Příspěvky uživatele

Jo … k dětem bych řekla “ pes ideál”… zrovínka minule jsem říkala synovi, co bych jako dítě za takovýho Árčíka dala. … 

No to je mi líto, čubině přeju, ať se bez komplikací zotaví… na druhou stranu odpadlo vám dilema kastrovat/nekastrovat a dle toho,co jste popisovala, tak si myslím, že byste se nakonec pro kastraci rozhodla.

šavlozubka:

Jako lapiny jsou uštěkaný duracel králíčci. Aspoň ty, co jsem měla tu čest poznat. Ale určitě se to dá eliminovat. Mladý pán doma skoro neštěká. Štěká, když se dostane do nějaké emoce, kterou neumí zpracovat. Ale řekla bych, že to je lepší než třeba před měsícem nebo dvěma. Navíc je furt strašný děcko. Při vítání teda jedu, že nevítám dokud nemá všechny tlapy na zemi. 

  

Štěká, když se dostane do nějaké emoce, kterou neumí zpracovat.

Jo…to bych řekla, že to je přesný…jinak nemůžu říct, že by byl nějak extra uštěkanej…vlastně byl problém jen to vítání, tak to si myslím, že tam máme velký pokrok a teda když projde kolem branky cizí pes a pesani jsou zrovna venku…no a moji psi tomu nepomáhají, protože na psího cizince taky štěkají a jinak než na kolemjdoucí bez psa…problém je v tom, že u svých psů štěkot “vypnu”, lapina mi vypnout nejde.

Při vítání teda jedu, že nevítám dokud nemá všechny tlapy na zemi.

No tak tohle běžně praktikuju hned jak si přivezeme domů štěndo a většinou je to pochopeno v řádu dnů…i když teda pamatuju si, že Gina klidně ještě ve 4-5 měsících, když jsem se k ní otočila záda, tak na mě zezadu hupsla a nebo mě kousla do zadele….ale obecně už štěně pochopí, že skákání a štěkání není cesta….nášemu Árčímu budou dva roky, děcko to bude asi do smrti, mi to alespoň momentálně přijde…

Navíc si upřímně myslím, že mladý se na jeho výchovu tak trochu vybodli, resp. dost věcí jim nepřišlo, že by měli řešit, jim to nevadilo…já nejsem žádnej kynolog, výcvik je u mě pomalu sprostý slovo a psi mají u mě hodně fríčko, ale na druhou stranu jsou věci na kterých trvám a jsem v tom důsledná až na půdu a teda musí říct, že moje “pravidla slušnýho chování” přes který vlak nejede, tak lapiňák nesplňuje.

Jako musím říct, že spousta věcí si za ten měsíc a půl, co u nás Árčí je, dost sedlo a obecně bych ho opravdu označila za hodného psa, ale jsou věci, který mě iritují…u Giny bych její výchovu označila jako souboj vůlí, ale tady s lapiňou je to souboj energií a musím teda sebekriticky přiznat, že ta moje rozvážná a klidná dostává dost na frak…prostě tady vidím v praxi, jak hodně důležité…ještě víc, než jsem si myslela…je vybrat si správně plémě. Árčí by dle mého potřeboval hodně aktivní rodinu …zaplať pánbůh za Máťu, ten teda odsupluje s Árčím honičky, přetahovačky, mordovačky a na mě pak zbyde nějakej aportík a tak.

Nicméně musím říct, že lapina ty svoje nedostatky vyvažuje roztomilostí a neuvěřitelnou láskou a kontaktností k lidem.

Už to tu plevelím. Sorry, když já nemůžu jinak 😀 Snad to bude zajímat i někoho jiného než jen mě 🙂

Já …jak nic takového neprovozuju a tudíž nejsem obeznámená, jsem si to prakticky představovala teda dost jinak. Takže já děkuji za náhled..

A teda o to větší klobouček… 

No tak jako tréning mozku to smysl dává.

