Dafi:No já vím,že zdraví je přednější..ale někdo za mě bude muset dělat….
Tomu rozumim…mám to v práci stejně, když někdo vypadne, tak za něj musí do práce někdo jinej, kdo měl ten den volno. Na pokladně se střídám jen já a nebo kolegyně, takže při nějaké delší nemoci je taky problém…
Na druhou stranu holky mají pravdu, tohle by se mohlo vrátit jak bumerang…
Ale nééé…jako nevypadalo to hezky, ale teda doufala jsem, že se to teda bude třeba o fous dýl hojit, ale že to bude dobrý.
Chudák Bobča, to jí nepřidá ani na psychice…😕
Orionka:K poslednímu odstavci : na australáčka si občas vzpomenu. Kdo opatruje toho ?
Ikušku si nechal dcery přítel… teda teď už ex… kdyby si ho měla nechat dcera, tak by u nás být nemohl… jde po Máťovi jak slepice po flusu. Dělal to i jako menší, ale ještě to nebylo tak na vážno a během třeba 20ti minut jsem ho srovnala do latě, ale jak dospěl, tak už to nešlo vůbec. Mladý to zkusili s ním přijet ještě asi půl roku po kastraci, jestli nezměnil světanázor, ale bylo to ještě horší. A to přestože jsme ho dost často hlídali a hodně si s Máťou hrál. Byl na něj zvyklý.
Tak já bych počiala, jestli třeba nevyjde ta alergie na lepek pokud ne, tak bych to pečivo… vánočku nebo mazanec zkusila…
No uvidíte, co poradí vetka… ta by měla snad mít s tímhle nějakou zkušenost.
Tý brďo…já zase četla, že ty kovový spony jsou hodně dobrý….já teda s nimi osobní zkušenost nemám. Používala jsem obojky s plastovým trojzubcem…ale jak pes rostl a chlupatil, tak to pak začalo být hodně nepraktický na zapínání…ale všechny obojky na trojzubec, co jsem měla, tak měli pojistku proti rozepnutí.
Já bych pro mlaďase nejradši polostahovák od Blizardu…ale teda netuším, jestli u nás budou na takovýho prcka mít….nebo prostě nějakej širší obojek s klasickým zapínáním.
No jinak myslim, že brouček je buď pěkně rozmazlenej (nechci říct přímo vychcandíra) a naučil se jak s mladýma vorat a nebo je prostě u babí jiná energie nebo nevím…dcera tvrdila, že je problém s česáním, že se lapiňa chová až hystericky…tak ne…nechová…stojí na česání frontu…potom strašně řešili postroj, protože prý mladý pán nesnáší, když se mu obojek nebo přední část postroje přetahuje přes hlavu…dneska ve snaze najít vhodný obojek ve vlastních zásobách, jsem mu přes hlavu natáhla 3…za jeden jsem i dost tahala, jestli se vyvlíkne …a mlaďas neměl problém ani s nasazováním, ani se sundaváním….no tak mě to teda utvrzuje v tom, že je to prostě rozmazlenej sprateček.
Jako ten ausík, co mu dělal spolubydlu, tak s tím holka makala, aby uměl poslouchat, jenže u lapiňáka asi nějak vyměkli nebo co…a on sice Árčík může na první pohled vypadat, že mu v hlavě sedí opička a hraje na činely, ale na druhou stranu má koukám talent na jiný věci.
Tak dneska to vypadalo jako značka ideál na prochajdu…ani teplo, ani zima, ani vítr a pěknej prašánek….takže hurá směr naše louka, než to zase všechno roztaje a přes to bahno se s Máťou nepotáhnu.
Takže jsem popadla Ginu s Máťou a tradá….cestou tam jsem sebou 2x flákla…naštěstí do měkkýho…přes cestu tam byly nějaký větve, o kterých jsem nevěděla a zapadly sněhem…poprvý na mě Gina jukla “co je?” a já “nic, jsem upadla…”, podruhý po mně koukla a to už vrtěla hlavou, jako nechci psa polidšťovat, ale titulky, které jí běžely na čele mluvily jasně “no tvl, ona už se zase válí na zemi”…co se i teda potvrdilo, tak že moje pastevecká medvědice za mě položí život, když mě přepadne bubulák, ale záchranářský komplex teda nemá.
