Myslím, že to bude to samé…toto je severoamerický indiánský pes, někdo je označuje jako wolfdog. 
Myslím si, že inzerát “prodám vlčí křížence” spíš přítáhne špatnou sortu lidí, co o těchto psech nic vlastně neví, ale vidí “vlčího hybrida” a chtěj si ho koupit na zahradu, aby měli něco extra…ale možná ne, možná se mýlím.

Když nepočítám atraktivní vzhled, tak…proč si pořídit wolfdoga místo například saarloose nebo čsv? Ti už jsou moc obyčejní? 😀 
Tohle není ani pes, ani vlk, na procházky prý moc taky nechce, protože jejich výběh a dům = jejich teritorium, je to silně smečkové zvíře a vytváří páry na celý život. Chovat jen jednoho mi tedy nepřijde vhodné. Takže je to pro bohaté lidi, co mají velký pozemek a chtějí mít na zahradě “vlky”? 
Na eCanisu je rozhovor s majitelkou těchto psů ze Slovenska.  

dlouhosrstá plemena koček se česat musí. Ideálně denně, ale občas pročesat byste měla každou kočku. Vyčešete uvolněné chlupy = méně toho kočka olíže, promasírujete kůži, pravidelnou péčí jste schopní zjistit okamžitě jakékoliv anomálie na kůži, srsti a řešit je včas.

Zdravou kočku koupat nemusíte, pokud se nevyválí v nějakém hnusu, nebo pokud to není dlouhosrstá kočka, které se stane nehoda při vykonávání velké potřeby 😀…u naší ragdollky běžné.

Stříhat se nemusí, pokud nemají dredy. Mám dlouhosrsté kočky  a vezmu jim strojkem občas srst kolem zadku, kvůli bodu výše. Kocourovi strojkem občas odstraním nějaký dredík (a to ho češu většinou denně).

Za život zvířete se může stát ledasco a může být nutné kočku koupat ze zdravotních důvodů. My koupeme našeho mainského mývalího kocoura jednou za měsíc až dva, protože se o sebe sám moc nestará, máme to doporučené z veteriny.

Z mojí zkušenosti se třeba ragdollům srst skoro necuchá, takže tam není třeba česat každý den.

Jasný, tak to chápu. No pro člověka, co chce kočku jako mazlíka a člena rodiny je toto vyloženě nevhodné. Což by ale měl vědět i ten chovatel a venkovní nesocializované kotě s divokou povahou vůbec neprodávat jako mazlíčka. U savannah to asi i chápu, ale u bengálů to slyším prvně…děkuji za rozšíření obzorů. 

Ty jo, fakt existují legální klecové chovy koček? Jakože to jsou uznanané chovky, co prodávají  PP koťata? Ptám se, protože jsem se s tím ještě nesetkala, zatím všichni chovatelé, co jsem hledala kotě (nemám bengálky) měli normální domácí chovy…prostě rodinné kočky.

Já se nedivím ničemu. Asi dva roky zpátky, někdo prodával mourovatá koťátka za 6k, kteří prý byli sphynxové bez PP, co do roku “opadají” a budou bez srsti 😀…tohle je ještě slabý kafe. Ne, nebyl to vtip. A vsadím se, že se prodali, ačkoliv jak to dopadlo už nevím 😀…

assil:

A ke komu by ti starší měli mít úctu? Autority už mají na háku a k mladším zobákům fakt ne. Ano, oni když byli mladí, měli ke starším úctu a starší k nim ne, proč taky, tak to bývalo běžný, dneska mladí ty starší akorát kritizují aniž by jim docházelo, že za to, že se dneska mají mladí tak dobře, vděčí těm starším.

A neměli by se snad lidi k sobě chovat alespoň trochu uctivě a slušně bez ohledu na věk? Pracovala jsem s lidmi a nejhorší zákazníci byli důchodci a “manažeři” co si mysleli, že když mají peníze, tak si z nich každý sedne na zadek a můžou všechno. Další sorta byly nevychovaný děcka kolem 15 let, ale ty jsem prostě z prodejny vyhodila, když se chovali neslušně. 
 

Děkuji 🙂

Tak tak…já se snažím pomáhat blízkým osobám u kterých hlavně vím, že to má vůbec smysl. Třeba u mamky vím, že to smysl prostě nemá, má svoji bublinu, přes kterou nejede vlak a všechno ostatní jí už přijde divný. Tam za to zase mohou hodně její rodiče i můj otec.
 

Ona je ten typ člověka, co na každé řešení najde 50 problémů proč to nejde a snažit se neustále takovým lidem pomáhat je prostě a jednoduše velmi velmi vyčerpávající, jelikož to nikam nevede…maximálně k hádce. U bratra to smysl má…je mladej a fakt se snaží. Teď odjel na prázdniny pracovat do zahraničí…něco, na co jsem si já v jeho letech vůůůbec netroufla. Rodina ho od toho samozřejmě všemožně odrazovala, ať to nedělá. 