Já teda nemám paměť na čísla, takže krom pár letopočtů, který dám ještě dnes dohromady, si nic nepamatuju…ale je pravda, že nějakou všeobecnou představu o tom, do jaké doby co patří, mám…takže jo, když se nad tím zayslím, tak to asi nějaký smysl mělo.

Já měla vždycky spíš paměť na psaný text…nedělaly mi problém básničky, dost si jich pamatuju dodnes nebo na písemku z čehokoliv, kde to šlo a nechtělo se mi učit, tak jsem se všechno nadrtila nazpaměť.

Co mě dneska trochu děsí je, jak lidi začínají spoléhat na to, že si všechno najdou na internetu…když něco nevím, tak se zeptám AI, AI za mě napíše sloh na dané téma atd atd…a tak si říkám, že se lidi teda naučí informace spíše hledat v on-line světě, než nosit v hlavě a to i naprosté (z mého pohledu) samozřejmosti a ve mně to vzbouzí trochu obavy, že pokud by nastal nějaký velký výpadek, tak jsme všichni on-line v zadeli.

Malej pes… fakt je to takovej rozdíl oproti velkýmu? Já jsem si teda myslela, že náš lapiňák je prostě jen nevychovanec… resp. že to mladí výchovně neřešili a teda mám podezření, že ho v tom bláznivém vítání podporovali.

Teď aktuálně řeším to jeho skákání… přijdu dom, vypustím psiska, aby se vyčůrali a i když se to snažím odbourat, tak Árčí na mě několikrát skočí… a v tomhle počasí nemá ty tlapky úplně čistý… ještěže nosím zimní kaťata od 4DOX.. to prostě doma otřu mokrým hadříkem a je to… ale celkově mě to štve.

Příští týden mám dovolenou, tak se chystám vyhrabat někde klikr a nastavit nějakej rituál, který by ho uspokojil a mně vyhovoval. Jako nemyslím si, že je Árčí nejostřejší pastelka v penálu, ale je dobře motivovatelnej na jídlo, tak začneme cvičit trpělivost a odložení.

No jak to dopadne nevím, protože na mě je to strašná tryskomyš. Úplnej opak Giny.. s ní to bylo “ a just ne” a já “ a just jo” a ona “ a just ne” a já “mně je to jedno, já počkám, já mám času dost”… a pak už to bylo o tom nevzdat to za žádných okolností dřív než fena… ještě dodnes na ní vidim, když jí venku řeknu něco, na co má ona jinej názor, tak jak si mě měří, jestli jsem odhodlaná na tom trvat. 
U zloprcka než stihnu nějak adekvátně reagovat, tak už jsme někde jinde…

Prošla jsem školním systémem defakto v osmdesátkách. Co mi dodnes nedává smysl je třeba to, že jsem se na nějakou desetiminutovku z dějáku musela nadrtit letopočty nazpaměť, abych je vzápětí zase zapomněla nebo v literatuře… kdo se kdy narodil a umřel a jaký měl civilní jméno… prostě zase spousta informací, které si myslím, že běžný člověk vědět nazpaměť nemusí …ale že by měl mít spíš nějakej pojem o tom, co dotyčný napsal… 

Co se týče češtiny, tak tady teda píšu, jak mi zobák narostl… určitě mi někde nějaké i/y ulítne ( i horší věci), protože třeba nemám čas si to po sobě zkontrolovat.  O interpunkci ani nemluvím, ale pokud píšu někam ofigo ..třeba mail, tak to samozřejmě je spisovně, je správně a má to štábní kulturu.

Chci říct, že sice spousta věcí ve škole byl opruz, ale nepřišlo mi to taková katastrofa… dneska mi přijde, že je všechno stres… známky, domácí úkoly, i/y… no tak to všechno zrušíme a necháme děti, ať si rozhodnou, co chtějí v té škole zrovna dělat…a budeme si držet palce, aby se některé chtěly učit.

