…je no, kdyby ho měl v rukou kdpkoli schopnější než já, tak ten pes asi opravdu dovede dovede nemožné..
Ale o to přeci nejde, že by toho možná svedl líp a víc…. nejdůležitější je, že se máte rádi a že spolu děláte to, co vás oba dva baví. Tomu psu je úplně šumák kolik má zkoušek…
A teda nevim jak ostatní… ale já neznám nikoho, kdo by tohle dělal s malým pejskem. Jako když už, tak povětšinou dělaj agility nebo tanec se psem…
Tak jsme se vrátili z veteriny a doktorka byla ráda, že teda od doby nasazení léků, nám nezačalo nic hnisat, prohlídla mu drápy…jako drápy by asi nevyhrály soutěž krásy, ale žádnej akutní problém nenastal.
Zatím jsme dostali léky na další 3 týdny, akorát nám trochu snížila dávku Doxybactinu z 500 mg na 400mg, jinak Agapurin a Apoquel zůstal na stejno.
Pokud nenastane žádná komplikace, buď snížíme dávky nebo zkusíme úplně vysadit…prý zkonzultuje.
Taky jsem jí říkala, že ten dermanorm olej je problém do Máti dostat resp. dostat do něj takovou dávku, že už bohužel dochází nápady a že budu muset aplikovat do tlamy stříkačkou…jestli není nějaká varianta v kapslích…říkala, že se na to koukne. Protože tohle bychom už měli dávat celoživotně…
Takže zatím teda pokračujeme a 26.8. jdeme na další kontrolu.
Teda holky…vy máte s těma bull psy “zážitky” …jako fakt děkuju bohu, že se mi tohle ještě nestalo a doufám, že svůj “psí” život bez takových zkušeností už nějak doklepu.
Ten na něj skočil, zalehnul ho a celou dobu na něm ležel, abychom mohly s Bonnie projít. Super reakce, ale nebylo by to třeba, kdyby měli psa zabezpečeného.
No tohle mi připomnělo, jak se mi z obojku vyvlíkla Gina v parku…to bylo taky divadlo, jak jsem po ní skočila a válely jsme se po zemi a já přemýšlela, jak jí nasadím obojek…bála jsem se, že když jednou rukou pustím, tak že se mi vysmekne….od tý doby bez postroje, který ten obojek jistí, ani ránu…tohle už v životě nechci zažít.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 05.08.2025, 10:37:37
Na tábory jsem nejezdila, měla jsem to štěstí, že jsem nemusela…sice jsem byla tázána, zda bych nechtěla, jako jestli mi to není líto, že ostatní děti jezdí a já ne, ale vždycky jsem odmítla.
Pro mě byla noční můra kombinace prázdnin a nějaké organizace…budíček, snídaně, rozcvička a pak se jde dělat tohle a pak toto…moje představa prázdnin byla, že vstávat ráno až se probudím a pokud je hezky, tak budu celý den u vody…prostě, že ty povinnosti a stereotyp a organizaci po dobu školního roku hodím za hlavu a budu si dělat co chci.
Jako takhle…na koňský tábor bych jela určitě, ale vůbec jsem neslyšela, že by se za mých mladých let pořádaly…ale tak pak už jsem chodila do oddílu ke koním, tak to bylo jedno…
No ad vlci… tak pořád je to šelma a těžko posoudíme, co to bylo za jedince. Teď mám teda na mysli to, jestli je to tam normální, jestli tam je těch útoků vlků na lidi vícero… to se přiznám, že jsem nezjišťovala… nebo jestli to byla vyjímka… jestli ta ztráta plachosti neměla nějakej konkrétní důvod.
Já teda v lokalitě, kde bydlím, vnímám jako většího strašáka divoký prase nebo psího agresora, kterého venčitel nemá pod kontrolou…. vlci jako hrozba nejsou na pořadu dne.
Nebudu se zastávat vlků, ale pořád myslím, že riziko napadení člověka vlkem, alespoň v našich končinách, je mnohonásobně menší než že mě porazí auto nebo že budu mít bouračku například nebo že si v lese zlámu nějakou neopatrností hnátu.
