Asi to bude dost individuální povaze a vrozených instinktů psa. Můj pes (krátkosrstá kolie) by doslova neublížil ani mouše (dobře, kecám, hmyz se snaží chytat do tlamy). Minule našel v trávě ptáčátko, co ještě neumělo létat a jen se ho snažil opatrně očuchávat (všiml si ho dřív). Ze slepic i koček má respekt. Kamarádky mix huskyho by všechno takové na první dobrou likvidoval.
To zjišťovat nemusím, to vím 😀…nebo vadí…
ono mu to nevadí, ale je z toho mimo a neumí se tam ovládat a píská, neuklidním ho tam nijak. Maximálně můžeme chodit tam a zpátky (mělo by to být venku) a nějak pracovat se vzdáleností tam kde je v pohodě, ale….bude tam všude načůráno, takže půjde do mimózy už jen z pachů kolem.
Myslím, že by měl průjem už jen z toho, že bychom tam jen byli i bez vystavování.
No, já to mám takhle se vším. Když jsem pořizovala akvárko, tak jsem se zase úplně hyperfixovala na hltání informací kolem akvárek…třeba tři měsíce v kuse…knížky, články, videa na youtube, fóra…
Nebo třeba i u nezvířecích koníčků…chceme barvit miniatury do deskových her, máme nakoupené barvy, štětce a já jsem zatím viděla x desítek hodin návodů jak to dělat správně a bojím se začít dokud nebudu vědět “všechno” 😀 …
Děkuji.
Ja nad tím včera dost přemýšlela. A ano, asi máme ty nároky s přítelem přehnané. Já ležela před pořízením psa neustále v knihách, ať už Šusta, Ken Ramirez, Karen Pryor, nejake webináře, články, videa…koupila jsem si kurz od Zlochy…
A asi jsem tak nějak dostala pocit, že když budeme podle těch věcí pravidelně cvičit a když se psu budu věnovat, tak vlastně všechno zvládne a bude všechno slunickovy a plný jednorožců.
Ve městě jsem koukala na lidi s “nevychovanými” psy dost skrz prsty…že já takového psa mít vlastně nemůžu, protože trénujeme a trávíme spolu hodně času. A nějak jsem úplně zapomněla vzít v potaz ty individuální věci okolo.
Jack je skvelej. Jo, jsou věci, které mě občas štvou, ale za nic na světě bych ho nevyměnila. Ve výsledku je to pořád hodný pes a já i tak teď v tom jeho období dospívání “padám na držku” protože za 1) obavy o zdraví (jen vidím měkčí bobek a už chytám paniku 🙃… a 2) srážka s realitou, že ne všechno bude slunickovy i přes ten čas, trénink a dodržování rad trenérů.
No co už. Pro mě je teď hlavní ho co nejméně dostávat do stresových situací a nechat ho pořádně uzdravit. Ono nám nic neuteče.
Jojo, jsem najivni blbka a dává mi zabrat i hodná kolie 🫣😅…ale ona velká část problému bude opravdu ve mě a v mých nereálných představách o tom, jak se má pes chovat a co ma zvládat.
Děkuji, o ose mozek-střevo se hodně zmiňuje i právě Markéta Rybářová od nebojsů. Proto jsme i vždycky přidávali probiotika, pokud měly být těžší tréninky, výstava, nebo jen nás čekalo něco náročnějšího.
Jestli to pomáhalo nevím, ale určitě to nic nepokazilo.
Jack zatím dobrý, žádné průjmy ani nevolnosti…ale do Klatov na výstavu příští týden raději nepojedeme a nechám to propadnout.
Jinak děkuji všem za rady a za podporu.
Někdy se člověk prostě cítí pod psa, i když se snaží, má pocit, že všechno dělá vlastně blbě a nikam to nevede, nebo je to ještě horší.
Asi to prožívám víc, protože první pes, puberta, zdravotní problémy, motáme se v kruhu, člověk se chytá každého stébla, které by mohlo nějak pomoct.
Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé.
Vnitřně si myslím, že ten jeho stres a frustrace mají hodně co dočinění se zdravotním stavem. Potvrzené to samozřejmě nemáme, asi to ani nejde 100% potvrdit. Minimálně si myslím, že to hrálo velkou roli v rozjezdu těch problémů.
Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.
Mě se líbí, že všechny ty hry, co tam má nejsou žádné tréninky cviků, ale opravdu jen hry a aktivity, co podporují nějaké “soft skills” a psy to přirozeně baví. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.
Jinak jsme teď zvědavá, jak budem zvládat léto. Na druhou stranu, do práce můžem pěšky přes pole a přes park, takto brzo nejspíš skoro nikoho nepotkáme. Odpoledne to bude horší…Ono to nepříjemné horko má taky vliv na psychiku…i na moji 😀…
Minulé léto byl ještě prcek a stačilo mu málinko, aby byl unavený a spinkal.