Podle mě je hlavní problém, pokud se takto vychovaný a smýšlející člověk chytne dalších podobně smýšlejících lidí a všichni se vzájemně utvrzují v tom, že mají pravdu a litují se hromadně. 

Já třeba pocházím z ne úplně dobrého rodinného zázemí. Maminku i bratra mám ráda, ale nejlepší, co jsem mohla udělat bylo, že jsem se tenkrát odstěhovala hned, jak to bylo možné. Bylo to docela těžké, ale pomohli mi kamarádi i přítel. Stejně tak teď pomáhám bratrovi postavit se na vlastní nohy, jako tenkrát ostatní pomohli mně. Pokud takové lidi kolem sebe někdo nemá, naopak si najde stejný extrém jako zná z domova tak to jde vše do kopru. Ono hodně lidí si samo pomoct neumí, protože tu jinou cestu nevidí a jednoduše neví co mají dělat. A potom tu je sorta lidí, co je takto spokojená a nijak to měnit nechce…to už je potom na každém, jak se rozhodne vést svůj život. Bohužel to velmi často zasahuje do života i ostatních lidí.

Zverimexy vezmou každého, kdo je ochotný tam za ty peníze a v takových podmínkách zůstat a pracovat. Školení většinou 0…vzdělávejte se sami. Dovolím si tvrdit (po tom, co jsem v jednom nejmenovaném zverimexu chvíli pracovala), že většina zaměstnanců je naprostá katastrofa a svěřila bych jim do péče maximálně plyšáka. Ale to jde vše ruku v ruce s vedením. Podmínky i péče o zvířata začíná mizerně už tam a nedejbože, když se nějaký zaměstnanec angažuje v nějakém zlepšení. 

Bylo nás tam tehdy na prodejně zaměstnaných asi 8…akvárko jsme zvládly vyčistit dvě…pokud to dělal někdo jiný, tak to bylo snad ještě horší, než předtím a další den mrtvé ryby v akváriích. Stejně tak krmení ryb. Prostě základní věci…půlka zaměstnanců se štítila hmyzu. A tihle lidé potom radí zákazníkům. Takže asi tak.

U nás to kočky dělají denně. Včera jsem přišla z práce, sehla se ke kocourovi a ten mi dal takový čelíčko, že musíme mít oba bouli 😀. Ale Willy je tank. Naučil nás dávat si sakra pozor, protože je schopnej nám podrazit i nohy 😀.

Někdy je to fakt těžký. Naše třeba syrové maso nežerou vůbec, vývar si taky můžu strčit někam. Jsem ráda, že žerou alespoň kvalitní granule a dají si sem tam ty applaws a cosma konzervy (rozhodně ne každý den a sežerou je, jen když jsme v místnosti taky).
Maso jsem kupovala u řezníka a nakonec se to vyhazovalo…jiný vděčný zvířecí strávník v okolí nebyl. 

Kočka jako malá jedla alespoň vařená srdíčka, ale v dospělosti je nechce vůbec… 😀 

Je to stejné, ale já mám pocit, že si hodně lidí stále myslí, že si musí pes nechat vše líbit a pokud si vše líbit nenechá, je to tragédie. 

Stejně tak mi kamarádka zarytě tvrdila, že přece jejího psa nemá venku zajímat NIC JINÉHO NEŽ PSOVOD. Jako by byl pes snad nějaký stroj. 

Chtěla jsem ještě napsat, že mi přijde smutné, že lidi (se psem) většinou nemají ani úplné základy psí komunikace, ale oni kolikrát nemají základy ani té lidské… 😀 

Whiskas vaší kočce nic moc (spíš nic) nedá a ještě jí může uškodit. Je to velmi nekvalitní krmení (asi jako kdybyste vy jedla jen a pouze mekáč), plné chemie a bordela. 

To už raději kapsičky od britu. Koukejte na složení a hledejte vysoký obsah masa na prvním místě. U nás vede applaws a cosma, co se týče mokrého krmení - trhaná masíčka ve šťávě nebo želé. 
 

Pro srovnání složení např applaws konzerva: 75 % kuřecí prsa, 24 % kuřecí vývar, 1 % rýže.

Cosma kapsička: Kuřecí filety (doplňkové krmivo): 75% kuřecí filet, 1% rýže, 24% kuřecí vývar

Meowing heads: 93 % krůta, hovězí a kuřecí (28 % čerstvě vykostěná krůta, 25 % čerstvě vykostěné hovězí, 25 % krůtí vývar, 15 % čerstvě vykostěné kuřecí), slunečnicový olej, lososový olej, minerály.

vs. whiskas: Maso a vedlejší produkty živočišného původu (35 %, z toho 4 % kuřecí v kouscích*), obiloviny, minerální látky, vedlejší rostlinné produkty, cukr.
---- cukr ani obiloviny tam nemají co dělat… 4% kuřecí maso  a dále nějaké vedlejší neidentifikovatelné živočišné produkty. 