Zaujalo mě i to, co píšeš o těch nově založených nádržích a časté výměně vody – já jel spíš opatrnější režim, abych „nevypláchl“ bakterie, tak možná příště zkusím aktivnější start.

Tady bych jen podotkla, že tady se akvaristi dělí na dva základní tábory…myslím, že denních měničů vody bude obecně méně, já to vyzkoušela na něčí radu, funguje mi to, tak to u nově založených akvárií praktikuju….někdo ale zase tu vodu v prvním měsíci záběhu mění spíše sporadicky. 

Z mého pohledu výměnou vody…pokud tedy neprovádím nějaké hluboké odkalování, o vznikající “hodné bakterie” nepřicházím…tam se teda spíš snažím “zatížit” prostředí…někdo dává záběhové rybky, někdo krmí prázdné akvárko, já nasypu hrst šneků a sem tam je přikrmím.

Jako už nejsem žádnej dychtivej začáteční, který se nemůže dočkat, až mu tam budou plavčit ryby…takže pěkně v klidu…

Co se týče toho osazování nové nádrže, tak fakt osázím, co se tam vejde…plevelem…hygrophyly, egerie, vallisnérie a přihodím nějakej růžkatec…až když akvo funguje, tak ubírám popř. vyměním za jinou rostlinu. Ze začátku svítím třeba jen 4 hodiny denně a postupně po týdnu přidávám po hodině…

Jako nutno říct, že nejsem žádnej rostlinkář, takže nemám žádný náročný rostliny, který bych musela uměle přihnojovat nebo nedejbože bublat CO2…prostě hnojí ryby a výměny vody.

když už se ti rovnováha rozhodí třeba po větším zásahu nebo výpadku filtru, necháváš to většinou srovnat samo, nebo máš nějaký rychlý stabilizační postup, který se ti osvědčil?

Tak větší zásah je u mě asi jen redukce rostlinstva…teda hlavně vallisnérií a to je teda spojeno s tím, že některý rostliny prostě vyškubnu i s kořenama a něco se z toho dna uvolní…no tak když je to hodně, tak klidně ještě druhý den vyměním část vody, klidně i půlku když je potřeba.

Výpadek filtru…tak tam záleží na tom, jak dlouhej…když je to výpadek elekřiny třeba hoďka…dvě hoďky…delší jsem ještě neměla, tak po spuštění nebo druhý den vyměním půlku vody. Když se mi rozbije filtr, tak já mám jeden náhradní a zase…záleží za jak dlouho to zjistím, pokud v nějakým krátkým časovým úseku, tak do náhradního filtru nacpu filtrační média z toho zaběhlýho a třeba 3 dny za sebou měním třetinu vody.  Vidím, jak se chovají ryby, když je to na pohodu, tak postupně frekvenci snižuju zase k úseku 1x týdně.

Obecně…mám nějakej problém v akvárku, tak jako první počin zahájím denní výměny vody. To se mi osvědčilo nejvíc. Já nejsem zastánce nějakých “kouzelných” vodiček, ani nejsem “mladej chemik”, abych v akvárku neustále měřila koncentrace prvků…to bych dělala pouze v případě, když by problém přetrvával a potřebovala bych poradit od zkušenějších akvaristů…ti nemají křišťálovou kouli, tak bych jim nějaké údaje dodat musela.

A teda doporučuju kouknout k Horácovi na stránky…jako dost jsem si z toho vzala.. https://www.horacovoakvarium.cz/

Jako úplně to nepatří do venčení, ale nevím kam šoupnout můj “kynológický” úspěch s lapinou…

Zjistila jsem, že lapiňák nemá tlačítko na vypnutí štěkotu a ještě má stopro zabudovanej zesilovač, protože jinak ten řev, to nejni možný…

Žijeme spolu od vánoc a problém je když přijde babí (jakože já) domů. Moji psi mají svoje rituály (učený od štěněte, na paničku se neskáče a neštěkáme)…otevřu dveře, oni tam nastoupený…Matěj udělá otočku a letí si do obýváku pro plyšáka (aby měl zacpanou hubu a neštěkal) a s tím pak pobíhá sem tam, Gina se otočí, zasedne schody, podá packu (ve stylu “zavaž mi střevíček”, no prostě jako když papež nabídne ruku, aby mu věřící políbil prsten) a pak natáhne krk, abychom si daly pusinku..nebo dvě a nebo tři…a pak se otočí a běží (ano vážení, čtete dobře…Gina BĚŽÍ a není to žádnej trapnej klus, ale regulérní cval) do obýváku.

