Psychologicky vidím rozdíl dát najednou hodně peněz, a dát je postupně v menších částkách, když se člověk snaží zjistit, co psovi je, a co by mohlo pomoct.
Dát najednou řekněme víc jak 20-30 tisíc bych dost váhala. Ale vždycky jde o konkrétní situaci, o co jde, věk zvířete, prognóza, atd., určitě by se našly věci, kde bych ty peníze dala a dávalo by mi to smysl.
Nebo bych si dala pejska na vodítko a prostě bych si pohlídala, aby dělal, co má (a nedělal, co nemá).
Tak máme z vetlímce, je moc krásnej 😀 Stál skoro 1500 (on je ten pes vlastně docela velkej, na to, že je malej), ale přijde mi to slibné, že by to mohlo v případě potřeby skutečně posloužit a ještě trápit psa míň, než trychtýř.
“…protože majitelé nemusí řešit nějakou výchovu…”
Opět absurdní představa, jak vůbec probíhá výuka psa k odpočívání v kleci…. 🙂
balu:Ložnici ale můžete opustit kdy chcete, projít se po bytě, atd., nikdo vás nenutí v ní být, když nechcete. Přirovnání klece k ložnici je tedy mimo. Moje přirovnání klece ke klecovému lůžku je mnohem příhodnější.
Může pes opustit klec, když je v ní zavřený? Ne! Bude na sto procent spát celou dobu, kdy bude v kleci zavřený? Ne!
Vy jste se vašeho psa ptala, jestli je mu jedno, jestli je zavřený v kleci nebo v místnosti, nebo v bytě?
Jen stručně. Může pes opustit místnost, ve které je zavřený? Může se jít vyčůrat? Ne, stejně jako v kleci nebo kotci.
Tuhle jsme přespávali venku a pes se za celou noc nehnul z místa, maximálně vstal, lehnul si na druhý bok (vím to proto, že jsem nemohla spát, byla jsem podvědomě ve střehu, jestli si nebude chtít jít udělat noční výlet), vše na prostoru asi polovičním oproti kleci, kterou má doma.
“Vy jste se vašeho psa ptala, jestli je mu jedno, jestli je zavřený v kleci nebo v místnosti, nebo v bytě?”
Je mu to jedno z toho hlediska, že pokud nebude srozuměný s tím, že má zůstat na daném místě, bude se snažit odejít odkudkoli, ať má prostor jakkoliv velký.
balu:Je samozřejmé každého věc, jestli chce svého psa věznit v kleci, já to ovlivnit nemůžu. Ale, je mi líto, o takovém člověku si nemůžu myslet nic dobrého. Copak vy, zastánci klecí pro psa, si nedokážete představit jak by vám bylo, kdyby vás někdo zavíral do klecového lůžka?
Já bych to viděla spíš takhle - jak moc prostoru potřebuju na to, abych se vyspala? Vždyť spousta lidí má ložnici podobně velkou, jako v přepočtu ten pes prostornou klec nebo kotec.
A náš pes to vidí zase tak, že je úplně jedno, jestli je zavřený v kleci nebo v místnosti nebo v bytě. Pokud se rozhodne, že v něčem z toho jednoduše nechce být, udělá různé věci pro to, aby se dostal ven.
Když jsem měla prvního psa, došla jsem k závěru, že u příštího psa si dám záležet a naučím odpočívat v kleci a ošetření se souhlasem (a samozřejmě další věci, ale tyhle dvě první pes neuměl a bývaly by se hodily). No a tak to i je, na obojím pracuju.
Obecná představa, že klec je týrání, protože tam psa zavřete a necháte ho tam spoustu hodin stresovat vyvádět, je docela mimo. To by tu klec buď rozebral nebo by si ublížil (ať fyzicky nebo psychicky). Naučit psa na klec je o tom, že ho naučím, že v kleci se spí, odpočívá. Pokud je tomu pes řádně naučen, nevidím v tom žádné týrání. Naopak v dnešní době v moderním světě to vidím jako dost dobrou dovednost, protože fakt nikdy nevím, co se stane a kde se to bude hodit (i kdyby třeba hospitalizace psa).