Edit: ještě bych koukala i jestli je to doplňkové nebo kompletní krmivo. Doplňkové nemá vše co kočka potřebuje, je to doplněk ke kompletně složené stravě.

Tak ty 4 kapsičky denně jsou psané, pokud by neměl nic jiného za ten den. Další věc, kočky přes léto jedí méně.

Syrové maso je to nejlepší, co mu můžete dát, akorát pozor na poměry. Zkuste jednodenní kuřátka, pokud na to máte žaludek, je tam vše, co kočka potřebuje.

S tou váhou…hodně záleží, jestli je s PP a kolik vážili rodiče kocourka. Pokud s PP není, vůbec bych se váhami plemene neřídila. Kočka by měla mít hmatatelná (ale ne vystouplá) žebra. Pokud se vám zdá pohublý, není od věci to konzultovat s veterinářem…ale zase pozor. Mně jedna vetka říkala, že je moje ragdollka tlustá, přitom ragdoll má být takový buchtovitý a faldík mají všichni. Podle vetky, která je přes kočky je úplně akorát (naše má + - 4kg). 

Finn se mi také moc líbí! V keltštině to znamená “světlo” 🙂 …

Já jdu hodně po fantasy jménech, jménech z mytologie, případně z her, knih a filmů…moc se mi líbí i Gimli (trpaslík z LOTR), Sindri ("jiskra" a je to zase ze sevevrské mytologie), a Enzo -  než jsem zjistila, že je to pán od Ferrari 😀. 

Uvidíme, co nakonec bude mít v PP, třeba to bude hezké jméno. 

U Lyarry (ragdollka) jsem si vybírala jméno do PP a měla jsem na to asi týden. Jméno na L. Laru jsem nechtěla, protože tak se jmenuje kočka bratra. Nakonec jsem jméno vybrala podle své oblíbené postavy z Mass Effectu, akorát s jiným přepisem. Stejně jí doma většinou říkáme “Liááááno” 😀…
Willyho (MCO) jsme si brali už jako 5ti měsíčního a jméno jsme mu neměnili. 

Já ještě doplním, že co jsem vyčetla z chytrých knih a slyšela od trenérů - jako třeba Turid Rugaas, tak přímé vybíhácí cizího psa proti jinému psu (i když má třebas přátelské úmysly) je v psí komunikaci bráno jako velmi neslušné chování a ne každý pes si to může nechat líbit. (kdyžtak mne prosím ostatní opravte).

Další věc, z hlediska lidské komunikace, je velmi neslušné nechat běhat mého/vašeho psa k cizím lidem a psům (obzvlášť psům na vodítku) BEZ dovolení jejich majitele. Rozhodně by bylo lepší vašeho psa zastavit (např povelem stůj, když už musí být na volno) a nejdříve se zeptat druhého majitele psa, jestli stojí o seznámení. Jestli ne, svého psa si přivolat. Pokud nezvládá přivolání a zastavení, tak na tom pracovat a do té doby ho mít třeba na té stopovačce. 

bez PP nekoupíte sibiřku, nemáte záruku ani vzhledu, ani povahy, netestuje se zdraví, nevíte, jestli někdo nemnoží mezi sebou sourozence. Bude to vždy sázka do loterie a nejspíš kříženec případně kočka z množírny.

Nejlepší cesta je najít si chovatelské stanice sibiřských koček a oslovit chovatele. Napsat něco o sobě, jaké máte pro kočičku podmínky, proč chcete sibiřku a na konci se zeptat na cenu koťátka. 

Docela by mě zajímalo, jak ostatní postupují při pojmenování psíka. Měli jste vymyšlené jméno, ještě před zarezervováním? Měli jste jich více a rozhodli jste se až podle konkrétního štěňátka? Nechal vás chovatel pojemenovat psíka papírově a následně jste používali jméno v PP, nebo jste “jen” vymysleli variaci jména podle PP jména? 
Případně dodržovali jste písmenko? Dejme tomu vrh E, tak jste vymysleli nějaké hezké jméno na E…
Měli jste k danému jménu nějaký vztah i před tím? Například - jmenovalo se tak vaše předchozí zvířátko, je to jméno oblíbené postavy z filmu/knihy, atd. 
 

Jen takové téma pro odlehčení 😀 

My si budeme brát štěňátko až příští rok a dala jsem nám (mně a příteli) za úkol napsat na každé písmenko jedno jméno, které by se nám líbilo a z toho potom vybereme, ale už teď vidím, že to bude těžké! 😀

Klidně popište váš “proces” a přidejte i fotku psíka.