Mým psům můžu klidně na uvítanou nadšeně říct “ahoj prdelínky moje…mamíé se na vás těšilááá” a nikdo neřve, nikdo na mě neskáče…

No a do toho přibyl můj lapiní vnouček Árčí…ten lítá, jak píchlý tele (v tom ho asi trochu podporuje Máťa, jak tam pobíhá s tím plyšákem), nadšeně a radostně řve a skáče.

Ale já jsem přeci zkušenej psí vychovatel, tak to dáme, to je jednoduchý…nebudu na psy mluvit a s lapiňou nebudu udržovat oční kontakt a když skočí, tak se k němu otočím zády a všechno bez jakýkoliv emoce a beze slov a on to časem pochopí…omyl…no tak po pár týdnech, kdy to vypadalo furt stejně, jsem si řekla, že musím změnit metódu a teda první, co jsem zkusila, tak aby si taky běžel pro hračku, aby si s ní zavřel tlamku…poznatek a výsledek: za prvé.. hračku furt vyplivuje, za druhé..když už jí drží, tak řve se stejnou intenzitou i s tou hračkou v hubě….další metódu, kterou jsem zkusila bylo povelování..prostě ke mně, sedni a pod…výsledek "lapiňa je zticha dokud jí mám v merku a nepohnu se…jakmile se hnu, tak řev…

Minulej týden už jsem se fakt namíchla (a to si myslím, že ve vztahu ke psů jsem ztělesnění trpělivosti a klidu, protože prostě musím), na mladýho jsem houkla “a dost!!!” mladýho jsem chytla za flígr a vyhodila na chodbu…vstup jsem mu zatarasila mřížkou, aby na nás viděl, ale aby nemohl dovnitř a nevšímala si ho…on ještě asi 2x štěknu, 2x kňournul a bylo ticho, seděl a koukal…no tak jsem ho pochválila a pustila mezi nás. Hlavou bych tloukla o zeď, že jsem nebyla takhle razantní hned, že jsem se s ním tak dlouho crcala “po dobrém” a hlavně, že jsem naivně čekala, že to pochopí, že to chce jen čas……pes je jak vyměněnej, u vítání je ticho a když náhodou štěkne, tak ho fakt stačí okřiknout “Árčí dost!!!” a je ticho…

Takže teď stejné praktikuju, když se rozštěká na dvoře…když jde okolo branky cizí pes, tak to je děs, je hned mimo, řve, nevnímá, že na něj mluvim…no tak jsem ho taky popadla a šoupla do baráku, jakmile bylo ticho, tak jsem ho zase pustila.

Řekla bych, že se mu teda konečně v hlavince rozsvítilo a pochopil, co po něm babí chce…uf…to byla šichta…upřímně…zlatá tvrdohlavá a umíněná a načuřená a ignorující a posílající mě do zadele a ředitelka zeměkoule pastevecká Gina.

Ohledně zamrzání té vody…ne teda u koní, ale psům, co pobývali v kotcích na cvičáku se dávala voda vlažná…jakože vydrží nejdéle ve funkčním stavu… ale těžko říct do jaké míry to bylo praktickými zkušenostmi a do jaké míry to bylo nějaké dogma, kterým se všichni řídili.

acher:

Už jste byli v kině?