No vše bylo v cajku do té doby, než Gina narazila na louži pod sněhem a namočila si nohy a začaly se jí na těch mokrých nožkách dělat sněholedový kouličky…takže každých 20-30 metrů zalehla a musela jsem jí kouličky odstranit…no tak jsme si to teda namířili zpátky k domovu, ale tak nějak Gininu délku procházky jsme splnili.
No a doma výměna psů, že teda vezmu lapiňáka a půjdem se podívat do jedný lokality, kde už jsem leta letoucí nebyla a mezitím přibyla zástavba rodinných domů, tak vyzkoumat, kudy se tam jde…
Prošli jsme jednu ulici, zabočíme do další a na konci té ulice mají na druhé straně samojeda…ten začal štěkat a mladej jakože hrrr k němu a obojek udělal cvak a rozepnul se. Naštěstí mlaďas doběhnul jen k tomu plotu, kde byl pes a dál neběžel…naštěstí jsme skoro vesnice, kde jezdí minimum aut, takže pod žádný nevlítnul…takže jsem ho připla, ale obojku už jsem nevěřila, tak jsem ještě udělala smyčku z vodítka…no a na tom on jít nemůže, protože by se uškrtil…tak jsme šli rovnou zpátky dom.
On má takový látkový obojek s kovovým trojzubcem něco podobnýho jako viz foto..a teda už když mi to dávala, tak jsem se jí ptala, jestli se z toho obojku nemůže mlaďas vyvlíknout…no prej ne, ten trojzubec jsem zkoušela a vypadá, že drží, když ho zapínám, tak si dávám bacha, aby byl pořádně docvaklej…tak vůbec nevím co se stalo. Jediný, co mě napadá, že jak zatáhnul, tak se vodítko opřelo o to zapínání a defakto ho rozeplo, jinak nevím.
No tak na tomhle už ho rozhodně vodit nebudu a šla jsem teda vyhrabat nějakej obojek, co měli moji psi jako malí…no i ten nejmenší je mu velkej, takže až pojedu zítra psům pro maso, tak mladýho rovnou vezmu sebou a koupim mu nějakej obojek dle mého gusta…manžel říkal, když mám na Árčího postroj, tak proč ho nebudu vodit na postroji…no prostě nebudu, potřebuju zapracovat na to tahání a na postroji pro mě není pes tak ovladatelnej.
hmn:…a já ještě pořád nevykoumala, kdy jsem nějaké dějepisné znalosti v životě fakt potřebovala…
no nic, ještě tomu dám čas 😎
Já to svoje mininum uplatním tak max, když koukáme s dětma v telce na A-Z kvíz a samozřejmě soutěžíme taky…to se přiznám, že sem tam můj mozek otevře šuplík s nápise dějepis a nějakou tu znalost vyloví…nicméně třeba v zeměpise jsem naprosto marná…
Ale teda myslím si, že k základnímu všeobecnému vzdělání patří nějaký pojem a dojem o dějinách lidstva a vlastního národa a to si myslím, že po absolvování základní školy, pokud člověk není úplný ignorant, tak ten pojem a dojem získá…kdo víc a kdo míň, tak to hodně záleží na učiteli, jak to dětem umí podat.
Mně teda z telefonu reklama vypnout nebo stáhnout dolu jde… když mám problém… a nemůžu najít křížek, tak prostě apku zavřu a otevřu jí znovu.
Ale radši sem chodím z noťasu.
U nás zase napadlo… dneska měla přijet dcera z Prahy, ale normálně jsem jí napsala ať nejezdí a že teda uvidíme ve čtvrtek….
No tak jsme jen vyběhli na ranní vyvenčení a zase jsme si zalezli všicí do pelíšků… teda na gauče k televizi.
Ale dnes se chystám na nějaký procházečky.
Aluška:Pár fotek z Kanady
“Ginuuuuššš, pojď se podívat na fotky tvých příbuzných z Kanady….”