Bože můj, jak já bych si přála, aby se podobný úchylák spletl a zkusil přelézt přez ten plot k nám a ublížit některé z fenek nebo koček.
Ještě mě tak napadlo, že když jsem měla radikální berberku Sáru a viděla jsem nějakou reportáž…třeba jak ten chlápek kopal do štěněte, co už mělo předtím zlomenou nohu…jsem si tak říkala “No na takovýho chudáka prcka si dovolíš, to seš gerój, tvl pojď to zkusit na Sáru, to bychom pak viděli, to by bylo jiný videíčko, to by se vidělo, jakej seš hrdina”
Nesnášim lidi, kteří ubližují slabším a je jedno jestli je to zvíře, dítě, senior, ženská…to je fakt duševní mrzák největšího kalibru.
Moji psi teda na zahradě bez dozoru jsou…tedy pokud je někdo doma, pokud ne, tak jsou zavření v domě a na noc jsou taky doma.
Já teda mimo branku a bránu, které jsou do ulice, mám všechny ploty společné se sousedy. S tím, že i zahradu mám přepaženou plotem, aby psi nedělali třeba vzádu nějakou neplechu…tam můžou jen když jsem opravdu fyzicky na zahradě.
Já jako nemám strach z toho, že by psy někdo “ukradnul”…Takhle u nás je opravdu krajně nepravděpodobný, že by někdo na pozemek vlezl, máme dost všímavý sousedy, důchodce i z protější strany ulice. Myslím, že i kdyby aktuálně nikdo nezevloval venku nebo nečučel z okna, tak jak by psi už při pokusu na dotyčnýho řvali, tak by určitě někoho zaktivovali.
Já má teda spíš strach, že by někdo mohl hodit do dvora nějakou návnadu…otrávenou nebo se špendlíky. Teda u nás v okolí se ještě nic takovýho nestalo, ale kolikrát to člověk vidí v médiích. U berberů jsem si byla jistá, že by to nevzali, snad jediná vyjímka by byla pečený kuře… U současných psů nevim…
No a pak teda nějakej magor, co by po psech třeba střílel nebo něco házel, co by jim mohlo ublížit.
No a štěně bez dozoru na zahradě samotný nenechávám, protože bůh ví, co za bejkárnu by ho napadlo…ale to teda upřímně do toho dozoru počítám i služebně staršího psa, protože vím, že kdyby se cokoliv dělo, tak to budu ihned vědět…a teda každou chvilku vyběhnu zkontrolovat.
Jako já to nechápu. Jsem tu asi jediná, kdo štěně/pubertálního jelimana vodí na stopovačce, 90 % místních pejskařů i štěňata vodí i v parku u hlavní silnice a v zástavbě na volno ani s nima nikak zásadně nekomunikujou prostě jdou a štěně těká kolem a ony teda třeba lítají za psy, ale až na pár případů nevletí k silnici. Jak!? Ten můj mamlas by byl určitě schopen vletět do silnice, protože by uviděl holuba nebo igeliťák nebo prostě protože by mu to zrovna přišlo jako skvělej nápad.
Štěně na volno…tak jasně, pokud se ještě drží máminy sukně a je to na vhodném místě…ne u silnice a ne třeba kde je velký pohyb lidí, tak proč ne. Já třeba s malou kavkazandou chodila hodně do parku kvůlivá socializaci a teda tam jsem jí na vodítku neměla, i když se musí v parku s vodítkem, protože jí to ještě na vodítku moc nešlo a vedla jsem i Ginu…ale držela se mě a tahala za sebou couračku, abych jí v případě krizovky mohla stopnout….
Já teda u předchozích psů couračky nějak nepoužívala…pouštěla jsem jen tam, kde to bylo vhodný a pokud jsem věděla, že mají přivolání, jinak na vodítku.
Velká vyjímka byla v dospělosti ovčanda…na tu bych teoreticky vodítko nepotřebovala nikde, ale někde se na vodítku muselo a tam, kde byl větší pohyb lidí a psů, tak jsem jí na vodítko brala taky, protože vím, že se pak lidi cítili tak nějak bezpečněji, než když byla na volno a to přestože třeba s nasazeným košem a u nohy.