No a když se k nám dostal útěkář, kterej byl v dosavadním životě zvyklej si jednoduše zařídit, aby si mohl dělat, co chce, a taky je na to patřičně chytrej, tak k nácviku klece došlo mnohem dřív, než jsem měla v plánu. Ještě to nemáme doučené do fáze, že by v ní mohl být, když odejdeme úplně z bytu, ale chci, aby se naučil i to. A jestli tak bude osamotě “ubytován” nebo ne, to už je trochu vedlejší - jde mi hlavně o to, aby to svedl, aby mohl být takto třeba nouzově ubytován tam, kde si nemůžeme dovolit, že mu cvakne v bedně a bude ničit nebo se probourávat ven (třeba až se s ním pojede na dovču do hotelu nebo až bude na hlídání u přátel). Mimochodem, díky výuce odpočívání v kleci se jako vedlejší efekt “sama” zlepšila jeho samostatnost, takže přestal ničit věci a štěkat v době, kdy je doma sám.
I kdybych měla štěně, budu brát navyknutí na klec jako součást základního vzdělání dnešního psa.
Z útěků se stal zlozvyk, tam už o feny až tolik nemusí jít. Důkladně zabezpečte plot a opevněte zahradu a doufejte, že to bude stačit. Radši bych do toho zabezpečení dala už na začátku dost peněz a radši to “zbytečně” přehnala, než aby pes utekl znova, protože tím se mu tyhle nápady ještě více vryjou do mozku, a čím víc to tam bude, tím hůř se toho budete zbavovat (náš útulkáč se útěkářství naučil u původního majitele, a je to v něm fakt silně, navíc je k tomu ještě chytrej…).
Orionko, kdysi jsme potkávali mladýho RR, byl docela hodnej, ale chodil na volno a paničku poslouchal jen občas. Když jsme se pak jednou potkali a já měla zavázanou ruku (sešitou po rafnutí jezevčíkem), ten pes mi po tý ruce šel, hrozně ho to zajímalo a docela vypadal, že by taky “ochutnal”. Panička se ho snažiila odlovit a odvolat, ale na můj vkus to trvalo dost dlouho, takovou chňapající lví tlamu u nedávno sešitý rány úplně mít nemusím (a v druhý ruce na flexině můj pes, takže možnost bránit se dost omezená). Agresivní nebyl, prostě zvědavost. Třeba to v tom plemeni fakt je 🙂 Kdyby chtěl RR doopravdy kousnout, určitě to nebudou jen modřiny.
“A zeptám se : Jaká měla být jeho reakce? Vůči psu. To, že se ani neomluvil, mě -nepřekvapilo.”
Tak to je těžké… jestli mu to nevadilo, no tak nemusí psovi říkat nic, to je jasné. Kdyby to pánovi vadilo, je to jiná situace. Jako dovedu si představit moment překvapení, kdy nestihnu zareagovat a pak už je to vůči psu “trochu jedno”, když od akce uplynou dlouhé desítky vteřin, pak už jde spíš o to, co s tím chováním udělám dál do budoucna. A samozřejmě nějaká adekvátní reakce k poškozeným.
megi-the-pes:Jak naučíte, aby šel kolem lidí slušně?
Jelikož pracuju s dospělým psem s dobrou povahou, tak takto - nejdřív chválím správné projití a včas odchytím a znemožním udělat něco nevhodnýho (vodítkem, upoutáním pozornosti na sebe, cvikem, čímkoliv), už ve fázi nápadu. Cílem je aby pes pochopil, že se po něm žádá, aby si kolemjdoucích nevšímal a prošel bez snahy o kontakt. Po nějakém čase, podle toho, jak rychle se daný pes učí a jak těžká nebo snadná věc to pro něj je, postupně přesouvám zodpovědnost na něj. Ubírám množství pochval a odměn a přidávám možnost udělat chybu (např. naznačí, že by šel někoho kontaktovat), což je příležitost psovi ujasnit, že to není žádoucí, a zase ho pak o to víc pochválit, když se nechá opravit a udělá to dobře.