On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě…nevím jestli je to kvůli tomu dlouhému čumáku, ale jediné, co mu nevadí jsou měkké, látkové věci. I ten puller byl pro něj ze začátku fuj.
EDIT: On teda když nemusí, tak v tý tlamě nenosí nic, jen při hře. I klacek co si sebere vydrží držet jen chvilinku a pak si s ním lehne a kouše ho, ale že by to chtěl nosit, to právě ne.
Doma jsme měli alespoň takový ten měkký děrovaný míček, že se o něj šlo tahat, ale ten rozškubal.
Jinak jsme si včera koupili ten kurz od Týny Dostálkové i s přístupem na měsíc do toho jejího klubu a je tam teda ohromný množství materiálů. Koukali jsme zatím na první hru a vyzkoušeli si ji…něco podobného jsme kdysi hráli se štěňátkem.
Zaposlouchala jsem se do webináře o fustraci a boooože, jak to na Jacka sedí.
No a teď budu teda asi za vola 😀 ale…toto je taky trénink ne? Mám ho tím teď frustrovat?
Já mysela, že teď teda nemáme trénovat vůbec nic, co by na něj bylo moc…tak teď trochu zmatená.
Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?
Upřímně, sednout si někam na půl hodinu, tak budeme opět frustrovaní oba. Protože on bude protivný a mě švihne z jeho neustálého kňourání.
Míčky nemáme, hrajeme si spřetahovacími hračkami, pullerem, vyčmuchává pamlsky v trávě, běháme spolu a tak.
Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel a jde s náma, ale to taky nemá čas každý den a už vůbec několikrát denně. Takže buď MHD, nebo pěšky. Ale jo, zařazujeme i tyto vývozové procházky, aby si odpočinul a nemusel řešit kolemjdoucí psi, děti, dopravní prostředky, rozruchy, pachy a tak…
My naštěstí bydlíme na okrajové části a u konečné tramvaje, ne nikde u centra. Do parku a do přírody to tu je kousek, ale furt to není žádná samota.
Lehne si a začne kňourat, nebo po chvilce se vyvalí a frustrovaně hrabe do trávy, případně ji začne škubat. On moc neumí venku vypnout. Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.
On si nelehne ani u příbuzných na zahradě…když už je unavený, tak začne být protivný a chce si jít lehnout dovnitř, protože se přece spí doma 😀…
Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.
Zahradu nemáme. Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa. Případně brzo ráno nikdo nebývá venku o víkendu, to ho můžu mít na volno i po okolí.
To my děláme. Problém je, že když si ho nevšímám a sedím na místě, tak ho to za chvilku nebaví. Případně jde dál, jakože jdeme, stále se otáčí a vrací a čeká až půjdu taky. Tak většinou se zvednu a jdeme, protože nevím co s ním. Musíme se někam pohybovat alespoň šnečím tempem.
Když jsme na louce i s jeho polobraskou, tak si hrají, čuchají a vydržíme na místě v pohodě hodinu, ale oni jsou furt tak nějak v kontaktu a kam jde jeden jde i druhý. Hodně chodíme ven spolu, oni se zbožňují.
Do práce chodí. Tam spí, to má velmi dobře naučeno od mala. Doma ho kočky prudit nechodí, ale z kočky má respekt a neprojde kolem ní, když někde blokuje cestu. Samotné bychom je spolu nenechali, když někam jdeme, tak je pes zavřený v ložnici a kočky v obýváko-kuchyni.
S kocourem je v pohodě, to se čumáčkujou.
Asi mám možná velké nároky. Ale to bude dost způsobeno i tím, že ti psi se kterými se potkáváme jsou v pohodě, z ničeho se nehroutí, páníci a nimi mohou jezdit kam chtějí. A polobrácha Jacka má skoro všechno na párku a to pořád něco dělají, někam jezdí. V noci bych řekla, že spí. I kočky spí skoro celou noc s nama v posteli.
Po práci se mu doma až do večera spát už nechce, když spal celou dobu v práci. O víkendu dodržuje pracovní režim, pokud nejedeme někam na výlet. Tak jde ráno na krátkou procházku a pak až do cca 12:00 spí a pak jdeme na delší.
My teď měli a máme od tréninků a všeho pauzu, ale pořád po něm vyžaduju alespoň provozní poslušnost a nějakou slušno chůzi na vodítku. Když dojdem někam na louku, do lesa, tak může být na volno. A to si taky užívá a čuchá. Na louce skáče jako srnka v trávě, běhá dokola a je šťastnej.
Ale ne vždycky tam jsme sami. Ne vždycky máme možnost se úplně vyhnout rušivým vlivům. Když neměl dietu, hodně jsem ho převáděla v horších situacích na něco dobrého, takže jsme okolo problému prošli relativně v klidu. To teď ale nejde. Po sobotě mám docela strach vzít i ten piškot.
Ja se teď upřímně “hroutím” z každého zdravotního zhoršení. Nechci aby se mu to zase vrátilo. Takze když se snaží furt venku kde co olizovat, tak jsme z toho už docela naštvaná, protože ho zase vidím v bolestech a na veterině.
