Naše kočky nás v noci nikdy nerušily. Vždycky si jdou lehnout do postele s námi a v noci bordel nedělají. Tím, že jsou zvyklé s námi spát už od malých koťátek, tak si na tenhle režim zvykli. Ale u nás jsou jediné zavřené dveře na chodbu, nebo na záchod. Jinak mají neomezený přístup všude. Mít někde zavřené dveře a zamezit jim přístup k nám, nevyspí se nikdo, ani sousedi. 

Co mám kamarády s kočkami v bytech, všichni mají přístup do ložnic a skoro všichni v noci spí poblíž svého člověka. Kočka chce být s vámi. 
Pokud má kočka přes den do ložnice přístup, nechápe, že tam v noci nesmí. Pokud má být nějaká místnost nekočičí, nesmíte tam tu kočku pustit vůbec nikdy.

Dřív jsme bydleli s kamarádem, který měl ve dne i v noci zavřené dveře, kočka tam nikdy nešla a tím pádem se tam ani nezkoušela dostat. Sem tam mňoukla u dveří, protože věděla, že je kamarád zavřený v místnosti, ale žádné extra dožadování se nekonalo. Kdybychom se zavřeli s přítelem v pokoji my, nastal by konec světa 😀

Reklama na přirozenou stravu? Hit? 😀  Ty jo…víte, kolik jsem už objevila v obchodech knih já na různá témata? Nikdo mi neřekl, že to jsou všechno vlastně reklamní hity 😀 .

A čím se podle vás krmilo dřív, když granule nebyly? 

Spíš to vypadá, že se tu někdo snaží schválně rozpoutat diskuzi… ale pobavilo mě to takhle k ránu 😀…

Já tedy také neodčervuji, ale měla jsem obě koťata odčervená už od chovatelky a po tom, co pasty plivou a po prášku zvraceli dělám koprologii - alespoň jednou ročně.
Očkuji tedy pravidelně každý rok, na to byl kladen obrovský důraz oběma chovatelkami i veterináři, tak to neriskuji. 

Teď jak budeme pořizovat štěně, veterinářka kladla důraz na to, že se musí i domácí kočky odčervovat ze začátku se psem a potom ideálně co půl roku.

Já teď nevím, jestli jste, Kometo, taky přímo veterinář, ale všimla jsem si,že minimálně nějaké veterinární vzdělání máte. Jaká je pravděpodobnost, že pes domů “něco” donese? Já se teda nejvíc děsím nějaké blechy 😀 ...dostávat to z dlouhosrstých koček by bylo peklo, ale  zároveň jsem se s nikým, jehož pes by z venku dotáhl blechy, zatím nesetkala, takže se možná děsím zbytečně.

Vemte bobky na koprologii a domluvte se s veterinářem. Toto vám měl říct veterinář na první prohlídce, případně u prvního očkování.

To, že je to individuální je jasný.

Spíš,  když vím, že moje kočka doteď nijak extra nesmrdí a najednou začne vyloženě páchnout, tak mi to říká, že je asi něco špatně. Může to být změnou jídla, nebo nějakým parazitem/zdravotním problémem…u nás to byl po Carnilove fakt extrém.

Od zadavatele vlastně moc informací nemáme. Kočce mohlo jen ulpět něco na chlupech a to je potom samozřejmě víc cítit. 

Těžko říct. Na redditu jsem viděla už i dotaz, že paní kočku každý den koupe a potom jí očichává zadek a stěžuje si, že cítí výkaly a že co má dělat, že nechce mít špinavý nábytek…lidi jsou různí. Tam to byla vyloženě obsese, což jí i všichni psali, že není normální…pak se samozřejmě rozčilovala, že nechce mít nábytek od ho*en a že jsme my všichni ostatní nechutní, když nám to nevadí, že nám kočky sedají se smradlavým zadkem na gauč…chudák ta její kočka.