Jako jsou psi, kteří fakt do silnice nejdou…respektují naučené…ovčanda třeba když došla k silnici, tak jsem jí měla naučenou, že si automaticky dřepla. Jakmile došla na rozcestí, tak se po mně otočila, abych jí ukázala, kterým směrem půjdeme. Ale tohle se může provozovat, alespoň dle mého mínění, pouze pokud pes nemá lovecký pud…resp..nepoletí za igelitovým pytlíkem, který žene vítr, nepožene se za holubem, nevystartuje za kočkou, co mu přeběhla přes cestu, neběhá za psy….
Jak komu…. s mladou Ginou mě často napadalo, že by to chtělo panáka na kuráž než jsem vyrazila a panáka po, že jsem to psychicky a když byla větší, tak i fyzicky přežila… a to jsem defakto abstinent.
Špatně se venčí. Špatně. Pubertální hluchota a bezmozek udeřili v plné síle. Stopovačka je zase nejlepší kámoška. Pokusy o cvičení jsou spíš trénink mé trpělivosti, protože mladej pořád čumí, kde co lítá. Ani nemusí jít kolem pes nebo člověk. Stačí tráva a vnímání je v čudu. Úplně se mi vybavuje ten pocit, že bychom měli chodit kanálama, když se starouškem mlátila puberta. A vím, že to přejde a když člověk nerezignuje, tak z pubertálního jelimana vyroste supr parťák. Tak za dva tři roky. 🙈😅
Tak to s vámi soucítím… a určo bude líp… pětiletá Gina je úplný zlatíčko… u ní to začlo být dobrý tak mezi 2,5-3 rokem… ale velcí psi dospívají později, tak u vás to bude určo dřív😜
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 31.07.2025, 22:26:21
Jo třeba takový maličkosti a už se ustaraná Sardullah zase musí usmívat…. Do toho mi na posteli z jedný strany chrápe Máťa, z druhý strany Gina… v telce mi běží Castle na zabití a doufám, že do půl hodiny mi prášek na spaní přepne mozek do stand by režimu. … no prostě taková hezká večerní chvilka.
Odpověď na příspěvek uživatele BaLu z 31.07.2025, 20:43:56
Jo to znám a to jako opravdu a teď aktuálně kontinuálně a bohužel kontinuálně už několik let a v dohledu žádná pozitiva a sociální jistoty…život prostě někdy sviňucha…a je to těžký..
O to víc je potřeba vidět to hezký, i když je toho třeba pomálu a jsou to maličkosti a i těch maličkostí je málo.
Tak prostě přeju, aby se i v nějaké té životní mizérii našlo těch hezkých maličkostí, které člověka alespoň trošinku pozitivně nakopnou, co nejvíc…🍀
Když ono je to těžký…když vezmeme psa … opravdu nevychovanýho fracka, který to nemá ani z genetiky ani z nemoci a žije si v tom svém bůhvíjak dlouho…léta..no a pak mu umře páníček a měl by se ho teda někdo z blízkých ujmout…no a ujmou se ho, tak ne každý je na dostatečné “kynologické” výši, aby toho spratka převychoval a ne každý je ochoten shánět nějakého odborníka, aby mu s tím pomohl. A tak prostě trpí a fakt si oddechnou, když pes umře.
Tohle bych třeba nesoudila…jsou fakt lidi, kteří ani nikdy psa nechtěli, k nevychovanému psu přijdou, jak slepý k houslím, ale maj natolik pocit zodpovědnosti, že ho nestrčej do útulku, nedají utratit (co si budem i to se děje) nebo ho nedarují dál přes bazoš…no a pokud budou upřímní, co je to za potvoru, tak si ho jen tak někdo nevezme, možná nikdo.
Jako je to pitomý, jak pro toho psa, tak pro ty lidi, ale je to tak.
Jako já bych si upřímně takovýho psa domů vzít nemohla, protože prostě musím chodit i do práce, nemůžu být se psem 24/7 a nebydlím sama a bohužel už vím, co moje rodina resp. manžel..zvládne a co ne.