Já si upřímně nemyslím, že bych toho po něm chtěla nějak extra moc. Někde chvilku počkat, nenechat se odtáhnout kam chce on, nenechat ho olizovat kde co a trvat na splnění povelu, který zná a nenechat ho kontaktovat každého psa co potkáme mi nepřijde jako nějaké echt nároky. Samozřejmě, že se snažím mít vychovaného psa.
Na tréninky jsme chodili od mala, abychom měli vedení ve výchově a tréninku jako začátečníci.
Jo, bylo by fajn s ním moct jezdit na skupinovky a závody a věnovat se nějakým sportům, semtam si zajet na alespoň na klubovku. Je dost možné, že nic z toho nepůjde a ano, asi by mě to trochu mrzelo.
Minimálně potřebuji aby zvládal běžný život a nepřetočil se, když někdo na druhé straně chodníku háže psovi balónek a pes za ním běhá. Nebo když po něm potřebuju aby netahal na vodítku a ignoroval psy ve městě. Aby se nehroutil, když potkáme háravku. Ty skupinovky nám v tom měli pomoct, nějak nikdo nepočítal s tím, že se to zhorší a ještě to vyvolá zdravotní komplikace.
Vydržet v tom chození do náročných situací - socializační procházky, skupinové tréninky…že když budeme chodit pořád a vydržíme, že se časem uklidní a bude to pro něj normální situace. Jenže to teď ani nejde, tam se pracuje hodně s odměnama vysoké hodnoty. A navíc, jestli mu to způsobilo ty zdravotní komplikace, tak to není asi úplně vhodný přístup.
To s tím kníkáním, když si jdeme sednout do parku byl jeden příklad z mnoha. Největší problém je ta jeho frustrace naprosto ze všeho a extrémní roztěkanost na procházkách a trénincích s více psy. Obecně asi nezvládání emocí, ať už pozitivních, nebo negativních.
On sice poslechne i v těžké situaci a sedne si, udělá nosetouch, nebo jiný cvik, který má dobře naučený. Ale kvílí u toho, jak se ze všech sil snaží zvládnout ty emoce.
Například, když přijde návštěva, tak jsme ho naučili, ať jde na své místo a že ho zavoláme až se uklidní. On na tom místě zůstane, ale vypadá to jako vymítání ďábla. V tu chvíli mi to asi přijde ještě horší, než kdyby povel ignoroval a šel se vítat 😀. Když se přivítá, tak je pak relativně v klidu, ale potřebuje nějak upustit ty první emoce. Takže pak cpeme návštěvě hračky, on se potahá a pak zvládne fungovat…ale to zase nevím, jestli to naopak nepodporujeme.
ano, už na ten kurz koukám…doporučovali to hodně lidi ze skupiny s reaktivcema. Jestli to alespoň trochu pomůže, je cena úplně v pohodě…
Za ty socializačky a skupinovky jsme dali už určitě víc a akorát to problém zhoršilo.
Ph: No co mi zbývá, že 😀…někdy z něj mám ohromný nervy, ale vztekání se mi nepomůže ani problém nevyřeší. Vždycky to jdu rozdýchat a dobrý. Ale občas bych mu teda nejradši pleskla. Ono kolie jsou uknikaný, ale tohle je extrém. Chlapec neumí vůbec zpracovávat svoje emoce…a že jich má teď habaděj 🙂
Teď byl s Jackem přítel venčit a už má prý zase naprosto normální pevnej bobek.
No jo, problem je, že já nevím jak ho uklidnit. Zkoušeli jsme to na socializačních procházkách i společných trénincích, s trenéry jsem to probírala. Naopak mi přijde, že je ze všeho frustrovaný víc.
Fňuká, když dostane povel, který se mu nechce plnit, protože chce jít dělat něco jiného. Fňuká, když venku sedíme na lavičce a nikam nejdeme - řeknu mu ať si lehne, tak si lehne, ale kníká protože tam nechce ležet. On ty povely zná a splní je, problém je, že je to to poslední, co by chtěl v dané situaci dělat.
Vystavovat ho těm situacím aby si zvykl mi nepřijde že pomáhá. Spíš se přetáčí rychleji. Takze ho nutit do socializačních procházek, kde už vím že bude od začátku mimo mi přijde…kontraproduktivní. Trenérka nám říkala, že musíme prostě vydržet. Ale mě je to asi proti srsti. Ani na jedné nebyl ani chvilku doopravdy v klidu, jen se snažil se ovládat.
Ja nevím na koho se obrátit. Zkouším ještě jednu trenérku, ke které jsme chodili, když byl malé štěně. Má chrtici, kterou si brala z organizace zachranujici dostiháky a dala ji dohromady, ze může klidně i na vaclavak a je naprosto v klidu, tak s tím asi nějak pracovat umí. Já s emocemi psa pracovat bohužel neumím.