Myslím si, že zadek nebude vonět nikomu po fialkách, ale jestli je to extrém, tak bych nechala udělat koprologii…
S tím krmením to je dobrý tip, nám po Carnilove a Britech kočky smrděly tak, že jsem do kočičího záchůdku při čištění taky málem něco přihodila 😀 …to byl fakt puch. Další podobný puch nastal, když někde nějak chytli e-coli…ale to měli i dost průjem a bylo vidět, že je nějaký zdravotní problém. Mám kočky s delší srstí, takže to bylo tenkrát i na kočkách samotných…

nějaký nalepený kus bobku by byl na srsti asi vidět, takže to ani nezmiňuji. 

Díky, když si vzpomenete, budu ráda a mrknu na to 🙂 

Ten je boží! 
Je k němu někde víc info? Vlastně vůbec nevím jaký spolek máte 😀 …
Já mám teda už zamluvené štěňátko kolie u chovatelů na tento rok, takže u mě asi nic, ale kamarádky maminka sháněla pejska po úmrtí její ovčandy a štěně nechce, spíš nějakého odrostence. Klidně do SZ.

Já za sebe zase musím říct, že mi nejmazlivější přijdou “obyčejňáci”…to jsou kočky, které vám vlezou pomalu až na hlavu, pokud nejsou plaché. 
Záleží, co od kočky (zadavateli) očekáváte. Mám ragdollku, velmi milé a mazlivé zvířátko ve smyslu, že se otírá o nohy, ráda se nechá drbat a hladit, ale není to kočka, co by si sedla na klín. Potom mám mainského mývalýho kocourka, který si na vás klidně sedne, ale za prvé má skoro 12 kilo a za druhé, když se rozběhne, je jako tank a je schopný podrazit nohy i mně a je mu to úplně jedno 😀 …vlastně není, když do mě nabourá, ještě mě seřve a kouká, jako bych mu snad schválně vstoupila do cesty…

Na druhou stranu…k (rozumným a poučeným!)dětem bych pořídila vymazlené kotě od chovatele/dočasky, který má také děti, tudíž koťátko bude zvyklé a chovatel/dočaskář vám bude schopný říct, jak se které koťátko k dětem chová a které je mazlivější. Každá kočka má jinou povahu a osobnost. 

Potom už je velice důležité, jak se děti umí ke kočce chovat a jak umí číst signály…občas i přítel přežene divočejší hru a má poškrábané ruce od našeho kocoura, který je moc hrrr. Já to na Willym třeba hned poznám, kdy už je toho divočení moc 😀 .

Myslím, že ani koťátka s PP, která by měla nějakou vadu, nejsou zadarmo. Vždy budou minimálně za náklady - očkování, odčervení…spíše budete mít jen nějakou slevu ze standardní ceny. Pokud to bude handikep zdravotní, péče o kotě může být ve výsledku o dost dražší, než péče o kotě bez handikepu. 

Můžu se zeptat, proč nutně britka a proč darovaná? Proč ne “obyčejné” koťátko, které bývá zadarmo, nebo za náklady (v případě očkování a odčervení) a kterých je každý rok mnoho bez domova? 

A za další si neodpustím poznámku - víte, že britky nejsou moc mazlivé a nemusí úplně oceňovat přílišnou náklonost a pokusy o mazlení od dětí? Jsou to většinou spíš nezávislí jedinci🙂…

Naopak, pokud by někdo vyloženě daroval britské koťátko, byla bych tedy opatrná. Nejspíš k tomu ten člověk bude mít důvod, jako, že bude to koťátko nějak nemocné. Ale také myslím, že je to dost sci-fi. Lidé se snaží v inzercích prodávat za několik tisíc i očividné křížence -  nutno podotknout, že bez PP a bez jakýchkoliv zdravotních testů = množky. Pořizovací cena kotěte je skoro nic oproti tomu co vás může stát i jedna návštěva veteriny, když se to blbě sejde. 