Jinak by to asi bylo u štěněte a pracnější by to bylo u psa s nějakým větším problémem, třeba se strachem nebo agresí.
Hmn - to je moc pěkné povídání, tak akorát stačí ty činnosti přeformulovat: projdi kolem lidí slušně, chovej se ke psům civilizovaně, drž si vhodnou vzdálenost, hlídej si prověšené vodítko.
Nemám v úmyslu slovíčkařit ani se dohadovat, kdo má lepší pravdu, pouze přidávám svůj pohled do diskuze.
Megí, je přece spousta věcí, co má pes dělat bez povelu - nevítat kolemjdoucí, neřvat na psy, nezdrhat moc daleko, atd. Tak i netahat na vodítku.
A jsou psi, kteří tu spolupráci a zábavu s člověkem nemají tak vysoko v prioritách, ať už z povahy plemene nebo se dostanou k člověku ve starším věku a už mají nějaký názor (například, že si mohou dělat, co chtějí, protože to doteď t ak vždy bylo).
Já jsem naopak pro netahání hned od dveří (a slušné chování už před nimi). Když ho nechám chvíli tahat, jakože než dojdem na louku, a pak budu vyžadovat netahání… no nevím, mně by to asi nefungovalo. Pokud pes není schopen vyjít ze dveří v klidu, protože je z vycházky natolik vystresovaný (i pozitivně), zaměřila bych se na nějaké cvičení a hry na vycházení ze dveří ven, aby to začal zvládat v klidu.
Ale jinak, pokud potřebuju tahacího psa dostat někam od baráku a nechci to řešit, tak si dám tahací postroj a sedák a projdeme ten úsek takto.
Espiro:A já hlásím, že mi mizí sledovací očka u témat.
Ano, to se mi také stává! Přijde mi, že je to u témat, kde je změna po delší době, nebo kde jsem delší dobu nebyla.
eena:Keriton a ako si "vymôžem" tú reakciu: “jejda, pardon, já se zapomněl, já už si dám bacha” ?
Ja som asi mala šťastie, ale rok ma teda žiaden pes neťahal. Ak sa tak teraz zamýšľam nad tým, že prečo asi, napadá mi to, že tie prvé nácvikové prechádzky som vždy chodila len na lúku, kde som ich potom pustila na voľno (=odmena). Vyblbli sme sa, pohrali, pocvičili, nechala som ich pobehať a vracali sme sa na vodítku domov, kde zas čakala miska. Všetci pochopili pomerne rýchlo, že čím viac ťahajú tým dlhšie ideme “k odmene”. Ale teda takto som na tým nikdy pretým neuvažovala
Jak si vymoct tu reakci? Tak na to určitě nebude univerzální návod platný pro všechny psy a už vůbec ne něco, co lze popsat přes internet. Já vím, co platí na mýho psa, ale vím to jen díky tomu, že mi to s ním ukázala Eva Štemberová. V žádném případě si ale netroufnu totéž poradit šmahem všem ostatním pejskařům.
Taky to bude o tom, jak kdo chce se psem pracovat, například postupy Evy Š. nejsou pro toho, kdo chce se psem pracovat pouze pozitivně. Třeba můj pes by velmi rád pracoval pouze pozitivně, byl by z toho celý vysmátý, a věci, co jsme si ne-pozitivně vyjasnili za jednu procházku, bych s ním nacvičovala jak blbec celé měsíce nebo i roky ….
Taháš stojím, povolíš jdeme - to taky může dopadnout tak, že to člověk dělá roky a pes je furt vytlemený a stejně tahá.
