Zdravím vespolek 🙂 

do příštího jara/léta je sice ještě dlouhá doba, ale už teď sháním info a sem tam už i něco koupím, ať to potom nesháním vše naráz 😀…

Určitě máte nějaké tipy na odolné a vhodné hračky pro štěňátka, budu ráda, když mi napíšete s čím jste byli, nebo naopak nebyli spokojení. I například v období přezubování. 

Když jsme chvíli dělala ve zverimexu, spousta hraček mi přišla docela nekvalitní a kolikrát i nebezpečná…Další zase jako předražené srandy, kde se platí za značku…otázka je, jestli je potom výdrž u takových hraček opravdu o dost větší než u těch “za pár korun”. Mám vyhlídnuté nějaké blbinky z “piskacipotvurky”.

Mám zkušenosti s kočkama a ty si nejraději hrají se zmuchlanou papírovou kuličkou, víčkem z petky, nebo gumičkou do vlasů… 😀

Případně tedy i na jiné “štěněcí” vybavení, co se hodí a prvomajitele psa by to třeba ani nenapadlo. 

Zatím mám už doma stopovačku (hexabiothane), pamlskovník a lízací podložku na ňaminy😀…pelíšky a tak koupím až před odběrem, jinak si je přivlastní kočky (mám v merku vetbedku a pelech, co tu doporučovala ve vlákně Thielli - nevím teď název firmy).

Díky moc za tipy…já jsem typ člověka, co koupí každou roztomilou blbost a přítel mě vždycky musí ze zverimexu tahat, abych kočkám nekoupila další krám, kterého si nikdo doma nevšimne 😀.

KatyQ:

Také jsem u své první fenky zažila srážku s realitou. Potrápily nás oči - CEA a také PRA. Jako, věděla jsem, že se tady ty vady u kolií vyskytují, ale že je tím totálně prolezlé celé plemeno mi předem jaksi nikdo neřekl. Měla jsem plány na psí sporty, konkrétně agility jsem chtěla alespoň zkusit. Jenže Ori prostě od mala blbě viděla, neměla odhad na vzdálenosti a hloubku, dělaly jí problém povrchy … Taky byla díky tomu dost lekavá a bázlivá. Něco se spravilo intenzivní socializací a zbytek šel zvládat přes poslušnost, ale odstranit úplně to nešlo.

Přesto bych neměnila - celý svůj život (přes 13 let) mi dělala společníka, trajdala se mnou po výletech, běhala u koně, spaly jsme spolu pod stanem i ve čtyřhvězdičkovém hotelu a kamkoliv jsem ji vzala se chovala jako způsobná princezna.

Mohu se vás zeptat, rodiče pejska byli vyšetření?
Já měla za to, že pokud je jeden přenašeč a druhý čistý, tak štěňata budou pouze přenašeči, ale nemoc se neprojeví, u vyšetřených rodičů s čistým výsledkem budou čistá i štěňata. 

Budu si pořizovat kraťandu, tak já jestli to chápu správně. 

To ano, 
ale my tu dostali info jen o krvi ve stolici a stravě, nic víc, nic míň.

Rozhodně běžte k veterináři, normální to není. 

Napadly mě třeba i nějak poškozené anální žlázky. Většinou se s tím mluví v souvislosti se psy, ale četla jsem si něco i ohledně koček, protože jsem zjišťovala, od čeho může mít špinavou srst, když má jinak krásně pevný bobek a dočetla jsem se, že také můžou prasknout, zanítit se a že se právě i z tohoto důvodu může objevit ve stolici krev.
 

Tohle je tak strašně smutný a k vzteku. Živit se na nebohých zvířatech…

Já teď váhám, jestli vůbec někomu sem tam přispět. Protože toto nechci podporovat, ale zase bych ráda pomohla tam, kde to je potřeba.

Sem tak posílám nějaký příspěvek Destiny Pet, jelikož mají hodně nemocných a neudatelných zvířat. Na druhou stranu zachraňují úplně vše, pokud je tam alespoň minimální šance na uzdravení.

Je podle vás nějaká organizace, útulek, kde bych příspěvkem neživila rodiny, ale šlo by to fakt na zvířata ?

