Mě dcera poprosila, jestli bych mladýmu pánovi (lapiňákovi) nešla koupit náhubek, že až si ho odveze, tak někdy bude potřeba popojet pár stanic autobusem a on žádný náhubek nemá.
No tak jsem ho naložila do auta a vyrazili jsme do zveráče…jako holky, jestli jsem vá tady psala, jak lapiňák neumí chodit na vodítku, že tahá, tak to byl teda slabej odvar toho, co mi předvedl včéra…jak jsem ho vyložila z auta, tak tahal tu sem tu tam, slepej hluchej….nevím, přijde mi, že to ožná bylo tím, že na tom parkovišti se vystřídá celá řada psů, počůrají travičku na kraji…možná nějaká háravka…vůbec se mi ho nedařilo dostat pod kontrolu v pohybu…když jsme stály, tak na povel sednul a čekal, ale stačilo udělat krok a tradá…
No náhubek jsme zakoupili…dcera mi pak volala, že teda jsme to zmákli rychle, že měla trochu strach…se jí ptám z čeho…no že si ten náhubek nenechá nasadit…jí říkám, že tohle mě ani nenapadlo, já se mých psů neptám jestli chtějí a nebo ne, prostě když je potřeba, tak nasadím koš a je to….myslím, že to je celý problém s výchovou Árčího…mladý pán řekne, že nechce a vzhledem k tomu, že umí být trochu herečka, trochu hysterka, tak mu to projde.
No tak teď několikrát denně nasazujeme, sundaváme…nasazení máme na pohodu, horší je, že se v okamžiku snaží náhubku zbavit a tam jsem teda trochu bezradná…na moje psy houknu, ať to nedělaj, ale Árčí nevnímá….tak to teď zkouším tak, že nasadíme náhubek a já ho pak prokrmuju piškotkama…chvilku vždycky musí počkat na další a pak ho sundavám ještě než se pokusí si ho sundat sám.
Holky jestli máte nějaký eventuelně jiný rady, tipy, triky, co vám fungovaly, tak sem s nima…si připadám jak debul…37 let mám psy a nevím, jak říct pinďovi “hele, ten náhubek si necháš, nebudeš se ho snažit sundat a fertig…ty se ptáš proč…no protože jsem to řekla"
Zkusím ještě spojit nošení náhubku s procházkou….třeba bude mít na prochajdě jiný starosti…zájmy, než řešit náhubek.