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-psi-promitani-v-prazskem-kine-boduje-pejsci-jsou-casto-slusnejsi-nez-lide-rikaji-navstevnici-40559533#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Tam by se Gina i vešla😂…ale neumím si představit, že by to pro ní bylo komfortní…takže určitě do kina budu sama a pesani si mezitím schrupnou v klidu doma…

Musím říct, že na zahradě mám tolik kosů, že jsem to ještě v životě neviděla …

No to mi připomíná večeře u nás…

Ivus:

To je zajímavé, že mě z toho rozhovoru vůbec nijak nerozcilila informace, že se psi na vesnicích mají nějak špatně. Ten pán to všechno říká strašně rozumně. 

Naopak se mi líbilo toto: “Spousta lidí dnes psy polidšťuje a chová se k nim jako k dětem, ne jako ke zvířatům. Z toho pak vyplývají problémy a frustrace zvířat. Často jsou tedy největším problémem lidé, ne psi."

To je v mém okolí svatá pravda, takto to má strašně hodně majitelů psů v mém okolí… 

Jinak ten pán mluví opravdu rozumně. Je vidět, že se psy něco opravdu dokázal a není to jen takové nějaké rádoby chytré poučování jako např od Desenskeho… 

Spousta lidí dnes psy polidšťuje a chová se k nim jako k dětem, ne jako ke zvířatům.

Tak tohle teda vidím já jako velký problém i v naší domácnosti…resp. já si říkám, že to Gina neudělala schválně, že to byla jen náhoda, že tohle psi nedělaj a že je to polidšťování…a Gina říká “no tak si to mysli dál”…

Ale teď vážně…tohle je opravdu problém, protože spousta lidí si vysvětluje psí chování úplně nesprávně, no prostě celý přístup a komunikace se psem je na prdlačku. A vznikají akorát problémy….a nedejbože, když se venku neudržím a řeknu, že si myslím, že to majitel psa vidí špatně…že je to jinak…no tak oni si stejně trvají na svém…

Jasně, já taky se psem normálně mluvím a říkám “ty moje mimilko, pojď k mamince”, ale tak nějak pořád v rámci toho, že mám doma psa a potřebuju, abych měla spokojenýho psa a abych teda pokryla jeho spí potřeby…ale některým majitelům…kupodivu nejčastěji se jedná o majitele frbulíků, bych vzala hlavu a pořádně bych jim jí omlátila o zeď, aby se jim v kebuli rozsvítilo a aby si uvědomili, že to není lidské dítě a chudáci psi…

O lidech, kteří dají povel, který psa nenaučili, pes ho nesplní a páníček následně říká, že Alík je úplně blbej, protože neumí poslouchat, tak to je taky kapitola sama o sobě.

Já se ještě vrátím k těm dětem…jo děti v dnešním sociálním prostředí opravdu mohou být zdrojem příjmů (teda nevím, jak teď s tou superdávkou), ale povětšinou se jedná o rodiny bez příjmů…tam nejenže pobírali různé sociální dávky a příspěvky, ale jsou i případy, kdy si prarodiče vezmou do pěstounské péče dítě svojí dcery, ale třeba i neteř a pod.….když potom chlap někde pracuje na černo, tak si opravdu žijou velmi slušně…na rozdíl od rodiny, kde třeba i oba rodiče pracují, ale v oborech, kde ty příjmy nejsou žádná hitparáda.

No a péče o člena rodiny…tak tam to vidím jasně…stát určitě vyjde levněji pokud se stará rodina, než kdyby byl ten člověk v nějaké ústavní péči…no tak by měl pro tohle vytvořit podmínky, aby ti lidi mohli zůstat doma v péči svojí rodiny.

Chlapi mizerný, zlobivý…🤪

No myslím, že co se týče řas, tak většinou jsou problémy s nově založenými akvárii..  a teda čerstváček je to v řádu měsíců po založení.

Nemám teda krevetky, ty by si daly skaláry k svačině…ale jinak rostliny, ryby, filtrace…a teda armádu drobných šneků… levatek.