Může to být úplně čímkoliv. Některé kočky jsou ukecanější, než jiné. Náš kocour třeba chodí po bytě a řve, když nejsme s přítelem oba v jedné místnosti. Z nějakého důvodu mu to strašně vadí a chodí furt sem a tam 😀 … Nebo řve, když se někdo sprchuje…Prostě na nás kouká a držkuje. Nebo když je doma ticho, nikdo nemluví, nic nehraje…tak na nás začne pomňoukávat a je staršně spokojenej, když si s ním povídáme.

Občas vymňoukává u kuchyňské linky (což nechápu, protože prakticky nic jiného než granule a sem tam pár konzerv nežere), občas si vymňoukává led, když jsde někdo do mrazáku (což taky nechápu, protože jediné, co s tou kostkou udělá je, že ji packou vyhodí z talíře a pak na ni kouká jak se rozpouští… 😀)…

A občas řve, když si s ním nechce hrát naše druhá kočka, to je potom takové protivné mňoukání (ano, máme dvě kočky a stejně ten náš maiňáček nezavře tlamičku a furt něco komentuje 😀).

Pokud si chcete nechat oba psy, rozhodně bych si našla trenéra, který s vámi bude pracovat individuálně a naučí vás číst chování a vést psíky. 

Pokud se to ošklivě pokazilo už na začátku (to tady nikdo neví) tak nejspíš nebylo seznámení vhodné, může tam být jakýkoliv jiný problém, nebo prostě zadavatel/ka nemá dost zkušeností aby to zvládla bez odborného vedení.

Nikdo nevíme odkud štěňata jsou, nemusí to být vymazlené štěňátko od chovatele, může to být traumatizované/bolavé/nemocné štěně z množírny. To tu nikdo nevíme. 

Arziska:

Zkuste maso posypat Fortiflorou probiotikama, mě se osvědčilo pokaždé, když nějaký druh masa nechutnal. Úspěch zaručen vždy. Ono to hodne navoni a zatraktivni a navic je to i zdraví prospěšné. 

Tohle je strašně super tip, pokud nemáte strašně rozežrané kočky.

Pokud je nasypu na nějakou konzervu, co jim nechutná, tak slížou! jen ty probiotika (nutno říct, že dokonale) a konzerva tam bez zájmu schne.

Pokud je nasypu na syrové maso, tak ho cítí i přes ty probiotika a ani to neolížou 😀 …jakože nechápu. Fakt nechápu. Je to u nás marný. 

Edit: jako napadlo mě ty probiotika do té konzervy i zamíchat, to jsem si říkala, jak jsem na ně vyzrála…no prd. Čuchnou a odchází. A to jsem tam nasypala celej pytlík T_T…

Opravdu? 
Já co jsem měla zkušenost s koťaty (většina mých přátel jsou kočkaři), tak byli vždycky zvědaví, ta moje chlupatá bílá kulička bylo první kotě, co vrčelo na druhé kotě jako vzteklej tygr. Byla jsem docela zaskočená. Později jsem si říkala, jestli to nemohlo být i tím incidentem 🙂

Teda takhle, vím že nesocializovaná koťátka jsou jak vzteklí velociraptoři, ale u vymazlenýho prcka mě to prostě překvapilo. 

Tak tak, vždy odděleně.

Já mám třeba kočku z chs, kde měli chovného kocoura ve stejném domě, dítě nedovřelo dveře, kocour se dostal k malým koťatům a některá stihl bohužel usmrtit. Původně jsem měla zamluveného kocoura, který se i narodil. Nakonec mi chovatelka po tomto incidentu nabízela kočku, že ale chápe, jestli si nebudu chtít kotě vzít vůbec. No…dnes bych si to kotě asi nevzala. Tenkrát jsem fakt koťátko chtěla, byla jsem už domluvená, a spolubydlící na mě tlačila, ať si vezmu kočku, že je stejně lepší (ona si brala také kočku) a že bude lepší vzít si toto kotě, než shánět jiné, protože ona si doveze kotě týden před tím, než jsem já měla mít odběr u této chovatelky. Navíc to bylo v dojezdové vzdálenosti a já byla neřidič.

Každopádně i zvážit, že se může stát takováto nehoda…

Možná, že i proto moje mírumilovná ragdollka ostatní kočky ze začátku naprosto nesnáší. Vrčela už jako malá na kotě spolubydlící první 3 dny. 

