U nás jsou štěňata nejčastěji držena na krátko a hlavní povel pro ně je “fuj nesmíš” 🤐
Já třeba psa nenechám jít navolno ani na prostorném chodníku u silinice s malým provozem, i když je poslušný, klidný a vychovaný… ale pořád je to bufeťák a pro kus žvance klidně nečekaně vkročí do silnice, i kdyby se mělo ukázat, že je to jen spadlý list.
Jako někdy se mi zasteskne po předchozím psovi, kterej mě nutil stále vymýšlet dlouhé a ještě delší procházky a každou chvíli vyrážet na výlety, jinak by to bylo k nevydržení. Ale zas na druhou stranu někdy se to člověku vážně nehodilo, a co pak se psem nabušeným energií.
Teď mám pohodáře, tak nás to tolik nenutí furt někde trajdat, a to je trochu škoda.
No a taky už delší dobu řešíme pajdavé tlapky, tak už jsme byli i na špacíru bez psa.
Ještě jsem zaregistrovala: Dogpoint, Anidef, Jménem psa, Psí škola Studená Loučka, ForDogs, …
šavlozubka:Jo přesně. Navíc brácha jak má mladý čévo, takže takový nic na chůdách, a ona ještě po úraze hrozně dlouho nemohla nabrat a byla fakt hodně hubená, takže to doma všichni srovnávají s ní. No oproti ní prostě mladej jako tlusťoch vypadat bude, i kdybych ho držela měsíc v hladomorně.
To je asi jako když mě s mým nežravcem, toho času mladým samcem s ultradlouhou štíhlou postavou, prostě žebřiňák (celoživotní)… potkala známá, co měla labradory, a samozřejmě zaznělo něco o tom, že ubohého psa ani nenakrmím 🙂
Na tyhle štíhlý dlouhý psy (a ještě po nějaké epizodě nežravosti, nedejbože u psa nežravce jako takovýho) nesmíte koukat shora, jinak se zblázníte 😀
Od určité doby zkoumám štíhlost zásadně pohmatem, jak moc jsou žebra nahmatat a jestli na nich je nějaká vrstvička hmoty nebo “jen kůže”.
No a není možný mu ty léky prostě dát do krku a podržet tlamu? Já vím, že to není zábavný…
Můj předchozí nežravec se držel na velmi nedostatečné výživě a žádné zdravotní problémy neměl. A tam jsme právě případné léky vesměs podávali násilím, a byla za to pak odměna.
Současný pejsek si vezme dobrovolně kdejakou tabletku, ale apoquel taky nechtěl.
Dafi:děkuji🙂
jinak přítelovi asi hrabe..
chce pořídit po Bettyně máti štěně,že by měla smysl života tak,měla by se o koho starat…
já na to mám nezveřejnitelný odpovědi…..
po Bettyně tady furt bude Max…
máti neumí psy pořádně vychovávat-řekněme,že vůbec,prostě vždy řekne,že je k tomu v rodině nikdo nevedl,nemá na to bunky a je už starší….,
štěně nechce…
ale nevadí přítel chce vědět jaký plemeno jí jednou pořídt,ms tím,že pak zůstane nám-to je to poslední co by mě vadilo….
Když už, tak mě napadá grifonek, ideálně s PP, samozřejmě. Připadá mi z malých plemen takový neškodný, pohodový.
Jéje, to mě moc mrzí, že hnědá tak rychle odešla ☹️
Jakmile pes zjistil, že se dají hračky rozebrat na prvočinitele, byl konec. Již nemá smysl kupovat nic jiného než co nejodolnější a zároveň co nejlevnější uzle a občas posbírat rozcupované zbytky a vydat nový kus.
Moje zkušenost se psím “jedináčkem” před lety byla, že krmení barfem mě vyšlo podobně jako nějaké slušnější granule. A pokud se na barfu ušetřilo, byl to za cenu času a energie. Výsledek - finančně je to podobné, ale krmit granulemi je samozřejmě jednodušší.
Třeba tady jsou: https://www.facebook.com/share/r/19SV4AhLQx/
Tadyten už našel domov: https://www.dog-point.cz/obsah/gramars-oreo
Ten druhý je na tom asi hůř, tak pro něj asi ještě ani nehledají domov.
Dva mladé bullpei v tristním stavu měli teď v Dogpointu. Jeden už má domov, druhý ještě ne.