Krása 👍
Jé…no tak s pejskem konečně budou kompletní, tak nezbývá než přát, aby se jim spolu hezky žilo..❤️
No…mě teda tahle diskuze jen utvrzuje v tom, že kdyby náhodou ještě někdy došlo na lámání chleba a já si přeci jen ještě dalšího psa pořídila, tak to určitě už nebude fena a to přestože jsou i feny …ty potvory a ředitelky zeměkoule…bližší.
Gina je moje třetí fena, druhá kastrovaná a tak nějak by si člověk myslel, že tudíž tohle téma není dilema…ale ě přišlo naopak u Giny to rozhodnutí kastrovat ještě těžší než u Sáry…a teda do třetice bych na to neměla nervy, ale zároveň bych se nechtěla dožít situace, kdy stará fena, která už není v kondici bude uset na operaci s pyometrou nebo skončí fatálně jen proto, že jsem do ní nechtěla nechat řezat, když byla mladá a zdravá a silná…
Na to už nemám nervy… to si radši pořídím psího troubelína.
No tak u tý násobilky mi přijde tak nějak jedno, jestli to mám vypálený v paměti a nebo jestli se k tomu nějak dopočítám.
Ale vyjmenovaný slova prostě nazpaměť umět musim, jak jinak zjistím jaký je tam i/y, když zaváhám při psaní… ale je asi jedno jestli umím .. hmyz, myš, hlemýžď a nebo jestli mydlím myš na mýtině… ale to musím umět, stejně jako vzory u podstatných a přídavných jmen… o slovesech ani nemluvím…
Nebo jsem konzerva a děcka se to už ve škole učí jinak a nemusí to nosit v hlavě…
Jo a jinak holky zjišťuju, že s mým IQ je asi dobrý, že jsem chodila do školy za komančů, já bych ty “nový metódy” asi nedala. Tak nějak mi přijde, že moje mozkovna na to není stavěná… a že se pracuje ve skupinách a dělají se projekty? No tohle je pro dítě.jako jsem byla já , noční můra.
Montessori… to bych nedala.. měla jsem tu čest poznat v běžném životě učitelky z takové školy… na to já prostě nemám nervy… srovnala bych ten pocit z nich s relaxační hudbou… ta na mě taky působí přesně opačně… je to jako mučení “ žhavení lebky zvané budík” a prej pusťte si to před spaním…no jak je něco alternativního, tak to není nic pro mě.
Když to tady tak píšu, tak jsem vlastně děsně netrpělivej vztekloun… jen s těma zvířatama a s vlastníma dětma mám trpělivost…
😲
No ideál to není, ale snad to bude v pořádku…
😂😂😂 já jsem hrozná… čtu tvůj příspěvek…
Na FB jsem v nějaké skupině četla, že se dnes doporučuje hodně používat při počítání prsty i na
a můj mozek automaticky čte “prsty i na nohou” a už mu tu ŕtam šrotuje jakože, aby měli k dispozici těch prstů víc a pak teprve přes oční bulvy dorazila informace, že teda ne na nohou, ale na středních školách..😅
Já jsem technik, mám elektrotechnickou průmyslovku a teda my nesměli při matematice používat kalkulačky, i velkou násobilku jsme museli dát z hlavy.
Já nejsem úplně matematickej talent, ale díky profesorovi, co nás honil jak nadmutý kozy, furt jsme museli počítat, i přes ketní prázdniny jsme dostali bambilion příkladů a díky tomu i takovej člověk jako já měl matiku v pohodě za lidovku.. tedy za tři… tedy dobrý… ale třeba gympláckou matiku bych nedala.
6*8 by pravděpodobně pro lehčí počítání přetočily na 8*6, ale kdyby ne, tak by počítaly 60-12 je 48.
No o tom to asi je… odčítání je moje smrt, ne teda, že bych neuměla odčítat, ale trvá mi to nejdýl… 60-12… no to už musím zapojit mozkové závitníky a opravdu to spočítat… zatímco 6x8 to mozek hned bez přemýšlení vytáhne správný výsledek.
Na dopočítávání nemám úplně buňky.
Ale ony se ty metody asi generačně trochu mění… já sčítám, násobím, odčítám pod sebe a mojí dceru to ve škole učili vedle sebe… a já nechápala proč, když je to pod sebe jednodušší.