No, mám na to vesměs stejný názor, asi bych se trochu bála vzít si kočku, která byla s dalšími desítkami koček v jedné místnosti. Problém ale je ten, že těch koček (a hlavně koťat!) je každý rok velmi mnoho a nikdo na to nemá kapacity. Takže buď ty kočky/koťata nepřijmou, nebo přijmou, protože jim nic jiného nezbyde a nechtějí nechat zvířata bezprizorně venku. Obzvlášť když se jedná o narozené prcky. Je to každej rok. Sleduji je, některým přispívám. Hodně jich potom bere už jen jedince, kteří sice mají šanci na adopci a spokojený život, ale kdyby je nevzali a neléčili, tak nejspíš venku zemřou. S kočkama je to fakt těžký. Proto mě vytáčí lidé, kteří mají kočky s venkovním přístupem a nekastrují, nebo musí mít jejich kočka nutně jednou koťata. 

Takže věřím tomu, že většina udělá ta nejnutnější vyšetření, aby si nedotáhli nějakou nebezpečnou nemoc, a pokud kočka nemá žádné příznaky, tak to neřeší a podle mě to ani nejde uhlídat. Stačí i dočaska, která bude mít těch koček doma třeba 10. Už tam bude dost problém hlídat co která kočka žere, jestli žere a které kočce kterej bobek patří, nebo kdo se to vyzvracel na koberec…

To samé ale i chovatel, co má doma hodně koček. Stačí mít třeba 3 - 4 dospělé chovné kočky, do toho od dvou vrh a už se to hlídat nedá. Jestli některé z konkrétní kotě nemá průjem, nezvracelo, a co vlastně snědlo. 
Naše chovatelka měla celý den nasypáno X misek různých granulí. Dostali jsme domů 3 pytlíky. Kocour z toho jedl jen jeden druh. Dále jí kočky normálně žerou maso, no tak ten náš nechtěl maso vůbec. Prostě si myslím, že rozhodila mezi kočky a koťata syrové, kočky se na to vrhly, ale kdo kolik a jestli všichni jedli podle mě vlastně nevěděla. Náš kocour nejevil a nejeví o maso absolutně žádný zájem a raději by umřel hlady. Nejspíš u ní jedl jen granule. Navíc je dost neprůbojný, takže se možná k ničemu jinému než ke granulím ani nedostal…těžko říct. Příště bych si vzala kotě od chovatelky, která má koček méně a zároveň jen jeden vrh kterému se věnuje a je tam šance, že fakt ví co které kotě jí a jak se vlastně chová. Rozhodně si nemysím, že by byl nějak zanedbaný, to vůbec ne, ale raději bych si vzala vymazlené koťátko, kterému je věnována mnohem větší individuální pozornost.

Teoreticky se to stát může. Pokud kočka vypadá v pořádku. Útulky udělají zběžnou prohlídku, koprologii, případně rovnou odčerví, testy na FelV/FIV a tím to nejspíš hasne, pokud zvíře nemá příznaky.

Kamarádka si brala kocoura z docela známého depozita. Byl testovný, očkovaný…ale zubů si buď nikdo nevšimnul, nebo to neřešili…kamarádce přišlo, že špatně jí a že je teda většinu času dost protivný, divoký…ale ne v normálním měřítku…prostě jako by mu vždycky přeplo. No bolely ho zuby, měl je v hrozném stavu, rozjeté záněty…většinu mu vetka potom vytrhala a stálo ji to fakt nemalé peníze. Každopádně mladej kocour. No teď je to největší mazlík. Kdo by nebyl “na pár facek” když ho bůhví jak dloho bolela celá tlama…

Rozhodně bych pořídila škrabadla. Co se týče pelíšků, to není tak podstatné, kočka si lehne kam zrovna chce (třeba do květináče 😀). My vypozorovali oblíbená místa a pořídili jsme tam pelíšky, odpočívadla.

Škrabadla jsou ale důležitá, nebo jakékoliv jiné povolené škrábací plochy. Když sundáte kotě ze sedačky, že se neškrábe, musíte mu na druhou stranu ukázat, kde škrábat může. 