Zásadní je, co pes udělá, když ho opravím (zastavím, cuknu, napomenu, cokoliv). Můj pes například umí udělat “jé hehehehe, to je ale sranda, já nemám tahat, žejo? tak už můžeme zase jít dál, žejo” - a jde a vzápětí je vodítko opět napnuté. Pokud si nevymůžu jinou reakci, třeba “jejda, pardon, já se zapomněl, já už si dám bacha”, bude vesele tahat dál i přes všechno zastavování, změny směru, cukání, nabízení odměn, ….
To samozřejmě neplatí u štěněte řekněme do 5-6 měsíců věku, to je mimino a učí se, zkoumá svět, tam bych to asi řešila trochu jinak.
My dnes potkali dlouhosrstýho krysaříka, moc pěknej pes! Nejdřív šel do náruče, ale když jsme se přiblížili, paní se zeptala, jestli ho může pustit. Tak si kluci moc pěkně “zatancovali”, pětkrát se přeznačkovali, a byli spokojení. S předchozím psem, co byl velikosti ohaře, se nám tihle pidi-psi obvykle vyhýbali. A hle, o pár cm menší pes a o pár kg míň, a už máme mezi mrňousema řadu kamarádů.
megi-the-pes:No a to se drbal i u Markus M.?
Ano
Plako, nemyslím, že by to bylo v psychice. Granule měl doteď Markus Muhle a nedávno jsme přešli na Taste of the Wild. Pokud by to bylo ve žrádle, museli bysme dát asi řánou eliminační dietu, dostává docela dost pamlsků (všelijaké no name) a sem tam jednou za dlouhý čas ubufetí něco venku.
Ronja, ještě jednou díky za odkazy na podcast, pustila jsem si první a už je mi jasné, že na místní veterině to nemá smysl řešit. Pana doktora Plevu máme celkem v dosahu, takže pokud se rozhodnu to řešit řádně, zkusím to u nich.
Fatia:Já to cca před 15 lety zkusila, dávat na venčení našemu psovi košík. Protože měl 60 kg a přišlo mi to fajn, prostě pro jistotu okolních lidí i psů… A vzdala jsem to po necelém týdnu. Velkého černého posa se bálo 90 % lidí nepejskařů a 85 % lidí pejskařů. Velkého černého psa s košíkem se báli všichni a on měl lidi i většinu psů rád, košík ho dostal do absolutní izolace. Nevím, jestli se to změnilo, ale cca před 15 lety v Praze košík = agresivní pes. Stejnou zkušenost jsem měla i s menší psicí, ta zas někdy nosila košík kvůli žraní hnusů. Taky to hned každý komentoval, jestli je zlá…
Ano, přesně, proto jsem přestala pejsánkovi dávat košík o něco dříve, než by mi bylo příjemné. Protože se mu pak prostě všichni vyhýbali, a on to měl přitom jen pro jistotu.
To předchozí pes košík mít musel skrz agresi a kontakty jsme si museli najít i přes to a jinak. Ale prostě to tak je, že mít náhubek jen pro jistotu nebo kvůli žraní hnusů je dneska už dost omezující.
A dnes příhodička jako z učebnice - přicházíme k tůni, tam sedí slečna s mobilem a v tůni obří labrador, takovej ten co vypadá jako menší medvěd hnědý. Slečna kouká, že přicházíme, sedí, medvěd nás vidí, štěkne a tryskem z vody k nám, slečna dál sedí, “nebojte on je hodnej”… ale teda torpédo si do psa nalítnout nenechám. Tak jsem medvěda zarazila ručně a říkám, že to teda ne, že kdyby přišel normálně, tak klidně, ale tohle by můj pes fakt nedal. A držela jsem medvěda, až se musela chudák slečna nakonec zvednout a jít si psa ulovit. Se cítím dobře, jak se mi to povedlo vyřešit.