na druhou stranu…ochotná sdělit…to stačí, když by si pročetli zdejší diskuzi, kde jsem na sebe práskla kde co.
Na jednu stranu chápu, že za tím může být snaha vybrat toho správného páníčka, na druhou stranu to opravdu u některých spolků může být tak moc, že to odradí spoustu lidí od toho, aby si pejska vzali…a pejsek tím přichází o hodně příležitostí na milující domov.