U kytek pozor, spousta jich je toxická, pokud bude mít kotě o rostliny zájem, dala bych je z dosahu. Co se týče záclon…bude to kočka od kočky. Žaluzie jsou prý taky super hračka. 

Kabely u nás kočky nezajámaly.

Já si teda vzala u koťátka 2 dny dovču (potom byl víkend) a hlídala jsem prcka, pozorovala jsem, co koťátko zajímá a tak. Nutno podotknout, že v té době jsme měli doma týden kotě spolubydlící, takže si koťata hrála převážně spolu a neměla potřebu likvidovat byt. Druhého kocoura jsem si pak brala k naší tehdy cca už 3 leté kočce, takže ani jeden nebyl nikdy kočičí “jedináček”. Nudící se kotě může být pro byt pohroma, za což ale nemůže. Je pro ně přirozené si hrát se sourozenci a potom unaveně spinkat. Obecně bych zvážila pořízení dvou koťátek, jestli často nebýváte doma. 

My tehdy kocourka pořizovali hlavně kvůli naší kočce, protože než jsem se odstěhovala k příteli, byla zvyklá na společnost a byla doma sama fakt smutná. Tak třeba i zvážii toto - hlavně do budoucna. Dvě koťata se sžijí mnohem rychleji a snáz než dospělá kočka X kotě.

Jinak klasický tip - nedávat krmení a vodu blízko WC, vodu nedávat hned k jídlu, nebo mít další misku někde mimo. Ani jedna z našich koček nechtěla z nádob v blízkosti krmení moc pít. 

a klasika, zabezpečit balkon, případně okna, která chcete otvírat a nechcete kočku nonstop hlídat (sítě). V případě vyšších pater jde o život. Některé kočky jsou obzvlášť šikovné a prolezou i ventilačkou…nebo se tam zaseknou. 

Hmmm…nemůže mít nějaký určitý vliv i to, že předchozí generace té kočky s PP žily jen uvnitř, stejně tak kotě a mohou mít sníženou imunitu? 

Možná plácám, ale třeba ragdolla si venku představit nedokážu - nadýchaná srst jako chmíří, plemeno prakticky bez podsady. Z mojí zkušenosti jsou ty domácí pp plemena náchylnější k nachlazení. Kočka dostala rýmu, jakmile spala v zimě u otevřeného okna…kocoura si lehl trochu do průvanu a bum, zánět spojivek…

Otázka je, kdyby se takové kotě hned od začátku zvykalo venku, jestli bude i tak náchylnější.

Přece jen, doma se uklízí (neříkám, že tam je sterilní prostředí, ale ten rozdíl tam bude), většinou je domácnost bez větších teplotních výkyvů, atd…plus v zimě sychravo, sníh.

No nevím, z našich koček mám pocit, že by venku umřeli 😀

Za mě stejný druh (můžete vybrat jinou barevnou mutaci) a opačné pohlaví. Nejdřív bych je u seznamování dala každého do vlastní klece, klidně vedle sebe. Pouštět je můžete společně(?) - dle toho jak na sebe budou reagovat. 

Není agapornis zrovna papoušek, který potřebuje ke spokojenému životu žít v páru? 
Vím, že ideálně by tak měli žít všichni papoušci, ale že u těch agáčů je to fakt extra důležité.

Já chvíli dělala v ne moc dobrém zverimexu, ale i tam jsme nemohli prodat agapornise samostatně. Vždycky nám přivezli dvojice a museli jít spolu. 

Kdyžtak mě ostatní opravte. 

Kočku domo-venkovní bych si lajzla jedině na vesnici, kde vím, že v okolí jsou hodní sousedé, že bydlím daleko od silnice a rozhodně bych si nepořizovala na tento styl života žádné šlechtěné plemeno. Další varianta je, pokud máte zahrádku, tu zabezpečit proti úniku kočky ven, či cizích koček dovnitř, ale to je nákladné a ne vždy úplně vzhledné. 

Další možnost je mít z domu průchozí voliéru na zahradu, kde se mohou přes den chodit slunit, ale budou to domácí kočky s tímto kouskem venkovního výběhu, kde je ale nemůžete nijak násilně zavírat. 