Jen pro zajímavost, minule jsem si počítala, na kolik mě zhruba vyjde krmení + stelivo do WC na rok pro své dvě kočky (krmím granule a kapsičky/konzervy) a vyšlo to na nějakých + - 25 000  😀 …nepočítám do toho veterinu, hračky, škrabadla a další…reálně to bude tedy i víc. A taky po odběru nám tehdy kocourek bojínek chytl zánět na průduškách + zánět spojivek a celý kolečko veteriny, než se vše vyřešilo byla taky pěkná darda (hlavně vyšetření). A kočka nám jednou přes vracející se rýmu a nežravost skončila na kapačkách. Zvířátka nejsou úplně levná záležitost.

Tak já předpokládám, že pro problémová chování online kurzy úplně nejsou. Spíš jsou vhodné pro začátečníky, kde popíšou a názorně ukážou základy (pro někoho je to vizualizované mnohem lepší, než když si to jen přečtou v knize) například práce s klikrem, práce s odměnami, jak se pes učí, jak naučit psa a hlavně majitele nějaké základy ošetření se souhlasem, odpočinek na dece, práce s targetem, přivolávací hry a další. Dá to majiteli nějaký základ od čeho se odpíchnout. Nevím jak tento konkrétní, ale co jsem koukala, tak třeba kurzy pro štěňata jsou dělené dle týdnů a máte tam postupně, co je dobré štěně učit teď a co třeba počká. 

Je to rozhodně lepší, než nic. Jasně, chodit za trenérem jako začátečník je ideál, ale ono ne vždy ti trenéři mají místo. Většinou je ke kurzu i prostor pro dotazy. 

Nemyslím si, že to jakkoliv nahradí osobní kontakt s trenérem, když mám se psem nějaký problém. Ale třeba pro prvomajitele psa a štěňátka to může být dost přínos. Mně osobně video ukázky hodně pomáhají si utřídit informace z knih, které mi ne vždy jsou jasné. 

Bydlela jsem s kartouzskou kočkou něco málo přes 2 roky (kočka tehdejší spolubydlící). Bylo to fakt moc milé zvířátko, akčnější a sebevědomější, než můj ragdoll, ale zase žádný extrém. S každým hned kámoš, totální mazel…pořád si chtěla hrát, ale bylo to mládě. Byla extra žravá a kolem toho druhého roku jí dost musela spolubydlící hlídat jídlo. 
Toto všechno může být individuální jedinci, je to moje jediná zkušenost s tímto plemenem a je hodně pozitivní. 

Moje ragdollka  proti ní byla jako brambora, ale i tak si spolu dost hrály. 
Cenu si opravdu nepamatuju. Bylo to ale cca 7 let zpátky, tak by to již stejně nebylo aktuální. Mě tehdy moje ragdollka stála 10 000 kč, což už je v dnešní době velmi nízká cena za koťátko s PP. Počítala bych ten průměr 14-15 000…
A připočtěte si nějakou rezervu do začátku na veterinu a na výbavu (škrabadla, poličky, záchod,…).

Nám třeba při odběru koťátko nastydlo (zánět spojivek, do toho průjem ze stresu a změny prostředí a zánět průdušek) a první měsíc nás vyšla veterina na pár tisíc 😀 …

To za prvé a hlavně…kočka se po vykoupání ihned celá olíže, takže mi to přijde opravdu k ničemu. 

Strašně moc děkuji za takové příspěvky v diskuzích…to je přesně důvod, proč sem ráda chodím. Člověk se dozví spoustu užitečných informací vycházejících z vašich zkušeností a donutí to člověka přemýšlet nad věcmi, které by ho třeba nenapadly.

Já na svoje štěňátko ještě stále čekám, ale už teď musím říct, že mi tyhle diskuze přináší docela hodně...ať už skvělých informací, tipů nebo věcí, nad kterými se zamyslet  🙂.

Tak zrovna policejní a vojenské psovody vnímám jako osoby znalé a oprávněné se nějak angažovat v tréninku psů. 

Já na obranách nikdy nebyla, ani to není sport kterému bych se chtěla v budoucnu se psem věnovat. Netušila jsem, že figuranty dělají pouze/hlavně(?) vojenští psovodi a policisté. 