Všechno je to o poměru živin a světla… málo živin a málo světla je pohoda, hodně živin a hodně světla je pihoda… problémy nastávají když je hodně živin a málo světla a nebo naopak málo živin a hodně světla.

Prostě jde o to tohle vyladit. 

Tak žádné akvárium není sterilní… takže se z nějaké řasy nezhroutím a eventuelně to řeším až ve chvíli, kdy je toho na můj vkus moc.

U nově založených akvárií já měním třetinu vody denně jako protiřasovou prevenci a postupně zhruba po měsíci a po nastěhování ryb přecházím na běžnou týdenní údržbu a hned na začátku narvu akvárium rychle rostoucím plevelem.

Pokud řasa roste, tak většinou koriguju osvětlení… když roste hnědá, tak přidám světlo, když roste zelená tak uberu světlo…. hodně zjednodušeně řečeno.

Ryby většinou krmim jako macecha… naštěstí v tomhle je supr ukazatel množství šneků… jak jich začne být moc a moc, tak je jasný, že ryby překrmuju a že se mám uklidnit.

Jinak řasy v akváriích mi nijak nekolísají… na sklech se to při týdenní údržbě setře a jinak nejsou řasy přemnožené, tak nic neřešim a do fungujícího akvária se snažím co nejmíň hrabat… takže jen jednou týdně odsátí nečistot z povrchu… žádná hluboká orba… při výměně vody a když mi klesne průtok filtru… mám velké externí… což je tak max jednou do roka, tak ho otevřu a vyperu bioakvacit, co slouží jako předfiltr. 

No zaplať pánbůh za to, to snad alespoň někoho trkne… se teda upřímně divim, že tohle ještě nevychytali…

Nevím jestli jsem to někde v diskuzi nepřehlédla..  co je to za plemeno?

drvodelkafialova:

Anebo pes sice na zahradě, ale s možností se kdykoli vytentočkovat, zaštěkat na souseda a podobně x pes v bytě v té módní klecy, aby náhodou nepustil chlup.

A co je lepší nebo horší?

Lepší je dům se zahradou… myslím, že jak pro majitele, tak pro většinu psů a psa teda v režimu “ bydlím v domě se stálým přistupem na zahradu”. 

.Pes v kleci má ďle mého opodstatnění pouze ve vyjímečných případech, kdy by mohl být sám sobě nebezpečný… ať už je to k omezení pohybu třeba po operaci, když ho zrovna nemám v merku a nebo je to prostě nenapravitelný ničitel světů, tam taky hrozí riziko, že si ublíží.  … tady zase vidím výhodu v baráku se zahradou, kde takovému jedinci můžu postavit prostorný a bezpečný kotec, třeba i s oploceným výběhem, kam psa v době své nepřítomnosti můžu umístit.

Co se týče malých štěňat, se kterými lítáme ven ve dne v noci, každý 2-3 hoďky, tam to ani nemusím výhody domu se zahradou vyzdvihovat…

No a samozřejmě oplocený pozemek je z mého pohledu defakto nutnost u psů, kteří nejsou vypustitelní na volno, aby se proběhli… tady to teda nemusí být vlastní zahrada, ale třeba větší psí hřiště a pod.

Já bydlím v domě na konci města, ale s Ginou bych raději bydlela někde na samotě u lesa, abych jí nemusela omezovat její štěkací aktivity…

Takže já si myslím, že nej je barák se zahradou v klidnější lokalitě a s blízkostí alespoň nějaké základní procházkové teasy a nemít sousedy, kterým vadí, když pes přes den párkrát zaštěká na kolemjdoucí a je jedno jestli město nebo vesnice, pro psa, aby byl, minimálně jako štěně, odchovaný v domě, aby tam uměl pobýt, cítil se tam v pohodě a následně ať si vybere, jestli chce bydlet doma s lidmi a nebo venku a domů se přijít kouknout, chvíli pobýt. Protože i ten pes, který bydlí venku jednou bude starý  nebo nemocný a venku to nemusí být ideální.