Když bych se rozhodla pořídit kočku domů, vzala bych si buď už nějakou starší, nebo pokud kotě, tak rovnou dvě. Je teda možné vzít si i jedináčka, ale za předpokladu, že trávíte hodně času doma a kočka by nestrádala - čím přítulnější/závislejší na člověku plemeno/jedinec, tím mnohem hůř snáší samotu.

Jsou plemena, která se dají naučit chodit na postroji docela v pohodě. Kolega má bengálce a chodí s ním normálně po městě, kocour je zvyklý si vyskočit i na ramena, a pozorovat okolí, když se mu nechce ťapat, učili to ale už od malinka (tady je riziko, že vám ho může sejmout nějaký nezabezpečený pes). Jinak znám docela dost lidí, co chodí s maiňáčkama, sibiřákama, siamákama a podobně na vodítku, ale spíš jen kolem domu a na zahradu. Ty kočky jsou na to učené od malinka, jsou jinak domácí (ven bez dozoru vůbec nechodí) a tyto procházky si denně “vymrčují” jelikož jsou na ně zvyklí a berou to jako součást běžného dne. Takže žádné “dnes se mi nechce”…kočka by vám u dveří vymňoukala díru do hlavy (prej 😀). U našich jsem to zkoušela, Willy (mainská mývalí) nemá vůbec zájem, stačí mu zabezpečený balkon - nenutím ho. S kočkou (ragdoll) by to možná i šlo, té je i úplně jedno, že má na sobě postroj, ale v okolí je strašně moc psů a nechcem provokovat. Ale zase, jsou to čistě domácí kočky. 

Venkovní kočka se vám na nějaké vodítko a procházky 100% vyprdne, jelikož si je zařídí sama - bez vás a bez vodítka. Nedokážu si venkovní kočku představit tahat ani na chatu a na výlety(tam asi žádnou kočku -i na tom vodítku se veškerá procházka a chůze přizpůsobuje kočce, není to jako procházka se psem)…jakože proč, když má tu volnost doma?

Rozmyslete si, proč vůbec kočku,nebo jakékoliv jiné zvíře, zjistěte si, co přesně péče o takové zvířátko obnáší a potom teprve přemýšlejte, pokud budete ochotná přizpůsobit svůj život a podmínky tomu zvířátku. Každé zvíře musíte denně krmit, denně se o něj starat - i o tu venkovní kočku. 

Náš kocour hltal vždycky a jednu dobu jsme měli se zvracením fakt problém. Pomohly nám ergonomické vyvýšené misky pro kočky. Případně dřív jsme měli talířky třeba cca 10 cm nad zemí a dost to pomohlo. 

Co se týče masa to neporadím. Naše kočky ho nechtějí. Kocour takto hltal právě granule. Třeba konzervy/kapsičky žere normálně, to mu tolik nechutná.

V tomhle ohledu jsem spokojená se zoohitem. Dělám si zálusk i na RajenPets police na zeď, ale ty jsou cenově dražší.

Ze zoohitu mám škrabadlo Natural Paradise XL + válec Natural paradise XL…myslím, že už přes 4 roky a vypadá furt dobře, je bytelné i pro maiňáka. Jediné, co by chtělo na pár místech vyměnit, tak sisal na škrabadle na spodním válci…klidně bych do tohoto škrabadla šla znovu. Poměr cena x vzhled x kvalita je za mě dost dobrá. 
Pelechy peru v pračce a suším v sušičce a za mě taky dobrý. 

To, že se nedokopete bez psa úúúplně chápu 😀 …
sice u nás nejde o psa, ale jak přestal chodit běhat přítel, tak dokopat se sama je občas strašně těžký. 

Jinak teda čučím! A gratuluju k úspěchu! Hlavně k tomu, že jste v sobě našla sílu a motivaci na změnu. To se ne každému podaří.

Já se přiznám, že jsem poslední dobou lenoch a jdu většinou jednou za 14 dnů. Primárně dělám jiný sport, a to 3x týdně chodím lézt na lezeckou stěnu (takže nejsem úplně brambora 😀), ale běh je pro mě utrpení. Za prvé mě to samotnou fakt nebaví, za druhé jak mě začne někde píchat, tak bych se nejraději svalila na okraj cesty a umřela tam 😀…