Můj pes potvrzuje, že k překousání vodítka stačí pár vteřin (doslova). A klidně se do toho pustil ve chvíli, kdy jsme někde seděli, pes leží u mě na vodítku, já si s někým povídám … Dělá to třeba i jen pro zábavu. Překouše si i couračku, nebo když se mu nechalo vodítko připnuté v autě pro snazší manipulaci.
Od té doby, co mi překousal fakt pěkný vodítko, používám jen vyrobené z obyčejné černé stopovačky (ustřihnu požadovanou délku a přivážu karabinku) a mám doma vždy připravené rezervní. Ale taky je pravda, že už druhým rokem máme jedno a to samé, už dlouho nic nepřekousal. Možná jsem se to naučila pohlídat.
No a taky má-li být na úvaze bez dozoru, musí mít náhubek.
Pokud chci “snadnýho” psa, daleko podstatnější mi přijde, jaký pes (plemeno, povaha, atd) ….. než pohlaví.
A co pes a nutrie, o tom jsem měla tu čest přemýšlet včera při posezení u ohně… z blízkého rybníčku totiž vylezla nutrie a spokojeně se popásala v naší blízkosti. Pes z toho byl celkem paf, intenzivně to řešil a co pět vteřin navrhoval, že půjde lovit.
Nevím, co bych mu musela udělat, aby tu myšlenku opustil - odcházet se mi kvůli toma opravdu nechtělo… tak jsem zvolila mrzký trik, uvázala jsem ho pár metrů od nás. V tu chvíli se mu v mozku načetly informace z našich nácviků delšího pobytu na úvaze (jak se tu onehdá někteří shodli na tom, že to je nesmysl a zbytečné týrání psa) a poctivě v klidu ležel, případně pokud vstal, stačilo ho oslovit a zase si lehnul.
Jinak on se dá zajíc ulovit i když pes kráčí pomalým krokem na vodítku po asfaltce. Když mu ten zajíc vyskočí z trávy vedle cesty přímo do tlamy, neuděláte vůbec nic.
Podruhé pes sice nebyl na vodítku, ale viděla jsem na něj a rozhodně nic nelovil, čmuchal si v křovíčku u cesty. A najednou měl zajíce.
Vždycky je třeba dobře vybrat, co se má hejtit a co ne 😉
Tak jsem chtěla napsat, že nám emergency recall na odvolání z lovu stále dobře funguje, myslím, že to tu taky někdo horlivě hejtil 😀 V 90 % situací zvládáme, že pes za zvěří nevyběhne, ale zrovna v tomto týdnu to nedal a vyrazil za zajícem. A jelikož letěl přes louku, mohla jsem vidět, jak na zavolání zareagoval v setině vteřiny a letěl zpátky.
Tenurri:Jo…ono sice existují obecné rady, ale problém tady je, že je to tak těžce individuální, že ve výsledku opravdu vyjde levněji pozvat si odborníka a řešit to s ním přímo na místě…
Upřímně, prvně se mi taky protáčely panenky při těch konzultačních cenách, ale pokud to člověk řeší delší dobu, kupuje nové záchody, škrabadla, alavisy proti stresu, a neustále nějaké další věci co někdo poradí na internetu, do toho ještě vyšetření na veterině a kolikrát ne jedno, je v tom za 10 tisíc a nevyřeší nic 😀…
Ty ceny jsou takové taky proto, že v celé ČR snad máme jen dvě osoby, které se tomu věnují a u kterých bych se nebála ty peníze zaplatit.
Naprosto souhlasím, kdyby mi doma kočky čůraly, kde nemají, a nešlo by to vyřešit, prostě neváhám a někoho osvědčeného si pozvu. Z té televize mi přišlo, že to fakt nebývá od koček naschvál nebo že by se mstily, ale že mají vážně hodně dobrý důvod - často snahu ochránit smečku před domnělým nebezpečím zvenku.
Nejsem odborník, ale přišlo mi, že tohle uměla hezky vyřešit Klára Nevečeřalová, co je v tom pořadu v televizi. Pokud šlo o močení mimo záchod, téměř vždy byly výsledky docela rychlé a razantní.
Nejvíc, co mě ošetření se souhlasem naučilo, je poznat, s kterou náladou se do toho ani nemám pouštět - tím, že je to nastavené na pohodu a úspěch.
Pes už se nadšeně řadí na značky, když vidí, že se půjde ošetřovat. Zrovna dneska jsem mu chtěla trochu ostříhat přerostlou srst pod očima, to by “násilím” určitě nebylo nic příjemnýho. Ale třeba kapky do očí zase dělám bez souhlasu a taky nám to jde hezky.