Já taky nepíšu o zákazu obran, ale o tom, že trenér psů, ať už cvičí, nebo necvičí obrany by měl mít nějaký papír k tomu, že je oprávněn k tomu trénovat psy a že prokázal nějaké znalosti a schopnosti k tomu, aby ten “papír” získal. Nejsem pro zákaz obran, jsem pro to, aby u nás nemohl trénovat psy každý, komu to zrovna přijde jako dobrý nápad, protože k tomu vůbec nic ofiko nepotřebuje. 

Tak samozřejmě, já na obranách nikdy nebyla, ale četla jsem pár příběhů na FB o tom, že se někdo setkal s tím, že na obranách psa schválně přetáčeli, nebo ho švihali bičíkem. Mohlo to být vymyšlené a nemuselo. Nemám tušení o jaké obrany se jednalo. Na FB většinou vše zůstává anonymní. Klidně si to mohl dělat někdo na zahradě a nazvat to tréninkem obran, co já vím. 

Pořád to nemění nic na tom, že se nějakej Pepa z horní dolní může ráno probudit s tím, že si přivydělá něčím takovým, protože k tomu vlastně oficiálně nic nepořebuje.

Doteď existují “cvičáky” kde se používají fyzické tresty a averzivní pomůcky, případně rady, že vytahat štěně na ostnáči je super metoda. Pochybuju, že by si tyhle příběhy tolik lidí jen tak cucalo z prstů. 

Toto by dle mého mělo být nejen u obran, ale obecně u jakéhokoliv oficiálního výcviku psů. Každej se může ráno probudit a říct si: “Tak a odedneška chci být trenér a budu trénovat psy”…a to je dle mého špatně. 

Hodně “trenérů” stále používá zastaralé a averzivní metody, nijak se nevzdělávají a nadělají na těch psech kolikrát víc škody, než užitku. Potom tu určitě bude i druhý extrém, kdy někdo cvičí pozitivku, aniž by jí pořádně rozuměl.

Neznalý člověk si pořídí štěně a jde na nejbližší cvičák a nenapadne ho, že z toho taky může být dost průser. Je to přece trenér psů, tak mu věří…

Co jsem četla, tak v zahraničí (nevím kde přesně) musí trenéři psů splnit za rok nějaký sebevzdělávací počet bodů, aby si udrželi licenci a mohli dále trénovat psy a jejich lidi. Plus musí prokázat nějakou odbornost, aby licenci vůbec získali. 

Možná je to zase až moc přísné, ale nějaká střední cesta by u nás asi nebyla na škodu. Psychologa taky nemůže dělat každý, sportovního trenéra (oficiálně) taky ne (musí splnit nějakou zkoušku). Spousta trenérů v ČR se vzdělává i v zahraničí a absolvují trenérské programy a konference, pro ně by to nebyl problém.

Přijde mi dost špatný, že například trénovat obrany, nebo řešit problémové chování psů může takřka kdokoliv. 

Anonymní:

Dívejte, nebuďte oškliví, ALE, psa máme rádi, koupili jsme si ho na dvorek jako vesnického voříška. Proto se ptám prvně tady jestli to má vůbec smysl a kolik by také léčba stála, rozhodně tisíce za léčbu nedáme ale to vůbec nic nemění na tom,že bysme psal neměli rádi,každý má ale ty hranice někde jinde,snad mě chápete.

To je přece jedno, kam jste si ho koupili a jestli to je voříšek, ne? Opravdu nechápu. Neposkytnout veterinární péči zvířeti je týrání. 

Je to živá bytost a potřebuje péči. Minimálně byste ho měli vzít na veterinu aby vám alespoň řekli CO mu je. Potom byste teprve mohli řešit jaká léčba a kolik by stála.  

To ho jako jen tak necháte trápit? 
Pokud si osvojím zvíře, beru za něj zodpovědnost a mám povinnost se o něj řádně starat. 
Pokud nemám peníze na veterinu, nepořizuji si zvíře.